Matka bývalé přítelkyně: Anální trojka erotické povídky

"Leni, tak už neplač!" Renata pohladila svou dceru po vlasech a usmála se na ni, přestože se jí v očích zaleskly slzy. Ležela schoulená na posteli, Renata seděla s přeloženými stehny vedle ní, prohrábla si vlasy a letmo pohlédla na nedopitou láhev bílého vína a prázdnou sklenici na podlaze. Takhle to pokračovalo už druhý týden a ona se rozhodla, že s tím musí něco udělat. "Stejně tě pro něj byla škoda," zkusila Lenku rozesmát a přitom ji dloubla loktem do stehna. "Škoda?" ošila se, "lepšího chlapa jsem nikdy neměla!" Renata si uvědomila, že to nebyl zrovna dobrý nápad, kousla se do rtu a zúčastněně pokývala hlavou. "Zkus si teď trochu odpočinout a prospat se, ráno bude zase líp, uvidíš!" Navrhla jí a sáhla za sebe pro teplou vlněnou deku, přikryla ji a políbila na čelo. Lenka k ní zvedla uplakané oči, sotva znatelně přikývla, a poté se zachumlala do deky🡕 . "Nechápu, proč mě tak najednou odkopl," posmrkla, "všechno bylo naprosto perfektní!" Poté se odmlčela, a po chvíli už pravidelně oddechovala. V jejím pokoji panovalo šero, ředěné jen namodralým světlem obrazovky notebooku, Renata počkala až její dcera usne, a pak si unaveně promnula tvář. Nerada viděla, že trpí, a to nejen kvůli muži, který si jí nevážil, přestože pro něj byla ochotná udělat první poslední. A aby toho nebylo málo, rozešel se s ní přes esemesku, ani neměl tolik slušnosti, aby jí to řekl do očí, zkrátka charakter. Renata chvíli ťukala patou do spodního okraje prostorné postele, pak se opatrně zvedla a odešla ke stolu, kde ležel Lenčin mobil, od kterého vedla k zásuvce ve zdi nabíjecí šňůra🡕 . Opatrně se ohlédla za sebe, přesvědčila se, že její dcera opravdu spí, a poté rychle vyhledala číslo jejího bývalého přítele. Nedalo jí to žádnou práci, hned na prvním místě ve jmenném adresáři svítilo číslo s označením "Mazlík" a dvěma velkými písmeny A, aby bylo hned po ruce. Ušklíbla se, vytáhla z kapsy u džínů mobil, opsala si ho a vytratila se na chodbu. Chvíli nervózně bubnovala palcem do rozzářeného displeje, časový údaj ukazoval pár minut po půl deváté večerní, ještě nebylo pozdě. Odhodlaně stiskla zelenou ikonku telefonu, zhluboka se nadechla a přiložila si ho k uchu.

Čtyřiačtyřicetiletá Renata žila sama, jen s dcerou Lenkou. Otěhotněla brzy a bohužel i brzy ovdověla, to byla její dcera ještě hodně malá, znovu se nevdala a vychovala ji sama. Lenka svého otce nikdy nepoznala, přesněji řečeno si ho nepamatovala. Za celý ten čas jí do života vstupovali nejrůznější "strejdové", někteří s nimi strávili více času, k jiným si ani nestačila vybudovat vztah. Možná proto jí odjakživa chyběl mužský vzor, ke kterému by vzhlížela s posvátnou hrůzou a svého budoucího partnera si neuměla vybrat. Navíc podědila matčiny výrazné rysy, a tak neměla o pozornost nouzi. Z Renatina pohledu byla příliš snadnou kořistí, rychle se na chlapa upnula, a když ji pak pustil k vodě, dlouho po něm tesknila a utápěla se v sebelítosti. Snažila se jí poradit, ale její dcera měla svou hlavu a ve svých šestadvaceti se chovala zatvrzele jako beran. To všechno bylo Renatě, vysoké a dlouhonohé brunetce s obrovskými rty, fascinujícíma tmavě hnědýma očima a obličejem jako z televizní reklamy na vlasovou kosmetiku cizí, s muži byla hotová raz dva. Nedávala druhé, třetí, ani další šance jako její dcera. Renata byla zkrátka ten typ, kolem kterého se obvykle pohybují dvě skupiny mužů. Ta první ji začala okamžitě balit, zatímco ta druhá na to neměla dostatek odvahy. Obvykle si vybírala mezi ženáči, bylo to pro ni jednodušší, manželky jsou skvělý argument.

