Jen na krajíček erotické povídky

Fesťák je v plném proudu, vzduch těžký horkem, vůní rozlitého piva a burácející hudbou z hlavní stage, která duní až do morku kostí. Motám se s kamarády uprostřed davu, lehce v náladě, oči těkají po holkách v krátkých sukních a těsných tílkách, jejichž smích a pohledy mě rozpalují, i když vím, že šance jsou mizivé. S klukama jsme vyrazili na tenhle fesťák, abychom si užili hudbu, alkohol a možná něco víc, ale jak den ubíhá, parta se postupně rozpadá – někdo zůstane u stánku s jídlem, jiný se ztratí v davu, a nakonec zůstaneme jen já a Marek. Sedíme na trávě kousek od hlavní stage, popíjíme další a další pivo, sledujeme dění kolem. Basy duní, vibrují v hrudi, a my si vyměňujeme hlášky o tom, jaká holka by mohla být "ta pravá" na dnešní noc. "Hele, ta v červeném topu, ta by šla," ukážu na jednu, co tančí kousek od nás, její boky se hýbají v rytmu, ale když se k ní přiblížím a zkusím navázat řeč, usměje se, pokecá, ale když naznačím, jestli by nechtěla jít někam dál, jen zavrtí hlavou a zmizí zpátky do davu. Marek má podobnou smůlu – jedna holka, co vypadala, že by mohla být na věci, je už tak na šrot, že sotva stojí, a další, co s ním chvíli flirtuje, nakonec uteče za svým klukem. "Kurva, to je na hovno," zavrčí Marek, dopije pivo, hodí kelímek do trávy. "Fakt, všechny chtějí jen kecat a žádná mrdat," zamumlám. Oba jsme nadržení z celého dne plného hudby, těl a letního žáru, ale začíná být jasné, že dneska máme smůlu.

Po půlnoci hudba pomalu dojíždí, někteří se loudají do stanů nebo pokračují v pití u ohňů. My s Markem, unavení po náročném dni, se rozhodneme vrátit do našeho stanu na kraji kempu, obklopeného dalšími stany – takové stanové městečko, kde se ozývá chrápání, občasný smích, šustění spacáků. Stan je jako pec, vzduch těžký, a tak se svalíme na spacáky jen v boxerkách, protože jinak bychom se uvařili. Lehnu si, začínám odplouvat do říše opilých snů, mysl zamlžená pivem a touhou, která nikam nevedla. Najednou vnímám na krku polibky, jemné, ale naléhavé, a na těle doteky – ruka mě hladí po hrudníku, pomalu klouže po břiše, přes látku boxerek mě dráždí v rozkroku. Tělo se mi napíná, silné vzrušení mě probouzí z polospánku, instinktivně se polibkům nastavím, lehnu si tak, aby mě ta ruka mohla víc dráždit, boky lehce přizvednu, protože chci víc těch doteků. Tichounce vzdychám, v hrdle mi vibruje lehké vrnění. Pak mi ale dojde, kde jsem – ve stanu, v tomhle dusném stanu, a vedle mě je jen Marek. To je jeho ruka! To on mě tu hladí a líbá! "Marku! Co to děláš?!" vyhrknu, hlas zastřený pivem a šokem, tělo stále napjaté jeho dotyky, mysl rozpolcená mezi odporem a podivným vzrušením. Marek se zarazí, jen na chvíli, dech rychlý, oči lesklé v šeru stanu. "Sorry, ale jsem nadrženej, chápeš? Celý den ty holky, a nic, prostě to potřebuju," zamumlá, hlas chraplavý, naléhavý, a pak se nakloní blíž, jeho rty kousek od mých. "A tobě se to taky líbí, ne?" dodá, téměř jako výzva. Zjišťuju, že má pravdu – tělo mě zrazuje, úd tvrdne pod jeho dotyky. "Tak co, pomůžeme si?" zašeptá, a než stihnu odpovědět, jeho rty se přitisknou na moje.

