Jedné horké noci erotické povídky

Potichu jsem otevřel dveře, za kterými jsem slyšel slabé chrápání. Spatřil jsem ji. Spala na boku otočená směrem ode mě. Červnová noc byla výjimečné horká, nejspíš proto byla celá odkopaná a i noční košilku měla vyhrnutou až k pasu. Měl jsem krásný výhled na její zadek, zakrytý pouze růžovými kalhotkami s Hello Kitty. Spala klidně.

Pomalu jsem obešel postel až k jejímu nočnímu stolku. Pusu měla pootevřenou a pokojně oddychovala. Dobře, teď je potřeba být co nejrychlejší. Levou rukou jsem ji chytil za rameno a obrátil ji na záda. Probudila se, ale než stihla jakkoliv zareagovat, přitiskl jsem jí druhou ruku na pusu.

Okamžitě mě oběma rukama chytila za zápěstí a snažila se odstrčit mou pravačku ze svých úst. Skočil jsem k ní na postel a koleny jsem jí přitiskl obě ruce k matraci🡕 . Asi ji to zabolelo, protože její výkřik jsem zřetelně slyšel i přes svou dlaň, pořád pevně mačkající její pusu.

Stále měla volné nohy a začala mě tedy kopat koleny do zad. Stiskl jsem jí levou rukou nosní dírky a odřízl ji tím od vzduchu. V ložnici bylo najednou naprosté ticho. Kopala mě pořád. "Uklidni se," řekl jsem jí tiše, "neublížím ti." Pustil jsem její nos. Zhluboka se jím několikrát nadechla. Znovu nabytý přístup ke kyslíku ji zřejmě uklidnil, kopat mě každopádně přestala.

"Dobře. Teď bych ti rád sundal ruku z pusy." Začala rychle kývat hlavou, viditelně o to hodně stála. "Ale varuju tě. Pokud budeš křičet, můžu tě umlčet i jinak." Vytáhl jsem kapsy svůj nůž a zblízka jí ho ukázal. Vykulila vyděšeně oči a instinktivně zavrtěla hlavou. "Můžu se teda spolehnout na to, že budeš rozumná?" Znovu zakývala. Pomalu jsem jí tedy pustil ústa, zatímco jsem jí levou rukou stále držel před obličejem nůž, aby ji nenapadla nějaká hloupost.

Olízla si rty a zrychleně dýchala. Pak se mi podívala přímo do očí a skoro neslyšně zašeptala: "Prosím... strašně to bolí, jak mi klečíte na rukách..." "Když mi slíbíš, že se ani nepohneš, tak..." zareagoval jsem, ale přerušila mě, než jsem stihl větu dokončit. "Slibuju."

"Dobře," řekl jsem a pomalu vstal z jejího těla. Slezl jsem z postele a sedl si na židli🡕 stojící u zdi. Ona stále ležela na zádech, jak slíbila a zkoumala škody způsobené na jejích rukách. Nic tragického, budou z toho jen modřiny.

"Vstaň a postav se mi tady," dal jsem jí další pokyn. Nejistě se postavila na zem a kráčela směrem ke mě. Zastavila se asi dva metry ode mě, blíž se jít bála. "Svlíkni se," řekl jsem. Znovu se vyděsila, ještě o něco víc než z mého nože a udělala několik kroků vzad. "P-proč?" zeptala se.

"Ale ne, neboj. O tvý tělo nemám zájem. Jsem jen zloděj. Ale je horko a nahá se budeš cítit líp, věř mi." Nevypadalo to, že by mi moc důvěřovala, ale přece jen si sundala košilku. Pak pohlédla na Hello Kitty ve svém rozkroku a zeptala se: "I kalhotky?" "Ne, ty si nech," odpověděl jsem. Chtěl jsem jí dokázat, že jsem k ní naprosto upřímný.

Oddechla si a dokonce mi přišlo, že se lehce usmála, ale to se mi nejspíš jen zdálo. Přišel čas na další fázi. "Lehni si na břicho na postel a dej ruce za záda. Musím tě svázat." "Ne, to není potřeba, já..." bránila se, ale přerušil jsem ji. "Nebudu o tom diskutovat, dělej."