Druhý den odpoledne, když se vrátila z práce domů, se osprchovala, vyfénovala si vlasy a pak strávila čas před zrcadlem, kde věnovala až přehnanou pozornost svému make-upu. Nespěchala, pokud se měla setkat s mužem, chtěla vypadat dobře, už pro svůj pocit. V myšlenkách se neustále vracela ke včerejšímu telefonátu s Lenčiným bývalým přítelem, jmenoval se Petr a vlastně ho viděla jen jednou, když ho s ní náhodou potkala ve městě. Jinak Lenka Petra až úzkostlivě tajila a domů ho nikdy nepřivedla, nebo aspoň ne tehdy, když tam byla ona. Když dokončila líčení, zamrkala očima a spokojeně našpulila rty do zrcadla, přejela je rudou rtěnkou a promnula jeden o druhý, až to mlasklo. Nakonec vycenila své dokonale bílé zuby, aby zkontrolovala, jestli si je neumazala rtěnkou, měla mírný předkus, ale zrovna u ní to nijak zásadně nevadilo, naopak, dělalo jí to ještě o něco přitažlivější. V pokoji vklouzla do černé krajkové podprsenky a boky obepnula titěrná saténová tanga, jejichž dělící pruh okamžitě zmizel v rýze mezi Renatinými půlkami. Černé bokové džíny doplnila barevnou tunikou s nařasenými rukávy, špičatými střevíci na vysokém podpatku a béžovou kabelkou. Na závěr prošla oblakem podmanivé vůně a byla připravena. Linkový autobus ji odvezl na předem nadiktovanou adresu, cílová zastávka se nacházela přímo před domem a Renata se při tom zjištění spokojeně usmála. Pomalu přešla po chodníku ke vchodovým dveřím a chvíli před nimi setrvala, svoje vlastní problémy uměla řešit bez průtahů, tady však nešlo o ni, ale o její dceru. Když se o několik minut později ocitla před dveřmi Petrova bytu, zkusila úsměv. Tím rozhodně nemohla nic zkazit. Otevřel jí vysoký a štíhlý muž v bílém nátělníku a elegantních kalhotách🡕 , představil se a pozval ji dál. Renata se v duchu zaradovala, od pohledu působil jako sympaťák a voněl, což ji trochu uklidnilo. Když však společně vešli do obýváku, její oči se rozšířily překvapením, na gauči seděl druhý muž, oba zhruba do třiceti. Maximálně. A vypadal stejně dobře, možná ještě o něco lépe.