Polibek je drsný, syrový, vzrušený, nadržený, jeho jazyk se propletá s mým, chutná po pivu a ještě po něčem, co ochutnávám poprvé. Ruce se nám toulají, jeho prsty kloužou po mém hrudníku, přes břicho, a já, ačkoliv mě mysl brzdí, odpovídám stejnou měrou – moje ruka sahá na jeho hrudník, na jeho bradavky, a když se jich dotknu, ztvrdnou pod mými prsty, malé, pevné, jako dvě rozinky. Marek sténá, tichounce, aby nerušil kemp, a to mě rozpaluje ještě víc. Moje ruka zajíždí níž, přes jeho břicho, až mezi nohy, vnímám jeho tvrdost přes látku boxerek, a on mi oplácí stejnou mincí, jeho dlaň mě svírá přes tenkou látku. "Sundej to," zašeptá, a já, aniž bych přemýšlel, poslechnu – strhnu jeho boxerky, on moje, zůstaneme nazí, kůže horká, lepkavá potem. Třeme se o sebe, naše údy se dotýkají, kloužou po sobě, polibky se prohlubují, jazyky si hrají, rty se přisávají, jako bychom chtěli jeden druhého pohltit, chvíli mám v puse jeho jazyk, chvíli on můj ve své. Marek si klekne nade mě a nějak se stočíme, abychom mohli pokračovat – jeho rty se přesunou na moje bradavky, intenzivně je saje, občas je lehce kousne, až se mi z úst vydere tichý vzdech. Já, poháněný touhou, odpovídám stejně – moje rty si hrají s jeho bradavkou, jazykem ji obkroužím a ona ztvrdne ještě víc, kůže kolem je napjatá, a když ji lehce kousnu, Marek tichounce zasténá. Cítím jeho zuby na mých bradavkách, jeho kousání je silnější, ale ne bolestivé, spíš dráždivé, přesně na té hranici, kde o trochu víc by bolelo, ale teď je to maximální rajc. Ležím pod ním, jeho váha mě lehce tlačí do spacáku, líbám ho na hrudi, jazykem zkoumám jeho kůži, slanou od potu, moje ruce kloužou po jeho bocích, přes hýždě, které jsou pevné, svalnaté. Zjišťuju, jak moc mě to bere, být takhle blízko, takhle nahý, s klukem, s Markem. Na chvíli se odtáhne, dech vzrušený. "Pokračujeme?" zašeptá. "Jo," vydechnu, ale hned dodám, "musíme být potichu, člověče, jestli nás někdo takhle najde, máme na dlouho po holkách."

Marek se ušklíbne, kývne, jeho rty se vrátí k mým bradavkám, ale teď je v jeho pohybech něco jiného. Moje rty a jazyk sjíždějí po jeho břiše, kůže je pevná, horká, jeho tělo reaguje na každý dotek, svaly se lehce zachvějí, když můj jazyk přejede přes jeho pupík, dál dolů, kde už vnímám horkost jeho rozkroku. Naopak jeho rty jsou na mém břiše, jeho jazyk klouže níž, dráždí kůži těsně nad mým údem, a pak mě bez rozpaků vezme do pusy, jeho rty mě obemykají, pevně, ale měkce, přejíždějí nahoru a dolů, pomalu, jako by si vychutnával každý pohyb. Moje boky se lehce zvedají a jdou jeho rtům naproti. Rytmus se zrychluje, jeho rty kloužou pevněji, musím se kousnout do rtu, abych nezasténal nahlas, protože ostatní stany jsou těsně vedle nás. U pusy vnímám jeho úd, horký, pulzující, přejede mi přes rty, instinktivně otevřu ústa, nechám ho vklouznout. Marek si klekne malinko jinak, kolena těsně u mých ramen, a najednou ho mám v puse, chuť je slaná, nová, ale ne nepříjemná. Hlavou nemůžu moc hýbat, o rychlost i hloubku se stará on – spíš mi tu pusu šuká, než abych ho kouřil, hlavou mohu pohnout jen pár centimetrů, jeho pohyby jsou pevné, rytmické. Zjišťuju, jak mě to vzrušuje, co tu spolu děláme. Moje rty ho těsně obemykají, jazyk klouže po jeho kůži, vnímám každou žilku, každý puls, a když zajede hlouběji, musím se soustředit, abych se nezadusil, myšlenky na dech mi pomáhají se rychle neudělat. Slyším jeho tiché potlačované steny, a to mě nutí pokračovat, moje rty se pohybují, jak nejlépe umím, zkouším ho olizovat, dráždit jazykem, ale Marek má kontrolu, jeho boky určují hloubku. Nahmatám jednou rukou jeho hlavu, počechrám mu vlasy, pevně ho chytím, několikrát si jeho pusu nabodnu na sebe, než začnu stříkat. Marek drží, neuhýbá, slyším, jak polyká, oddechuje, ale nepřestává mne kouřit. V tom chuť jeho semena zaplaví i moje ústa, je horká, hořká, hustá, přetrvává na jazyku, musím polykat, ať chci, nebo nechci. Nebráním se, držím jeho hlavu, Marek klečí tak, že svou hlavou uhnout nemůžu. Začínám se dávit, soustředím se na dech, chuť i množství jeho semene vnímám až na druhém místě. Nakonec se přizvednu, vytáhne úd z mé pusy, svalí se vedle mě, oba těžce oddechujeme, mysl rozmazaná pivem, touhou a tím, co jsme právě udělali. Chuť jeho semena zůstává na jazyku, rty pulzují, trochu brní.

