Bisexuální stopařky erotické povídky

Tak jako většina Čechů i já začal jezdit do Chorvatska. Neoznačoval bych to za mou oblíbenou destinaci, nenazýval bych to dovolenou, nejezdím tam na týden, jen na pár dní, spíše takový výlet. Je to vlastně zajímavé místo, kamenité pláže s příšerným vstupem do vody, mimo turistické destinace příšerné silnice s nelogickými rychlostními omezeními a spousty akčními policisty, ale přesto tam jezdím, asi těm lidem závidím tu pohodu, smysl pro nepořádek, jen ty teploty by mohly být nižší.

Po takto strávených pár dnech jsem výjimečně sedl do auta a vyrazil k domovu. Poprvé jsem tam byl sám v autě, vždy na singl cesty brávám motorku, ta však nemá klimatizaci, tempomat ani držák na pití, má malý dojezd na plnou nádrž a i když má nesporně i své výhody, dlouhé sezení na ní není tak luxusní, jako v autě. Přejedu tedy státní hranici do Slovinska, jak škodolibě říkám "do civilizace" a pokračuji městečkem Koper směrem k dálnici. Ve městě u připojovacího pruhu uvidím situaci, kterou spousta dnešních řidičů již nezná, protože je to jev vzácnější než nepotkat na D1 kolonu a tím jevem jsou stopaři, přesněji dvě stopařky. Prázdné auto, nadržený z pozorování odhalených holek na nedalekých plážích, bral jsem to jako poslední povyražení z výletu. Samozřejmě jsem si nedělal iluze, že by k něčemu mohlo dojít, konec konců jsou to stopařky, ne herečky z filmu pro dospělé a je to život, je porno. Byly to takové průměrně hezké holky, jedna zrzka a druhá špinavá blondýnka. Zeptaly se, zda jedu do přímo do Grazu a když jsem jim to potvrdil, naskočily jen s baťůžky na zádech na zadní sedačky a já pokračoval v původní trase.
Holky byly nejlepší kamarádky. Dvě noci strávily v Londýně na výletě, jenže začal srpen a ve Velké Británii prázdniny, tedy enormní zájem o lety a ceny šly strmě nahoru. Nejlevnější let do Evropy byl do Puly, kde strávily noc, vykoupaly se a šly stopovat. Podařilo se jim stopnout nějaké Italy, kteří je hodily do Koperu a odtud jsem je vzal já. Hrozně mě bavila ta jejich lehkovážnost. Někteří považují za lehkovážného i mě, ale na ty dvě jsem neměl a děsně mě bavily. Koupily laciné letenky do Británie a doufaly, že na zpáteční cestu seženou nějaký last minute let. Dopadlo to jinak a octly se v Chorvatsku, kde se den slunily a pak pokračovaly. To si skutečně mohou dovolit jen studentky, co neřeší dovolenou v práci a jen jim fuk, zda se vrátí v pondělí nebo v pátek. Jejich miniaturní batůžky mě fascinovaly. Nevěřil jsem jim, že to nebyl plán. "Vy máte tak malá zavazadla a vozíte plavky, když je teoreticky nebudete potřebovat?" musel jsem se zeptat. Jen se zasmály: "Vozíme plavky pořád, to je malé, skladné, co kdyby se hodily. Šaty taky nic nezaberou, moc toho nepotřebujeme." Často si prodlužujete výlety?" zeptal jsem se, když mi vyprávěly, kde všude byly. "Jakože občas, třeba o dva dny," řekla ta rezatá. "Tak dokud má člověk čisté prádlo, tak může," konstatoval jsem věčný problém při prodlužování cest. Stále mi trochu hučelo v klacku a chtěl jsem debatu z cestování svrhnout na něco peprnějšího, pro začátek na jejich prádlo a tiše jsem doufal, že jsou naostro, že už nemají co na sebe. "Tak vždycky to jde dokoupit, že jo," oponovala ta druhá. "Jako jo, ale tím mýdlem to prát není úplně ono," zareagoval jsem. "To není, no," uznala zrzka. Pak mi došlo, že slovo prádlo vzaly asi jako oblečení, trošičku jazyková bariéra.