Pochopila, že nejlepší bude, když nebude dělat problémy a splnila můj příkaz. Vytáhl jsem z tašky lepící pásku a omotal ji kolem jejích zápěstí. Pak jsem ji chytil za paži, postavil na nohy a odvedl k židli🡕 , na kterou jsem ji posadil.

Znovu jsem vzal pásku a připevnil jsem jí lýtka k nohám židle🡕 . Měla je omotané velmi pevně, od kotníků až po kolena. Pak jsem ji posunul na židli🡕 až dozadu a spojil její břicho s opěradlem dalšími vrstvami lepící pásky. Hezky od podbřišku až po prsa. Vypadalo to jako stříbrný korzet. Ano, z téhle židle🡕 holka jen tak nevstane.

Pak jsem z tašky vyndal dlouhý pruh látky. Pochopila, k čemu ho hodlám použít, a vůbec se jí nelíbilo, že by měla znovu přijít o možnost řeči: "Ne, to ne, prosím..." "Hele, tohle je nejšetrnější roubík, co tady mám. Mohla bys na tom být mnohem hůř." Moc velkou radost jí to neudělalo, ale už to asi chtěla mít celé za sebou, tak dokonce dobrovolně otevřela ústa, aniž bych ji k tomu vyzval.

Strčil jsem jí pruh látky mezi zuby a omotal ho dvakrát kolem její hlavy. Za krkem jsem ho pevně utáhl a uvázal, až se z toho rozkašlala. "Já vím, že je to nepříjemný, ale nemůžu si dovolit, abys dělala hluk." Odpovědí mi bylo pouze naštvané: "Hmmm!"

Nechal jsem ji tedy v ložnici o samotě a vydal jsem se prozkoumat zbytek jejího bytu.

* * *

Po asi půl hodině průzkumu jsem z ložnice uslyšel poměrně hlasité zvuky. "Hééj, puauéé! Puauéé! Pouv-ve fééu!" Naštvaně jsem otevřel dveře ke své dočasné vězeňkyni. "Hele, jestli testuješ, jak je ten roubík efektivní, tak ti klidně nasadím takovej, ve kterým neuděláš ani hlásku, ale líbit se ti nebude!" Vyděšeně kroutila hlavou a pokoušela se něco říct: "Éé, éé, fu-af, fu-af!"

Pochopil jsem, že tímhle způsobem naše konverzace moc intelektuální nebude, takže jsem k ní přistoupil, abych jí roubík sundal. Přestože ho měla v puse jen pár desítek minut, pruh látky se činil. Celou bradu měla od slin, které jí pomalu stékaly na prsa. Rozvázal jsem uzel za jejím krkem a látku jí z úst vyndal. To mělo ten efekt, že jí naráz vytekly z pusy všechny sliny, které tam dosud silou vůle zadržovala. "Fuj," okomentovala to trefně.

"Proč jsi mě volala?" zeptal jsem se jí přísně, přestože pohled na ni mi přišel spíše vtipný. "Potřebuju čurat," oznámila stydlivě. "Fajn, to je rozumný důvod, počkej tady," řekl jsem a chystal jsem se jí znovu nasadit roubík. "Né, prosím, to je fakt hnusný," žadonila. Měla pravdu, z látky sliny vyloženě kapaly. "Hele, jsou to tvoje sliny, takže..." začal jsem, ale pak jsem se na ni podíval pozorněji. Na tvářích měla otlačené pruhy a koutky jejích úst byly celé rudé. Asi jsem ho vážně utáhnul až moc.

"Hele, dobře, nechceš tenhle roubík, můžeš dostat jinej," navrhl jsem. "Děkuju," odpověděla. Zavadil jsem pohledem o její kalhotky s japonskou kočičkou. Vzhledem k tomu, že měla nohy pevně připevněny k židli🡕 , nemohl jsem jí kalhotky jen tak sundat. Proto jsem je na několika místech přeřízl nožem a následně je vytáhl zpod jejího zadku. Poprvé jsem zahlédl její pohlavní orgán. Neholila se.

