Nevědomky půjčená erotické povídky

Pán mi poslal odkaz, byl to odkaz na mapu a v něm bod, někde v lese. Napsal mi datum a čas, kdy tam mám být a instrukce, že mám čekat nahá na čtyřech, mít zavázané oči a vedle sebe položit věci které mi pošle. Nic víc nenapsal. Bylo úterý a sejít jsme se měli v sobotu v poledne. Ve středu opravdu zazvonil kurýr a předal mi balík. Byla v něm páska na oči a krabička s nápisem "pokud ji otevřeš, tvrdý trest tě nemine". Toužila jsem vědět co je uvnitř, ale byla přelepená pečetní samolepkou. Řekla jsem si, že pro tentokrát budu hodná holka a vydržím to, i když mě to přemáhání naprosto ničilo. Věděla jsem, že pán o trestech nežertuje a že umí být s výpraskem opravdu krutý. Byla jsem to ale ostatně já kdo mu k tomu dal svolení a prakticky neomezenou moc si semnou dělat co chtěl. Milovala jsem ten pocit, že mu prostě patřím a nerozhoduji o sobě. Milovala jsem tu bolest, když mě trestal. Jen teď, když na to myslím, cítím jak mi vlhnou kalhotky. Vracím se z myšlenek zpět, beru telefon a píšu mu zprávu.

"Dobrý den Pane, věci mi dnes dorazily, děkuji." Odpovědi jsem se však tentokrát nedočkala, což bylo zvláštní. Nenapsal ani ve čtvrtek, vlastně se už do soboty neozval. Nevěděla jsem co se děje a to víc umírala touhou vědět co je v krabičce.

V sobotu jsem vstala, ale cítila se jinak než obvykle před schůzkou. Těšila jsem se na něj, ale vlastně jsem nevěděla co se děje, proč mi nenapsal. Udělala jsem něco špatně? Stalo se mu něco? Připravila jsem si vločky k snídani, uvařila si kávu a koukala jen prázdně z okna. Po snídani jsem šla do sprchy a připravila se tak, jak to vždy vyžaduje. Precizně jsem se oholila a udělala si důkladný klystýr. Po sprše jsem se ještě namazala tělovým mlékem abych byla hebká. Dnes mi nepřikázal jak mám vypadat, líčím se tedy jen lehce a přirozené a vlasy si splétám do dvou širokých copů, které mi visí lehce pod úroveň prsou. Chvíli se prohlížím v zrcadle a hladím se po hebkém těle, potom mi ale dojde že bych měla pomalu vyrazit.

Je půlka září a venku doznívá teplý nádech léta. Beru si na sebe černá jednoduchá tanga a natahuji černé legíny, které pěkně tvarují můj pevný a vysportovaný zadek. Prohlížím si ho v zrcadle a v duchu si říkám, že dřepy v posilovně se opravdu vyplácí. Na podprsenku kašlu, beru si jen bílý crop top, ze kterého mi tak-tak nevylézají prsa, byť nejsou nijak velká. Přes sebe hodím ještě žlutou flanelovou košili a vyrážím. Zamykám a v tom si uvědomím. "Krabička!" Ještě že jsem si vzpomněla, to by bolelo tak týden, představuji si měnící se odstíny fialové a modré, které by asi barvily má prsa a kundičku.

Sedám do auta, zapínám navigaci a jedu necelou půlhodinku na místo u lesa, kde se dá zaparkovat. Beru krabičku a pásku na oči a jdu dále podle navigace na místo, které mi pán určil. Asi za deset minut celkem klidné chůze jsem na místě. Je tady krmelec a vedle něj nějaká dřevěná bouda, ta sloužila asi jako sklad sena. Jsem tady dřív, mám skoro půl hodiny k dobru. Rozhlížím se po okolí a trochu prozkoumávám stavení. Bouda není úplně rozpadlá, ale vypadá zanedbaně, stejně jako krmelec. Evidentně ho už pár let nikdo nevyužívá. Koukám dveřmi do boudy, není velká, ale dva by se tady asi vyspali v pohodě. Nemá žádná okna, jen dvířka, která jdou sotva zavřít. Uvnitř je jen lavička, jinak nic. Lavička vypadá výrazně nověji než zbytek boudy. Sedám si na lavičku a dívám se na světlo, které prosvítá mezerami mezi špatně lícovanými prkny.

