Nedobrovolný grupáč studentky Markéty erotické povídky

Markéta si přitiskla obě dlaně na uši, schoulila se na lůžku a vztekle zavrčela do zmuchlaného polštáře. Pak zvedla oči k budíku na nočním stolku a vzápětí si nervózně zkousla spodní ret. Bylo něco před desátou večerní a ona ještě ani nezačala. Z brigády se vrátila domů později než původně plánovala, stačila do sebe pouze nasoukat večeři, absolvovat sprchu a rychle se dostala do časové tísně. Na dece vedle ní ležela otevřená skripta a sešit s poznámkami k zítřejšímu zápočtu. Jednalo se sice o jeden z nejtěžších předmětů na škole a už dvakrát vyletěla od zkoušky, ale určitě by se to zvládla naučit, kdyby se z bytu pod ní neozývaly zvuky připomínající svou intenzitou start raketoplánu. Zhruba před měsícem se do něj nastěhoval nový nájemník, vysoký tmavovlasý muž se sportovní postavou a milým vystupováním, kterého odhadovala na manažera nebo obchodního zástupce a zpočátku se jí zdál přitažlivý. Jenže jak se záhy ukázalo, noční klid v domě mu nic neříkal. Domů se pravidelně vracel až později večer a bujaré oslavy u něj byly na denním pořádku. Dokonce i teď se z jeho bytu ozývaly cizí hlasy, překřikující se přes hlasitou hudbu a bylo slyšet sborové salvy smíchu. Markéta se posadila na posteli, přitáhla si kolena pod bradu a dlouze vydechla nosem, hořce litovala, že doma neměla aspoň špunty do uší. Monotónní dunění hlasité hudby ji momentálně připravovalo o poslední zbytky nervů a nebyla daleko od toho, aby se zvedla, seběhla schody o patro níž a řekla jim od plic, co si tak o jejich dýchánku asi myslí. V duchu se divila, že v domě, kde se převážná část nájemníků skládala z postarších párů nebo osamělých dam ve vyšším věku takový hluk nikomu nevadil. Třesoucí se rukou uchopila otevřená skripta a začetla se do textu na první stránce, ale i když očima přejížděla řádek po řádku, stejně se na ně nedokázala plně soustředit. Očima hypnotizovala displej budíku, ale ani několik minut po desáté se nic nezměnilo. Puštěná hudba zůstávala i nadále nad hranicí snesitelnosti a už toho měla akorát tak dost. V příštím okamžiku razantně sklapla skripta, vyskočila na nohy a zamířila přímo do chodby ke dveřím bytu, připravena vypustit svou nahromaděnou frustraci ven. Tohle si někdo odskáče.

Čtyřiadvacetiletá Markéta studovala ekonomii a management na vysoké škole a v útulné garsonce, která patřila její tetě, bydlela sama. Před měsícem se rozešla se svým dlouholetým přítelem Markem, jeho majetnické sklony už prostě odmítala dál tolerovat. Připadala si ještě příliš mladá na to, aby se musela někomu podřizovat, nehledě na absolutní ztrátu soukromí a pravidelné žárlivé scény, které ji psychicky notně vyčerpávaly. Měla ráda společnost, ráda se bavila a ráda navštěvovala nejrůznější kulturní akce, kam ji obvykle doprovázel, ale poslední dobou to s nimi šlo z kopce. Kdykoliv s ní promluvil nějaký muž nebo se na někoho usmála, byl hned oheň na střeše a přesně tento druh chování se jí bytostně příčil. Markéta byla vysoká a dlouhonohá, atraktivní tmavovláska zvyklá na to, že se za ní muži otáčeli. Měla pohlednou tvář s obrovskýma tmavě hnědýma očima a natočenými kartáči hustých řas, nápadně plnými rty a špičatou bradou, orámovanou hustou kaštanovou hřívou sahající jí až skoro do půli zad, na své vlasy byla obzvlášť pyšná. A přesto, že za poslední dobu poněkud přibrala v oblasti zadku a stehen, obratně to zamaskovala vhodně zvoleným oblečením.