"Teď pořádně otevři pusu." Chvilku váhala, ale pak se podívala na slinami nasáklý pruh látky, který jsem mezitím položil na skříňku a asi se rozhodla, že kalhotky v puse přece jen nebudou tak hrozné. Začal jsem jí tedy zastrkávat její spodní práslo do úst. Problém byl, že její pusa byla poměrně malá, a i když byly kalhotky uvnitř sotva z polovina, začala se dávit. Nějaký incident se zvracením jsem nechtěl riskovat, takže jsem je radši celé vytáhl a rozhodl se to zkusit jinak.

"Hele, zkusím ti jima spíš vycpat tváře, tím pádem by se ti neměly dostat do krku," navrhl jsem další postup. "Děkuju," řekla a vycítil jsem z jejího hlasu mírnou ironii. Rozhodně už se mě tolik nebála. Druhý pokus s naplněním její ústní dutiny byl už podstatně zdařilejší, podařilo se mi je tam nacpat skoro celé a ten malý kousek, který koukal ven, vypadal spíš roztomile. Tváře měla ale vycpané solidně, dívala se na mě jako hodně naštvaný sysel.

Teď už jen zbývalo zařídit, aby je nemohla obratem vyplivnout. K tomu pomohla opět lepící páska, kterou jsem jí ústa přelepil a několikrát ji omotal kolem její hlavy. Nedělal jsem to zbytečně utaženě, nechtěl jsem, aby jí páska svým stiskem zastrčila kalhotky až do krku. A vyplivnout je neměla šanci ani takhle.

Spokojen se svou prací jsem se chystal k odchodu, ale zastavilo mě jeji hlasité hulhání: "E-e-e! U-a! U-a!" Tenhle roubík byl viditelně efektivnější. Ale něco po mně zjevně chtěla... No, jasně, vždyť jsem ji ještě nenechal vyčůrat se. Úplně jsem na to přes ty trable s roubíkem zapomněl.

"Hned jsem tady, úleva je blízko," pokusil jsem se ji uklidnit a odběhl jsem do kuchyně pro sklenici. Odlepovat od židle🡕 se mi ji totiž vážně nechtělo. Když mě viděla, jak jsem vkročil do ložnice se sklenicí v ruce, dala oči v sloup a mumlala do roubíku: "O-e o-e-u." Nevím, co tím chtěla říct.

Přiložil jsem jí tedy sklenici k rozkroku a nechal jsem ji vykonat potřebu. Ještě, že jsem vzal půllitrovou, byla plná do tří čtvrtin. Viditelně skutečně potřebovala a v duchu jsem jí vyjádřil obdiv, že to dokázala vydržet celou tu dobu, co jsem jí nasazoval ten roubík.

"Zvládneš se neudusit těma kalhotkama, zatímco tady nebudu?" zeptal jsem se jí pak. "Ah-o," pokusila se o odpověď. "Beru to jako ano," řekl jsem a vydal se dokončit přerušený průzkum jejího obydlí.

* * *

Mise byla úspěšná. Po další půlhodině jsem nashromáždil dostatek cenných věcí, aby mě tahle noční akce🡕 finančně zajistila na celý příští měsíc. Odebral jsem se tedy se sklenicí vody do ložnice, abych dal dívce s kalhotkami v ústech napít a oznámil jí šťastnou zprávu, že už konečně opustím její byt.

Nejdřív jsem si myslel, že se dusí. Hlavu měla zakloněnou a opřenou o hranu opěradla a z jejího krku se draly hluboké hrdelní zvuky. Okamžitě jsem k ní přiskočil, abych ji zachránil, jenže v tu chvíli si mě všimla... a lekla se. Vykulila oči a z úst ucpaných roubíkem se ozvalo slabé kvíknutí. Pak na mě upřeně zírala a o žádný další zvuk se nepokoušela. Zarazil jsem se. Takhle dusící se člověk nereaguje.

Všiml jsem si, že se snaží tisknout stehna k sobě, jako by se něco usilovně snažila skrýt. Podíval jsem se tedy na její rozkrok a spatřil jsem, že její pohlavní orgán je úplně vlhký. Nechtěl jsem si ani představovat, jak vypadá polstrování na židli🡕 .

