Jak šukají slušní kluci erotické povídky

Měla jsem chuť šukat. Žádná komplikovaná láska, žádný city, prostě jen chuť cítit někoho v sobě, trochu se pomazlit, zapíchat, rozvalit v něčím objetí a pak jít zas domů s čistou hlavou. Už mě nebavilo investovat do dalšího "poznávání se", chtěla jsem jen být ta holka na šukání, aspoň na jednu noc. S Jankem jsme si psali dost dlouho na to, aby bylo jasné, že je to fajn chlap.

Vánoční Praha. Tramvaje cinkaly, lidi se klouzali po mokré dlažbě a všichni se tvářili, že někam spěchají. Ve vzduchu to vonělo svařákem, cigaretama a trochou té sváteční osamělosti, co ti vleze pod kabát i náladu.

Sešli jsme se u podjezdu, tam, kde kdysi býval antikvariát. Dřív to tam mělo duši a prach na knihách, teď jen studený beton a zbytky hranolků z mekáče. A on tam stál. Vysoký, štíhlý Slovák, krátké blond vlasy, modré oči, jemné strniště, lenonky, tmavý kabát, košile, tmavě modré kalhoty. Vypadal jak slušnej kluk, co přes den honí tabulky a večer přemýšlí, proč se mu život smrskl na e-maily a kávu. Voněl čistotou. Takový odrostlejší Mirek Dušín.

Bylo to další rande v řadě, takové to z edice "vytloukat klín klínem", i když už jsem na to skoro neměla sílu ani motivaci. Ale Janko mi byl hned sympatický. Měl ten hřejivý úsměv, co ti připomene zlatého retrívra. Takový, co by ti klidně přinesl papuče, jen aby tě potěšil. A přitom v očích jiskru, že by možná zvládl i něco víc než aport.

Poznali jsme se na Amatérech. Komentoval každou moji galerii, každý blog, trefoval vtip, lichotku i šťouchanec přesně tak, jak to mám ráda, žádné laciné žvanění, prostě chytrej chlap. On psal s nadšením puberťáka, já se snažila ze sebe vymáčknout aspoň kousek entusiasmu, abych nevypadala jak cynická mrcha po záruce, která se bojí citově angažovat.

Na sobě jsem měla tmavě modré vypasované šaty. Krátké tak, že stačilo ohnout se pro tramvajenku a byla bych večerním programem pro půl Masarykáče, a tenké, že jsem si regulérně koledovala o další ledvinovou koliku. K tomu podvazkový pás, krajku, samodržky. Randící výzbroj, která tě před prosincem rozhodně neochrání, ale aspoň máš pocit, že bys možná i stála trochu za hřích. A rudou rtěnku, když už rajda, tak pořádná.

Kozačky na podpatku, vlasy navlněné, což je s mojí hřívou trochu boj. Mít husté, dlouhé vlasy a snažit se je zkrotit do jemných vln je disciplína pro pokročilé, zvlášť když máš materiál pevný jak strunka od klavíru. Ale stejně jsem to zkusila, protože jsem prostě chtěla jednou působit něžně a jemně, ne jako šéfová na poradu s permanentním výrazem ledové královny. Výsledek? No, princezna ze mě nebude, ale aspoň to vypadalo, že se snažím.

Gin s tonicem a večeře v Celetné. Seděli jsme naproti sobě, on se snažil tvářit klidně, ale všimla si, že se mu pohled pořád vrací ke stejnému místu: výstřih, pak oči, pak zase výstřih. Vlastně mi to lichotilo. Vždycky se u toho pousmál, tak trochu provinile, tak trochu hrdě. Asi mu odvahu dodal ten gin, nebo prostě už nechtěl hrát na slušňáka.