Markéta se nasupeně opřela do zvonku u dveří bytu o patro níž a podržela na něm prst i ve chvíli, kdy se otevřely a objevila se v nich urostlá postava tmavovlasého souseda. V ruce svíral pivní láhev s útlým hrdlem a zvědavě si ji měřil. "Přejete si?" zazubil se na ni a teprve potom sundala prst ze zvonku a opřela se rukama v bok. "Můžete tu hudbu laskavě ztišit?" zasyčela přes pevně sevřené čelisti, "někteří z nás se musí učit na zápočet!" "A co studujete? Možná bych Vám..," usmál se na ni, ale ona ho rázně přerušila. "Mně bude stačit, když tu hudbu vypnete a o zbytek se nestarejte!" Rozrušením se celá třásla a nejraději by mu vrazila pár facek. "Co se to tu děje?" uslyšela náhle z útrob bytu něčí hlas a uvědomila si, že jí je vlastně povědomý. V příštím okamžiku se ve dveřích objevil postarší muž a ona překvapeně zamrkala očima. Podsaditý pupkáč s pleší, rozhalenou košilí a kalhotami s nažehlenými puky jí byl důvěrně známý, šlo o jejího profesora, u kterého měla následující den absolvovat zápočet. "Markéto, co tady děláte?" Ani teď nevystoupil ze své role přísného pedagoga, přetřel si zpocené čelo a významně k ní vytáhl obočí. "Nemáte se učit na zítřejší zkoušku?" "Já tady bydlím," ušklíbla se nevrle, "ráda bych se učila, kdybyste mi k tomu dali šanci!" Profesor se na chvíli odmlčel, se zalíbením si ji přeměřil od hlavy k patě a ona si teprve teď uvědomila, že na sobě nemá spodní prádlo. Stála na chodbě jen ve vytahaném bavlněném tričku a přiléhavých legínách a rychle si založila ruce na prsou. Náhle se tmavovlasý soused naklonil k profesorovi, něco mu pošeptal do ucha a jeho tvář se roztáhla v širokém úsměvu. "No, to by koneckonců šlo," řekl se souhlasným pokýváním hlavou a Markéta mu vzápětí věnovala nechápavý pohled. "Pojďte dál, má milá," zamrkal opilýma očkama, natáhl k ní ruku a ona ji rozpačitě přijala, v jejích očích šlo přece jen o autoritu, které nebyla zvyklá odporovat. Podsaditý, proplešatělý pedagog ji odvedl do obývacího pokoje, kde seděl v křesle další muž, zhruba ve věku tmavovlasého souseda. Ten je sem ochotně následoval a Markéta se rozpačitě posadila na prostorný kožený gauč naproti balkónovým dveřím. Profesor nalil do sklenice bílého vína, podal ji mladé tmavovlásce a poodstoupil do uctivé vzdálenosti ke dvěma zbylým mužům, kteří si ji mezitím zvědavě prohlíželi. "Nuže, má milá," ujal se vzápětí slova a ačkoliv ho z akademické půdy znala jako upjatého učitele s přísným pohledem, pečlivě nažehleným oblekem a vyleštěnými botami, teď na ni působil dojmem hospodského strejdy od vedle a raději rychle ponořila rty do sklenice, zatímco on se světáckým úsměvem pokračoval.

