Druhý krok do neznáma erotické povídky

Týdny plynuly, dny se stávaly jednou nekonečnou rutinou. Ráno škola, odpoledne práce, večer (m)učení. Naše životy se točily kolem maturitních otázek, nekonečných poznámek a únavy, která už byla znát na našich každodenních výrazech.

Přesto, kdykoli jsme měly chvíli klidu, v hlavě se nám znovu a znovu přehrávaly vzpomínky na onu noc. Na jejich pohledy, doteky, bolest i slast, kterou jsme tehdy prožily. Snažily jsme se na ně nemyslet. Ale čím víc jsme se o to pokoušely, tím víc nám chyběli.

A pak, když jsme jedno odpoledne seděly u kávy a probíraly maturitní otázky z češtiny, jako by osud vyslyšel naše tajné prosby a touhy. Oběma nám přišla SMS, z neznámých čísel, ale ve stejný čas a úplně stejného znění.

"Oheň a led. Dva protiklady, které se přitahují, spalují i zmrazují zároveň. Jsme si jisti, že jsme na vás zanechali stopy – neviditelné, ale přesto nesmazatelné. Pouta se rozepnula, ale cítíte je stále, že? Svorky zanechaly otisky nejen na kůži, ale i v mysli. Bolest i slast byly jen začátkem. Chceš pokračovat ve hře? Najdi nás tam, kde se světlo dotýká tmy a ticho je rušeno jen šepotem noci. Na místě, kde se úsvit rozplýval ve zmrzlém dechu ranní mlhy. Přijď dnes přesně o půlnoci, když se stíny prodlužují a hranice mezi snem a realitou se tenčí. Jestli si troufáš."

Celým mým tělem projela vlna vzrušení a srdce mi prudce bušilo. Podívala jsem se na kamarádku a v jejích očích jsem viděla totéž vzrušení i nejistotu. Věděly jsme, kam máme jít – ostatně ve městě, kde byl klub, ve kterém jsme se setkaly, bylo takové místo jen jedno. A obě jsme věděly, že tam opravdu půjdeme.

Desky s otázkami jsme okamžitě zavřely. Dopily jsme kávu a vrátily se zpět do školy. Snažily jsme se soustředit na výklad o barokní literatuře, ale písmena se rozplývala a každá myšlenka sklouzla zpět k nim.

Od chvíle, kdy nám přišly ty SMS, jsme nedokázaly myslet na nic jiného. Celý den jsme byly nervózní. Jediné, na co jsme ve vlně vzrušení byly schopné myslet, byly jejich doteky, jejich hlasy a to, co s námi dělali... a co by mohli dělat dnes v noci.

Ze školy jsme jely autem spolu a naše rty nešly kontrolovat – usmívaly jsme se doslova od ucha k uchu. Stačilo jediné pohlédnutí a věděly jsme, že obě cítíme totéž. Směs vzrušení, nejistoty, zvědavosti. Touhu.

"Co si vezmeme na sebe?" prolomila ticho kamarádka.

Chvíli jsme projížděly fotky v galerii, abychom si mohly vzájemně poradit, co si obléci. Chtěly jsme vypadat svůdně, ale ne lacině. Elegantně, ale ne nedostupně.

Nakonec jsme se rozhodly – já si vybrala černé, těsně obepnuté šaty s hlubokým výstřihem na zádech. Kamarádka sáhla po vínově červených, které jí dokonale kopírovaly křivky. Pod ně jsme si nebraly podprsenky. Možná jsme doufaly, že si toho všimnou. Možná jsme chtěly cítit vzduch na své kůži, abychom si připomněly, jaké to bylo naposledy, když jsme se jim takhle vydaly.

Líčení bylo precizní snad ještě více než minule. Kouřové stíny, výrazné rty, dokonalé linky. Vlasy jsem si nechala rozpuštěné, na rozdíl od minule dorovna vyžehlené. K šatům jsem měla černé semišové kozačky na podpatku a dlouhý černý kabát, který jsem nechala rozepnutý.