Kilometry docela ubíhaly, provoz nebyl nijak hrozný, střídaly jsme různá zběžná témata v konverzaci. "A ty jsi někdy stopoval?" zeptala se mě jedna z nich, když jsme vyčerpali předchozí téma. "Dvakrát v životě. Poprvé, když mi došel v motorce benzín, protože jsem 60 kilometrů nepotkal žádnou otevřenou benzínku a podruhé mi z jedné vesnice nejel delší dobu vlak ani autobus. Přemýšlel jsem, že bych stopoval i sem, ale podle mě by to chtělo stopovat s nějakou holkou, samotnému chlapovi málokdo zastaví, to bych tam mohl strávit mládí," smál jsem se. "Ale určitě by ti někdo zastavil," ozvala se blondýnka. "To jo, ale trvalo by to. Vy stopujete často?" ptám se. "Nebudeš tomu věřit, ale dnes poprvé," řekla jedna z holek. "Vážně? Takže jen nouzově? Nebo jste se bály?" ptám se. "Tak nějak, nikdy nebylo potřeba, vždy něco jelo, něco letělo, ale dostat se odsud byl prostě problém. Ne, nebály, podle mě není čeho, tady v Evropě je to v pohodě. Já si myslím, že už není ani nějak rizikové jet třeba v noci vlakem, jít z nádraží domů tak, jak to bylo dříve. A i kdyby, co ti udělá? Zabije tě? To už je ti pak jedno," zaskočila mě zrzka svým monologem, se kterým jsem v podstatě souhlasil. "Tak zabíjet tě nikdo asi nebude, co by z toho měl, dvě studentky u sebe asi moc peněz mít nebudou, to spíš...," zarazil jsem se. "Holky se prostě obvykle nevraždí," zakončil jsem to. "Jsme dvě, my bychom se ubránily. A když ne, jako dokud od něj něco nechytíš, neotěhotníš, to asi jde přežít, to je jako když tě někdo sbalí v baru a po tom uteče, je to na houby, ale žiješ" zaskočila mě rezatá holčina. Chvilku bylo ticho. Nebyl jsem si jistý, co říct, zda pokračovat v tématu nebo ho kompletně změnit. "Ale nás ve škole učili, že když nás někdo bude chtít jakože ojet, máme se tvářit, že se nám to líbí, mu jde o to nás jakože ponížit, a když se nám to líbí, prý toho nechá. Mě se to moc nezdá, podle mě je jen nadržený, ale kdo ví. V každém případě bych se s ním raději zkusila dohodnout," pokračovala zrzka. Koukám do zpětného zrcátka a opět nemám slov. V kalhotách🡕 těsno pod představou oné dohody. "Cestujeme spolu už tři roky, spíme v hostelích, jezdíme nočními vlaky, občas nás někdo balí, jde za námi, v hostelích se občas někdo převléká tak, že prostě vidíš všechno, někdy máš strach, ale je to v hlavě. Nikdy se mi nestalo, že by mě někdo přepadnul nebo nějak se po mě sápal. Třeba mě plácne přes zadek, to nemám ráda, tak se ozvu, ho to překvapí a dá pokoj," povídá blonďatá spolucestující. "Asi tak," potvrdí kamarádka. Přemýšlel jsem, jak holky dokopat k nějaké dohodě. Sápat se po nich nebudu, pokusil se je přefiknout proti jejich vůli taky ne, to by bylo pod mou úroveň, ale přijdou mi tak trochu promiskuitní. Obě dvě. Možná se mi to jen zdá, možná to jen chci, aby to tak bylo. Zase jedeme jen za zvuků rádia. "Hele mě to nedá, jak by ses jako chtěla dohodnout s někým, kdo by tě chtěl oprcat?" zeptám se odvážně, když naberu pocit, že jim není nepříjemné se o takových věcech bavit. "Tak jako nechceš dát nějakému slizákovi, že jo.