"Máme pro vás takový návrh, pokud ovšem budete souhlasit." "My..? Návrh? Jaký návrh..?" přerušila ho a nervózně se ošila. "Tady Martin s Petrem jsou mými bývalými vynikajícími studenty, Vy jim teď budete, řekněme, po vůli a necháte se ošukat přímo přede mnou a pokud se mi to bude líbit, dostanete zítra zápočet, máte mé slovo. Co Vy na to?" Markéta na něj vytřeštila oči v němém úžasu a několik následujících vteřin nebyla schopná slova. Pohledem těkala ke dvěma mladým mužům stojících po stranách vedle něj, jako by ještě stále odmítala uvěřit tomu, co právě slyšela. "No?" houkl na ni profesor. "Pokud vím, zítra máte poslední pokus a ten zápočet potřebujete k postupu do posledního ročníku," usmál se s pocitem člověka, který drží všechny trumfy v ruce. Markéta moc dobře věděla, co je v sázce, jedním lokem dopila sklenici a postavila ji před sebe na nízký konferenční stolek se skleněnou deskou. "Tak dobře," odvětila, "ale zašukám si jen s nimi, s Vámi ne!" A probodla ho odmítavým pohledem. "Ale jistě, má milá," přitakal proplešatělý padesátník ochotně, "jak jsem řekl!" Při těch slovech se posadil do křesla naproti gauči, kývl hlavou na ostatní dva muže a ti se k ní rychle přesunuli.

Oba se jí vzápětí představili a zlehka ji políbili na tvář. Tmavovlasý muž s několikadenním strništěm na tváři se jmenoval Martin, modrooký blonďák zase Petr, oba odhadovala tak do pětatřiceti. Rychle ji zbavili trička a vrhli se na její výstavní trojky s malými dvorci a měkounkými knoflíčky bradavek. Markéta jim mezitím uvolnila poklopce kalhot a spokojeně se uculila, když uviděla jejich dlouhé žilnaté klacky s napůl přetaženými předkožkami, deroucí se jim z bavlněných trenýrek. Popadla je do dlaní a zatímco je zuřivě masírovala, cpala si je střídavě do pusy a s hlasitým mlaskáním je cucala a olizovala. Oba muži se mezitím svlékli, postavili se k ní s rukama založenýma za zády a spokojeně ji pozorovali. Ostatně to i pan profesor, který si spustil kalhoty ke kotníkům a pohodlně usazený v křesle, si v sevřené pěsti proháněl krátký, zakřivený klacek s brunátným žaludem. Markéta k němu mimoděk zabloudila očima a měla co dělat, aby nevyprskla smíchy. "Žádná sláva, pane profesore!" pomyslela si. "No tak, pánové!" poposedl obtloustlý pedagog nedočkavě, "na co ještě čekáte? Chci vidět její zadek!" Při těch slovech ji zvedli za paže z gauče, otočili ji k němu zády a přitlačili do předklonu. Markéta se opřela pažemi o gauč, a když ji společnými silami zbavili legín, rozkročila se, vystrčila zadek do místnosti a lascivně s ním zakroužila. "No, Markétko," zalykal se profesor blahem, "to je opravdu rozkošná prdelka, jen co je pravda! To bych do Vás tedy neřekl!" A dychtivě se vpíjel očima do jejích kyprých, měkounkých půlek s věrně obtištěnými plavkovými kalhotkami. Oba muži se u ní sklonili a doširoka ji roztahovali půlky od sebe, aby mu ji dokonale předvedli. Poté jí rozhrnuli nařasené závojíčky hladce vyholených, tmavých pysků a s chutí jí do kundy zapichovali své nasliněné ukazováky.

