Matka bývalé přítelkyně erotické povídky

Marek vzrušeně vydechl a přisál se na Veroničiny rty. Byly temně rudé a vypadaly jako z třešní, odolal pokušení se do nich slabě zahryznout, na okamžik přitiskl obličej do jejích vlasů a slastně vdechl jejich vůni. Bože, miloval její vlasy. Nalehl hlouběji mezi její rozevřená stehna, Veronika pronikavě zasténala, uchopila jeho hlavu do dlaní a zašeptala, že chce být do konce života jen jeho a se slzami v očích ho prosila, aby ji už nikdy nenechal odejít. Horkými stehny ho obejmula kolem pasu a začala proti němu dychtivě vyrážet klínem. Cítil, že už dlouho nevydrží, jeho tělo se napnulo a nekontrolovatelně se roztřáslo v příslibu přicházejícího vyvrcholení, když se mu v hlavě náhle rozezněl ostrý tón domovního zvonku. Hlasitý a protivný zvuk mu projel až do morku kostí. Jeho ozvěna stále ještě doznívala ztichlým bytem, když se rozeřval znovu. Marek otevřel oči a v příštím okamžiku prudce trhl hlavou na stranu, když se nekompromisně střetl s ostrými slunečními paprsky pronikajícími pootevřenými žaluziemi, zvedl se na loktech, zmateně se podíval do chodby a chvíli mu trvalo, než si uvědomil krutou realitu. Další, neúměrně prodloužené zazvonění ho přinutilo mátožně se postavit a odpotácet se ke dveřím bytu. "Ahoj Marku, už jsem to chtěla vzdát!" houkla na něj středně vysoká žena a přeměřila si ho přísným pohledem, když vykoukl škvírou vedle zárubní. "No, teda," ušklíbla se s nádechem krystalického sarkasmu v hlase, "dobré ráno! Ty ale vypadáš!" "Ahoj Ireno," zamumlal, v ústech měl sucho a žaludek jako na vodě. "Jdu vyzvednout Veroničiny věci, pustíš mě dál?" A mírně zatlačila dlaní do dveří. Marek vrávoravě ustoupil o několik kroků dozadu a zůstal stát uprostřed chodby jen v trenýrkách. Na okamžik se zarazila a nakročenou nohu nechala pomalu klesnout na podlahu s pohledem upřeným do jeho rozkroku. Vztyčený stožár nesmlouvavě napínal plachtu. "No, jo, promiň," hlesla, nervózně si přejela dlaní po útlé šíji a zavřela dveře, "dlouho tě nezdržím." "Všechny věci jsou tady." Marek kývl hlavou za sebe a poodešel k pokoji na konci chodby. Svaly na jeho ramenou a zádech se přitom jemně zavlnily. Irena ho za ostrého klapotu podpatků následovala, a když nahlédla do pokoje, její obočí se prudce stáhlo ke kořeni nosu.

Osmadvacetiletý Marek neprožíval zrovna nejšťastnější období svého života. Minulý týden se od něj odstěhovala Veronika, jeho životní láska. Aspoň si to myslel, ale ona jeho přesvědčení evidentně nesdílela. Zamilovala se do o deset let staršího kolegy z práce, záletného ženáče, který ji popletl hlavu natolik, že mu dala sbohem. Neobešlo se to bez bouřlivých hádek, hysterických návalů emocí a zcela zdevastovaného setu nádobí, který společně nakupovali v Ikei, v té době ještě vrkali jako hrdličky a mluvili o společné budoucnosti. Ale po tom, co se za ní definitivně zavřely dveře jeho bytu, se Markovi zhroutil svět. Pracoval jako fitness trenér a svou práci miloval, ostatně při ní také potkal Veroniku, byla jeho první oficiální klientkou a rychle se do sebe zakoukali. O dva týdny později už si k němu stěhovala osobní věci a Marek nemohl být šťastnějším mužem. Atraktivní mladá žena, jakou Veronika nepochybně byla, vždycky napumpuje chlapovi krev do žil. A nejen tam. Po necelém čtvrt roce však přišla studená sprcha, Marek si vzal dva týdny neplaceného volna, často usínal až nad ránem a po probuzení horečně mazal zoufalé zprávy, které jí v alkoholovém deliriu posílal. Stejně mu nikdy neodpověděla, přerušila s ním veškerý kontakt a její číslo bylo trvale nedostupné.

