Kamarádova vdaná sestra erotické povídky

Vojta vyskočil na nohy a popadl svoji nacpanou krosnu, když se v ohybu na konci ulice objevilo tmavě modré auto s typickým tuningovým faceliftem a dvěma bílými vodorovnými pruhy, které se táhly od předního až po zadní nárazník po celé délce karoserie. "No, kde seš?" zahlaholil, když se okénko řidiče sesunulo do poloviny a pozdravili se. "Ani mi nemluv!" mávl Milan rukou, "myslel jsem, že mě máma snad nepustí, kdybysme se nemuseli učit, tak nevím..!" Trhl rameny a ukázal mu, aby si nastoupil. Vojta hodil zavazadlo na zadní sedadlo, usadil se vedle kamaráda a postarší BMW s kvílením pneumatik vyrazilo vpřed. Co na tom, že bylo jen o pár let mladší než byli oni sami, jeho nejlepší kamarád si na styl prostě potrpěl. Sobotní dopoledne na sklonku května se ukázalo jako ideální čas na cestování, k výpadovce se dostali snadno, Vojta spokojeně pozoroval městské panorama zvolna mizející za obzorem, zhluboka se nadechl a po tváři se mu rozlil spokojený úsměv. "A teď se podrž!" Milan se na chvíli odmlčel a působil nezvykle tajemně, Vojta mu po celou dobu visel na rtech. "Gábina si s sebou na chalupu bere kamarádku, budou tam jen ony dvě, chápeš?" A šlehl po něm pohledem, aby se ujistil, že skrytý význam jeho sdělení opravdu pochopil. Pochopil, oči se mu vzrušením rozšířily a vyhrkl: "A je hezká? Má někoho..?" Koutky Milanových úst okamžitě poklesly a zatvářil se umučeně. "Ty ses jí neptal?" Hlesl Vojta rozpačitě. "Ty seš Ajnštajn, fakt! Se nedivím, že nemáš holku!" Zpražil ho blonďatý čahoun za volantem. "Představ si, že se jí začnu vyptávat, jestli je ta její kamarádka hezká a nezadaná? Co asi tak Gábinu okamžitě napadne?" "Že ji chceš sbalit..?" odtušil Vojta rozpačitě. "Bingo! Na ženský musíš chytře, není to zase tak těžký!" Zatvářil se Milan světácky a plácl se dlaní do čela. "Jinak budeš furt sám!" Vojta zarytě mlčel, v duchu se proklínal, že ho tak banální věc nenapadla dřív a nechal se jeho informací zbytečně vyvést z míry. Chalupa Milanových rodičů se nacházela v sousedním okrese, asi čtyřicet kilometrů od místa, kde oba bydleli, a po zbytek cesty si dával pozor na to, co říká, aby se ještě více neztrapnil. Milan byl z obou kamarádů ten průbojnější a zkušenější, oba shodně studovali v posledním ročníku gymnázia a čekal je "svaťák." Týden intenzivní studijní přípravy před závěrečnou maturitní zkouškou.

"Já se na to fakt..!" Milan stáhl koutky úst na stranu a s útrpnou grimasou hlasitě vydechl, podřadil na nižší rychlostní stupeň a pomalu se blížil k patrové chalupě s bílou omítkou a šikmou střechou z pálených tašek. Vojta nejdřív neviděl, co ho tak pobouřilo a vzápětí upřel oči na mladou černovlásku v zahradě, která zrovna věšela vyprané povlečení. Když si všimla přijíždějícího auta, rychle ho uhladila dlaněmi a poodešla kousek k plotu. "Ahoj brácha," usmála se a přitom odhalila dvě řady perleťově bílých zubů, "čekala jsem vás už před půl hodinou, kde jste se tak zdrželi?" "Znáš mámu," utrousil Milan skrze pootevřené okénko u řidiče a motor auta plynule přešel do volnoběhu, "co tady děláš? Myslel jsem, že tady budeme sami!" "Jó, sami," zasmála se srdečně, "to tak! Máma mi volala už včera večer, nediv se, má strach. Víš přece kolik stála ta nová střecha! Nechce, abyste to tu podpálili!" Upravila si volný pramen vlasů za ucho a s rukama autoritativně založenýma v bok, dodala: "A taky, abyste se pořádně učili, maturanti!" Pak se předklonila, aby viděla do auta a zavolala: "Ahoj Vojto!" "Nazdar," odfrkl Milan polohlasem dřív, než jí stačil odpovědět, sešlápl plynový pedál a zaparkoval na volném prostranství před chalupou. "A pospěšte si, možná to budete mít ještě teplý!" Zavolala za nimi a zamířila zpátky do zahrady. Vojta vystoupil, vzal si krosnu a počkal na Milana. "To nám to teda pěkně začíná!" Zavrčel a nedbale mávl rukou k plotu. Vojta se podíval tím směrem a koutky úst mu sotva znatelně cukly. Jmenovala se Zuzana, byla o necelých šest let starší než Milan a na rozdíl od něj, jemu nevadilo, že tady byla. Právě naopak. A když jim poté přiznala, že tu s nimi stráví noc a ráno pojede domů, protože s manželem a dětmi odjíždí na rodinnou dovolenou, uklidnil se i on.

