Dělnická děvka erotické povídky

Ivana zavřela za sebou dveře, unavená, bolavá... ale i s podivně sladkým pocitem naplnění. Každý krok jí připomínal, čím si prošla – její stehna byla lepkavá, prdelka štípala, kundička pulsovala bolestí a touhou zároveň. Musela se dát trochu dohromady. V koupelně pustila horkou vodu a nechala ji téct po svém těle. Slzy, pot a sperma stékaly z jejích křivek dolů, jako kdyby se snažila smýt vinu... ale pravda byla, že se jí to líbilo. A zatraceně moc.

Jemně si osušila tělo, pak sáhla po chladivém gelu, který měla schovaný ve skříňce. Namaže si bolavou, rozpálenou kundičku, zasténala, když se dotkla nateklých pysků. Pak si lehce pohladila zduřelou prdelku, Musela se kousnout do rtu, aby znovu nezačala vlhnout. "To stačí," zašeptala si, natáhla si volné kalhotky a džíny, ale už cítila, jak je její tělo znovu nažhavené.

Vyšla z domu. U chodníku stála Lenka, opřená o auto, v červeném plášti, který se v letním větru lehce rozevíral. Ivana zahlédla černé krajkové prádlo – podprsenku, která jen tak tak držela její plné prsy, a tanga, co jí zalézala mezi půlky. V očích jí hořel oheň.

"Pojď, zavezu tě domů... nebo kamkoli jinam budeš chtít," usmála se Lenka a otevřela dveře u spolujezdce.

Ivana jen polkla, zrudla, ale nasedla. Lenčina vůně ji okamžitě zasáhla – kořeněná, smyslná... dráždivá. V autě bylo horko. Ticho. A napětí, které by se dalo krájet.

"Jak ses měla?" zeptala se Lenka tiše, ale se zvláštním úšklebkem.

Ivana se k ní otočila, její pohled sklouzl na rozepnutý plášť, odhalující černou krajku, která napínala fantazii. "Bylo to... víc, než jsem čekala, podal si mě potom i doktor Dvořák, vše asi viděl."

Lenka se pousmála a ruka jí sklouzla na Ivanino stehno. "Jaka to náhoda, že jo, že koukal zrovna z okna...A chceš ještě víc?"

Cesta trvala jen pár minut. Lenka nepromluvila, jen sem tam sjela Ivanino stehno pohledem a olízla si rty. Když zabočily z hlavní silnice, Ivana si všimla, že míří na nějaké staré staveniště. Opuštěné, zarostlé... všude jen prach, plechové panely, ticho. Vzrušení jí projelo tělem jako elektrický výboj.

Lenka zastavila u jediné větší stavby – nevzhledná bouda z plechu, okna zakrytá, dveře zamčené visacím zámkem. Vystoupila, sáhla pod kabát, vytáhla klíč a s cvaknutím otevřela. "Pojď."

Ivana poslechla. Uvnitř bylo překvapivě čisto, ale chladno. Tři místnosti, oddělené pevnými přepážkami s výřezy a otvory. Uprostřed té první stála kovová konstrukce, jednoduché skládací lehátko.

"Svlékni se," poručila Lenka tiše, ale nekompromisně. "Úplně."

Ivana se na ni podívala, pak pomalu začala rozepínat knoflíky. Lenka sledovala každý pohyb, každý kousek odhalené kůže. Když si Ivana stáhla kalhotky a zůstala úplně nahá, Lenka se k ní přiblížila a jemně jí sáhla na prso, zmáčkla ho mezi prsty.

"Máš nádherný, těžký cecky... i když jsou teď trochu pomačkaný, viď?" zašeptala. "A ta tvoje kunda... ještě bolí, co?" Přesně věděla, kam sahat, jak se jí dotknout, aby Ivana zavřela oči a zachvěla se.

Pak jí z ruky sebrala oblečení a položila ho do plastové přepravky. "Tohle už teď nebudeš potřebovat. Teď jsi jen tělo."

"Lehni si," ukázala Lenka na lehátko. Ivana se položila, ale Lenka ji pak uchopila za boky a posunula tak, že její dolní část těla – od pasu dolů – sklouzla přes otvor ve stěně. Její boky, prdel a kundička tak zmizely za přepážkou, a ona vůbec neviděla, co je na druhé straně. Jen chlad a vzduch, co jí ovanul stehna.

"Teď ležíš hezky rozdělená. Hlavička a srdíčko tady se mnou... ale tvoje nejdůležitější části jsou k dispozici tam," řekla Lenka s úšklebkem a pohladila Ivaninu tvář. "Už nejsi celá osoba, jen díra. A já rozhodnu, co se s tebou bude dít."

Ivana cítila, jak se jí zrychluje dech, jak jí tepne v krku buší, a jak se její tělo na druhé straně přepážky začíná samo otevírat. Byla napnutá, ponížená... a neskutečně vlhká.

"Chceš vědět, kdo si tě tam vezme?" zeptala se Lenka sladce a přitiskla si prst na rty. "Nebo to bude překvapení...?"