Marek klečí vedle mě, jeho ruka mě hladí po hrudníku, prsty pomalu kloužou přes moje bradavky, které stále reagují na každý dotek, a i ve tmě stanu vidím, že mu pořád stojí – jeho úd je tvrdý, lesklý od mých slin. "Ještě bych pokračoval," zašeptá, hlas chraplavý, naléhavý, prsty se na chvíli zastaví na mém břiše, jako by zkoušel, co já na to. "Chci ti ho dát mezi půlky, jen se tak třít, chápeš?" řekne tiše. "Nechci šukat, Marku," zamumlám nejistě. Slova říkají něco, ale mysl už ví, že to chci. "Neboj, ne dovnitř, jen mezi půlky, udělám se ti na záda, nic víc," uklidňuje mě, ruka mě lehce hladí po boku, tělo se mi uvolňuje, i když mysl je na vážkách. "Fakt jen takhle?" ptám se, ale už si lehám na břicho. "Jo, jen takhle, neboj," zašeptá.

Otočím se na břicho, tělo na hrubém spacáku, zpocené horkem, nervozitou, vzrušením. Marek si klekne za mě, natáhne se pro gel – evidentně počítal, že ho na někoho možná použije. Jeho ruce mi jemně roztáhnou půlky, pak je zmáčkne k sobě, pevně, až vnímám tlak jeho dlaní na hýždích. Pak jeho tvrdý úd, horký, klouže mezi mými půlkami, pomalu, rytmicky, pohyby jsou kontrolované, jeho kůže klouže po mé. Dech má těžký, tichý, vzrušený. Můj úd drhne o spacák, tvrdne pod tlakem jeho pohybů, každý jeho pohyb mezi půlkami mě víc rozpaluje, i když mi to připadá divné. Najednou si uvědomím, že mi Marek půlky roztahuje, prsty je pevně drží od sebe, jeho žalud tlačí přímo na můj svěrač. "Marku, ne, žádný šukání!" zasyčím, hlas plný paniky, tělo se napne, sevřu spacák, ale Marek mě rychle uklidňuje: "Jen na krajíček, fakt jen špičku, neboj, jen takhle," šeptá, hlas měkký, skoro prosí. Mlčím, už neprotestuju, nebráním se, vlastně se mi to, co Marek dělá, i dost líbí. Jeho žalud tlačí, jen lehce, pak vklouzne dovnitř, jen špička, trochu to pálí, překvapením se nahlas nadechnu, zasténám. Kůže na dirce se napíná. Marek se zastaví, ruka mě hladí po zádech, jako by chtěl uvolnit moje napětí, pak začne pomalu přirážet, jen kousek, pořád jen špičkou, vnímám každý detail – jak se jeho žalud pohybuje, jak mě lehce otevírá. Každý pohyb je opatrný, pálení pomalu mizí, mění se v podivný, horký pocit, co mi posílá příjemné mrazení po páteři. "Jen takhle, jo?" zašeptám nejistě, tělo už reaguje – lehce zvednu boky, aby do mě líp mohl, můj úd tvrdne ještě víc. Markova ruka sklouzne na můj krk, prsty lehce svírají kůži pod čelistí, ne tvrdě, ale dost, aby mě to víc vzrušilo. Druhou rukou mě chytí za rameno, prsty se zarývají do svalů, přitisknou mě k spacáku, a ten pocit – být takto držený – mě rozpaluje, i když se snažím to potlačit.

Marek pokračuje, jeho přírazy se stávají hlubšími, už ne jen špičkou, ale pořád opatrně, vnímám, jak mě vyplňuje, jak jeho úd uvnitř tlačí. "Říkal jsi jen špičkou," zašeptám, ale v tu chvíli mi to vůbec nevadí. Každý pohyb je jako vlna – nejdřív tlak, pak uvolnění, a když najde správný úhel, něco uvnitř mě reaguje, dráždí mě to. Každý jeho příraz mě tlačí dolů, můj úd drhne o hrubou látku spacáku. Rty mi stále brní, chuť jeho semena přetrvává v puse, i když jsem nervózní, tohle mě bere víc, než jsem čekal. Marek zrychluje, pohyby jsou krátké, rychlé, jeho prsty se zarývají hlouběji do ramene, ruka na krku mě lehce svírá. Najednou mě jednou rukou přizdvihne za boky, jen trochu, aby měl lepší přístup, druhou rukou mě chytí za vlasy, jemně, ale dost, aby mi hlavu lehce zvedl. Tohle mě dostane, připadám si jako v pornu – nejdřív mi ošukal pusu, teď šuká zadek, jsem tu s Markem a dovolím mu cokoliv. V hlavě mi zní "pícháš s klukem!" a o to víc mne to celé rajcuje. Markův rytmus se mění, zrychluje, jeho tělo potichu pleská o můj zadek, rychleji vzdychá, když se blíží vrcholu. V tu chvíli mi je jedno, že porušil slib a vystříká se do mě, šokuje mě, jaké to je – horké, pulzující, jak mě to vyplňuje – a to všechno mě dotlačí k orgasmu. Všechno se spojí, tělo se mi napne, svaly se stáhnou, boky stále zvednuté, v zadku Markovo péro, a já zažívám křeč i extázi, sperma stříká na látku spacáku, každý sval se ve mně chvěje, dech se mi zadrhává, mysl je na chvíli prázdná. Je mi jedno, jak jsem sem došel a s kým, důležité je jen to, že jsem tady. Teď, v tuhle chvílí, je mi jedno, jestli nás někdo slyšel, nebo kdyby nás někdo takhle viděl. Takové jsme to ještě nezažil.