"Nech ten telefon, aspoň u oběda!" Houkla Zuzana na svého mladšího bratra podrážděně. "A jez!" Pak se spiklenecky usmála na jeho kamaráda sedícího naproti a přisadila si: "Podívej se na Vojtu, už to má skoro snězený!" "Protože nemá holku!" Zabručel Milan nevrle, nabral si plnou lžíci šťouchaných brambor a mechanicky je přežvykoval s očima přilepenýma na displej. Vzápětí vyskočil ze židle, rázně poplácal Vojtu po rameni a vyřítil se z kuchyně na chodbu. Jeho starší sestra polkla sousto a s vytřeštěnýma očima zaječela: "Počkej, kam zase letíš?!?" Jedinou odpovědí, kterou však dostala, bylo bouchnutí dveří u auta a vzdalující se zvuk motoru. "Chápeš to?" Zavrtěla hlavou a otočila se od okna k Vojtovi. "Gábina je tady taky," pokrčil rameny, "její rodiče tu mají chalupu, učí se jako my." "Gábina?" "Milanova přítelkyně," doplnil a přejel po ní pohledem až na podlahu, ke které jí splývala dlouhá sukně letních šatů s motivem rozkvetlých kopretin. Zuzana byla urostlá černovláska s plnými tvary, kterou by se neodvažoval nazvat tlustou, přestože do jeho hubených vrstevnic měla daleko. V dospívání mu až nápadně připomínala Pocahontas, díky své snědé kreolské pleti s ryze indiánským profilem a inkoustově černé havraní hřívě do půli zad. Chvíli mlčela, pak kývla za sebe a opáčila: "Běž se klidně vykoupat, já zatím umyju nádobí." Střecha asi nestála zase tolik a zbylo i na bazén. V odpoledním horku se na zahradě vyjímal jako exotická laguna s nehybnou hladinou, která vypadala jako napnutý celofán. Léto přišlo tento rok brzy a už druhý týden venku panovaly tropické teploty. "Fakt?" Vojtovi se rozsvítily oči a Zuzana jeho nadšený úsměv se souhlasným kývnutím opětovala. Vyběhl schody do patra, zamířil do pokoje naproti a rychle se převlékl do plavek. "Půjdeš taky?" Nakoukl ještě do kuchyně. "Udělám si kávu a chvilku si odpočinu, od rána jsem se nezastavila, možná později," usmála se a on zamířil nejkratší cestou ven. Zkusmo ponořil nohu do bazénu a spokojeně se usmál, voda byla příjemně teplá, vklouzl dovnitř a udělal pár temp, víc mu jeho délka stejně neumožňovala, odrazil se od stěny a položil se na záda. Po chvíli ztratil pojem o čase, Zuzana se i nadále zdržovala někde v útrobách chalupy a nechtěl ji zbytečně otravovat. Po nějaké době vyskočil z vody, osušil se a zamířil dovnitř na toaletu, která se nacházela pod schody v přízemí a když míjel koupelnu, zarazil se a strnul v pohybu.

