Moje tajemství erotické povídky

Jmenuji se Mgr.Lucie Mášová a jsem učitelkou na 2. stupni na základní škole v Příbrami VIII, Školní 75 a tento příběh se mi stal v létě roku 2002., tedy před 17 lety, kdy mi bylo 29 let. Učila jsem tělesnou výchovu dívky z 8. a 9. tříd a přírodopis, tedy v 8. třídách a zoologii a tělovědu a v 9. nauku o zemi, mineralogii a geologii.

Nastoupila jsem na tu školu jako čerstvá absolventka pedagogické školy a čerstvě vdaná. No, moje ambice a nároky byly asi veliké, co se týče žáků. A tak to všechno začalo. Snažila jsem se být vstřícná, ale moc jsem si je nepouštěla k tělu, nesnášela jsem lajdáctví, ulejváky a takové ty notorické rušitele výuky. Snažila jsem se být přísná a všem měřit stejným metrem. Tak to šlo po 5 let. Mezi kolegyněmi jsem byla, myslím oblíbena, s ředitelkou jsem vycházela dobře, prostě nezaváděla jsem žádné revoluční novoty, ale přizpůsobila jsem se a tudíž do pedagogického kolektivu zapadla. Díky tomu jsem si mohla po odpolednách zacvičit v naší posilovně, kterou jsme měli vybudovanou v jedné prosvětlené místnosti vedle kabinetu tělocvikářů. Já tam vždycky po vyučování zůstávala a cvičila jsem. Jeden den jsem cvičila a jeden běhala v lesoparku Jamky. Prostě na střídačku, vyjma víkendů, to jsme s manželem něco podnikali na kole nebo byli v létě někde u vody.

"Ty vole ta Mášová to je totální kráva. Já snad rupnu s příroďáku na konci vosmičky." povídá Martin Zaňák z 8.A. "No, mě to povídej" pokračoval Robert Tuček a přidali se další dva, Petr Machoň a Jirka Kudlata. "Do piči, jak se tý kundy zbavit...? Musíme se jí zbavit dokud je čas, ale jak? Nemarodí, děti taky né, aby byla u nich". "Hele, pánové, je začátek října..., tak do konce roku jí musíme udělat dítě my, když se její manža k tomu nemá", vychrlil ze sebe Martin.
"Ty vole a jak to jako chceš udělat?". nechápali ho současně všichni. "No jak, svejma čurákama, přece, né? Když jí znásilníme, vomrdáme, vobsemeníme jí kundu, tak když to uděláme v ten správnej den, dílo se zadaří". "Ty vole, Martine, z toho bude průser..." oháněl se Jirka.

"Jakej průser? Je nám už patnáct? Neni. Takže i kdyby to na nás práskla, což určitě neudělá, protože se za to bude stydět před vostatníma účama, budou to benga muset vodložit pro nezletilost pachatelů. No, tak co nám můžou, dát trojky z chování? A pak, přece nejsme idioti, všichni si uděláme četný kukly s votvorama va voči, aby nás nepoznala a když budeme držet tlamy a nebudeme u toho kecat, tak nás nepozná".
To všichni nakonec uznali jako schůdné a rozumé řešení. Abysme se pak nehádaly kdo pude první, tak já to vymyslel a vy tři si vylosujte pořadí.
1-Martin, 2-Robert, 3-Jirka a 4-Petr. Takhle se vylosovali.
"Teď musíme zjistit vod holek, kdy má ta kráva ovulaci. Vona s Ditou a Gábinou dost péče" řekl Martin. "Hlavně musíme rychle něco vymyslet, aby byla těhotná co nejdřív a my měli příští rok vod ní pokoj", konstatoval Robert
"Tak jsem to zjistil, pánové." povídá Petr následujícího dne. "Dneska má krámy a končí jí prej v úterý. Povídala to Lucka vod nás z baráku. Vona s Mášovejma sousedí a Lucky máma s naší účou docela sousedsky kamarádí.Takže jsem vypočítal, že by od další čtvrtek nebo pátek mohla bejt provedená akce🡕 ."
A protože bylo v říjnu ještě pořád celkem hezké počasí, chodila jsem se ráda večer proběhnout do lesoparku "Jamky" za stadionem, kde to bylo klidné místo na relax po práci. Vždycky kolem 18. hodiny vyběhnu od nás z paneláku ve Slunné ulici a v lesoparku mám okruh dlouhý 6 a půl kilometru.
"Hoši, chodí běhat do Jamek. Viděl jí tam brácha včera večer. Musíme si jí tam vyčíhnout. Večer už je tam klid a hezky jí tam uděláme miminko a tomu jejímu blbečkovi."
Uběhl další týden, další čtvrtek a já jsem čekala v pátek či v sobotu ovulaci. Takže v tomto období jsme s mým manželem Honzou už nesouložili, protože já jsem ještě dítě nechtěla. Řekli jsme si, že až tak za dva roky. Ale bylo všechno jinak.
" Tak pánové, dneska je pátek, tak snad poběží. Zatím nevynechala ani jeden den. Chodil jsem jí špehovat. Běhá vob den pondělí, středa a pátek, v úterý a ve čtvrtek cvičí po vyučování v posilovně vedle kabinetu, ale tam je zamčená. Já tam ale narafičil takovou mrňavou kamerku a heleďte co sem získal...", holedbal se Martin.

