Dvě nadržené sousedky a domácí vězení erotické povídky

Lukáš zmáčkl mezerník a obraz válečné🡕 vřavy na monitoru počítače ustrnul v nehybném záběru, i přes sluchátka pevně přimknutá na uších uslyšel tlumený zvuk domácího zvonku. Rychle je sundal a chvíli napjatě poslouchal. Z chodby za zavřenými dveřmi jeho pokoje k němu dolehl matčin hlas a vzápětí uslyšel i druhý, který patřil jejich sousedce z posledního patra. Jmenovala se Jitka, s matkou byly vrstevnice a znaly se už hezkou řádku let, pracovaly spolu v městské nemocnici. Chvíli něco probíraly na chodbě, když se ozvalo rázné zaklepání a poté obě vešly do Lukášova pokoje. "Tady ho máme," zaúpěla matka a významně vytáhla obočí. "Zase ho přivezli policajti, už podruhé za dva týdny. Já už vážně nevím, co si s ním mám počít, Jíťo." Jmenovaná se mezitím objevila na prahu Lukášova pokoje. Středně vysoká a urostlá tmavovláska s hnědýma očima působila na první pohled milým dojmem. Na sobě měla jen světle zelené tílko a tmavé legíny a jemu po tváři přelétl sotva znatelný úsměv. Převážně díky plnému poprsí, deroucímu se z jejího napěchovaného výstřihu. "Však on tě ten smích hned přejde, počkej, až se vrátí táta!" zahromovala matka a pohrozila mu prstem. "Ahoj, Luky," usmála se na něj Jitka vlídně a založila si ruce na prsou. "Musíš tu mámu pořád tak zlobit?" "Ahoj, teto," hlesl Lukáš a rychle sklopil oči do koberce na podlaze. Přestože jí říkal "teto", nebyl mezi nimi žádný příbuzenský vztah. "Když, já.." "Ty radši mlč, prosím tě," utnula ho matka rázně, otočila se ke své sousedce, vzala ji kolem ramen a vedla ji z pokoje ven na chodbu. "V jedenáct ať je v posteli a ne, že bude hrát zas do rána, rozumíš?" lamentovala. "Já mám tento týden už třetí noční, to víš, u nás je pořád podstav a Honza je někde nahoře ve Švédsku nebo kde a vrátí se až zítra večer." Než zavřela dveře do Lukášova pokoje, stačil ještě zaslechnout, jak matka Jitce tlumeně řekla, že v lednici je láhev bílého a nějaké chlebíčky, kdyby měla chuť. Chvíli ještě natahoval uši, ale nic dalšího už se mu zaslechnout nepodařilo, nasadil si sluchátka a prstem poklepal na mezerník na klávesnici.

Dvacetiletý Lukáš nastupoval po prázdninách do prvního ročníku vysoké školy. Nijak nevybočoval z řady svých vrstevníků, jen se někdy ocitl ve špatný čas na špatném místě, když se potuloval s partou v noci po městě a domů ho čas od času přivezla policejní hlídka. Přestože na podobné kázeňské postihy, jaký pro něj představovalo domácí vězení, byl už poněkud starý, přijal ho s pokorou. Nerad matku zlobil, dobře věděl, jak to pro ni v nemocnici bylo těžké, otec pracoval jako řidič kamionu a doma se na delší dobu objevoval jen zřídka. Lukáš byl vysoký a štíhlý, měl modré oči, široká ramena a krátké vlasy střižené na ježka. Holkám se vždycky líbil a dnes večer ho nejvíc mrzelo, že se neuvidí s Markétou, se kterou se to pro něj poslední dobou vyvíjelo celkem slibně. Na okamžik ho napadlo Jitku uprosit, aby ho pustila ven, ale pak tu myšlenku zapudil, k něčemu takovému se snižovat nechtěl. Možná, že by se s ní mohl chvíli dívat na televizi, hraní na počítači už ho stejně přestalo bavit. Zaklapl notebook, zvedl se ze židle🡕 a přikradl se ke dveřím do pokoje, pomalu je otevřel a vyšel na chodbu. Viděl ji na balkoně, který byl součástí obýváku, jak s někým telefonuje a v prstech svírá baňatou sklenku bílého vína, ze zapálené cigarety v popelníku na okně stoupal tenký sloup kouře. Z toho, co zaslechl, pochopil, že mluvila s nějakou svojí kamarádkou a podvědomě zbystřil. Zrovna jí navrhla, aby se k ní přidala a ona zřejmě souhlasila, protože Jitka vzápětí hovor ukončila, potáhla si z cigarety a opřela se pažemi o ohrazení balkónu s pohledem upřeným někam před sebe.