Prostě já nevím, zkusit mu ho třeba jen vyhonit, zase raději sex než ho někomu takovému vykouřit, prostě když to jinak nepůjde, nemám na to chuť, nelíbí se mi, furt mi přijde lepší se jakoby dohodnout, než si nechat nějak ublížit," utvrzuje se ve svém přesvědčení zrzečka. Bouli v kalhotách🡕 naštěstí ze zadních sedadel vidět nemohly. "Jsi zadaný?" ptá se zrzka. "Ne, vy?" ptám se jich. "To je složitější," začne se smát blondýnka. "My jsme jakoby v takovém otevřeném vztahu," zachichotala se. "Co si pod tím představit?" znejistěl jsem. "My jsme bisexuálky a jak spolu cestujeme a jsme spolu hodně času, tak prostě spolu skoro chodíme, ale netvrdíme, že jsme spolu ve vztahu, když si někoho najdeme, tak je to prostě v pořádku, tedy nejsme ani zadané, ani nezadané, tedy otevřený neboli volný vztah," nesměle mi zrzka vysvětlila. V hlavě mi okamžitě vyběhla představa trojky. "A stalo se někdy, že jste si našly stejného?" vyzvídal jsem. "Jako jestli jsem spolu měly s někým trojku? Jo, nejednou," chichotaly se. Musel jsem zesílit klimatizaci, jak jsem se zpotil a kamarád dole byl připraven snad na cokoliv. "A ty proč s někým necestuješ?" přišla otázka zezadu. Povídám: "Tak jednak není s kým a za druhé mi to takto vyhovuje, jedu si kam chci, jsem tam jak dlouho chci, má to samé výhody." "A večer chodíš po barech a balíš opilé holky na dovolené, že?" dostala mě blondýnka. Zakoukal jsem se do zrcátka, zamyslel se a ptám se: "Jsem tě někde v baru balil? Nebo jak to víš?" Začali jsem se smát. "Ne, nebalil, ale za to se jako nemusíš stydět, na tom přeci nic špatného není," povídá zrzka. Chvilku bylo ticho, jen pár vteřin. Jen co jsme se dosmáli. "A podařilo se?" táže se dívka. Vrtím hlavou, že ne a slovně to potvrdím. Kromě rádia v autě vnímám i jistý ruch, šepot na zadních sedadlech. Dojeli jsme do zácpy, blížili jsme se Lublani. Popojížděli jsme velmi pomalinku. Holky ťukaly do mobilů a celé to bylo dost nudné. Pozoroval jsem je v zrcátku. Konečně jsem si je mohl pořádně prohlédnout. Měly topy, zrzka bez ramínek, blondýnka na tenounkých, skoro neviditelných ramínkách. Bradavky nekoukaly, buď měly podprsenky bez ramínek nebo ty vršky měly zesílenou látku, jinak by dvojky přes upnutá trička vidět být prostě musela. Kolona se skoro nehýbala.