"Tohle sem ztáhnul na mobil a mám to i v noťasu... a eště sem vo tý krávě zjistil tohle: Mgr. Lucie Mášová, roz. Lukešová, nar. 4.5.1973 v Dobříši, vdaná (manžel Ing. Jan Máša, bezdětná. Na ZŠ v Příbrami VIII, Školní 75 pracuje od roku 1997. Bytem: Slunná 232.
Všichni si prohlíželi ty ukořistěné fotky ze skryté kamery v posilovně o čemž neměla učitelka Mášová ani ponětí. Slintali, jak je štíhlá a přitom né hubená, jak je pevná, jaká má viditelně pevná prsa a zadek a všem z toho tuhla péra.
"A pánové, doufám že ste neplejtvali svym biologickym matrošem a nehonili, protože
do ní musíme dostat co nejvíc spermií ať se dílo podaří", řečnil zase Martin.

"Počíháme na ní na tý cyklostezce tady", rozhodl Martin a všichni se mu podřídili.
"Znehybníme jí, využijeme momentu překvapení a hubu jí přelepíme lepící páskou. Pak všichni čtyři jí popadneme a zatáhneme jí nahoru na hráz rybníka tam k tomu rákosí a tam jí všichni čtyři vomrdáme a vykropíme!"
"Jo, to co nejvíc", povídá Robert. "Hezky jí nafoukneme ten vytrénovanej pupek, krávě". "Hahaha," smáli se všichni.
"Ty pičo, vona tam v tý posilovně Mášovka svičí normálně nahá?" divil se Jirka.
Dobrá nabíječka, co? Jenže když je tam zamčená, tak na ní nikdo nemůže a nebejt tý kamerky, věděli by sme vo tom úplný hovno", řekl Martin. "Aspoň víme, do čeho deme hahaha. Už teď mě stojí a těšim se, jak jí vymrdám kundu", dodal
"To já taky", Robert na to.
"I já", hlásil se Petr.
"Jasná věc", pronesl Jirka a ostatní to potvrdili. "Takže všichni kukly a hlavně moc nemluvit aby nás nepoznala po hlase."
Toho večera jsem se rozmýšlela jestli mám jít běhat, protože toho bylo v 9.B zase opravdu až nad hlavu a já byla pěkně vyšťavená. Ale nakonec jsem se přinutila, oblékla tepláky a bundu🡕 a vyrazila jsem do Jamek. Vzduch byl vlahý a hezky se mi


běželo i za zvuku mé oblíbených skupin ve sluchátkách, který se mi v uších rozléval z mobilu. Najednou se mi zdálo, že za, zatáčkou se mihla postava. "Asi přelud. Už vážně blbnu", řekla jsem si a běžela dál. Ale po tom, co jsem vyběhla do první zatáčky po dlouhé rovince mi někdo podrazil nohy z křoví velkou větví.

Spadla jsem na zem a rukama sjela po tvrdém udupaném písku. "Aaaauuu!!!", zaječela jsem a zůstala ležet na břiše. V tom mě chytlo několik chlapů, zvedli mě, najednou jsem měla na puse lepící pásku a táhli mne násilím do lesíku směrem k hrázi rybníka. Snažila jsem se jim vytrhnout, snažila jsem se ječet a křičet o pomoc, ale přes tu pásku ze mě vyházelo jen tlumené: "Hmmmmmm...hmmmm". I když jsem kolem sebe kopala a nohama brzdila, stejně mne vlekli dál.
"Drž hubu a nic se ti nestane, čubko!"snažil se mi jeden z nich hlasem cezeným mezi zuby přikazovat u hlavy.
"Pusťte mě, nic jsem vám neudělala"...
"Ty né, ale my ti uděláme.... Zmrdáme ti kundu a uděláme ti haranta!".

"To né, to nemůžou, to nechci!" honil se mi v hlavě vztek, vzdor, strach a zoufalství.
Najednou jsme se ocitli u toho lesního rybníčku co je nějakých sto kroků od hlavní cesty. Tak mnou smýkli nazad, já ztratila rovnováhu a už jsem ležela na znak v trávě. Dva mě drželi za ruce, které mi zápěstími tiskli k zemi a i když jsem zoufale kopala kolem sebe, neměla jsem moc šancí a tak ze mě už rvali tepláky i s kalhotkami, takže jsem je měla stažené až nad kotníky a sportovní boty🡕 bránily vysvlečení. To ale zjevně ani nechtěli. Také mi rozepnuli zip teplákové bundy🡕 a vyhrnuli triko až nad prsa, která jsem neměla v podprsence, ale holé.
Dva mě drželi za ruce (Petr a Jirka) a dva bojovali s jejíma nohama (Martin a Robert). "Ty vole ta má kundu, ještě nikdy jsem neviděl kundu", řekl Robert.
"Ty debile, bez keců"., okřikl ho Martin, který celý plán vymyslel.
I jemu se zatmívaly všechny smysly s vče co viděl a cítil sjíždělo do jednoho místa, které už měl ztopořené a trnulo mu vzrušením.