Pak začal blekotat, jak je úplně mimo z toho, že jsem s ním fakt šla ven. Prý tomu ani nemůže uvěřit, že mi píšou stovky chlapů a on tu sedí naproti mně. Musím říct, že jsem v tu chvíli nevěděla, jestli se smát, nebo se propadnout do země. Rozpačitě jsem protočila oči, protože do modly mám fakt asi tak daleko jako jeho gin ke střízlivému rozhodnutí. Ale byla v tom roztomilost a trocha nadsázky, která mě uklidnila. A tak jsem si po dlouhé době užívala ten pocit, že mě někdo hltá pohledem, i když vím, že to celé je trochu přehnaný fanouškovství a trochu přirozené chlapské nadrženosti & loveckého pudu.

Když jsme šli po večeři směrem k Hybernské, jen tak vedle sebe, z ničeho nic mě vzal za ruku. Pevně, žádné tanečky. U podchodu najednou zastavil, nic neřekl, jen mě natlačil zády ke zdi tak, až mi přeběhl mráz po páteři. A pak mě začal líbat. Nečekal na souhlas, prostě si mě vzal. Tvrdě, s chutí, trochu moc hrrr, sliny, co stékají kolem, jazyk, co nenechává prostor. Kousnul mě do rtu, možná až moc, až jsem cítila tu ostrou hranici bolesti a vzrušení. Přitisknul mě, ruce mi vklouzly do vlasů, sevřel mi zátylek, až jsem v jeho sevření úplně změkla. V tu chvíli mi bylo jedno, kdo jde kolem, jestli mi rozmaže rtěnku nebo jestli mám pomačkané šaty. Mirek Dušín byl definitivně po smrti. A mně tanjeho nadrženost vůbec nevadil, spíš naopak, přesně tohle jsem potřebovala.

Odhrnul mi vlasy z krku, přitáhl si mě blíž, nosem přejel po kůži a zašeptal něco o tom, jak krásně voním. Pak už se se mnou nepáral, začal mě líbat a kousat do krku, přesně na těch místech, kde to je nejcitlivější. V tu chvíli jsem úplně zapomněla, že stojíme v podchodu a venku je zima. Cítila jsem, jak mi s každým jeho dotykem zvlhly kalhotky a mezi stehny začíná být horko. Neodolala jsem, ruka mi sklouzla po jeho břiše až ke kalhotám. Cítila jsem, jak mu pod látkou tvrdne péro. Palec nahoru - rychlá, bezchybná erekce, přesně podle zadání. Vzrušovalo mě to ještě víc. Na chvíli jsem měla chuť ho pochválit nahlas, ale místo toho jsem jen přitiskla blíž a přemýšlela o tom, jak bych si na to péro už ráda nasedla a zarajtovala.

Přejdeme přes dvůr rovnou ke dveřím. Ve třetím patře svítí okno, někdo se dívá na bednu, někde v kuchyni chrastí hrnce, ale mně je to v tu chvíli naprosto fuk. Přitlačí mě na starý dřevo, prsty mi zajede do vlasů, druhou rukou bez zaváhání pod šaty. Studený vzduch, horká dlaň, mezi nohama už mám úplně mokro, jak tam párkrát přejede. Jeho vousy mi škrábou ucho, cítím, jak se mu v kalhotách dne to péro a já už bych nejradši měla v kundě. Začnu se smát, protože ta situace je fakt šílená a neskutečně mě rajcuje. On mě políbí. Sliny se nám míchají, jazyk mi strká hluboko.

Rozepne mi kabát, prsty vklouzne do výstřihu bez zbytečných okolků. Vedle něj si připadám malá. Sleduju ho, ten kontrast jeho velkého těla a mých prsou, co má najednou v dlaních. Nejdřív je jen hladí, pomalu, jako by zjišťoval, co všechno si může dovolit. Pak se mi dívá do očí, a když vezme bradavku do pusy, cítím, jak mi pod rukama stojí chlupy na zádech a krev tepe v krku. Chvíli ji jazykem láska a pak pořádné zkousne. Zakňučím slastí. Toho povzbudí a ještě víc stiskne. Celé tělo se stáhne do jednoho bodu, dech je krátký, těžko říct, kdo z nás dvou je v tu chvíli víc nadržený.