Pomalu se v boudě svlékám a oblečení si skládám na lavičku vedle sebe. Nechávám si jen tenisky, stále mám čas, otevírám boudu a jdu se pomalu projít k asi 200 metrů vzdálenému potůčku. Je necelých 20 stupňů, není sice zima, ale v lese je nahé promenádování přece jen dosti osvěžující. Tak že mi z chladu docela dost stojí bradavky. přicházím k malému lesnímu potůčku, voda je krásně čistá a chladná, sahám do něj rukou a lehce si vodu cákám na břicho. Brrrr. Vyrážím zpět k boudě. Boty si uložím k lavičce vedle oblečení, beru si pásku a krabičku.

Klekám si před krmelec na kolena, zavážu si oči a rukama se opírám o dlaně. Prohnu se v zádech abych pěkně vyšpulila svou pěknou prdelku a nohy jemně rozkročím od sebe, aby byla trochu vidět moje hladce vyholená kundička. Cítím jak mě jehličí a malé větvičky tlačí do holení a kolen. Není to příjemné, ale vydržím i mnohem horší věci. Jsem připravena pro pána! Akorát na čas, byly asi 3 minuty před polednem. Pán chodí vždy na čas.

Dnes tomu tak ale není, nevím kolik je přesně, ale jsem už v pozici dobrou půl hodinu. Tlačí mě lesní nepořádek pod koleny a zdá se mi to jako malá věčnost, netroufám si však vstát a jít se podívat na hodiny nebo nedejbože odejít. Co když mě celou dobu sleduje? Co když čeká až udělám chybu a pak si mě vychutná?

Chytá mě už trochu panika. Co když jsem se mu nějak znelíbila? Co je sakra v té krabičce? V hlavě si přehrávám naše poslední setkání. Nedělo se nic kvůli čemu by mě přece nechal, ikdyž... Rozpomínám se jak jsem se k němu po lekci tulila a svěřila jsem mu tajemství své submisivity. Vylíčila jsem mu to co nemohl tušit, to jak moc velká masochistka ve skutečnosti jsem, jak toužím po bolesti a to jak mě bolest uspokojuje. Ikdyž jsme se od začátku domluvili a nikdy nebyl něžný, když na to došlo, spíš naopak, naznačila jsem že mi to pořád úplně nevyhovuje a chtěla bych víc. Mnohem víc. Chci trpět. Ale chci trpět fyzicky! Ne tady na něj čekat nahá na kolenou v lese jak nějaká píča!

Začínám mít vztek. To se jako urazil a teď mi to dává sežrat? Pomalu mi začínají docházet argumenty proč bych měla čekat déle a dělat tu ze sebe krávu. Do očí se mi začínají hrnout slzy. "Jdu pryč", říkám si. Jen jak mi tahle myšlenka projela hlavou, uslyším v dálce kroky. Rozbušilo se mi srdce. Snažím se uklidnit a vydýchat slabý pláč, který mě mezitím popadl.

Kroky mezitím došly až ke mně. Zastavily se. Ticho, slyším jen zvuky lesa. Po chvilce slyším, jak otevírá krabičku. Uvnitř se celá chvěju, ale snažím se vypadat klidně, alespoň navenek. Trochu se prohnu v zádech abych více vystrčila zadek a svoje dirky. Cítím dotek na zadku, vypadá to, že na mě něco píše fixou. Zdá se mi to jako nějaké čáry. Potom slyším kroky, vzdaluje se, zastaví, je tak 5 metrů daleko.

Slyším nějaké plastové cvaknutí a hned na to se ozve "Trrrr".