Mockrát jsem četla rozporuplné pocity znásilňované postavy, která si uvědomuje, že její tělo reaguje a odpovídá násilníkovi. Ale to moje ne. Rychle se ve mě střídaly vlny zoufalé rezignace a vzteku. Hnusilo se mi to. Zvláště když jsem měla nohy ve vzduchu, jak mi je jeden držel za shrnuté tepláky a když se druhý snažil rukama a hlavou vecpat se mi odzadu mezi stehna. Bojovala jsem, házela s sebou, nesouhlasně hroutila hlavou a zpod pásky řičela to své: "Hmmmm Hmmmm!!!" když se chytal udělat to hrozné, to nejhorší a bez jakékoliv ochrany. Najednou se mu podařilo vecpat se mi odzadu mezi stehna celou rukou až po rameno a hlavou. Pak tam strčil i druhou ruku a najednou jsem měla toho hajzla celým trupem mezi nohama. Chytil oběma rukama moje nahá prsa a začal je tisknout a hníst. Prostě si je sprostě a neurvale přivlastňoval
Martin v dlaních cítil, jak jsou učitelčina prsa pevná a pružná. Musel se jich dotýkat, musel je plenit a přitom se tělem probojoval dál, takže měl najednou své boky mezi jejími stehny, které musela jeho učitelka nechtíc rozevřít.

"Ne...ne...", kroutila nesouhlasně hlavou, když se rty přisál k jedné od žmoulání natrčené bradavce. Bože jak chtěla hlasitě protestovat ale nemohla, tak s sebou alespoň zoufale zmítala. Jeho pracky na nahé citlivé kůži ji probraly k dalšímu vzdoru, když ji okusoval a nechutně olizoval. A zatímco Martin týral učitelčina ňadra, užíval si její potupu a hanbu, která z ní sálala, když to musela snášet.
Dýchala ještě rychleji a mělčeji... Stejně jako on, akorát že on vzrušením a ona děsem...

Páska na mých ústech už byla slaně promáčena a na koncích se odlepovala. Stále jsem ale nemohla křičet a teď už ani jsem neměla možnost ho kopnout do té jeho obludně trčící části těla, kterou se mě chystal pokořit a znásilnit. Vzepřen na pravé ruce, levou mi drze zajel do rozkroku. Trhla jsem s sebou a vydala ze sebe další vlnu ryčivého: "Hmmmm...hmmmm!!!"
Zkoumavě mne osahával, prstil, rejdil mi prsty ve štěrbině mezy pysky a také mi dráždil poštěváček.

Bohužel, moje hlava se tomu ponížení vzpírala, mé JÁ bylo zásadně proti, ale mé tělo, tedy spíše moje pohlaví podléhalo, protože jsem ucítila i vzrušení a vlhla jsem.
Po pár minutách prstění do mne vtlačil prst... Škubla jsem s sebou a pásta pohltila můj nesouhlasný výkřik. Najednou jsemucítila jeho penis, jak se snaží do mne dostat, jak hledá cestu, začala jsem házet mosty, ale stejně jsem po chvilce ucítila, jak mi přiložil žalud mezi pysky na otvůrek pochvy, boky rázně přirazil a jeho dlouhý a tlustý pták do mě vnikl. Hlasitě jsem zasténala úlekem i úžasem, když mi jeho ocas projel pochvou a zarazil se až o děložní čípek.
"Jóóó, to je slaaast" pronesl Martin a začal přirážet.
"Néééé, cos to udělaaaal, oplodníš měéé.. Néééé to néééé!!!" řvala jsem a i když se mi páska trochu odlepila a bylo slyšet co se snažím křičet, všichni se jen smáli.
Ten ve mě zběsile do mě přirážel a přes tu kuklu🡕 u toho funěl: "Ouzká je..., nádhera... nádhera..."
"Pusťte mě hajzlové!!! Nemůžete mě ... takhle... mrdaat!!! Budu mít dítěéé. Mám plodný dnyyy", řvala jsem ale nikdo neposlouchal, ale smáli se škodolibou zlomyslností... Nemohla jsem nic dělat. Celou dobu, co se na mě zmítal, vnímala jsem jen jako dlouho zlou noční můru.
Martin přirážel prudce a rychle a jí už ani nenapadlo vůbec se pohnout. Ani on nemyslel na to, co dělá. Nemyslel na to od chvíle, kdy do ní pronikl. Nyní byla jeho a on ji rytmicky nabodával na svém čtrnáctiletém ocasu, ji svou učitelku a devětadvacetiletou ženskou, nechráněnou a ovulující. Nezáleželo mu na ni, jen na vlastním uspokojení a také doufal, že to bude on, jeho semeno, které ji oplodní. Když jí to teď dělal, nepřemýšlel.
"Ježiši né do mně!!!" zaječela jsem bázlivě a ustrnula.
"Ale jó, to víže do tebe!" zachechtal se Martin. Oči měla přitom na něj vytřeštěné

"Jen...né...do mně!!!" kvílela jsem. Bála jsem se. Měla jsem strach, ale cítila zároveň i proti své vůli takovou rozkoš..., rozkoš, která se dostavovala po tvrdých přírazech, při kterých ve mě jeho penis jezdil celou délkou v mlaskající vagíně, takže jsem z toho byla už po minutě rozechvělá jak mi penisem v pochvě bušil do děložního čípku jako hluchý do vrat. Já v rytmu přírazů řvala a on: "Už...už se mi...to blí...ží!" vyhekával a provokativně přidal: "Udělá...me panince mimín...kó!!" Pochva se mi začala pravidelně stahovat kolem nezvaného ptáka, kterého jsemv sobě dy měla, ale přesto, že jsem mu dál pokorně držela, moje pusa vykřikovala skoro panicky: "Ježiš né!!! Né...do...mně!!! Vyn...dej...vyndej ho!!!"