Jeho ruce jsou teď všude. Dlaň mi sklouzne pod prsa, palec krouží kolem bradavky, druhou rukou mě drží pevně za bok, žádné jemné tanečky. On se chvíli dívá, sleduje mě, jak reaguju, ten krátký záklon hlavy, dech, co se zadrhne v krku. Zase mě políbí, jazyk drzejší, rty naléhavý, cítím v puse jeho chuť i vlastní touhu, co se rozlévá až do podbřišku. Kabát na půl žerdi, šaty shrnuté, studený vzduch na kůži a přitom mi je tak horko, že zapomínám na všechno kolem.

Cucá mi bradavky. A já mám chuť se prstit. Ruka mi sjede po stehně ke kraji punčoch, jede dál, i když ví, že někde kolem nás pořád svítí to okno a možná někdo sleduje. V hlavě mi hučí, krev mi tepe mezi nohama, a když periferně zahlídnu, jak si v patře někdo zapaluje cigaretu, je mi to úplně jedno. Teď jsem tu jen já, on, jeho ruce, moje kůže a mokro, co mi teče po stehnech.

Jeho ruka mi sjede mezi stehna, natvrdo, bez ptaní. Když zjistí, jak jsem mokrá, jen se krátce ušklíbne, znovu mě políbí a prstem přejede přes krajku mokrých kalhotek. Prsty mi přitlačí na klitoris, pak je stáhne zpátky, a dívá se mi do očí, zatímco si olízne prsty. Na vteřinu mám pocit, že v tom dvoře není zima, ale sauna. Pak si přede mnou klekne, stáhne mi kalhotky trochu bokem a jazykem sjede přesně tam, kde mě pálí celé tělo. Kombinace venkovního mrazu a jeho horkého dechu je šílená, každej dotek jako elektrika. Miluju ten moment, kdy jsem úplně na hraně, horká až do morku kostí, tep mi buší v podbřišku a celá se třesu. Nadržená, mokrá. První dotyk, kdy mi prsty od sebe rozdělí pysky a jazyk sklouzne dovnitř, všechna ta nashromážděná šťáva, chuť, touha, co se derou ven, v tu chvíli mám pocit, že nic kolem neexistuje. Najednou přestane. Ani slovo o tom, jak skvěle chutnám, žádné romantické žvásty, jen krátký úšklebek, co říká všechno. Odstrčím ho, lehce, jako signál, že teď je řada na něm. Pomůžu mu vstát, ale sotva je nahoře, už má zase prsty mezi mýma nohama a jede jak posedlý. Čvachtá to, slyšet by to bylo i přes dvě zdi, a mě to rajcuje ještě víc.

Nenechám ho dlouho, co bych byla za ženskou. Sklouznu na studenou mokrou dlažbu, klečím před ním jak před modlou. No, tady se teda ten nahoře opravdu vytáhl. Perfektní tvar, perfektní velikost. A navíc krásně oholený. Nejdřív jen slíznu první kapku, co vykoukne na špičce, sladká, trochu slaná, taková ta ochutnávka, po které máš hned chuť na celou dávku. Hraju si s jeho žaludem, cucám ho, kroužím jazykem kolem uzdičky, rukou mu pomalu stahuju předkožku, abych měla přístup ke každému záhybu. Jezdím nahoru a dolů, cítím, jak zrychluju, přestávám se ovládat. To jeho spokojené funění je slyšet snad až na půdu, v nose mám směs jeho vůně, zbytky gin-tonicu a trochu betonu ze dvora. Zkusím si pohrát s jeho koulemi. Nejdřív lízat a pak je vzít do pusy. Pořád ho honím a nemůžu se nabažit pohledu na to, jak je tvrdý, jak pulsuje a napíná kůži.