"No, Marku!" houkla Irena podrážděně, "to je teda svinčík! Jak tady vůbec můžeš existovat?" Šlehl po ní otráveným pohledem, ale neodpověděl, v tu chvíli mu nebezpečně připomínala jeho vlastní matku, ačkoliv musel nekriticky uznat, že měla pravdu. Špinavé talíře a sklenice naskládané na zemi vedle lůžka, obnošené věci poházené všude kolem a sbírka krabic od pizzy na parapetu okna skutečně nepůsobily příliš vábně. "Mělo by tam být všechno," ukázal hlavou na tmavou látkovou tašku opřenou o zeď vedle dveří, "moc toho tady stejně neměla." Irena se k němu otočila s rukama založenýma v bok a zkoumavě po něm přejela pohledem. Byla matkou jeho o tři roky mladší expřítelkyně, Veronika ji požádala, aby se u Marka zastavila a odnesla zbytek věcí, které u něj zůstaly, když ve značně vyhrocené atmosféře opouštěla jeho byt. Zčásti se v ní ozval mateřský instinkt a zčásti se cítila vinna za chování své dcery. "Víš co?" navrhla mu, "pomůžu ti to tady dát trochu dohromady, takhle to přece nejde." A po tváři jí přelétl smířlivý úsměv. Marek mlčel, chvíli ji pozoroval svýma zarudlýma očima, pak rezignovaně rozpřáhl ruce a potřásl hlavou. "Pro mě za mě," zabručel a prohrábl si neupravené vlasy. Irena se vítězoslavně ušklíbla, otočila se zpět do pokoje a znovu si prohlédla tu spoušť. Pak přešla k oknu, otevřela ho na ventilaci, a aniž by se na něj ohlédla, houkla přes rameno: "Sprcha by ti taky neuškodila." Marek se vzápětí otočil na patě a spěšně zamířil ke dveřím do koupelny, její poznámka se ho dotkla. O několik okamžiků později se opřel rukama o stěnu sprchy a nechal na sebe dlouze dopadat proudy vlažné vody. Konečně se trochu probral a začal fungovat, přestože měl obří kocovinu. A když poté vyšel z koupelny s ručníkem utaženým kolem boků a nasoukal se do trička a volných tepláků, užasle si prohlédl svůj pokoj, který vypadal o poznání lépe než předtím. "Dáš si kávu?" uslyšel z kuchyně, odkud se ozýval zvuk tekoucí vody a cinkání umývaného nádobí. Někde uvnitř v sobě se nakrátko zastyděl, nadechl se a překročil práh kuchyně, Irena se opřela pažemi o dřez a uculila se na něj. "No, vidíš, to je mnohem lepší!" "Tu kávu bych si dal," usmál se a vzal do ruky rychlovarnou konvici, "udělám ji." "Tak platí!" Spiklenecky se uculila, otřela si ruce do utěrky a posadila se na židli ke stolu.

"Stejně je to škoda, že jste se rozešli, moc vám to spolu slušelo," posteskla si a přitom pozorovala Marka, který se skláněl u otevřených dvířek lednice. "Mně to povídej," utrousil, vzápětí se napřímil a v ruce se mu objevila láhev s červeným vínem. "Neblázni!" vyjekla a škubla pohledem k hodinkám na svém útlém zápěstí, "vždyť není ani jedenáct!" "No a?" pokrčil Marek rameny, "spěcháš někam?" Od Veroniky věděl, že je už několik let rozvedená, žije sama a nemá stálého přítele. "A vlastně proč ne?" opáčila, "sobota na krku a já stejně nemám žádné plány." Nalil do dvou sklenic, postavil láhev doprostřed stolu a posadil se naproti Ireně. "Já dneska ještě nesnídala," uchechtla se, když si přiťukli a Marek pohotově zareagoval: "Tak dobrou chuť!" A vzápětí se tomu oba hlasitě zasmáli. Cítil se v její přítomnosti příjemně a čas ubíhal rychleji, než by si přál, Irena byla milá a zároveň trochu upovídaná, měla živou povahu o mnoho let mladší ženy a přecházel mu z ní zrak. "Na co si ty tak můžeš asi stěžovat?" řekla po chvíli a jedním lokem dopila své víno. "Ve tvym věku je všechno snadný!" Marek jí mlčky dolil a posunul k ní sklenici po stole. "Co mám říkat já?" Vzala ji opět do prstů a pokračovala: "Čtyřicítka pryč, rozvedená, dvě odrostlé děti, na takovou chlapi zrovna frontu nestojí, nemysli si!" Přejel po ní očima a neubránil se lehkému úsměvu. Připadalo mu, jakoby se díval na Veroničinu vyzrálejší a mírně plnější kopii. Dlouhé, plavé vlasy jí dosahovaly až skoro k loktům, měla vysoké čelo, pohlednou tvář, do které bylo vepsáno pár ostrých vrásek, a výrazná ústa se smyslnými rty, které mu někoho nápadně připomínaly. Husté kartáče jejích dlouhých řas se hypnoticky pohybovaly nahoru a dolů a v očích se jí lesklo na lačno vypité víno. Krátké tmavé šaty s krajkovým topem, tříčtvrtečními rukávy a decentním rozparkem jí těsně obtahovaly a umocňovaly její plné křivky a výstavní dlouhé nohy. Nehty, make-up i parfém byly naprosto perfektní. "Už budu muset jít!" řekla po chvíli, vyprázdnila svou sklenici a s uchechtnutím si otřela koutky úst, trochu se přecenila a tenký pramínek vína jí stekl po bradě na krk. Rychle se zvedla od stolu a mírně zavrávorala, Marek vyskočil na nohy a zachytil ji. "Tak se měj, vyprovodím se sama!" zašeptala a vykročila ke dveřím kuchyně svírajíc v ruce jeho prsty, ale když se ocitla na délku natažené paže, prudce ji strhl zpátky k sobě.