S kamarádkou jsme se sešly už o dvě hodiny dříve, snad abychom se mohly ještě navzájem uklidnit.

"A co když tam nepřijdou?" zeptala se kamarádka, když jsem nasedla k ní do auta.

Podívala jsem se na ni a jen jsem se pousmála. "Přijdou. Vědí, že přijdeme my."

Než jsme se vydaly na místo setkání, seděly jsme ještě v kavárně nad hrnky s kávou. Vzrušení, které nám proudilo v žilách, bylo ale mnohem silnější než kofein v kávě.

"Je to šílené, že?" vyhrkla z ničeho nic kamarádka.

"Je," přikývla jsem. "A právě proto tam musíme jít."

Dopily jsme, zkontrolovaly čas a beze slov vstaly od stolu. Poslední pohled do zrcadla na záchodech v kavárně. A pak už jsme vyrazily do noci, vstříc osudu, který už dávno nebyl v našich rukou.

Dosedla na nás tichá, napjatá atmosféra – ne strach, ale očekávání. Tak silné, že jsme ho mohly téměř nahmatat.

Cesta na místo byla chladná, a tak jsme byly rády, že jsme si vzaly dlouhé teplé kabáty. S každým krokem mi srdce bušilo rychleji, s každým dalším metrem jsem měla pocit, že jdu vstříc novému zážitku. Kamarádka kráčela vedle mě stejně napjatá, obě jsme hledaly známky jejich přítomnosti.

A pak jsme je uviděly.

Dvě siluety, stojící na okraji světla lampy, přesně tam, kde končila realita a začínalo něco jiného – něco temnějšího a mnohem lákavějšího. Nepohnuli se, jen čekali. Ale přesto jsem cítila, jak se jejich pohledy vpíjí do našich těl, jak si nás už z dálky přivlastňují.

Zastavily jsme se. A pak, téměř současně, vykročili směrem k nám.

Každý si šel pro jednu z nás, přesně tak jako minule. Připadalo mi, jako bych snad zadržovala dech, když ke mně došel. Vysoký, upravený, s tím stejným pohledem, který mě už jednou přinutil mu věnovat svoji pozornost.

"Přišla jsi," řekl tiše, ale bylo to spíš jen jakési konstatování, protože to musel čekat.

Přikývla jsem.

Usmál se a natáhl ke mně ruku. Bez váhání jsem ji přijala.

Pak už jsme šli. Znovu jsem cítila, jak se mě zmocňuje stejný pocit jako tehdy – že se nechávám vést, že se vzdávám kontroly. Že jdu vstříc noci, která mi přinese něco, co si budu pamatovat navždy.

A když jsem znovu nasedala do jeho auta, věděla jsem, že mě opět veze tam, kde všechno začalo – do toho tajemného pokoje.

Tentokrát to bylo jiné. Tentokrát jsem byla střízlivá a zároveň už jsem věděla, co mě za těmi dveřmi čeká. Tedy alespoň jsem si to v tu chvíli myslela.

Hned jak jsme vešli do pokoje, mi přikázal, ať si lehnu na břicho na postel. Udělala jsem to, a než jsem se nadála, už jsem cítila jeho velké, silné ruce na svém zadku. Dostala jsem pořádný výprask.

Určitě viděl, že se mi to líbí, a když jsem si to nejvíce užívala, podal mi opět ručník se slovy: "Do koupelny už trefíš. A až se vrátíš, klekni si před dveře tohoto pokoje s rukama za zády a počkej na svého pána."

Samozřejmě jsem udělala, co si přál, a pak už jen s napětím čekala, co přijde dál.

"Hodná holka," pochválil mě, když přišel.

Opět jsem dostala jemný polibek na krk, na oči mi uvázal saténovou pásku a poté mě pobídl, abychom se přesunuli do postele. Tentokrát to ale byla jiná postel – povrch byl oproti mé rozpálené kůži ledový, pravděpodobně koženka.