Na vykachlíkované podlaze před vanou ležel tmavý krajkový chomáček látky a všiml si letních šatů s kopretinami přehozených ledabyle přes pračku. Zadržel dech a srdce se mu prudce rozbušilo, poslouchal, ale v chalupě i nadále panovalo hrobové ticho. Udělal několik váhavých kroků, předklonil se a zvedl ho z podlahy. Krev se mu nahrnula do hlavy a puls ve spáncích zesílil, když si uvědomil, že právě drží Zuzaniny kalhotky. Zlehka promnul látku mezi prsty; byla vlhká a měkoučká jako vata. Dýchal mělce a cítil, jak se mu roztřásly ruce, vzápětí je však odhodil na podlahu a napřímil se, když uslyšel zvuk splachované toalety a klapnutí plastového vypínače. Zdálo se mu, že takhle neležely, sklonil se k nim a snažil se je naaranžovat do stejné polohy, ve které je předtím našel. V danou chvíli to byla zcela absurdní úvaha, jemu to ale v nastálé panice přišlo životně důležité. "Co to děláš? Ty jsou moje!" Ozval se za ním překvapený ženský hlas a Vojta se opět narovnal jako zasažený bleskem. Přirozeně, že její, koho jiného? Vždyť kromě nich tu nikdo jiný nebyl! "Ukaž!" Zuzana se kolem něj protáhla, zmačkala je v pěsti a rychle odklidila do prádelního koše a Vojta si s úžasem prohlédl její sněhobílé bikiny s visícími mašlemi utažených šňůrek, které tvořily dokonalý protiklad ke zbytku jejího těla v odstínu čerstvě umleté turecké kávy. "Já..," hlesl, "promiň." "Nech to být, je to moje vina," přerušila ho rozpačitě a všimla si, jak si ji zvědavě prohlíží. "Tak jdeš se koupat nebo ne?" Mlčky přikývl a jako ve snách ji následoval zpět na zahradu. Necelý metr před ním se jí do rytmu chůze líně pohupovaly objemné hýždě obtažené tenoučkou plavkovinou a on od nich nedokázal odtrhnout oči, dokud nadobro nezmizely pod vodní hladinou bazénu. Zuzana se prudce vynořila, její mokré vlasy opsaly rozmáchlý oblouk a pleskly jí o lopatky, protřela si zarudlé oči a chvíli si překvapeně prohlížela Vojtu, který stál na schůdcích do bazénu strnule jako socha. "Co je s tebou?" Uchechtla se, poté sklopila zrak do míst, kam směřovaly jeho oči a zkoprněla. Sněhobílé bikiny zmizely. Tam, kde před chvílí ještě byly, teď prosvítala její nahá prsa s objemnými koláči tmavých dvorců. Okamžitě zajela zpět pod hladinu a do očí jí vyhrkly slzy studu a vzteku. Při představě, že by si je s sebou vzala na plánovanou rodinnou dovolenou se o ni v tu chvíli pokoušely mdloby a ve vteřině pochopila narážku prodavačky z prodejny plavek, že v nich nebude stačit odhánět nápadníky. A teď tu před Vojtou stála skoro nahá a on si mohl pohodlně prohlédnout vše, co pod nimi tak úzkostlivě skrývala.

Dvacetiletý Vojta se před třemi měsíci rozešel s Ivou, svou první opravdovou přítelkyní, se kterou prožil vše, co se v takovém vztahu dá prožít, než mu na maturitním plese suše oznámila, že se rozcházejí, a skončila v náručí studenta ze sousední třídy, atletického rekordmana ve skoku do dálky. Vojta to těžce nesl a matka měla strach, aby vůbec odmaturoval, ale slíbil jí, že studium nevzdá. Ani kvůli své bývalé lásce. Vojta byl vytáhlý hubeňour s tmavými vlasy i očima, běžný typ svého věku, problém byl v tom, že i když snědl za dva, nepřibral ani deko a jeho žebra se dala s klidem přepočítat. I přesto byl mužem v pravém smyslu slova, alespoň podle ženských úst, která se pravidelně a v neskrývaném úžasu otevírala a ztěžka lapala po dechu, kdykoliv došlo na svlékání spodního prádla. "Co tam tak stojíš? Podáš mi osušku?" Zuzana se krčila uprostřed bazénu a rukama zkříženýma na prsou se snažila zakrýt si to nejnutnější. "Hned!" Vojta přeběhl k lehátku, popadl ji a spěchal zpátky. Seběhl do vody, roztáhl ji před sebou a hlavu otočil stranou, aby jí dal najevo, že ji nehodlá okukovat. Zuzana se pomalu vynořila nad hladinu, přešla k němu a obtočila si ji kolem těla. "Děkuju, jsi hodný," vydechla, "tu prodavačku si při nejbližší příležitosti podám!" "Prodavačku?" Hlesl Vojta. "Jo, prodavačku!" Otočila se k němu čelem, upevnila si lem osušky v podpaží, spustila ruce podél těla a konečně mu věnovala pohled, po kterém znejistěla a bezmyšlenkovitě si vtlačila spodní ret mezi zuby. Po druhém porodu její stehna ještě více zmohutněla, prsa se zvětšila a prověsila, kypré hýždě jí narostly do objemu a tvaru přezrálé hrušky dobré tak do džemu, polovinu svého šatníku neoblékla a nabraných těhotenských kil se jí dosud nepodařilo zbavit. Ale tmavovlasému hubeňourovi se z ní pod mokrými kraťasy bezostyšně napínal ztopořený čurák a mířil jí přímo do užaslé tváře. Nebyla si jistá, jestli se má cítit polichocena nebo pohoršena a mezitím uběhlo několik dlouhých vteřin, během kterých na sebe oba mlčky zírali. "Promiň, to je trapas!" Zamumlala, rychle vystoupila z bazénu na břeh a rozběhla se přes zahradu k chalupě. "Zuzano, počkej!" Vojta se rozběhl za ní a dostihl ji na chodbě před pokojem v přízemí, kde měla uložené svoje věci. Opřela se zády o dveře, sklopila oči do jeho rozkroku, poté je opět rychle zvedla a ucítila, jak se jí do tváří žene horkost.