"To..přece..nemůžeme," sténala mezi vášnivými polibky a tiskla se na Marka tělem, ale neodpovídal. Horečně jí vrážel jazyk do pusy a objímal ji svými vypracovanými pažemi, v tu chvíli ji pohodlně skryl v náručí. Rychle zajel rukou k jejím nohám, vyhrnul jí šaty nahoru po stehnech a palcem pronikl za obloučkový lem jejích titěrných bavlněných kalhotek, okamžitě ucítil mazlavé horko a překvapeně se od ní odtáhl. "No, co koukáš?" špitla a pokrčila rameny, "kunda mi teče od chvíle, co jsem tě uviděla stát v chodbě." A vzápětí vyprskla smíchy, když si uvědomila, co řekla. Rychle se svezla do podřepu na podlahu, jeho tepláky přitom vzala s sebou. S užaslým výrazem si změřila jeho hladce oholený klacek, který se jí před očima rychle zvedal vzhůru, vtáhla ho do pusy a slastně zavrněla. Marek se zachvěl, svlékl si tričko a odhodil ho na stůl, okamžitě přejela dlaní po jeho vyrýsovaném břiše a pokývala hlavou. Vypadal jako mladý striptér, kterého minulý týden obdivovaly s kamarádkami v klubu, kam si už značně pod parou vyrazily na dámskou jízdu. Vzápětí ho popadla, promasírovala v sevřené pěsti a stehna volně roztáhla do stran. S tlumeným vrněním sála jeho klacek a dychtivě pohybovala hlavou, hladil ji po vlasech a spokojeně ji pozoroval. Díky prožívané kocovině měl pocit, jako by tam s ní ani nebyl a nechal ji, aby si ho dosyta užila. Když se po chvíli postavila s očima plnýma slz a bradou ulepenou od slin, strhal z ní šaty i spodní prádlo, švy s hlasitým praskáním protestovaly, ale bylo mu to jedno. Surově ji plácl přes holý zadek a zmáčkl ho v dlaních. Měla velké, měkounké půlky a rozpustile se rozchichotala, když ji k sobě otočil čelem a přisál se ústy na bradavky mírně pokleslých čtyřek se světle hnědými dvorci. V klíně ucítil chomáček chlupů a zvědavě se nad ním sklonil. "Co koukáš?" uculila se na něj, "tohle jsi ještě neviděl, že ne?" Mlčky zavrtěl hlavou a zkusmo po nich přejel bříšky prstů, aby se v příští vteřině prudce napřímil, popadl ji do náručí a odnesl do pokoje na konci chodby. Připadalo mu, že je lehká jako pírko.

