Tak teda mě se hrozně líbí kluci. Už jenom to samotné slovo, ať napsané nebo vyslovené, mě vzrušuje. Ale nejlepší jsou živí. Poprvé jsem si to začal uvědomovat v šestnácti a asi to"rozproudily" ty prázdniny předtím.
Už dřív jsem se cítil dobře s kamarády, ale nepřisuzoval jsem tomu žádný sexuální podtext. Až o těch prázdninách u babičky na vesnici jsme se s bráchou a dalšími dvěma kamarády Jožikem a Jarkem, našimi vrstevníky, dostali při jedné výpravě hluboko do lesa. Tam si Jarek sedl na zem a řekl, že má rád"svrbu". Sáhl si do tepláků a začal tam něco kutit. Jožik se usmíval a po malé chvilce ho následoval. Já na to jen koukal, až se Jarek musel zeptat - "Ty nevíš co je svrba?"
A najednou tepláky i s trenýrkama stáhnul a já poprvé viděl, jak se dá za rychlého kmitání hrát s čuráčkem. Ale nic mi to neříkalo a tenkrát jsme, myslím, tuhle zábavu nějak brzo ukončili a pokračovali ve zkoumání docela jiných tajů toho lesa. Nicméně Pandořina skříňka byla otevřena. Pak ještě jednou týž Jarek na konci téhož léta ve stanu🡕 na zahradě navrhl, že si budeme hrát na doktory. Že prý si tak hrají s jinými svými kamarády a že je to fajn. Vzpomínám si, že se mi tahle hra už začala moc zamlouvat. Lehl jsem si na záda na nafukovačku a hlavu si přikryl podle Jarkova doporučení polštářem. On mi pak úplně sundal tepláky i trenýrky a vyhrnul košili. Bylo to krásně příjemné, začal mě jemně hladit přes břicho a přes prsa, potom stehna a skončil zákonitě v rozkroku. Bodejť by ne, když se mi to tam už vztyčilo (i když jsem netušil k čemu je to dobré) a mohl s tím hezky pérovat. Tím to skončilo. Pak si lehl a hlavu přikryl on a role se vyměnily. Po nějaké té půlhodince jsme skončili každý v jednom rohu stanu🡕 , abychom se oddávali intenzivní"svrbě". Jenže mně se to líbilo jen jako hra se ztopořeným šulínem, nějaké zvláštní pocity jsem z toho tenkrát neměl, o nějakých"vrcholech" ani nemluvě. Ale po návratu do školy se to rozjelo už rychle. Jako dnes se vidím, jak čekám v řadě v jídelně na oběd a prohlížím si ty, kteří už baští. Upoutali mě tři kluci ze sousední školy.
Jen tak se mi začali hrozně líbit. Později jsem dokonce zjistil i jak se jmenují, když jsem si tajně prohlídl jejich odložené aktovky. Petr, Láďa a Milan už provázeli všechny moje touhy neodmyslitelně až do devítky. Jedné noci jsem takhle ležel jako osmák ve své posteli a myslel na ně, jak jsou hezcí. Ani jsem si napřed nevšiml, že se mi mezitím postavila kláda. Až když to trvalo dýl, vrátil jsem se do reality a tu jsem si vzpomněl na ty svrby ve stanu🡕 . Tak jsem ho vzal do ruky a začal s ním pod peřinou kmitat. No a najednou jsem cítil jak je to ohromně příjemné. A čím dál víc. Vůbec jsem si to nedokázal vysvětlit. Musel jsem s tím přestat, protože jsem nevěděl co se děje. Jenže ta kláda mi pořád stála a já nemohl odolat. Tak znovu opatrně dál.
Už jsem nemyslel vůbec na nic. Ten tlak, copak se mi tam něco pokazí?! Kmitám, kmitám a v tom je to venku! Něco horkého mi zatopilo celou ruku a přirození. Krev! Jak já se vyděsil. Okamžitě jsem všeho nechal a co nejrychleji usnul. Až ráno jsem si dodal odvahu a koukl se na kalhoty🡕 od pyžama. Žádná červená barva, jen nějaké jako naškrobené skvrny. Ach, tak to nebude snad tak zlé... A opravdu už to nikdy tak zlé nebylo, jenom moc krásné a až na několik malinko výjimek moc příjemné.
Komentáře