Asi za půl hodiny se zvonek bytu rozezněl znovu a Lukáš nastražil uši. Rychle se přitočil ke dveřím pokoje a škvírou mezi zárubněmi uviděl vyšší mladou ženu s promelírovanými vlasy a rozpustilým úsměvem. V ruce třímala láhev vína a živě k Jitce gestikulovala. Mohla být o pár let mladší než ona, nanejvýš o pět, víc ne a její poprsí nacpané ve výstřihu rozepnuté košile s krátkými rukávy ho okamžitě upoutalo stejně jako předtím to Jitčino. Počkal, až se přesunou do obýváku, a pak je ještě nějakou chvíli pozoroval a poslouchal, o čem se baví. Jitka byla rozvedená a žila v bytě se svou dcerou, která byla sotva o pár let starší než on, její společnice měla podle svých slov k rozvodu nakročeno mílovými kroky kvůli manželovým neustálým nevěrám. Matka by nebyla ráda, že si sem teta Jitka vodí návštěvy, ale že by zvedl telefon a zavolal jí, ho ani nenapadlo. Stejně by mu to jako obvykle nevzala, zpátky by zavolala kdoví kdy a nechtěl ji zbytečně znervózňovat. "Asi ošukám prvního chlapa, kterýho uvidím," vyprskla mezitím promelírovaná kráska smíchy a mocně si přihnula ze sklenice s vínem. Lukáš ji upřeně pozoroval škvírou mezi dveřmi a ztěžka oddechoval, líbila se mu víc, než si byl ochotný přiznat, obě se mu líbily. Pak se odhodlal, pomalu vešel do chodby a zamířil do kuchyně. "Potřebuješ něco, Luky?" zavolala na něj Jitka a počkala, až nakoukne do obýváku. "Ne, teto, jdu se jen napít," utrousil a mimoděk přejel pohledem po druhé ženě. "Tak to je to tvoje hlídání?" našpulila rty. "Já jsem Veronika." Natáhla k němu ruku a on ji rozpačitě stiskl. "Lukáš," usmál se. "Prý jsi zlobivý kluk, Lukáši," zvedla bradu, důkladně si ho přeměřila a dolila si sklenku s vínem. "Neřekneš to na nás mámě, že ne?" Mlčky zavrtěl hlavou a zamířil do kuchyně. Zřetelně slyšel, jak si spolu něco šuškají a v odraze skleněných ploch obývákové stěny uviděl, jak Jitka kroutí hlavou a hrozí Veronice prstem.

"Luky?" zavolala Veronika a počkala, až strčí hlavu do obýváku. "Neskočil bys nám do vinárny pro víno? A pro cigarety?" Kartáčky jejích dlouhých řas se přitom hypnoticky pohybovaly v rychlém sledu nahoru a dolů a na tváři vykouzlila úsměv jako z reklamy na zubní pastu. "No, ale já přece nemůžu ven," vykoktal a očima zabloudil k Jitce, jako by u ní v tu chvíli hledal pomoc. "Já tam skočím," řekla a rychle se zvedla z gauče, "ale ty půjdeš raději se mnou!" Zavelela a namířila prst na Veroniku. "My tady na tebe spolu počkáme, že jo, Luky?" uculila se a zůstala sedět. "To tak!" spráskla Jitka ruce, "vstávej, večerní procházka ti jenom prospěje!" "Ale no tak jo," svolila nedobrovolně a jedním lokem dopila svou sklenici. "Půjdu se osprchovat a potom spát," řekl Lukáš a odešel do chodby. "Dobře, tak hezké sny, přijdu si tě zkontrolovat," zavolala za ním Jitka, než definitivně zmizel za dveřmi koupelny.