"Já ti...udělám...dvojčát...ka!!" vyhekával Martin dál a asi cítil, jak se jí pochva stahuje v nepravidelných kontrakcích kolem jeho údu, což asi ještě více umocňovalo jeho vzrušení. Učitelka měla takový strnulý obličej, otevřenou pusu možná i s vyceněnými zubya vytřeštěným pohledem jsem hleděla do jeho očí a kapky potu se jí rosily na čele. "Né!!!"vykřikovala. "To né!!!... vyhekávala. "Nechci!!!!"... Dítě nechci!!!" Jenže on na to: "Ale jó, protože já chci!! Voplodnim...ti...kundhu!! kontroval a začal do ní přirážet tak tvrdě a zběsile, až se celá v rytmu jeho přírazů kývala sem tam a jeho břicho mi pleskalo o její.

"Do mně...né!!!... Do mně...né!!!" zoufale jsem protestovala, ale moje prcina reagovala na jeho razanci i rytmus stále intenzívnějšími kontrakcemi, takže jsem vřískala: "Aááááhahaaaááá!!!!! Jáááááááj!!!!" a "Óóóóóch!!!!!" a vagína mi tekla až přímo čvachtala. To už jsem byla mimo, v uších jí pískalo a byla jsem tam, kde se všechno podřizuje prožívané slasti. Bylo to, jako by se ve mně nafoukl míč a cosi mne zbavilo zemské přítažlivosti. Už jsem překročila hranici, odkud není návratu.. Bohoušek ještě několikrát přirazil, pak se co nejtěsněji nacpal na mou dělohu a aniž jsem to vnímala, začal do mně bezohledně vstřikovat špric za špricem svoje semeno plné jeho spermií.. Ve mně jako by ten nafouknutý balón najednou praskl a já s nekonečných spirálách fičela na zem jako na tobogánu. Toho jeho semene bylo tolik, že by to v pohodě zaplnilo polévkovou lžíci a možná ještě kávovou lžičku k tomu. Teprve, když přestal přirážet a já v sobě ucítila ten velký penis s sebou cukat, tak jsem zavyla: "Kurvá...to né!!!!!", ale přesto jsem mu dál držela. Jenže Martin vstal a uvolnil místo Robertovi. Ten ani neměl problém se jí dostat mezi stehna. Robert vyndal nadrzenyho čuráka a vrazil jí ho do zasemeněné a zvlhlé kundy.. Mrdal ji fakt jen chvilku, když se začal celý škubat a protože byl ještě panic, nevydržel dlouho a silnou dávku semene jí nastříkal do kundy přímo na čípek.

Už jsem ani neprotestovala, když se na mě střídali....
" Ty krávo, to je mrdna", okomentoval svůj zásun Jirka. a tvrdě přirážel do její nechráněný kundy s svým čurákem. Ještě několik pár minut tlumil své projevy nezměrné slasti tím, že ji jakoby podebíral a tím jí nechtíc čistě náhodně dráždil G-bod, pak se napnul a oba, Jirka i jeho učitelka cítili, že je po všem. Nesnesitelé trnití v jeho slabinách a mravenčení v panickém žaludu ustoupilo, Jirka vyhekl: "Téééď!!" a naplnil ji semenem c mocných záškubech svého penisu, kterým se jí tlačil na děložní čípek.
Nakonec nastoupil Petr. Hned ji napíchl a i on tvrdě přirážel do její nechráněné kundy.
Já už jsem se nezmohla na odpor a jenom jsem opakovala.."To ne, tohle ne. To nemůže být pravda"
I ten poslední byl do dvou minut a všechno semeno napumpoval do mě.
"Aaaaaa, Aaaaaa... Jóóó.. Joooooooo!!!" zařval u toho, když i on do mě bezohledně semenil.
Pak rychle utekli a já zůstala ležet u toho rybníčku zmatená, špinavá, ponížená, odřený ruce a kundu od semene těch hajzlů. Z pochvy mi teklo ještě jejich semeno až na stehna a do trávy. Ale uvnitř toho bylo spousty na to, abych počala dítě od téhle bandy uchylů. Nechtěla jsem volat policii nebo ne. Nic mi nevzali, ani mobil.

Odlepila jsem si tu zpropadenou pásku z pusy, servala kalhotky, kterými jsem si vytřela všechno to semeno, také kapesník🡕 em, co jsem měla v kapse teplákové bundy🡕 . Nakonec jsem ztěžka vstala, postavila jsem se na třesoucí se nohy, natáhla na sebe tepláky, tričko🡕 , zapnula bundu🡕 a vyšla již za šera mezi porostem na cyklo stezku a po ní k domovu. Nešlo se mi dobře. Šla jsem ze široka a našlapovala jako kačena. Po cestě domů jsem se hlasitě a zoufale rozplakala. Naštěstí jsem nikoho nepotkala. Toužila jsem jen ze sebe všechnu tu špínu smýt. Když jsem došla domů, byla už tma a svítilo pouliční osvětlení. Manžel byl kvůli něčemu dnes služebně v Plzni s tím, že se prý vrátí autem na osmou. Rychle jsem vlezla do koupelny, všechno ze sebe hodila do prádla a musela jsem se vysprchovat, abych ze sebe smyla tu špínu, hnus, zbytky jejich semene a také to ponížení. No, jsem silná, dala jsem se jakž takž do pořádku. Dokonce jsem odštoubovala hlavici od sprchy a snažila se jen proudem z hadičky vypláchnout z pochvy jejich semeno. Vím, že to už byla zoufalost. Od mého znásilnění po okamžik, kdy jsem to dělala uplynulo už dobrých 40 minut a to už množství spermií bylo jistě v děložním hrdle a i možná v děloze... Bože.