"Já jsem viděl, jak ses na mě dívala!" Vojta k ní přistoupil, uchopil lem osušky a jemně za něj zatáhl. Zuzana zvedla ruce na znamení, že mu nebude bránit a nechala si ji poslušně stáhnout z těla. Zdánlivě neexistující plavky stále více odhalovaly než zakrývaly, viděl všechno, včetně chomáče uhlově černých chlupů mezi jejími těsně slepenými stehny. Svlékl si kraťasy a jeho krví nalitý klacek se objevil sotva pár centimetrů od Zuzanina břicha. "Panebože!" Vydechla a ztěžka polkla, když k němu nakrátko sklouzla pohledem. Vojta jí upřeně hleděl do očí, byl sotva o půl hlavy vyšší než ona, takže měřila určitě přes sto sedmdesát centimetrů. Vzhlédla k němu a trhavě se nadechla, když vzal její ruku a položil si ji na čuráka. Okamžitě s ní ucukla a vykoktala: "To nejde..to přece..!" Následující slova už však zanikla ve vzájemném polibku, při kterém ho znovu poslepu nahmatala a pevně stiskla u kořene. Jejich rty se horečně tiskly k sobě, přetlačovali se vlhkými jazyky, než se svezla do podřepu, zapumpovala mu s klackem v sevřené pěsti a závan jejího horkého dechu na špičce žaludu Vojtu donutil vrazit jí ho nedočkavě do pusy. Jeho vysněná Pocahontas byla už dnes vdaná, měla dvě děti a byla tak smyslně žensky tvarovaná, že se mu z toho točila hlava. Horečně ho masírovala rukou, všiml si, jak se celá roztřásla a potěšilo ho, že ji dokáže vzrušit, ženu o několik let starší než on a se zkušenostmi, které jemu zatím chyběly. Její krásná tvář mu kmitala v rozkroku, v prstech mu mačkala koule a přitom tlumeně vrněla, tmavá šmouha mezi jejími napůl rozevřenými stehny ho ale lákala ze všeho nejvíc, se zarostlou kundou se zatím nesetkal, jeho bývalá přítelkyně Iva byla do hladka vyholená a nikdy tomu nebylo jinak. Sklonil se, zatáhl za velkou mašli upevněnou ve středu jejích zad a vrchní díl bikin se neslyšně poroučel na podlahu. Od toho okamžiku jeho oči neustále přeskakovaly mezi Zuzaninými plnými rty vtahujícími do sebe jeho nalitý klacek a velkými pohupujícími se prsy, které lákavě visely pod jejím předkloněným tělem. Jeden vzal do dlaně, byl hebký a příjemně těžký, palcem pohladil rozměrný tmavě hnědý dvorec s trčící bradavkou a jemně ho prohmatal. Urostlá černovláska vstala, uchopila ho za čuráka a táhla ho s sebou otevřenými dveřmi do pokoje, zatímco si hřbetem ruky otírala bradu ulepenou jeho semenem a vlastními slinami.