"Říkal jsi, že budeme sami!" Renata se prudce otočila na Petra, až jí vlasy odlétly do stran. "To je Milan, můj kamarád, může slyšet všechno," mávl ledabyle rukou, "tohle je Renata!" A odešel do kuchyně. Renata škubla očima k Milanovi, mezi rozepnutými cípy polokošile mu prosvítalo vypracované břicho, na rozdíl od tmavovlasého Petra byl blonďák a na čele měl posazené sluneční brýle🡕 . Zatím to nedokázala pojmenovat, ale něco jí k němu přitahovalo. Na nízkém konferenčním stolku před ním stála láhev vodky a dvě skleničky, Petr sem přinesl z kuchyně třetí, postavil ji k ostatním, beze slova nalil a jednu jí podal. Nalil ještě dvakrát, než se k ní konečně otočil, a Renata pocítila téměř okamžitý účinek vypitého alkoholu🡕 . Oběd kvůli práci nestihla, ráno měla jen kávu🡕 a sladký loupák. "Tak co jsi mi chtěla říct?" Petr se posadil na gauč vedle Milana a oba na ni upřeli zvědavé oči. "No," začala Renata rozpačitě, "jde o Lenku, pořád brečí a trápí se, nic mi do toho sice není.." "Ne, není," přerušil ji Milan s pobaveným úšklebkem, "ty mladý holky jsou dneska fakt neskutečný, myslí si, že si je hned budeme brát a chovají se pomalu jako naše manželky!" "Nech ji to doříct, Milane," houkl na něj Petr. "Ale vždyť je to pravda!" Nedal se. Vstal, přešel k Renatě, a když do dvou prstů uchopil volný pramen jejích vlasů, trhavě se nadechla. "Pojď hezky sem, Renatko, a posaď se u nás!" zacukroval a odvedl ji ke gauči. Na její vkus měl trochu agresivní styl, ale ani slovem neprotestovala, šla jako omámená. "Petře!" Petr vstal a postavili se k ní po stranách. Jako na povel vytáhli čuráky z poklopců kalhot, Renata nejdřív oněměla, ale pak se pobaveně rozhihňala a přitom vycenila své bílé řezáky, vypadala úplně jako velikonoční zajíček. Díky vodce měla lehkou hlavu a rychle mrkala očima. "To přece nejde," hlesla a prohlížela si jejich povadlé klacky, měla je oba na dosah ruky. Milanův byl o něco větší a tlustší, s chlapem nespala už skoro měsíc a cítila, že ztrácí pevnou půdu pod nohama. Milan jí sjel dlaní zepředu na tuniku a spokojeně zamručel. "Sundej si podprsenku a ukaž nám kozy!" zavelel. "C-cože..?" Renata na něj vytřeštila oči a naježila se.

"Přišla jsem kvůli Lence, ne s váma šukat, končím!" Rychle se postavila a chtěla odejít, ale Petr jí zastoupil cestu, popadl ji za ruku a strčil jí do dlaně čuráka. Byl horký a měkounký a Renata ztěžka polkla. "Neblázně..," špitla, ale to už měla plná ústa Milana a s rukama nataženýma ke stropu si nechala poslušně svléknout tuniku. Ve stejném okamžiku se poroučely i její džíny a kalhotky, přes boky to šlo trochu ztuha, ale to Petra klečícího za ní nemohlo zastavit. Sešlapala je na podlahu a ohlédla se k němu ve chvíli, kdy sevřel její tanga v pěsti a slastně je očichal. Už byla úplně nahá, zvedla bradu a hrdě se jim předvedla. Její pleť, o kterou až úzkostlivě pečovala drahými krémy, byla snědá a vláčná. V zimě solárko, přes léto opalování v přírodě. Co bylo běžnému mužskému oku na koupališti skryto, oni měli jako na dlani a spokojeně se usmívali. Renatiny čtyřky s malými tmavými dvorci byly mírně pokleslé, levá byla o malinko větší a visela o kousek níž, její ramena byla úzká a pas útlý, profil jí kazil jen měkký zadek od vysedávání na kancelářské židli🡕 a pár kožních záhybů na břiše, které pod oblečením chlap stejně ani nepostřehne, protože to prostě nestojí za řeč. Znovu se ocitla na gauči, ale tentokrát už se nikam nechystala, měla plné ruce práce. Jednoho čuráka si cpala hluboko do pusy, zatímco druhého masírovala v sevřené pěsti, po chvíli se svezla z čalouněného sedadla na podlahu do podřepu a doširoka rozevřela stehna. Petr ji popadl za vlasy a druhou rukou jí zatlačil na temeno, nečekala to a Milanův čurák jí vklouzl hluboko do hrdla, vytrhla se mu a sklonila hlavu, jen stěží potlačila nutkání zvracet, ale Milan se jí nesmlouvavě cpal zpátky. Odstrčila ho a vyrazila po Petrovi, vtáhla ho do pusy jen po žalud a i přes sebezapření zkousla, aby si pamatoval, že takhle se k ní chovat nebude. Zřejmě si to uvědomil, hlasitě sykl a zvedl ruce, jako by se jí zpětně omlouval. Vzhlédla k němu, sotva znatelně přikývla a začala ho láskyplně sát. To už jí Milan skloněný u jejího klína prozkoumával hladce oholenou kundu a masíroval naběhlý klitoris. "Ta má ale frndu, dívej!" tetelil se blahem a kýval na Petra. Ale nevěnoval mu pozornost, Renatina horká ústa ho poměrně rychle vyčerpávala.