Markéta hlasitě sténala a třásla se jako osika, od rozchodu s Markem držela nedobrovolný celibát, zapříčiněný probíhajícím zkouškovým obdobím a brigádničením a už se nemohla dočkat, až do ní některý z nich konečně strčí čuráka. Tmavovlasý Martin, který se jí líbil o něco víc než jeho společník, ji v příštím okamžiku popadl za boky a přirazil jí do kundy až to hlasitě mlasklo, zatímco jí Petr cpal svůj klacek hluboko do hrdla, tlumeně kvílela a snažila se vymanit z jeho sevření. "Tááák," zavíral profesor slastně oči, "dejte jí co proto, tak to mám nejraději!" Po chvíli se jí to podařilo a dávivě se rozkašlala, zatímco do ní Martin dál monotónně přirážel, až jí cecky pod tělem divoce lítaly ze strany na stranu. Po tvářích jí v proudech stékaly slzy a s úlevou pod sebe vyplivla chuchvalec ulepených slin. "Do ložnice!" zavelel obtloustlý pedagog s brunátnou tváří a přitom usilovně klopýtal s kalhotami staženými u kotníků z obýváku do chodby. V ložnici si Markéta poslušně klekla na všechny čtyři na prostorné lůžko pokryté lesklým přehozem a zatímco jí oba třicátníci plnili pusu svými klacky, profesor jí zuřivě prstil vystrčenou řiť a slastně své prsty očichával. Oslizlým klackem se přitom otíral o její hebounké půlky a vypadalo to, že už dlouho nevydrží. "Pojď sem, Petře a píchej tu její velkou prdel," houkl na blonďáka, "a ty, Martine, ji šukej do kundy!" Markéta se uvelebila čelem na Martinovi a opřela se pažemi o jeho hrudník, Petr jí vklouzl zezadu do řitního otvoru a opět se roztřásla pod jejich tvrdými přírazy, zatímco profesor pobíhal okolo nich s čurákem v ruce a detailně to mrdání pozoroval. Mladá studentka si zabořila ruce do vlasů, svíjela se na Martinovi v posledním tažení, jejich tlusté klacky v ní rejdily ve zběsilém tempu, vyplnily oba její otvory až k prasknutí a ona už jim nedokázala déle vzdorovat, ani kdyby si to sebevíc přála. V příštím okamžiku zaklonila hlavu, táhle zaječela, padla tělem na muže pod sebou a přerývaně oddechovala. "Bravo, chlapci," zatleskal pedagog a hlasitě se rozesmál, "bravissimo!"

O několik okamžiků později začali postupně supět i mladí muži, ještě několikrát v ní trhli pánví, a pak se oba jako na povel postavili. Markéta se rychle posadila na okraj postele a soustředěně je pozorovala, zatímco si masírovali čuráky nad jejími doširoka rozevřenými ústy. Přerývaně oddechovala, když na ni začaly dopadat první lepkavé cákance a snažila se je spolykat do poslední kapky. I tak jí zcákali celou tvář a v menší míře i vlasy. Hned po nich se k ní přitočil profesor a ona okamžitě odvrátila hlavu na stranu a zaječela: "Říkala jsem, že s Vámi ne, pane profe..!" Ale vzápětí byla umlčena řídkým cákancem jeho nažloutlého semene. "Parchant!" pomyslela si s tváří zkřivenou odporem. "Výborně, slečno," vydechl pedagog a hřbetem ruky si přetřel zpocené čelo, "oznamuji Vám, že zápočet jste splnila na výbornou!" Pak od ní o krok poodstoupil, chvíli jí prohmatával potřísněná prsa a slastně mručel. "Nechte mě už být!" zasyčela a odstrčila ho od sebe. "Zítra si k Vám přijdu pro zápočet!" Poté se s námahou postavila na roztřesených nohou, pohledem přelétla oba mladé muže a beze slova odešla z ložnice na chodbu.

Její profesor své slovo naštěstí dodržel a následující den si mohla konečně oddechnout. Před polednem našla na mobilu zprávu od Martina. Prý by ji chtěl znovu vidět, ale tentokrát sám a nejraději někde ve městě, třeba v kavárně, pokud by nebyla proti. Markéta chvíli zamyšleně bubnovala palcem do displeje svého telefonu, a pak rychle vyťukala odpověď. "A co takhle zase u tebe? Máš ještě nějaké další kamarády?" Odezva na sebe nenechala dlouho čekat a ona se po jejím přečtení potutelně uculila. "O jedné bych věděla, ale nejsem si jistá, jestli vás zvládneme všechny najednou." Poté si zastrčila telefon do přední kapsy těsných, šedých džín s děravými koleny a natočila se zadkem proti výloze za sebou. "Tak hezkou prdelku už jsem dlouho neviděla," uculila se na sebe spokojeně. Rozhodně stála za víc než jeden zápočet.