Stále na mě koukala, bez hnutí a bez zvuku. Položil jsem sklenici s vodou na skříňku a pomalu jsem odmotal lepící pásku z jejího obličeje. Kalhotky vyplivla sama. Kus hadru s obrázkem Hello Kitty přistál v jejím rozkroku, takže ač rozřezaný a uslintaný, jako věrný voják naposledy splnil svou původní funkci, zakrývat její intimní partie.

Sedl jsem si na postel a chvíli jsme se na sebe jen tak dívali. Moje sebevědomí kriminálníka, který ji před hodinou ohrožoval nožem, bylo najednou pryč. Nevěděl jsem co říct a ona zjevně taky ne.

Nakonec jsem se odhodlal mlčení prolomit: "Takže... tobě se tohle líbí?" Zněl jsem jako nervózní puberťák, který zve svoji první lásku na rande. Ona zrudla a konečně odvrátila zrak. Přesto jsem cítil, že o své odpovědi intenzivně přemýšlí. Nakonec se zhluboka nadechla a řekla: "Jo."

"Jo," zopakovala, "strašně moc." Díval jsem se na ni a ona mluvila dál: "Když jste mě svázal, tak jsem se strašně bála, takže jsem na to vůbec nemyslela a navíc jsem potřebovala na záchod, ale pak, když jsem tady byla sama... Já nevim. Je to hrozný, ale taky strašně krásný." Obrátila na mě pohled s nadějí, že chápu, co se snaží říct.

"Aha," řekl jsem já, což ji evidentně zklamalo. "Ježiši, já jsem taková kráva!" rozčílila se najednou. "Já se tady svěřuju debilnímu zlodějovi s něčím, co jsem neřekla ani svýmu..." Začínala být opravdu hlasitá, takže jsem jí opět přiložil přes pusu svoji dlaň. Ne tak silně jako prvně, ale stačilo to, aby nedokázala svou myšlenku dokončit.

"Ne, hele, dobrý, hlavně potichu, jo?" vyzval jsem ji. Ona kývla a já dal ruku pryč z jejích úst. "Promiň, já jsem nechtěla mluvit tak nahlas," řekla. Poprvé za celou naši interakci mi tykala. "Hele, na tom není nic špatnýho," pokusil jsem se říct nějaké moudro, "myslím jako, že se ti tohle líbí. Lidem se líbí prostě různý věci a..." Dál už mě nic nenapadlo. "No prostě na tom není nic špatnýho."

"Tak dík, no," odpověděla, ale stále jsem z jejího hlasu cítil zklamání. V tu chvíli jsem dostal nápad, který byl sice naprosto šílený, ale možná právě proto geniální. A vlastně jí to tak trochu dlužím. "Hele," začal jsem, "a co kdybych tě, jako takovou omluvu, nebo kompenzaci, svázal nějakým zajímavějším způsobem. Aby sis to opravdu užila."

"Děláš si ze mě srandu?" "Ne, fakt." "Nebo to je nějaká past?" "Ne, není to past, je to tak, jak to říkám. Ale jestli nemáš zájem, tak já můžu jít." "Né, počkej," zastavila mě. Znovu opřela hlavu o hranu opěradla, tentokrát, aby si celou záležitost promyslela. Po asi minutě se na mě podívala a řekla: "Tak jo. Co už mám prostě dělat v týhle situaci. Ale fakt doufám, že toho nebudu litovat," doplnila se smrtící vážností. "Nebudeš, slibuju," ujistil jsem ji, i když jsem si tím zas tak jistý nebyl.

Pásku spojující její tělo s židlí jsem ostranil rychlými řezy nože. Po chvíli se jí vrátil cit do nohou, takže se postavila a strčila mi před obličej svá zápěstí, stála pevně slepená dohromady. Osvobodil jsem i je a ona začala třepat rukama. "Necítíš je?" zeptal jsem se jí. "No," kývla. "Tak chvilku počkáme, až se ti do nich vrátí krev," řekl jsem, "zatím se napij, musíš mít v puse sucho." Na sklenici nejdřív koukala s nedůvěrou. "Neboj," došlo mi, čeho se obává, "je to jiná sklenice než tamta." Nevím, jestli mi věřila, nebo měla takovou žízeň, ale vypila ji celou na ex.