Z některých okolních aut začali cestující vystupovat a toulat se po dálnici. Několik chlapů přelezlo svodidla a běželo vykonat potřebu, začaly se objevovat i ženské mnohdy s ubrousky v rukách a utíkaly někam do dály. V zrcátku jsem zahlédl, že holky jsou nějak neklidné. Jakmile jsme se pohnuli, požádaly mě, jestli bych nemohl sjet, že si potřebují odběhnout. Samozřejmě je nenechám se trápit, navíc dle map jsme se měli táhnout dlouho a benzínka v nedohlednu. Probojovali jsme se až ke sjezdu, který jsem se rozhodl využít nejen k čůrací pauze, ale i k objetí zacpané cesty. Sjel jsem a pokračoval po silnici jdoucí chvíli při dálnici, pak se ale vzdálila. Byla to uzounká cesta s poměrně velikým provozem a nulovou krajnicí, za to vysokými svodidly. Dívky se mi vzadu začaly svíjet, ale nic neříkaly, viděly, že hledám. Na levé straně byla nějaká stará odbočka, kde šlo zastavit. Přejel jsem tedy do protisměru a tak trochu nezákonně zastavil u odbočky. Auto se tam vešlo, ale obklopovala nás svodidla, prostě nikdo nechtěl, aby se na tu nezpevněnou komunikaci jezdilo. I já už pociťoval potřebu jít na pány. Vystoupili jsme a holky skoro s rozběhem, jako v tělocviku přes kozu, překonaly betonovou zátarasu a mizely v lese. Ihned po jejich skoku a po zahlédnutí nekontrolovatelného zavlnění sukýnky jsem si vzpomněl na hodinu tělocviku na základce, když jsme přišli do sportovního areálu v obci a protože jsme měli za třídní tělocvikářku, všichni jsme se museli pověsit na vodorovně zavěšené lano🡕 a posouváním se dostat od jednoho stromu ke druhému. Na protest holek, že jim půjde vidět pod sukně🡕 , tenkrát učitelka odvětila, že je to jako by měly plavky, a bylo vymalováno. Už tenkrát jsme se všichni koukali, i teď jsem koukal.

O něco méně svižněji jsem svodidla překonal i já. Šel jsem po lesní cestě hlouběji do lesa. Chtěl jsem jít dost daleko od silnice, aby mě nebylo ze silnice vidět, ale zase jsem se bál jít hluboko do lesa, abych nenačapal holky a nemyslely si o mě něco špatného. Zalezl jsem do keříku, vytáhnul vercajk a začal si ulevovat. Při pohledu do lesa se obě vracely se spokojenými výrazy. Držely se za ruce. Vyměnili jsme si úsměvy. Zastavily se za mnou, zatímco jsem vykonával potřebu. Jedna z nich, doteď nevím která, mě plácla přes zadek. "Vy chlapi to máte stejně nejlepší, jen si tak stoupnete a jedete," povídá podle hlasu nejspíš zrzka. Už jsem končil. Proud klesal. Holky si stouply každá z jedné strany a koukly se mi tam. V ruce se z trpaslíka začal stávat obr. "Já na vás taky nekoukal," reagoval jsem na jejich posměšek směřující nejspíše k velikosti. Okapával jsem. Zrzka mi ho vazal z ruky se slovy: "Můžu?" Na odpověď jsem se nezmohl. Její okapávání připomínalo stále více masturbaci. Obě se mi zavěsily na ramena. "Takhle se neokapává," povídám těžkým hlasem. "Já vím," řekne holčina, co mi svírá výbavu, která tvrdne. "Před chvilkou byl sotva vidět a teď jak pěkně čouhá, teď by se ti chcalo," komentuje blondýnka. "S tvrdým se blbě čůrá," obohacuji holky svými zkušenostmi. "Jakože stříkat v pohodě, ale čůrat ne?" dožaduje se potvrzení zrzka. "Přesně tak," potvrdím a dosáhnu maximální tvrdosti. Druhá dívčina mi rozepne knoflíček u kalhot a stáhne mi je i s trenkami pod kolena. Honící zrzce se začnu sápat pod tílko. Blondýnku začnou zajímat mé kulky. Podprsenku nemá, ujistím se. "Tak co, vyhoníme a pojedeme? Domluvíme se?" zašpitá zrzka. "To je trochu málo, ne?" ozvu se. "To je zajímavé, že to všem chlapů přijde málo," zasměje se blondýnka. Klekne si, natočí si mě k sobě a od kulek k žaludu jej olízne. Samotinkou špičku péra cumlá jako lízátko, které se jí začne postupně ztrácet v dutině ústní. Nevnímám nic jiného kromě jejího jazyka. Zrzka svlékne tričko mě i sobě. Přitulíme se k sobě. Rameno jí tlačím mezi prsa. Vezme mi ho do ruky, vytáhne ho z úst kolegyňky a ta se mě zeptá: "A takhle by to stačilo?" Postaví se. Nahmatám jí knoflíček u sukně🡕 , ten rozepnu. "Jsem náročný, nestačilo," řeknu. Začnu rozepínat zip u sukně🡕 . Zavrtí zadečkem a sukně🡕 jí spadne. Stoupne si čelem ke mně, odsune si kalhotky, vezme jej do ruky, šupne si jej mezi stehna a sevře mi ho tam. Svírá mi žalud svými nožkami, zatímco se líbáme. Zrzečka dostane taky chuť, holky se mi líbají jen jednotky centimetrů od obličeje, jsou sexy. Ze sevření vyklouzne. Mazlí se přede mnou, jako bych tam nebyl. Zrzečka má podél celé sukně🡕 na boční straně zip, začnu s ním sjíždět dolů.