Před Honzou, když se vrátil jsem své znásilnění zatajila a snažila jsem se chovat normálně. Naštěstí ovulace byly nešukací dny a tak nehrozilo, že by se lísal. Byl navíc unavený. Dal sprchu, najedl se a usnul pak u telky.

Pondělí..
"Hoši, uvidíme jestli přijde dneska do hodiny. Nikdo žádný kecy, všichni se budeme tvářit jako že nic", řekl Martin v pondělí ráno před školou všem aktérům a ještě dodal: "Necháme to na holkách, když jsou takový kámošky."
"Jasný, snad nás nepoznala" ozval se Jirka.

A pak jsem vstoupila do třídy. Neměla jsem ponětí, že by mohli být ty páteční zmrdi v 8.A. Vyučovala jsem tedy jako by nic. I když jsem byla ještě v pořádným šoku. Hlavně to vědomí, že ve mě plavali miliony spermií a já můžu být od pátku nebo i od soboty vlastně těhotná, když zdravé spermie přežijí v ženských rodidlech i tři dny....
Nedalo mi to a šla jsem se podívat namísto činu, kde jsem ke svému úžasu našla kartičku MHD na jméno Robert Tuček. "To není možný....?!" Snad mě neznásilnili žáci z 8.A ? Teprve čtrnáctiletí smradi? To mne nasralo a ponížilo ještě víc. A tak jsem si ho další den podala v kabinetu. Snažila jsem se to vyřešit v klidu a bez aféry. Kdyby se to řešilo, věděla by to celá Příbram a já bych byla všem pro srandu. Kluky by vzhledem k jejich mládí nezavřeli, max. dali do diagnistického ústavu a jak by dovršili 15, museli by je pustit domů. Oni by byli za borce a já za tu ošukanou. Navíc by to ani můj manžel nepochopil.

Na konci vyučování jsem si počkala u 8.B a zavolala si k sobě Roberta, že s ním musím něco probrat ohledně známek v kabinetu.
Jen jsme vešli a já zavřela dveře, řekla jsem mu: "Roberte, nechybí ti tohle?"
"Jo, chybí. Kde jste jí našla?".
"Hajzle, jak se ti líbilo mě šukat ve čtvrtek u rybníka?".
"Já..., já.." začal koktat Robert.
"Jo, ty, ty.. ,kreténe. Pustil si do mě i se svými kámoši semeno. Měla jsem toho plnou vagínu", přestala jsem se ovládat. "A protože jsem v sobotu ovulovala a jestli znáš pravidla přírody, nejspíš budu v tom a budu mít dítě jednoho z vás čtyř v sobě!".
Nakonec jsem ho postrašila, že jestli mi neřekne jména všech zúčastněných, oznámím to na policii a že jejich rodiče se budou diviz, co mají doma za násilníky a tak práskl všechny. Řekla jsem mu, ať svým povedeným kamarádíčkům sdělí, že všechno vím a že se všichni čtyři dostaví po vyučování do mého kabinetu. Jestli ne, jdu na policii.

"Kluci, průser... Sem idiot, nó, řekněte mi to" řekl Robert ostatním třem klukům-spolupachtelům učitelčina znásilnění, když jim vylíčil, jak našla na místě činu jeho kartičku MHD a on jí pod pohrůžkou trestního oznámení ze znásilnění musel říci, že oni tam byli s ním a že je přivede po vyučování do kabinetu.
"To teda si, ty vole!" řekl Jirka. "Ty bejt bankovní lupič, tak bys byl pro benga komik, když bys tam ztratil průkazku na autobusy" zasmál se ironicky Petr a nevěřícně kroutil nad Robertovým amatérismem hlavou.
"Nojo, ale co budeme dělat?" zeptal se všech vyděšený Robert.

Martin to mlčky poslouchal a když se vystrašené tváře jeho kamarádů obrátili k němu, řekl: "Klídek, pánové, zavřít nás nemůžou, protože sme přece nezletilý... Ze základky nás taky vyhodit nemůžou, když je přece povinná a vona Mášovka si rozmyslí nás udat. Ta vostuda by jí za to nestála. Zato my máme na ní trumf a vytáhl svůj mobil... Ty vobrázky, jak v posilovně cvičí nahá přece... Máme jí v hrsti. Tohle vytisknout a vyvěsit na všech nástěnkách po celý škole, tak má nejen vostud, ale průser... Vy nic neříkejte a nechte mě mluvit. Eště si dneska v kabinetu zase s účou zamrdáme... A budeme jí chodit mrdat každej den, dokud nepřinese ukázat těhotenskej průkaz. No a co, tak ví, kdo jí naprcal, stejně neví kterej z nás čtyř. Jo a eště si to posychrujeme dneska, natočime to jako video na mobil", rozhodl.
Bylo úterý 14:25. Skončilo mi odpolední vyučování v 9.B a šla jsem do kabinetu.
Ti čtyři už tam stáli a čekali na mě. Přišli všichni: Martin Zaňák, Robert Tuček, Jiří Kudlata a Petr Machoň.
Odemkla jsem, řekla ať jdou dál a vstoupila jako poslední, načež jsem za sebou zamkla a klíč nechala v zámku. "To aby nás tu nikdo nerušil", řekla jsem na vysvětlenou.
"Jste pěkní grázlové! Co si to vůbec dovolujete?! Co si vo sobě myslíte? Že vám to projde? Proč ste to udělali??? Co vás k tomu vedlo??? To se mi za něco mstíte nebo ste takoví nadržení puberťáci???" zvýšila jsem hlas.
"Chcete nás prásknout na policii?" otázal se Martin.