Marek ze mě pomalu vyklouzne, pustí mě, svalí se vedle mě na svůj spacák. Já se pomalu složím na břicho, je mi jedno, že spacák je potřísněný mým semenem. Oba oddechujeme, těžce, ani jeden nemluvíme. Zavřu oči, abych se uklidnil, slyším, jak Markův dech zpomaluje, stává se pravidelným dechem usínajícího. Vyčerpání mě přemůže, i když mysl stále zpracovává chaos pocitů – vzrušení, nejistotu, šok z toho, jak daleko jsme zašli – usínám.

Ráno se probudím, slunce se prodírá přes látku stanu, tělo je lepkavé – pot, zaschlé sperma na břiše, spacák je vlhký, drsný, páchne potem a sexem. Tělo mám těžké, jako by mě někdo přejel, a když se pohnu, vnímám citlivost mezi půlkami, drobnou připomínku Markova "jen na krajíček". Rty mám po včerejšku malinko citlivější, chuť jeho semena je slabší, ale pořád tam, jako ozvěna toho, co jsme dělali. Marek leží vedle mě, dech klidný, pravidelný. V hlavě mám chaos – uspokojení z intenzivního orgasmu, který mě včera úplně rozložil, divnou nejistotu, co tohle znamená, a trochu zlost na Marka, že mne opíchal, a hlavně na sebe, že jsem s tím souhlasil. I když, vlastně zlost ne, bylo to fajn a kdybych to opravdu nechtěl, stačilo říct ještě jednou a Marek by přestal. Sednu si a zkouším si srovnat myšlenky. Včerejšek je rozmazaný tou divnou chemií, co mezi námi vybuchla. Teď, v chladném ránu a s čistou hlavou, je to jiné. "Marku," zašeptám tiše, abych zjistil, jestli je vzhůru. Pomalu se probere, otevře oči, zamžourá na mě. "Co je?" zamumlá, hlas zachraptělý od spánku. "Ty ses mi včera vystříkal do zadku," řeknu, hlas tvrdší, než jsem čekal, ale uvnitř jsem spíš zmatený než naštvaný. Marek se posadí, prohrábne si vlasy, ušklíbne se, ale není to ten dravý úšklebek ze včerejška – je to nervózní. "Sorry, kámo, uletěl jsem... oba jsme uletěli," řekne tiše, vidím, že se trochu stydí, ale nesnaží se to obhajovat.

"Už jsi to někdy dělal s klukem?" zeptám se zvědavě, ale s nádechem obavy. Marek zavrtí hlavou, oči mu projedou po stanu, jako by se styděl přiznat. "Nikdy. Ani jsem na kluky nemyslel. Prostě... včera to bylo, jako bych to nebyl ani já... nebo ty... kurva, nevím, proč jsem po tobě tak vyjel. A proč zrovna takhle." Odmlčí se, prohrábne si vlasy znovu, obličej zrudlý, nejen od spánku, ale od studu. "Já taky ne," přiznám tiše, a najednou se mi uleví, protože vím, že nejsem sám v tomhle zmatku. "Nikdy jsem nebyl na kluky, včera to bylo jako lavina, nešlo to zastavit. Ale bylo to dobrý, ne?" Zasměje se, krátce, nervózně. "Jo, bylo to dobrý. Nečekal jsem, že mě to takhle vezme. Bylo to divný, zvláštní, ale... jo, dobrý. To stříkání na konci, to bylo něco, co jsem nezažil. Ale teď ráno si říkám, co to vlastně znamená," řeknu upřímně. Marek kývne, jako by mu to došlo. "Tohle zůstane jen mezi náma, jasný?" řeknu. On kývne, vážně. "Neboj, nebudu nikde vyprávět, jak jsem si v noci vykouřil s borcem a pak ho omrdal," zašeptá s typickým ušklebkem, ale tentokrát je v něm úleva. "A příště ti to vrátím," dodám, natáhnu se pro kapesníky, abych si očistil zadek. "Když mě příště opiješ, dělej si, co chceš," mrkne na mě, oblékne se, vyjde ven.