Zatím jsem vyndal z tašky pár provazů a když byla připravená, zápěstí jsem jí znovu svázal k sobě. Další provaz jsem jí uvázal kolem pasu. Z jejího výrazu bylo vidět, že stále netuší, co se chystám udělat. Ale finální kouzlo mělo hned přijít. Vzal jsem třetí provaz, jeden jeho konec jsem uvázal k provazu na jejím břiše, následně jsem ho protáhl jejím rozkrokem a druhý konec jsem přivázal k provazu poutajícímu její zápěstí.

Následně jsem ho pořádně utáhl a skutečně, podařilo se mi, co jsem zamýšlel. Provaz byl zaříznutý mezi pysky jejího pohlavní orgánu a při každém pohybu jejích rukou ho dráždil. Její dech se zrychlil a zakousla se do spodního rtu. To mi připomnělo, že ani nyní se to samozřejmě neobejde bez roubíku. Jenže uslintanou látku jsem použít nemohl, tím bych její potěšení zkazil, a kalhotky na tom nebyly o moc lépe.

Naštěstí s sebou vždycky nosím ještě ballgag. Používám ho pro výjimečně problémové zajatce, ale snad by mohl posloužit i v úplně jiné situaci. Vytáhl jsem ho z tašky a ona se na mě podívala skepticky: "To se mi do pusy nevejde." Ballgag patřil k těm menším, co jsou na trhu k dispozici, ale je pravda, že její pusa skutečně velká nebyla. No, musíme to alespoň zkusit.

Levou rukou jsem jí chytil za spodní čelist a otevřel jí násilím ústa, jak jen to bylo možné, a pravačkou jsem se pokusil strčit jí kuličku dovnitř. Její zuby tomu trochu bránily a dalo to práci, ale nakonec se ozvalo: "Plop!" a kulička jí za ně vklouzla. Náhle mohla trochu víc přivřít pusu, čehož okamžitě využila a objala červenou kuličku svými růžovými rty. Vzhledem k tomu, jakou práci dalo dostat ho dovnitř, by asi ani nebylo snadné ho vyplivnout, ale přece jen jsem jí ho za hlavou zajistil přezkou.

Pak jsem ji položil na břicho na postel a svázal jí kotníky k sobě. Zbývala poslední vychytávka, která sice k jejímu uspokojení nejspíš nebyla nezbytně nutná, ale musel jsem mít přece jen také jistotu, že se nebude pokoušet o žádné hlouposti. Poslední provaz jsem přivázal jedním koncem k přezce roubíku za jejím krkem a druhým koncem k provazu spojujícímu její kotníky.

Nohy i hlavu měla nyní ve vzduchu a roubík pevně zaříznutý v koutcích úst. Neutahoval jsem sice provaz nijak silně, ale i tak to vyvolalo nespokojené: "Gmm, héé!" V tu chvíli mě napadla ještě jedna věc. Vzal jsem lepící pásku, odtrhl jeden obdélník a zalepil jí oči. "Nemožnost vidět zesiluje ostatní vjemy," pokusil jsem se znít chytře. "Oh-hou," odpověděla, a přestože jsem její slova nerozluštil, z tónu jejího hlasu bylo poznat, že ji moje intelektuální vložka příliš neokouzlila.

Než jsem odešel z ložnice, chvíli jsem se na ni díval, jak se vrtí na posteli a spokojeně mručí do roubíku, zatímco jí z pusy kapou další sliny. Pak už jsem ji opustil, abych jí dopřál zasloužené soukromí. Dveře jsem však nechal pootevřené a zatímco jsem v obývacím pokoji rekapituloval své dnešní lupičské úspěchy, poslouchal jsem z ložnice se linoucí slastné zvuky.

* * *

Po další půlhodině a pěti intenzivních zvucích, které jsem identifikoval jako orgasmus, jsem se za ní trochu smutně vydal, protože už byl opravdu čas se rozloučit. Vůbec si nevšimla, že jsem zase v ložnici, takže když jsem rychlým pohybem nože přeřízl provaz dráždící její pohlavní orgán, začala se zmateně rozhlížet, co způsobilo konec jejímu potěšení. "Ov-uo-e?" ptala se na něco. Opatrně jsem jí odlepil z očí pásku, která ji přitom nepříjemně tahala za víčka, na což reagovala slovy: "Í-hoe! O-uo-hííí! Ááh, o-a-haaa!"