Ále..., vždyť vám ještě není patnáct, odložili by to a já bych měla jen ostudu.
"Tak to sdělíte rodičům?" zeptal se znovu Martin.
"A co by bylo? Ti by řekli, že když nebylo trestní oznámení na policii, nebylo ani žádné znásilnění... Doprdele próóóč???!!! Proč ste mi to udělali???!" zvýšila jsem hlas, protože jsem cítila tu nespravedlnost, tu bezmocnost.
"Próč? Protože sme si chtěli užít... Ste náhodou hezká ženská a chtěli sme vás taky hlavně oplodnit, abyste měla dítě!" pronesl Martin s pobaveným protivným ksichtem.
"C...co...cožééé??? To nemyslíte vážně?? Doprdele, vždyť sem vdaná, mám manžela, jsem vaše učitelka a vy ste eště děti?!!!" zaječela jsem.
"Učitelka je přece taky ženská s kundou, taky má děti... A že ste vdaná? To neni tělesná vada ani nemoc... Aspoň ten váš parohatej manžílek bude šťastny fotříkem", vysmíval se mi Zaňák do očí. "Takže paní učitelko, já vám něco ukážu", řekl, načež vytáhl svůj smartphone Huawei se skoro 6 palcovým displayem. Manžel má totiž také takový. Prstem tam zakmital na displayi a utočil jej ke mě ze zhruba třičtvrtěmetrové vzdálenosti. Byly tam fotky z naší školní posilovny a byla jsem tam jak cvičím na hrazdě. Zprvu v topua kraťáskách, pak do půl těla nahá a pak už zcela nahá. Vyrazilo mi to dech . A ten hajzl kul železo doud bylo žhavé! "Když nebudete rozumná, tohle vytisknu a zcela anonymně to rozvěsíme po nástěnkách na chodbách po celý škole. To bude mít paní učitelká Mášová vostudu", ušklíbl se.
"Doprdele vo co vám de? Chcete lepší známky z biologie? To se nějak dá udělat, ale nejlépe maximálně trojky", řekla jsem zdrceně.
"Ale to my nechceme, my to nějak zvládnem, abysme se štýrama prolezli", řekl Robert.
"My chceme, abyste byla těhotná a nosila v sobě naše dítě, teda dítě jednoho z nás. A taky si s váma chceme užívat, pančelko. Takže to uděláme takhle. Vy budete vo pátečním znásilnění mlčet a my taky. Tyhle fotky nikdy nikdo neuvidí, když nám každej den až do dne, kdy nám přinesete ukázat těhotenskej průkaz, podržíte a dáte se vod nás vomrdat. Nehceme nic perverzního... Kouření našich vocasů, né, to né... Ani do prdele vás mrdat nebudeme... Vy si prostě teďka hezky svlíknete rifle, pak kalhotky, postavíte se tady z boku vašeho psacího stolu, nohy roztáhnete tak, že je dáte za nohy stolu, pak si tělem lehnete na desku stolu a budete nám hezky držet, dokud se na vás sami nevobsloužíme. Pochopitelně všechno semeno skončí ve vaší ctěný kundě... Tak šup šup, žádný votálení, chceme mrdat a plnit ti kundu semenem!"

Pochopila jsem, že mne mají v hrsti, že i kdybych se vztekala sebe víc, i kdybych jim vyhrožovala, i kdybych je teď vyhodila a fakticky je udala, budu to já, kdo bude mít ostudu. Nezbývalo mi než klesnout hodně hluboko, než se podvolit a pokořit.
Pomalu jsem si tedy rozepla na riflích zip a knoflík, načež jsem se vyzula z podzimních bot a rifle si vysvlékla, načež složila a přehodila přes židli🡕 u svého psacího stolu. Pak jsem si již poněkud váhavě stáhla i kalhotky. načež jsem jen v ponožkách a svetříku udělala místo na psacím stole, pak jsem se postavila k boku stolu. Oběma rukama jsem se chopila okrajů stolní desky a hleděla z okna na školní hříště a zelené stromy. Nevěděla jsem jak jdou ti hajzlové za sebou, kdo je první, prostě mi to bylo jedno.

