Manželka na rande jako mladá erotické povídky

S Lucií jsme už mnoho let, manželství jako každé jiné. Lucie je cudná, skoro bych řekl až upjatá. Často jsem si z ní dělal legraci ve smyslu: "Mám tak slušnou a upjatou manželku, mě parohy nehrozí." Ale znáte to, není dobré dráždit kobru bosou nohou...

Ačkoliv bych to nechtěl přiznat, vlastně ani nevím, jak jsem to v sobě objevil, ale představa, že mi Lucie nasadí parohy, se pro mě stávala čím dál lákavější. Přes různé narážky jsem vždy dostal stejnou reakci – Luciinu odpověď ve smyslu, abych si tyhle nejapné narážky strčil za klobouk. "Stejně bys to, lásko, nezvládl," říkávala vždy s úsměvem a gestem, že já bych stejně parohy nosit nezvládl.

A jak už to tak bývá, když to přeženete, i klidná kobra umí pořádně zaútočit a kousnout. Jednou, na takové malé sešlosti se sousedy v naší bytovce, jsem si opět dovolil rýpnout do cudnosti a ostýchavosti mé vlastní ženy. Snad to bylo alkohol🡕 em, kdo ví, ale tentokrát Luciiny nervy povolily a přede všemi prohlásila: "Tak víš co, tak jo... A ještě nám k tomu budeš svítit, lásko." V ten okamžik jsem to bral jako alkohol🡕 ový vtip, nenapadlo by mě, že moje žena skutečně prožije románek jako z červené knihovny a já ji ještě podpořím.

Na tu scénu jsem celkem rychle zapomněl, ale moje Lucie ne. Asi po týdnu jí pípl telefon, zprvu byla zmatená, ale po chvíli se smíchem prohlásila: "Já si ten inzerát fakt dala?" Asi i ona zapomněla, co pod vlivem alkoholu🡕 tu noc provedla.

Podala mi telefon trochu nervózní a překvapená sama sebou, a já na vlastní oči viděl vlastní ženu na seznamce!

Nechápavě jsem zíral na inzerát – fotka, popis: "vdaná"... Lucie trochu znervózněla, jako by se bála mé reakce. Mlčel jsem, vlastně jsem nevěděl, co říct, hlavně když jsem viděl reakci muže, který jí napsal. Proč mě vlastně překvapilo, že se s mou ženou chce někdo seznámit, řekněme si to upřímně, dostat ji do postele? Sice jsem o tom žertoval, ale když jsem to najednou viděl, byl jsem v rozpacích, my oba – manželka i já. Nesměle jsem se zeptal: "A ehm... ty mu odpovíš?"

Lucie zčervenala, vzala si mobil a nesměle řekla: "Nevím, možná spíš ne," a odkráčela, jako by nic, do kuchyně chystat večeři. Jako bychom právě neřešili něco neobvyklého – měl jsem ženu na seznamce a ona šla vařit?

Stál jsem tam jako solný sloup, pocity se ve mně střídaly jeden za druhým. Sám nevím, proč jsem najednou neměl odvahu se přímo zeptat, zda Lucie půjde na rande.

Asi po týdnu, když jsme byli na nákupu, Lucie se najednou zastavila u obchodu s oblečením, prádlem a vším tím, co z ní nejraději svlékám, než kupuji.

Postavila ke mně nákupní košík s tím, že se "jen kukne". To "kuknutí" ale trvalo skoro 30 minut. Nakonec se vrátila s taškou a nervózně mi ukázala prádlo, které si koupila – krajka, ale v cudném stylu. Těšil jsem se, že se večer pokochám.

Když přišel večer, celý natěšený jsem seděl v ložnici a čekal na "modní přehlídku". Místo toho Lucie hupla v pyžamu do postele a četla si něco v telefonu, a pak do ticha ložnice položila nečekanou otázku: "Vadilo by ti, kdybych šla s holkama a pak... no s tím Davidem... no na kafe, znáš to, ne?" řekla nervózně, ale sebejistě.

Vykulil jsem oči a díval se na svou cudnou ženu, ale pocítil jsem poprvé neuvěřitelné vzrušení, spolu se studem. Jeden pocit rychle střídal druhý, jako na běžícím páse. "To jako fakt?" ptal jsem se v duchu sám sebe. A pak, po chvíli váhání, jsem tiše řekl: "Ne, v pohodě." Oba jsme tušili, že se nám tím otevírá nová zkušenost.

Netušil jsem, že si s Davidem už celý týden intenzivně píše, zakoukaná jak puberťačka. Vlastně se začalo dít to, co jsem chtěl, jen mi to bylo odhalováno postupně. Přesně tak, jak bych to sám nikdy nenaplánoval.

Den D přišel a Lucie si vzala půl dne dovolené, přestože jindy chodila do práce i s horečkou. Ale dnes... Přišel jsem domů právě, když skoro odcházela: na jednu stranu cudná, na druhou neuvěřitelně sexy. I když jsem se snažil naznačit, že bych si dal říct, nedocházelo mi, že uspěje někdo úplně jiný. To jsem si uvědomil až později.

To odpoledne bylo jiné než kterékoliv předtím. Byl jsem nervózní, sledoval jsem Lucii na Messengeru, ale buď si moje zprávy ani nepřečetla, nebo odpověděla pouze "OK". Až po deváté večer přišla zpráva: "Lásko, ještě se zdržím s Davidem."

Díval jsem se na ten vzkaz, jako bych byl smyslů zbavený. Nevěděl jsem, zda více žárlím, nebo jsem vzrušený. Zíral jsem na hodinky🡕 a uvažoval, do kdy ještě jezdí MHD... Najednou se moje myšlení přeplo do zcela jiného, dosud nepoznaného režimu, po kterém jsem ale tak toužil – manželka a jiný muž. Moje cudná Lucie, z nejcudnějších.

Když dveře zaklaply lehce po půlnoci, nevěděl jsem, co dělat. Měl jsem se tvářit, že spím? Nevydržel jsem to, vstal jsem a šel do předsíně.

Lucie si svlékala kabát🡕 . Byla překvapená a mile nervózní. Její oči se lišily, pohledy byly plaché. Nevydržel jsem to. Jako puberták, otec nebo žárlivý manžel jsem se nervózně zeptal: "Bylo něco?" Lucie se na mě zaskočeně podívala, uklidila boty🡕 do botníku a zavřela se do koupelny. Vrátil jsem se do ložnice, vzrušený, nervózní a stydlivý.

Doba, kdy Lucie nešla z koupelny, byla nekonečná. Když konečně přišla, šourala se do postele jak šnek. Zavrtala se do peřiny a když z ní koukala jen hlava, stydlivě na mě zamrkala a špitla: "Líbali jsme se..."

Zamotaná do peřiny mi stydlivě přiznala, že se s Davidem líbala. Dívala se na mě, jako by pomalu začala chápat... Než se otočila, docela drsně si rýpla: "Ty mě asi nepotrestáš, že...?" V tom, jak to řekla, bylo vše. Pochopil jsem, že i přes to, jaká Lucie je, parohy se blíží!