Lukáš vypnul vodu, namydlil si celé tělo a natáhl se na poličku pro šampón. Náhle se mu zdálo, že uslyšel šramocení klíčů v zámku a na okamžik ztuhl. Chvíli poslouchal, ale v chodbě i nadále vládlo ticho, a tak si napěnil vlasy, a když znovu zvedl oči, úlekem málem vykřikl. V koupelně stála Veronika a s blaženým úsměvem ho pozorovala. "Omlouvám se," zavrněla, "nechtěla jsem tě polekat." A vzápětí upřela své velké, sytě zelené oči do jeho rozkroku, kde visel Lukášův dlouhý klacek pokrytý mýdlovou pěnou. "Nechceš pomoct?" vydechla a pomalu k němu přešla. Lukáš se ani nepohnul, když si pomalu svlékla kostkovanou košili i džínové kraťasy🡕 , za zády si uvolnila krajkovou podprsenku a ladně vyklouzla z kalhotek. Přestože byla hubená, měla velká, plná prsa a kulaté boky. Vlasy si stáhla gumičkou do rovného ohonu a vstoupila k němu do vany. "Namydlíš mě, Luky?" zacukrovala, sehnula se pro hlavici sprchy položenou na dně vany, pustila na sebe proud vody a podala mu dózu se sprchovým gelem. Lukáš ztěžka polkl, napěnil si obě dlaně a začal jí přejíždět rukama po mokré kůži. Schválně si je nasměrovala na prsa a do hladce vyholeného klína, pak se otočila a vyšpulila na něj zadek. Lukášův klacek se dral strmě vzhůru, když jí mydlil půlky a prsty opatrně zajížděl mezi ně, Veronika tlumeně sténala, pažemi ho objala kolem ramen a přivinula se k němu. Jeho čurák jí proniknul mezi namydlenými stehny, přitiskla je k sobě a začala mu ho mezi nimi masírovat. "Ty máš ale opravdu krásnej klacek, Luky," vrněla, "a já tě teď ošukám, jako žádná přede mnou, rozumíš?" Pak k němu zvedla oči. "Měl jsi už ženskou? Tak řekni, měl jsi už ženskou..takovou jako já?" Lukáš se dychtivě přisál na její rty a v dlaních sevřel hebounké obliny jejích prsů, prokluzovaly mu mezi namydlenými prsty a třásl se vzrušením. Veronika ještě několikrát zapumpovala s jeho čurákem mezi stehny, pak se sehnula pro hlavici sprchy a navzájem zbavili mydlin. Ladně se svezla na kolena před Lukášem, pomalu mu přetáhla předkožku až nadoraz a špičkou jazyka zakmitala na uzdičce pod jeho velkým, brunátným žaludem. V tu chvíli se ozval pronikavý zvuk zvonku a hned poté znovu. "Sakra," uchechtla se Veronika kysele, "myslela jsem, že jí to bude trvat dýl! Řekla jsem jí, že jsem si zapomněla peněženku a musím se pro ni vrátit!" Pak se zvedla a zamířila do chodby ke dveřím od bytu. Lukáš zůstal nehybně stát ve vaně s čurákem trčícím strmě vzhůru, chlad z chodby ho nepříjemně zastudil na kůži. "Veroniko, já tě roztrhnu jako hada!" uslyšel Jitčin rozzlobený hlas a v příštím okamžiku obě vstoupily do koupelny. "Ale má ho pěknýho, ne?" uculila se Veronika a pozorovala Jitku, která z nahého Lukáše nedokázala spustit oči. "Chci vás obě," zašeptal a přitom se roztřásl jako v zimnici, "i tebe, teto!"