Trochu jsem s sebou trhla, když jsem ucítila ruku ve svém rozkroku. Ta ruka mě tam osahávala a prsty hledaly poštěváček. Druhá ruka jmi bloudila po půlkách a stehnech. Trochu jsem se přitom ošívala, ale v podstatě jsem se nebránila a držela. Nechtěla jsem si to přiznat, ale tohle potupné osahávání mými nezletýlými čtrnáctiletými žáky mne sice vnitřně pobuřovalo, ale mojí kundě se začalo líbit, protože rychle vlhla. V hlavě jsem měla zmatek... Na jedné straně cosi v ní mi říkalo: "Taková zhovadilost!! Tohle přece nemůžeš strpět!?" Ale cosi jiného jakoby říkalo: "Bože to je k zbláznění..., tak opojné...!" Pak mne obě ty ruce uchopily za půlky a já cítila, jak mi je palci rozevírá. Instinktivně sem stáhla hýždě, když jsem zaregistrovala na vulvě mezi rozevřenými pysky cosi... Sice jsem to čekala, ale přesto jsem do sebe v údivu hluboce nasála vzduch a na pár vteřin ustrnula bez dechu, když do mě rázně zajel první ztopořený penis a v tom okamžiku jsem snad dokonce i zavyla slastí. Ten dotyčný mi úd hluboko zatlačil do pochvy až k děloze.

ohled na učitelčiny širší boky a svalnatý kulatý zadek v Martinovi vyvolal úžasné vzrušení, které umocňovalo teplo její pochvy svírající mu ptáka. Nelenil a začal do učitelky divoce přirážet. Břicho mu pleskalo o její hýždě, ochlupením nad penisem jí šimral na konečníku a cítil, jak žaludem naráží do toho svalovitého pružného ženského orgánu hruškovitého tvaru, zvaného latinsky uterus a česky děloha.

Vůbec mne nešetřil a vrážel ho do mě se vší razancí, přičemž já kroutila boky a hlasitě s každým přírazem vyhekla. Držela jsem ale jak přišitá.
"Teda...s tebou je to taková slaaast, takovej požiteeek...!" říkal nahlas své pocity a prožitky a já podle hlasu poznala Zaňáka.. Já se kousala do rtů, abych hlasitě nesténala a místo toho jsem vyluzovala přidušené: "Mmmm...Hnnnn...Úhmmmm!!"
V kundě jí mlaskalo, ba přímo čvachtalo, jak tekla blahem. "To je suprový, cejtit na žaludu tu tvou plodnou dělohu!" pronášel Martin. Když pak ve slabinách a kdesi u prostaty ucítil zase ten narůstající neklid, zvýšil tempo a začal přirážet jak úderníkova sbíječka, mlčíc a konajíc. Bušil žaludem do učitelčiny dělohy jako buchar do kovadliny a soustřeďoval se na každý náraz těchto našich dvou pohlavních orgánů.