Zase ho beru do pusy. Až na doraz, až se mi do očí derou slzy. Mám chuť si ho narvat, co nejhlouběji do krku. Vidím, jak se mu to líbí. Chroptím a slzí mi oči. Sliny stékají po bradě. Párkrát to zopakuju a přesně v momentě, kdy už bych asi měla přestat, mi vytrhne péro, zarazí se, popadne dech: "Spomaľ, lebo sa hneď urobím." zavrčí, s očima má, jak jelen ozářený reflektory. Zvedne mě k sobě.

Otevřu dveře, co drží pohromadě snad jen silou vůle a vklouzneme na studené, omlácené schodiště. Zábradlí vrže, dlažba studí, dýcháme jak po sprintu. Otočí mě, a ještě než stihnu něco říct, už mě tlačí na všechny čtyři, šaty a kabát nad zadek, kalhotky nervózně strhává stranou, až slyším, jak se krajka trhá. Cítím jeho prsty, jak projíždí mojí kundu odepředu dozadu, slyším čvachtání a vím, jak jsem mokrá, i kdybych se snažila tvářit, že ne.

Zamumlám v duchu něco ve smyslu "To je za několik tisíc, ty pako." ale v tu chvíli bych mu odpustila i kdyby mi rozerval půlku šatníku. Jediné, na co myslím, je, kdy do mě konečně zajede. Sliny, šťávy, všechno mi stéká po stehnech. Chci si sáhnout mezi nohy, rozdráždit se, ale ztrácím balanc, on mě drží a jeho péro už klouže žaludem kolem vchodu. Vychutnává si pohled na tu moji mokrou kundu. Chvíli mě trápí a krouží kolem dírky. Obejme mě pevně za boky, vrazí ho dovnitř a já miluju ten moment, kdy je to moc velký, moc hluboký, kdy to hraničí mezi bolestí a rozkoší. "Boha." procedí mezi zuby a přidá. Žádné milování, prostě mě mrdá. Tvrdě, bez servítek. Mrdá mě, jak smyslu zbavený. Plesk, plesk. Koule mi pleskají o zadek, v chodbě to čvachtá, hekáme, funíme, smějeme se vlastnímu chtíči. Držím a chci, aby to nikdy neskončilo. Hrudník tlačím na studené schody, bradavky mě bolí zimou i vzrušením, on mi jednou rukou tlačí záda k podlaze, abych se ani nepohnula. A já si připadám jako poslušná čubka. Tak se mi to líbí. Není v tom nic elegantního, jen čistá chuť. Nechápu, kde se to ten slušnák v brýlích naučil.

Na chvíli přestane a gačne mě prstit, nejdřív pomalu, pak víc. Pořád čekám, kdy už mi konečně zase narve péro zpátky. Místo toho vytáhne péro. Dvakrát popotáhne a pak se mi vystříká na zadek, šaty, všechno. Lape po dechu, brýle má zamlžený, já ležím a funím jak lokomotiva, ale rozhodně nemám dost. To bylo málo. Chci jeste. Přetočím se na záda, sedím na schodu, odepínám samodržky, stahuju roztrhaný kalhotky a roztahuju nohy. "Tak pojď, předveď se." pošlu na něj pohled, že teď žádná pauza rozhodně nebude.

Prsty sjíždím mezi nohy, projíždím si kundu, přidávám další a on, ač vyřízený, si ho začne znova jemně honit. Miluju pohled na jeho utahaný a umatlaný péro, na ty jeho vlasy slepený potem. Hladím si prsa, zareju do nich nehty, cítím, jak mám bradavky tvrdý jako kámen, pod břichem se mi motá teplo, v hlavě už jen šumí krev. Přidám třetí prst, mrdám se před ním. Všude je cítit to je sperma.