Na dřevěné posteli z dubového masivu si od něj nechala stáhnout plavkové kalhotky, uvelebila se na loktech, rozevřela stehna a paty zabořila do matrace. Ve svých očích si možná připadala tlustá, ale ve skutečnosti to tak nebylo. Nad Venušiným pahorkem se jí vyjímal měkký faldík pokleslého břicha, stehna byla plnější a mírně hrbolatá, ale to bylo všechno a Vojta vzrušeně vydechl, když ho na rtech zašimraly silné uhlově černé chloupky překrývající její odhalený klitoris. Přejel ho špičkou jazyka a pokryl teplými slinami, mladá černovláska pronikavě zasténala a stiskla si v dlaních prsa rozlitá až někam k podpažním jamkám. "To je ono," šeptala s hlavou otočenou na stranu, "ještě..víc..přitlač!" A Vojta tlačil, až ho bolela čelist, roztahoval jí pysky a vtláčel mezi ně jazyk, vůně její mokré kundy ho jemně dráždila v nose. Zuzana ho chvíli s blaženým úsměvem pozorovala, pak se rychle zvedla, vystrčila na něj zadek a rozkročila se na hrbolatých stehnech. Byla posetá bledými jizvičkami strií, díky nimž mu její kůže připomínala kůru stromu napadenou kůrovcovou kalamitou, ale to mu nevadilo, se srdcovitou linií přerostlých hýždí tvořily přímo dechberoucí kombinaci, její řitní otvor vnímal pouze jako tmavou skvrnu mezi nimi, takovou prdel mohla mít mladá žena jako byla ona pouze díky zděděné genové náloži a prodělanému mateřství. A jemu to znovu způsobilo erekci v tvrdosti diamantového řezáku na sklo. "Neberu prášky a nechci riskovat," špitla. "Strč mi ho do zadku, nemusíš mít strach, mám to ráda, jenom buď opatrný a nespěchej, nejdřív si na tebe musím zvyknout!" Vojta položil dlaně na její půlky, Zuzana se na natažených pažích odpružila dozadu a díky tomu se jí jemně odlepily od sebe. Tmavá řiť a pysky se mu otevřely přímo do obličeje, přitlačil svůj ulepený klacek na zvrásněný anální terčík a zadržel dech. Horko těsné ženské řitě ho do sebe přijalo s jemným mlasknutím a celého pohltilo. Po rozpačitém úvodu ji drtil tvrdými a krátkými tahy a ona hlasitě supěla zakousnutá do prostěradla, které po jeho mohutném výstřiku definitivně rozdrásala nehty. Převalila se na záda a zatlačila. Mléčně zabarvená bublina se jí rozprskla na stehnech, poté už se z ní vyvalilo semeno a s úlevou si vydechla. Zvedla k němu své velké tmavě hnědé oči a kývla. "Zůstane to mezi námi." Stálo v nich. Pochopil a přikývl.

"Ty už odjíždíš?" Vojta nedokázal skrýt zklamání v hlase, venku sotva svítalo a Zuzana už stála na prahu domovních dveří s cestovní taškou v ruce. Milan mu včera v podvečer napsal zprávu, že zůstane přes noc na chalupě u Gábiny, její kamarádka byla stejně zadaná a poradil mu, aby si s jeho starší sestrou zahráli piškvorky, kdyby jim byla dlouhá chvíle a nudili se spolu. Urostlá černovláska rozpačitě mlčela, nemohla mu přiznat, že se chtěla co nejdříve vytratit kvůli výčitkám z nevěry, díky nimž se v noci skoro nevyspala. A pak, vracela se přece ke svému muži, se kterým spolu sice už téměř půl roku nespali, ale to je v manželství přece normální. "Promiň, nechtěla jsem tě vzbudit, běž si lehnout!" Vojta se beze slova otočil ke schodům a po chvíli se jeho silueta ztratila v šeru horního patra, natáhl se na posteli a paže si zkřížil přes obličej. Dveře pokoje se po chvíli rozletěly a Zuzana vtrhla dovnitř. "Chvilku ještě mám!" Vydechla rozechvělým hlasem, rychle si přetáhla tričko přes hlavu a černá krajková podprsenka s kosticemi odlétla kamsi do protějšího rohu pokoje. Vojta si přitiskl teplé obliny jejích velkých prsů na tvář a v ústech žádostivě promnul bradavku, která mu překotně tvrdla na jazyku. Nikdy nebude jeho, věděl to. Ale pro tento okamžik prostě byla.