"Au" křiknu bolestí a napřímím se tak, že klečím. Vzápětí si uvědomuji, že na můj krásný hebký zadeček dopadla série asi 5-ti kuliček z nějaké airsoftové pistole. Než si uvědomím, že bych měla držet pozici na čtyřech a stihnu to učinit, ozve se další "Trrr, trrr, trrr". Několik ran mi přistálo na záda, evidentně jako upozornění na mou současnou pozici. Rychle padám zpět rukami na zem a trochu více roztahuji nohy, aby moje kunda byla přístupná tomu co ji čeká. Následující minuty na mě postupně dopadají jednotlivé kuličky. Někdy trefí půlky, to se dá, evidentně to není žádná brutální profi airsoftka, občas se mi ale trefí přímo na prdelní díru, což docela bolí. Víc ale bolí když trefí kundu. Na moje pysky dopadá skoro polovina kuliček, cítím jak mi kundička natéká. Dvakrát se trefil přímo na klitoris, až jsem trochu nadskočila, ale zároveň jsem enormě zvlhnula. Při druhé kuličce co se tam trefila jsem ucítila, jak mi šťáva z kundy začala kapat na zem. Jsem tak nadržená!

Výstřely ustaly a kroky opět směřovaly mým směrem. Vzal mě za cop, trhnul za něj aby mě dostal do kleku. Potom vzal mé ruce a nasadil na ně kožené náramky. Na krk mi nandal obojek a náramky do něj zezadu zacvakl karabinou, takže jsem měla ruce v týl a nemohla je dát dolů. Na prsa mi nasadil nějaké gumičky, bylo jich asi hodně, protože prsa se mi okamžitě začala nalévat. Cosi mi nasadil na hlavu, pochopila jsem, že je to ochranný štít. V tu chvílí jsem věděla co přijde. Jeho doteky se mi však nezdály povědomé. Ve vší té bolesti a vzrušení jsem to však neřešila, narovnala se a vystrčila svoje natékající šperky směrem k opět odcházejícím krokům. Vzápětí začaly dopadat další kuličky, většina na břicho a hrudník, semtam nějaká cvakla o kryt na obličeji, semtam nějaká dopadla na prso. Prsa jsem měla zagumičkovaná dost pevně, každá rána co na ty nateklé kuličky dopadla bolela příšerně, ale zároveň mi s každou tou ránou přišlo, že mi z kundy teče souvislý proud šťávy.

Rány ustaly a kroky mířily zpět ke mně. Ruce mě prudce chytly za bradavky a bez soucitu táhly směrem nahoru. Zavrávorala jsem a rychle se snažila postavit, což bylo cílem mého tryznitele. Prsy mi projela ostrá intenzivní bolest, vykřikla jsem bolestí. Sundal mi plexisklo, chránící můj obličej a dalším pohybem rukou mi z prsou strhnul gumičky. Nečekaně, bez varování. Projela mnou ostrá a intenzivní bolest. Opět jsem vykřikla a padla na kolega. Propukla jsem v pláč. Jelikož jsem stále měla ruce připnuté za obojkem, náhlé spadnutí na kolena mi vzalo rovnováhu a vrávoravě jsem se z kolen svalila popředu na zem a spadla do jehličí. Pád a píchání, které jsem ucítila na prsou mi přivodily další vlnu bolesti. Plakala jsem, svíjela na zemi a tím si větvičkami a jehličím způsobovala ještě větší muka. Ta bolest mi ale přišla nádherná.

Po chvíli mě táhnutím za copy zvedá zpět do kleku a dále do stoje. Zdá se, že si mě prohlíží, já se zatím snažím vydýchat. Netrvá to ale moc dlouho, na bradavky mi nasazuje nějaké kolíčky. Kolíčky mají nějakou matku, kterou je utahuje. Snažím se nevydat ani hlásku, asi i proto je utahuje hodně a sevření mi opět vyvolává hodně intenzivní bolest. Není ostrá, ale přítomná a nekončící. Cítím jak mi po tváři stéká slza. Na kolíky něco nasazuje. Jsou to nějaká lana nebo provázky, protože mě za ně pomalu táhne. Opatrně se rozejdu, ujdu pár metrů, tah ustane. Myslím si, že stojím někde vedle posedu. Něco s provázky nastavuje a rukou mě vede opět do kleku. Po chvíli je jasné, že provazy přehodil přes krmelec jako kladku a na konce provazů pověsil závaží. Hodně těžká závaží, tipla bych si 2-3 kila. Kolíky jsou utažené hodně pevně, takže drží a nepovolují.