"Hele, tohle už ti bude muset stačit," řekl jsem jí na rovinu. "Hhh," vydechla naštvaně. "Dobře, takže jak to bude teď: Já teď odsud odejdu, ale neboj, až budu bezpečně daleko, nejpozději za půl hodiny, zavolám z tvýho mobilu na policii, že jsi tady svázaná a ať tě přijedou osvobodit." Kývla. "Akorát mě napadlo, že by asi nebylo dobrý, kdyby tě našli v týhle situaci." "Ohé-ho," souhlasila se mnou. "Takže tě teď rozvážu a pak tě svážu nějakým normálním způsobem, aby se ti na policejní stanici nesmáli. "Oe-oh heue eh-huí," řekla mi k tomu nějaký postřeh.

A jak jsem řekl, tak jsem i udělal. Dalším šmiknutím nože jsem přerušil provaz spojující roubík s jejími kotníky, což mělo ten nezamýšlený důsledek, že jí hlava spadla do jezírka slin, které za tu dobu na posteli vyprodukovala. "Oukej, za tohle se fakt omlouvám," řekl jsem upřímně. Z jejího naštvaného: "E-hui-heee!!!" bylo poznat, že omluva nebyla úplně přijata.

Pak jsem ji chytil za paže, posadil ji na postel a vyndal jí z pusy ballgag. Ven to šlo lépe než dovnitř, protože mi pomáhala svým jazykem. Začala si protahoval čelisti a rty, které za poslední půlhodinu dostaly viditelně zabrat. "Ty vole! Ten roubík byl naprosto hroznej, nemohla jsem vůbec polykat a myslela jsem, že mi ta pusa upadne!" potvrdila moji domněnku.

"Ale užila sis to i tak, ne?" pokusil jsem se změnit téma. "Já už se k ničemu vyjadřovat nebudu," usmála se. Byl to její první opravdový úsměv, který jsem viděl, a v ten moment mi došlo, jak krásná vlastně je.

Rozvázal jsem jí zápěstí a kotníky a dal jsem jí trochu času na odpočinek, než jsem jí je znovu slepil páskou. Tentokrát jsem jí ale páskou omotal i lýtka a stehna a také kolem břicha a pod prsy, čímž jsem jí zároveň přilepil ruce k zádům. Tenhle druh spoutání jí sice umožnoval určitou možnost pohybu, ale už jsem ji nechtěl zbytečně trápit.

Pak jsem vyndal papírový kapesník a utřel jí pečlivě celý obličej od slin. "Díky," řekla mi, ale z mé strany to nebyla tak úplně laskavost. Plánoval jsem ji totiž umlčet lepící páskou a ta funguje nejlépe na suché kůži. Dovnitř do pusy jsem jí tentokrát nestrkal nic, nejen protože jsem nechtěl riskovat její udušení, ale hlavně jsem cítil, že co se roubíků týče, je pusa mojí zajatkyně tak nějak na konci svých sil.

Nicméně určitá efektivita být zachována musela. Pásku jsem jí omotal kolem hlavy, od nosu až po špičku brady, a bylo vidět, že její obličej je v opravdu nepříjemném sevření. Jak byly její tváře páskou stlačené, o to víc byly vyboulené na lících, kam už páska nezasahovala. Špička její brady se třásla a z očí jí tekly slzy. Na druhou stranu mohla bez problémů polykat sliny, což je pocit, kterého si za poslední dvě hodiny moc neužila.

Vzal jsem ji do náruče a položil jsem ji na postel, přesně na to místo, kde jsem ji viděl, když jsem do téhle místnosti vkročil poprvé. "Mhmm," zamručela. Pak jsem se vydal ke dveřím, ale v nich jsem se zastavil, dokráčel zpátky k ní, nevšímal si uslzeného pohledu jejích překvapených očí a políbil ji na její rudé a pulzující čelo.

Pak jsem sebral z koberce růžové kalhotky s Hello Kitty, zastrčil si je do kapsy a naposledy opustil její ložnici.