Lukáš seděl na gauči v obýváku a pozoroval obě ženy, které se spravedlivě střídaly v jeho rozkroku. Po sprše dráždivě voněly a jejich horká ústa ho přiváděla k šílenství. Vlhkými rty mu souběžně přejížděly po celé délce klacku a hlasitě srkaly. Lukáš zakláněl hlavu a zatínal prsty do čalounění gauče, ten pohled ho rychle vyčerpával. "Počkej," mrkla Jitka na Veroniku, "takhle bude brzo hotovej, dáme mu trochu víc času!" Zvedly se z podlahy, klekly si na všechny čtyři po obou stranách gauče a Lukáš dychtivě pozoroval jejich vystrčené zadky. Sklonil se u Veroniky, roztáhl jí půlky od sebe, zakmital mezi nimi jazykem a nasál dráždivý pach její narůžovělé řiti. Prsty opatrně zabloudil mezi její odchlíplé, hladce vyholené pysky a ucítil, jak je uvnitř horká a mokrá. Pak udělal to samé s Jitkou, její zadek byl o něco větší než ten Veroničin a sama mu nasměrovala prsty dovnitř. "Už jsi šukal ženskou do zadku, Luky?" Přerývaně oddechoval a prsty jí cpal tak hluboko, jak to jen šlo. Tmavá řiť kypré čtyřicátnice se kolem nich těsně svírala, zatímco pronikavě sténala a žádostivě k němu otáčela hlavu. "Tak pojď, pomůžu ti," uvelebila se Veronika na kolenou vedle něj, několikrát mu zapumpovala s klackem v ruce, pak roztáhla Jitčiny macaté půlky, plivla mezi ně a důkladně jí promasírovala řitní otvor. "Jituška už to hezky dlouho neměla, tak si dej záležet, koloušku!" Lukáš ji se zastřeným zrakem pozoroval, vzala mu klacek do ruky a natlačila ho pomalu dovnitř. Popadl Jitku za boky a začal do ní přirážet, jeho žilnatá hadice v ní monotónně mizela až po kořen a zralá tmavovláska se rychle adaptovala na jeho tempo. Po chvíli už jí tvrdě šukal prdel, Veronika se uvelebila vedle nich a masírovala si klitoris. "Nooo," protáhla uznale, "ty jsi ale šikovnej!" A plácla ho přes nahé půlky, až sykl bolestí. "Páni, to je zadeček," uchechtla se. Lukáš popadl Jitčina těžká prsa houpající se jí pod tělem a zmáčkl je v dlaních, bradavky měla úplně ztuhlé. "Nepřestávej, Lukášku," vyrážela ze sebe, "ještě, ještě chvíli, už budu..už budu!" Veronika přelezla za ní na gauč a potutelně se culila, doširoka si roztahovala kundu prsty a v duchu jí záviděla, chtěla Lukáše už taky konečně ucítit v sobě. Náhle začala Jitka prudce oddechovat, v příštím okamžiku zaječela na plné mandle a padla břichem na gauč. Přerývaně oddechovala a přitom máčela čalounění pod sebou svojí horkou šťávou. Lukáš se poté vrhl na Veroniku, až samým vzrušením nahlas vyjekla.

Veronika se napnula jako tětiva, nechala si ho vklouznout do kundy, ovinula ho stehny kolem pasu a silně si ho přitlačila na sebe. Lukáš se k ní sklonil a přisál se na její bradavky, zatímco do ní z posledních sil přirážel. "No, tak pojď," pobízela ho, "vystříkej se do mě, chci tě cítit v sobě, slyšíš? Tak stříkej už, honem! Dej mi to všechno!" Lukáš ještě několikrát bezmocně trhl pánví, než do ní s hlasitým řevem napumpoval celou svou dávku a Veronika se puberťácky rozchichotala. Soustředěně kroužila pánví, dokud ho cítila v sobě. Pak přes něj přehodila nohy, svezla se z gauče, dřepla si a doširoka roztáhla pysky. Lukášovo semeno se z ní vyvalilo na podlahu a ona si blaženě vydechla. Jitka ji pozorovala s hlavou podepřenou dlaní a unaveně si prohrábla vlasy. Na tohle domácí vězení určitě jen tak nezapomenou.

Lukáš ležel na gauči s hlavou položenou na Jitčiných nahých kolenou a po očku šilhal do jejího klína pokrytého chomáčem slepených černých chlupů. Veronika si pohrávala s jeho schlíplým klackem a snažila se ho pusou přivést zpátky k životu. "Nech ho," usmála se na ni Jitka, "ten už má pro dnešek dost!" Veronika mu ještě několikrát přetáhla předkožku přes žalud a chvíli ho dychtivě sála. "To je ale škoda," zazubila se zklamaně. "Hej! Slyšíš mě?" zakoulela očima na Lukáše. "Koukej zas něco hezky rychle provést!" Unaveně se na ni usmál a vzápětí přitiskl Jitce hlavu do klína. Dráždivé vůně, která z něj vycházela, se stále nedokázal nabažit.