"Tak... teď jenom čekej," šeptla Lenka, když hladila Ivaniny vlasy. "Tvůj spodek už není tvůj. Je to služba. Díra. Vstup bez dotazů. A já budu mít ten nejlepší výhled na to, jak z tebe postupně zmizí všechno, čím ses ještě cítila jako žena."

Ivana slyšela tiché kroky na druhé straně. Plech zaskřípal. Pak pauza. A pak – první dotek. Hrubé ruce, které ji bez jediného slova chytly za boky a rozhrnuly jí nohy. Sevřela čelist, prsty zatínala do plátna pod sebou. První vniknutí bylo surové, prudké. Hned až po kořen. Ani chvíli na zvyknutí. Jen tvrdý tlak, rána za ránou.

"Dobrej začátek," pronesla Lenka lhostejně. Sedla si na stoličku vedle Ivaniny hlavy zapálila si cigaretu a pozorovala její tvář, grimasu bolesti i stínu slasti. "Ještě pořád to prožíváš, že jo? Ještě vnímáš každý zásun. Ale to přejde. Po chvíli už to nebude mít smysl... počítat."

Další ruka, další penis. Ten druhý byl snad ještě hrubší. Těžké, rychlé pohyby. Někdo ji chytil za boky a roztáhl je do krajnosti. Třetí, čtvrtý... už to ztrácelo rytmus, tvary, jména. Jen tupé klouzání masa do masa, kůže o kůži. Každý si vzal, co chtěl, někteří rychle, jiní déle. Někteří zanechali sperma uvnitř, jiní jí postříkali stehna. Ivana se už přestala bránit, jen ležela a nechávala své tělo vibrovat v té nekonečné sérii zásunů.

"Přestáváš sténat," všimla si Lenka chladně. "Začínáš chápat. Orgasmus není důležitý. Nepřijde. Už není pro tebe. Už to není o potěšení. Jenom použití."

Další zásun. Bez varování, hluboký, do bolavé kundy, která už jen pulzovala bezmocí. Pak pěst na prdeli, další tlak, možná i do druhé díry – ale Ivana už neměla sílu rozlišovat. Slzy jí tekly po tváři, ale nevydala ani hlásku.

"Podívej se na mě," přikázala Lenka a chytila ji za bradu. "Ještě pořád se tam snažíš být. Ale to pomine. Už jsi jen tělo. A oni to vědí. Každý z nich si tě vezme, jako když si vezme cigáro. Zapálí, potáhne, típne."

Z přepážky teklo dolů bílé sperma, kapalo na zem, mísilo se s potem. Ivana už ani netušila, jestli je vzrušená, bolavá, nebo jen prázdná.

"Až to skončí, možná zase budeš žena. Ale teď... jsi jen otvor."

Po několika dlouhých minutách, kdy Ivana ležela na lehátku, zmítaná nárazy, které se střídaly bez jakéhokoli varování, to najednou skončilo. Náhlý tichý okamžik, prázdno. Bylo to, jako kdyby vše zmizelo – muži přestali chodit, zastavili se, zůstal jen hluk jejího vlastního dechu, který se v prázdném prostoru bouda odrážel.

"To je všechno," zazněl Lenčin hlas. Byla to už jen chladná konstatace, jakoby Ivana byla jen vyčerpaný předmět. "Teď jsi už nic."

Ivana zůstala ležet. Její tělo bylo bolavé, unavené, ale stále cítila, jak z ní ta zkušenost doslova vycucává všechny zbytky identity. Tohle nebyla ta žena, co sem přišla. To, co jí tady udělali, ji změnilo. A už neměla ani sílu se tomu bránit. Cítila, jak se jí třesou ruce, když se pokusila posadit.

Lenka se otočila a bez jediného slova zmizela. I Ivana zůstala jen v tichu. Pár sekund, možná minut. Byla tam sama. Prázdná. Bez jakékoli pomoci. Když se pokusila vstát a odplazit se k přepážce, uvědomila si, že je úplně nahá. A když se otočila, aby našla své věci, v srdci jí narostl strach.

Všechno bylo pryč. Oblečení zmizelo. Všechny její věci. Jen prázdné podlahy a plechová stěna. Nikde žádné stopy, nic, co by jí pomohlo.
Podívala se do hlavní místnosti, kde před tím byli muži, koš s oblečením byl pryč.

Zbývalo jí jen jedno – ven z téhle boudy. A co jí zbývalo na cestu? Nic. Oblečení zmizelo a venku byla noc. Nahá, úplně bezbranná, se rozhodla, že musí ven.

Otevřela plechové dveře a světla venku ji oslnila. Cítila studený vzduch, jak jí štípe kůži. Bála se každého kroku, ale nemohla zůstat uvnitř. Když se vydala ven, srdce jí bušilo jako o závod. Každý její krok byl ještě těžší, ale nemohla nic jiného.

Venku byla jen prázdnota. Žádné auto, žádný společník. Jen noc. Nahá, zranitelná, Ivana šla dál, přičemž se snažila zapomenout na všechno, co se stalo. S každým krokem cítila, jak se jí svět zužuje. Kdyby jen věděla, co ji čeká. Najednou bliknul maják, jsrm zachráněna ji blesklo hlavou