Zanedlouho už klečela s jedním kolenem položeným na desce stolu a Milan ji tvrdě šukal zezadu, Petr si přihnul rovnou z flašky🡕 a chvíli je pozoroval, než se k nim přesunul a znovu ho strčil hekající Renatě do pusy. Přisála se na něj a s tlumeným kvílením ho obstarávala, Milan do ní přirážel a přitom ji surově plácal po zadku. Půlky už neměla mléčně bílé, teď byly jasně červené. "To je nádherná prdel!" supěl a očima se vpíjel do Renatiny kypré broskve pokryté tukovými dolíčky, pod níž se vyjímala mírně hrbolatá stehna. Sedavá práce je pro ženskou prostě zlo. Prsty jí zajel ke kundě, znovu nahmatal klitoris a Renata si v duchu pomyslela, co by asi řekl tomu, kdyby se zapomněla oholit. Chlupy tam měla silné a pružné jako dráty a její bývalý milenci si na to často stěžovali. "Pusť mě tam taky!" houkl Petr a vyměnili se. Renata ochotně spolkla Milanův klacek, chuť vlastní kundy jí v puse nevadila, byla na ni zvyklá. A vzápětí nesouhlasně zakvílela, když jí Petr promnul půlky, plivl mezi ně a zajel jí prstem do řiti. Anální sex jí z principu nevadil, jen ho měla raději s partnerem, se kterým byla delší dobu. To Petr přirozeně nemohl vědět, roztahoval jí prdel i kundu a slinil jí obě díry vrchovatou měrou, a jakmile měl v obou dostatek místa na dva prsty, pohotově je nahradil svým klackem. Renata chrčela s očima v sloup, třásla se s pusou ucpanou Milanovým klackem a čekala, cítila to tak intenzivně. Konečně! Hlasitě zaječela a spolu s ní zařval i Petr, když z ní vytrhl skoro stříkajícího čuráka, z kundy se jí vyvalil vodopád slané šťávy a pleskl o lakovanou desku stolu. Pohodila hlavou a vlasy jí přeletěly z pravého prsu na lopatky, zatímco polykala horké cákance jeho semene, prsty si masírovala klitoris a vychutnávala si slastné křeče ve svém podbřišku. Milan se k nim vzápětí přidal, že oba nestačila polykat a musela si to všechno vyplivnout na prsa. Taková škoda, blesklo jí hlavou, přerývaně oddechovala a srdce cítila až v krku. Její mladí milenci se unaveně posadili na gauč a ona jim nezůstala nic dlužná. Narážela se na ně kundou, vystrkovala jim zadek do obličeje s rukama opřenýma o kolena, dokud jim klacky definitivně nezměkly a oni neodpadli. Když odcházela, Petr jí odmítl vydat kalhotky, nechala mu je, bylo zvyklá.

Renata vstoupila do linkového autobusu, volných míst k sezení tu byl dostatek, přesto raději postála. Nohy se jí ještě třásly, přehodila si vlasy přes tvář a rozchichotala se jako puberťačka, takhle si nezašukala už celé roky. Lenka ji přivítala s trpkým úsměvem, sdělila jí, že i přes doznívající kocovinu se už cítí trochu líp a po sprše se obě zachumlaly na gauči u televize. "Žádnej chlap za to nestojí, hlavně, že máme jedna druhou!" prohlásila Renata a sklenice s bílým vínem hlasitě cinkly o sebe. Petr s Milanem se s ní chtěli znovu setkat, čím dříve, tím lépe, a Renata věděla, že si dá na čas. Přestože to nevydrží moc dlouho.