Jsem v polovině, sukně🡕 jde k zemi. Na rozdíl od kamarádky na sobě kromě žabek už nic nemá. Zrzka se mi líbí o něco víc. Sáhnu jí mezi nohy. Ne nadarmo se říká, že když je rezavá střecha, musí být vlhký sklep. Čapne si, svlékne blondýnčino poloprůhledné prádélko a olízne jí dírku. Jednu nohu natáhne na nedaleký pařez, aby měla zrzečka lepší přístup. To už má v sobě první prstík a volá mě k sobě. Při lízání se mi ho snaží honit, nedokáže se soustředit. Nacpu ptáka k její dírce. Zrzečka je důvtipná, žaludem se zabodnu do blondýnčiných pysků a zrzečka lízá můj žalud i její dírku. Uplyne krátká doba a věnuje se jen mému šourku. Druhá holčina začne žárlit a tak se obě opět potkají u mě dole. Kouří mi ho a do toho se zvládají líbat. Z kapsy sukně🡕 vytáhne jedna z nich pláštěnku a nasadí mi ji. Zrzečka se opře o stroj, roztáhne nohy a počká si na mě. Přijdu k ní, neváhám a jdu na akci🡕 . Při prvním zasunutí si ihned vybavím drcení stehny, které jsem zažil před chvílí. Je úzká, rovnoměrně mi ho svírá. Kozenky jí hezky létají, mazlí se do toho s blonďatou kamarádkou a můj pytel plný semene se začne ozývat. Přimáčknu si ji kolem sebe, chytím ji pod zadečkem a vezmu ji do náruče. Nohama mě obepne. Začnu přirážet, co mi síla stačí. Kňučí na celý les, určitě je nás slyšet až u silnice. Přijde to na ni. Seskočí ze mě. Blondýnka mi jen tak tak stihne strhnout gumu a pocákám jí celý ksicht. Než zvadne, vysává z něj veškerou mrdku, co v něm je, jako malé dítě vysává poslední kapičky malého pitíčka s brčkem. Oba jsme bloncku položili na nedaleký kámen, který vypadal, že tam snad dříve prováděli oběti bohům a s pokrčenýma nohama jsme se pustili do její mušličky. Lízali jsme, prstily, dráždili ji, později líbali, až nám ukázala kouzelný mokrý holčičí výstřik. Chvíli se mi ho holky snažily rozhonit, ale marně, byl nejvyšší čas pokračovat směrem k domovu.

Oblékli jsme se a vyrazili k auto. Kolonu se nám podařilo částečně objet a úspěšně jsem holky vysadil v jejich destinaci a já přijel v pořádku domů. Je škoda, že už se nestopuje jako kdysi, lidstvo přichází o spoustu zážitků.