Když jsem si sedla, zavázal mi ruce k sobě. Nevěděla jsem, co přijde dál, ale neskutečně jsem si to užívala. Pocit napětí, nejistoty a vzrušení.

Potom mě položil na záda. Chvíli se nic nedělo, až najednou chytil mé nohy, zatlačil mi kolena co nejvíce k rukám a pevně je tam utáhl. Jen jsem se pousmála – můj sen se totiž stával skutečností.

Ani nevím proč, ale vůbec jsem se nebála. Natolik jsem mu věřila, že jsem se mu naprosto oddala.

V této poloze měl dokonalý přístup k mému zadečku, a já jen doufala, že toho využije. Milovala jsem ten pocit bezmoci. Teď měl nad mým tělem a nad mými orgasmy naprostou kontrolu – můj pán.

Pak jsem ve svém klíně ucítila jeho horký dech. Hrál si se mnou, a už jen tohle mě donutilo vzdychat. Najednou jsem na své kundičce ucítila jeho jazyk, a posléze i zuby, kterými ji škádlil.

"Líbí se ti to?" zeptal se, jako by snad existovala jiná odpověď než ano.

Zmohla jsem se jen na lehké zasténání a pokusila se to slovo vyslovit. Věděla jsem, že nejsem jediná, kdo si tuhle hru užívá.

Pán svým jazykem pokračoval níže po mé kundičce, až k mému zadečku. Chvíli mě dráždil svým jazykem, a pak jsem na zadečku ucítila něco studeného. Pomalu mi tím přejížděl po kůži, až mi nakonec přikázal, abych otevřela pusu a hračku olízla.

Věděla jsem, co přijde dál.

Opět mi hračku přiložil k zadečku, mírně na ni zatlačil a ona lehce vklouzla dovnitř. Ten pocit jsem milovala.

Poté znovu dráždil mou kundičku svým jazykem a prsty – a můj první orgasmus toho večera přišel do minuty. Byl silný, intenzivní a nádherný. Ale já věděla, že to ještě není vše.

Asi minutu jsem neslyšela ani jeho dech nikde kolem sebe. Čekala jsem, co se bude dít. A pak, úplně nečekaně, do mé mokré kundičky zasunul něco hrozně studeného – jak jsem později zjistila, bylo to skleněné dildo, které měl předtím v mrazáku.

Přesně tuhle kreativitu a nejistotu jsem si zamilovala.

Když pohyboval dildem sem a tam, zároveň zatáhl za kolík a pomalu mi ho vyndal ze zadečku. A pak... jako bych se ocitla v ráji.

Beze slova do mého zadečku zajel svým penisem.

Tvrdě přirážel, střídavě do kundičky i do zadečku.

Netrvalo dlouho, a vystříkal mi celý zadeček.

Nebyla jsem jediná, kdo si tuhle mou bezmoc užíval.

Pán věděl přesně, jak mě zaručeně přivést k orgasmu, a chtěl mi jej dopřát.

Po kundičce mi rozlil horký olej, na klitoris přiložil masážní hlavici a do mé kundičky se snažil dostat celou svou pěst.

Trochu to bolelo, a tak jsem se jeho síle bránila.

V tu chvíli jsem ale ucítila jeho silnou ruku na mém krku – a naprosto jsem se tomu poddala.

S druhým orgasmem už do mě dostal o kousek více než jen pěst, a se třetím orgasmem přicházela i má únava. Nemohla jsem v ten moment dostat víc.

Když mě zase vezl domů, opírala jsem se o jeho paži a usínala vyčerpáním z orgasmů.

Tentokrát mi zastavil přímo před mým domem.

Zeptala jsem se ho: "Kdy – a jestli vůbec – se zase uvidíme?"

Odvětil jen: "Kdo se moc ptá, moc se dozví, holčičko."

Nepátrala jsem dál.

Tenhle pocit tajemství jsem si zamilovala.

Jakmile jsem přišla domů, sundala jsem si boty, oblečení a padla do postele – s myšlenkami na to, co skvělého jsem dnešní noc zase zažila...