Ať jsem se snažila sebekontrolovat sebevíc, byla jsem z té situace, z toho ponížení, toho zakázana úplně mimo a měla jsem co dělat, aby to udýchala. Když se to začalo Zaňákovi blížit, přidal ještě na razanci. "Těš see...Už to budee!" pronášel.
"To je šílenýýý!!" zaprotestovala jsem konečně. "Proboha do mě nhéééé!!! To je šílenýýý!!!" vykřikla jsem už nekontrolovaně. Jenže to už na něj přišlo, natlačil se do mě a vykřikl:. "Tééééď!!!" jako by právě vstřelil gól a začal mi do vagíny do vstřikovat své životadárné sperma. Ve stejnou chvíli jsem se nečekaně udělala i já, protože jsem se neudržela a také vyjekla, zaťala hýždě a mé poševní svaly mu nádherně sevřely ejakulující penis, načež s bezvýhradnou pokorou jsem do sebe přijímala tu Zaňákovu husťoučkou, běloučkou lepkavoučkou a teploučkou živou vodu. To jsem ještě doprovázela takovými zvláštně zabarvenými neartikulovanými výjeky: "Ijhee... Jhééé..., Jhéééžiš... Áááá!!!"
Chvilku v ní ještě setrval, ale pak ho z ní vytáhnul, takže se na jejím poševním ústí oběvila jeho živočišná běloba. Učitelka Mášová obrátila k Martinovi hlavu a štěkla na něj:. "Ty hajzle...!! Já tě tak nenávidim..!!" a on se pobaveně zasmál řekl a "Klidně si mně neváviď, účo, ale moje dítě v sobě nosit budeš!" Pak ho z ní vytáhl a přepustil místo Robertovi. Vzal svůj mobil a začal to fotit a sledoval, jak učitelku mrdá Robert. Pak přišel blíž a začal detajlně fotit jeho ocas v její kundě, jednou povytažený, podruhé ho tam měla až po kořen a také její vycpanou mrdanou kundu, zarudlé a naducané velké stydké pysky a také závojičky malých pysků, mezi nimiž jezdil Robertův penis
Slyšela jsem ta pobavená slova: "Teda ta teče, vole.” a Zaňákovu připomínku: "Taky si to užívá potvora. Najednou učitelka dosáhla mohutného orgasmu doprovázeného výkřikem: "Ijheeééééáááááh!!!!" Martin sledoval, jak jí Robertův penis zmizel celý v pochvě a slyšel jeho řvaní: "Jhoooo!!! To je božíííí pociiit!!! Vole já střhíííí...kháááám !!!” Když z ní po chvíli vyjel, Martin uviděl,jak z se jí z kundy vyvalilo Robertovo semeno a jak z ní vykáplo na lino.
Pak nastoupil Jirka. Hned do ní zajel až po koule. Začal ji tvrdě ramlovat jako nadržený srnec. Najednou k překvapení všech Jirka učitelce řekl: "Ty... chceš... moje...dítěéé??"
"Jhóóó!!! Chciii!!!" ječela jsem vzrušením a byla v jiném světě. Vlastně jsem si ho v sobě vychutnávala. Břicho mu pleskalo o můj zadek ve stále se zrychlujícím rytmu. Kluk nasazoval do finiše. "Takhle... tě... manžílek... nevymrdá,... co??!" zeptal se posměšně. "Nhe..., to...ani ná...ho...dou!!" já na to hekajíc. Jeho žalud mi bušil do děložního čípku s neúprosností sbíječky a na mne z toho šly skoro mrákoty. Brnění v mém lůně se změnilo v nepopsatelně úžasné slastné trnutí, které jí projíždělo až do nohou, do břicha i do páteře. Už jsem se jen vzdáleně slyšela kvílet: "Ijééé!!! Hjehééé!!! Héééééh!!!!" a svět se se mnou kolébal jako kymácející se paluba.
Jirnka jí najednou více stiskl boky, prudce přirazil, prohnul se tělem dozadu jako luk a zařval: "Úúúž!!! Už to tam jéééé!!!"
...a já v sobě cítila záškuby jeho penisu i to známé teplíčko, které se ve mě rozlévalo. Takto zaklíněni v jedno tělo jsme zůstali snad půl minuty. Ne, tentokrát jsem se neudělala i když jsem k tomu neměla daleko.
Když vyjel a hned ho následoval poslední, už jsem jen vzdychala a držela mu a přála si, aby už to skončilo, aby se už do mě udělal a aby šli. Trvalo mi to skoro pět minut, když se do mě i on vystříkal. Pak mne poplácal po zadku se slovy: "Dobrá nabíječka"
"Tak nezapomeňte, pani učitelko, zejtra touhle dobou znova!", řekl Martin, zatím co Petr odemykal. Pak byl najednou kabinet prázdný. Narovnala jsem se, protáhla v kříži, pak jsem šla k umyvadlu, vzala ručník, torichu ho kus namořila a vytřela si rozkrok i stehna od té jejich záplavy. Pak jsem se oblékla, upravila a vzala bundičku i tašku a vyšla ven.
Venku se na mne tak nějak zpytavě dívala uklízečka, vytírající chodbu. "Copak, poškoláci, poškoláci?"
"Rušili při vyučování, tak dostali trest", řekla jsem rozpačitě a upalovala domů.
Na další den jsem je raději odvedla od přírodopisného kabinetu do posilovny a tam jsem jim musela držet na podložce klečící na všech čtyřech. Takhle jsme to provozovali zhruba další 3 týdny. Musím říci, že jsem se s tím smířila a že tak po týdnu se mi to už začalo i líbit. Každý z těch dní jsem měla s nimi alespoň jeden, ale většinou dva orgasmy. Dokonce i sex s manželem, který byl zase jiný, protože většinou na misionáře, nebyl pro mne tak vzrušující jako s těmi čtyřmi hajzlíky. Pochopila jsem, že puberťáci jsou věčně nadržení, s erekcí nemají žádné problémy a mohli by stále. Z oběti znásilnění jsem se stala vlastně pachatelkou jejich pohlavního zneužívání. Už jsem nelitovala a neměla na ně vztek. To, že s nimi dělám něco tak šíleně nemorálního, něco zakázaného, to mne vzrušovalo k uzoufání a můj manžel chudák, že mu denně nasazují parohy čtyři čtrnáctiletí kluci.

Když jsem pak nedostala za dva týdny menstruaci, byla jsem vlastně ráda. Koupila jsem si v lékárně tyčinku a dva svítící proužky byly nemilosrdné. Já jsem s některým z nich opravdu otěhotněla. Když jsem to řekla Honzovi, tak se divil, že je to divné, když v ovulaci nesouložíme, ale řekla jsem, že jsem to říkala i na gyndě a že mi řekl gynekolog, že ovulace se klidně může posunout, že měl případy, kdy žena otěhotněla tři dny před vypočítanou menstruací, nebo naopak třeba jen čtyři dny po ní. Honza se v tom naštěstí nešťoural, nepodezíral mne z nevěry a zkrátka to vzal jako skutečnost s níž je třeba se smířit.

Těm čtyřem jsem ukázala čerstvý těhotenský průkaz a domluvila se s nimi o mlčenlivosti a dítě si nechala. Měli mne pak až až do konce června 2x do týdne před očima, takže mne mohli sledovat, ja utěšeně nabírám kila, jak jsem ztratila své vytrénované křivky, jak mi narostl zadek, stehna, prsa a hlavně jak mi roste břicho a v něm dítě některého z nich.. A propos dítě... Od pátého měsíce, tj od února, kdy jsem absolvovala ultrazvuk jsem věděla, že čekám dvojčata. To jsem jim ale neřekla, aby si o sobě moc nemysleli. S koncem školního roku jsem v červnu 2003 nastoupila na mateřskou, to jsem už byla v 8. měsíci.

18. července jsem porodila Honzíka a Lucinku, roztomilá dvojčátka o nichž manžel tvrdí, jak jsou mu podobná a přitom vůbec netuší, že on otcem není. Ty čtyři jsem pak už neviděla a když jsem se po mateřské vrátila v roce 2007 zpět do školy, když moje děcka už chodila do školky, neviděla jsem je ani pak. Dnes jsou má dvojčata ve věku 16 let. Kdyby ony a manžel věděli jak přišly na svět... Ale to navždy zůstane mým tajemstvím. Ale já už vím jistě jednu věc... Jejich biologickým otcem je na 90% ten Martin Zaňák, protože mu jsou hrozně mé děti podobné.