Vcházíš do místnosti, kde se vznáší jemná vůně levandule, svíčky tiše plápolají a z reproduktorů zní klidná, hluboká hudba. Ona tě vítá pohledem – zralá, smyslná žena s očima, které vědí přesně, co potřebuješ. Nemusí nic říkat. Úsměv, lehký dotek na tvém předloktí, a už víš, že tady budeš v bezpečí... a zároveň na hraně.
"Svlékni se a lehni si na bříško," šeptne s úsměvem. Poslechneš. Tělo se ti napíná očekáváním.
Nejdřív cítíš jen teplý olej, který stéká na tvá ramena. Pak její ruce – klouzavé, pomalé, jemné, ale pevné. Každý tah tě uvolňuje víc, až přestáváš přemýšlet. Ale pak... pak cítíš něco jiného. Její kůži. Její tělo.
Nasedne na tebe. Ne na tvá záda – ale na stehna, pak klouže výš. Její nahé tělo se mazlivě tiskne na tvé. Hrudník, břicho, stehna... celé její tělo se stává nástrojem rozkoše. Klouže po tobě pomalu, horká, kluzká. Její prsa se jemně třou o tvá záda, boky se vlní, dech se prohlubuje. Cítíš každý centimetr její hebké kůže. Každý dotek je jako elektrický výboj.
"Otoč se," zavrní ti do ucha a její dech tě polechtá na krku.
Lehneš si na záda a zíráš do jejích očí. Usměje se – smyslně, jistě, s potěšením v pohledu. A pak pokračuje. Její tělo se vine po tvém, klouže přes hrudník, břicho... Až dolů. Pomalu, provokativně. Dráždí tě svým tělem. Nespěchá. Hraje si s tebou.
Tvoje vzrušení je zjevné. Ona se ho lehce dotýká stehnem, pak břichem. Ne náhodou. Dívá se ti do očí, když její boky klouzají přes tvé slabiny, až zasténáš. Tvé ruce se mimoděk vznesou – chceš se jí dotknout. Ale ona je chytí. Přidrží. "Ne... jen vnímej."
Doteky zrychlují, tělo na tělo, dech na dech. A pak...
Tě naplní exploze. Hluboká, živočišná, osvobozující. Ne prudká – ale jako vlna, která tě pohltí, obejme a stáhne s sebou.
Ležíš. Neschopen slova. Ona tě jen pohladí po tváři a zašeptá:
"Příště tě naučím, jak prožít tohle... pomalu. Dlouze. Bez konce
Komentáře