Položil se zády na lůžko, Irena se nad ním natáhla a zasedla mu obličej mokrou kundou, zatímco mu hladově vyrazila po napnutém klacku. Marek svíral v dlaních její půlky, dychtivě je roztahoval od sebe a všechny smysly se mu v ten okamžik zbláznily. Poprvé v životě lačně nasával vůni zralé ženy a nemohl se jí nabažit. Irena mu ochotně vystrkovala zadek do tváře, zatímco mu zuřivě sála čuráka a masírovala ho mezi svými heboučkými prsy. Po chvíli k němu přelezla po kolenou a navlékla se na něj kundou, Marek zvedl hlavu a s úžasem pozoroval její půlky, které se v pravidelných intervalech tříštily o jeho rozkrok. Irena tlumeně supěla, opírala se o jeho stehna a zatínala do nich nehty, až bolestivě sykl. Zvedla se na roztřesených nohou, podřepla nad ním a pokračovala, ale tentokrát na něj její zadek dopadal s mnohem větší intenzitou. Hlasitě ječela, když jí Markův klacek prudce mizel po kořen v kundě, otočila k němu hlavu a zasyčela: "Už jsi to nějaké své kočičce udělal do zadku?" Chvíli váhal, ale pak neochotně zavrtěl hlavou. "Tak téhle kočičce můžeš!" Svezla se vedle něj na lůžko, prohnula se v zádech a vystrčila na něj zadek. Marek se za ni rychle přesunul, zatímco si oběma rukama roztahovala půlky do stran, přetáhl si předkožku až nadoraz, přitiskl oslizlý žalud na tmavý terč její těsně sevřené řiti a s překvapeným vydechnutím sledoval, jak bez většího odporu zmizel uvnitř. Popadl jí za boky a začal do ní tvrdě přirážet, Irena sklonila hlavu a trvalo jen chvíli, než s táhlým řevem rozdrásala nehty bílé prostěradlo pod sebou. Marek měl už taky namále, ale nevytáhl ho, měl mnohem raději, když ho mohl při výstřiku nechat hezky v teple a přívětivé teplo análu matky jeho expřítelkyně ho spolehlivě ukolébalo. Napumpoval do ní všechno. Ani se nezeptal, jestli může.

"Počkej, kam jdeš?" houkla na něj Irena, když se po chvíli rychle zvedl a zamířil z pokoje na chodbu ke dveřím toalety. "Promiň, už fakt musím, to je tím vínem..," usmál se s omluvným výrazem. "Zůstaň," uculila se, natáhla k němu paže a zatřepala prsty. Marek strnul a nevěřícně ji pozoroval, když se přes jedno koleno zvedla z lůžka, sedla si na paty na podlahu a podržela si vlasy za hlavou. V podbřišku se mu v tu chvíli s mučivou potřebou koncentrovalo hromobití. "Pojď sem ke mně," kývla na něj a počkala, až přijde blíž. Když se nad ní rozkročil a jeho tlustý, žilnatý klacek se opřel o její bradu, poslušně zaklonila hlavu a vyplázla jazyk.
.
"To bychom mohli dělat častěji, kocourku." Irena přejela bříšky prstů po Markových nahých zádech a letmo ho políbila do vlasů. "Jak si přeješ," vydechl a zavřel oči, její prsa ho v tu chvíli příjemně hřály na kůži. "Zmínila se ti ta moje koza, že ji ten blb nakonec odkopl kvůli svojí ženušce?" uchechtla se, "prý by ho při rozvodu oškubala o všechno!" "Nezmínila, nemluvíme spolu." Marek se napřímil, nic dalšího však už říct nestačil, z chodby sem dolehl pronikavý zvuk domovního zvonku. Podívali se na sebe, ale hned zavrtěl hlavou, nikoho nečekal, zvedl se a odešel ke dveřím. Na prahu bytu stála Veronika a v ten okamžik v něm explodovala směs smíšených pocitů od radosti až ke zděšení, když si uvědomil situaci. "Ahoj Marku, potřebuju s tebou mluvit, můžu dál?" Nervózně se ošil a rychle zamrkal očima. "No, víš, mně se to teď zrovna nehodí," vysoukal ze sebe a letmo se ohlédl do chodby. "Co?" uchechtla se Veronika pobaveně, "ještě řekni, že tam někoho máš!" Ztěžka polkl, ale neodpověděl. V příštím okamžiku vrazila oběma pažemi do pootevřených dveří a nasupeně vlétla dovnitř, aby po několika krocích strnula jako socha s pohledem upřeným k lůžku v pokoji na konci chodby. "MAMI?" Její ohlušující, hysterický výkřik Marka skoro zabolel v uších.