Nedá mu to, klekne si mezi moje stehna, odstrčí mi ruku a prsty rozhrne pysky, jako by to byl jeho majetek. Zaboří mi tam nejdřív jeden, pak druhý prst, přitom mě líže. Pomalu, s tím svým soustředěným jazykem, který krouží kolem klitorisu, pak přejíždí po celé kundičce, až se mu tvář leskne a je úplně zapatlaná od mojí šťávy. Přitlačím mu hlavu hlouběji do klína, protože ho chci cítit úplně všude. Chci ho víc, chci, aby mi tam zajel jazykem co nejhlouběji. On mě neposlouchá, spíš provokuje, začne mi tam zarývat prsty, napřed dva, pak tři, pak najednou cítím, jak mi do díry tlačí i čtvrtý, hrubě, až to skoro bolí, až mě to roztrhá. Mám pocit, že tam není dost místa. Mrdá mě těma prstama urputně, žádná něha, prostě mě tam šuká, já se mu tam kroutím a kňučím. Prosím ho ať mě ještě vyšuká.

A pak to přijde. Prpadnu se do toho orgasmu, nohy se mi rozklepou, stihnu ho ještě odstrčit a vyteču všude, rozhozená, mokrá. Musím se smát, ale sotva popadám dech, prsty zase sjíždím mezi nohy. Projíždím si kundu. Prsty se tam bořím, cítím, jak jsem roztažená, opuchlá, jak mě to pořád táhne zpátky k dalšímu orgasmu. Ztrácím zábrany, s každým pohybem jsem víc mimo realitu, celá chodba se třese mým orgasmem. Ležím rozpláclá na schodech, vlasy všude, srdce mi buší. Zvednu oči, jeho světle vlasy totálně zpocené, brýle někde na dlažbě, rudý jak rajče, pot mu teče po zádech, a tvář roztažená v úsměvu šťastnýho štěněte.

Ještě chvilku je ticho, jen náš dech a kroky z patra, někde v dálce rachot klíčů. Moje srdce ještě dohání zpoždění, směju se, on taky – takovým tím smíchem, co přijde až po explozi a člověk si připadá trapně živý a šťastný. Upraví mi kabát, já mu nervózně zapínám košili, oba se snažíme tvářit civilizovaně. "Musíme rychle do bytu, někdo jde!" syknu s úsměvem. "A ja nutne potrebujem sprchu." odpoví. Ta poznámka nás oba ještě víc rozesměje, jak kdybychom spolu spikli celý svět proti běžným pravidlům.

Potom chvíle ticha, jen dech, zvuk kroků a moje srdce, co se snaží dohnat zpoždění. Směju se, on taky, takovým tím povoleným smíchem, když už je po všem a člověk si připadá směšně živý. Urovná mi kabát, já mu košili. "Jsi normální?" syknu s úsměvem. "Nie." odpoví a zasměje se. Pak přišly ty měsíce, kdy jsme spolu randili. Psával každičký den dobré ráno, dobrou noc, nosil maliny, hladil mě, díval se na mě při filmech víc než na obrazovku. Nosil mi dárky, chtěl se mnou trávit snad veškerým čas. Miloval mě způsobem, který by si každá přála, jenže zrovna u mně se to minulo účinkem. Ta ironie je někdy až směšná, jak je možný, že člověk, co tě zbožňuje, v tobě neprobudí ty správné city, a ten, co tě nechce, toho nedokážeš vyhnat z mysli?

Možná je to karma. Možná jen mizerné načasování, které si s námi život tak rád hraje.
Toužíme po těch, kdo nás neumějí milovat, a přehlížíme ty, co by pro nás dýchali.

A někdy mě přepadne myšlenka: Všechno, co jsem tehdy cítila na tom mrazivým dvoře, nebyla láska k němu. Byla to jen ta syrová, neředěná chuť života a naprostá bezbřehá nadrženost. Milovala jsem ten okamžik, kdy jsem byla naplno naživu.