Tolik se soustředím na své nové utrpení, že jsem si skoro nevšimla, že se ode mě kroky vzdalují až úplně zmizí. Dlouhé minuty plynou a kolem sebe slyším jen ticho a zvuky lesa. Začínám zase brečet, tentokrát ale ne bolestí. "On mě tady nechal!", říkám sice pro sebe, ale nahlas. Pláč zoufalství se začíná měnit ve vztek. "Hajzl zasranej!", přidávám další nadávky na pánův účet a snažím se vymanit ze své pozice. S rukama za krkem, na kolenou a se zavázanýma očima se mi však daří si jen více rozhoupat závaží a svou situaci jen zhoršit. Houpání totiž způsobuje to, že kolíčky už nedrží na ploše bradavek, ale posouvajíc se ke špičkám, což způsobuje mnohem ostřejší a intenzivnější bolest, avšak o nic méně nekonečnou.

Slyším kroky! Nejsou daleko ode mě a rychle se blíží.

"Ahoj couro!", slyším pánův hlas a mně se skoro zastaví srdce. "Tak hajzl jo?" Směje se pán a mě zase zamrazí a cítím se jak malá holka, která čeká na pokárání.

"Omlouvám se pane." sotva ze sebe těch pár slov dokážu vysoukat. Rozvazuje mi oči. Mezitím co se rozkoukávám a zvykám na množství světla, pán pokračuje.

"Po tom co jsi mi řekla minule jsem měl trochu morální problém s tím, že bych ti měl ubližovat víc než je mi příjemné. Holt ty zažité stereotypy, že ženy se nebijí jsou dost silné. No a napadlo mě, že když ti bolest způsobí žena, bude to vlastně pro všechny lepší."

Dívám se na něj dost překvapeně, tázavě, ale ty nezvyklé doteky mi teď najednou začnou dávat smysl.

"Takže jsem dal inzerát a našel jsem ti sadistku. Neboj, byl jsem tu celou dobu, už když jsi přišla a promenádovala se tady nahá jsem tě celou dobu sledoval a hlídal. Praktiky si sice připravuje sama, ale nesmí ti provést nic co neschválím a čím by ti mohla ublížit."

Zatímco mluví, povoluje mi šroubení na kolících. Stačí je jen lehce uvolnit aby sklouzly z bradavek a způsobily, už zase, velmi ostrou a intenzivní bolest. Vykřikuji. Uvolňuji mi připoutané ruce, sedá si vedle mě a mě si pokládá do klína. Uvelebuji se na něm a podzimní sluníčko prosvítající mezi stromy mi hřeje kůži, která je hustě posetá červenými fleky. Pokračuje.

"Dívalo se mi na tebe hezky, vedla sis moc dobře. Jsem překvapený, že jsi vydržela a tu krabici neotevřela, myslel jsem že tě zvědavost přemůže. Jak se cítíš? Bylo tohle podle tvých představ?"

Kývu hlavou že ano a stále rozdýchám. "Bylo to intenzivní. Krásné. Ta bolest krásná." koktám ze sebe heslovitě. "Ta paní, bude ještě? Příště? Někdy?"

"A chceš aby byla?" ptá se. Kývu hlavou že ano. "Domluvili jsme se dnes na zkoušku, ale když odcházela, rukou mi naznačovala, že s tebou byla taky spokojená, takže si myslím, že ji uvidíš. Je moc hezká, bude se ti líbit." Lehce na mě mrknul, protože ví jak to s ženami mám a jaké se mi líbí. "I mně se líbí. Měla na sobě jen punčochy a podvazkový pás, jinak nic." Lišácky se přitom usmívá.

"A co ta krabice? V ní byla ta kuličkovka?" ptám se. Zvedne se a přinese stále zavřenou krabičku. "Otevři ji". Beru ji du rukou společně s malým nožem co mi podává, rozřezávám pečetící samolepky a pásku a pomalu ji otevírám. Není v ní nic, jen menší závaží nalepené na dně.