Osamělý chalupář a zbloudilá turistka erotické povídky

Antonín se uvelebil v pohodlném křesle na verandě chalupy, zamíchal si kouřící hrnek s odpolední kávou a dlouze vydechl s pohledem upřeným na bezmračné podvečerní nebe. Konečně dovolená, pomyslel si a spokojeně zavřel oči. Pobyt na chalupě ho vždycky dokázal spolehlivě nabít energií, aby ne, odlehlá samota v šumavském podhůří, kde často nepotkal živou duši i několik dní, byla tím pravým balzámem na jeho pocuchané nervy. V duchu přemítal o událostech z poslední doby a jeho tvář se stále více roztahovala do širokého úsměvu. Manželka Zdeňka se zdržela doma, snacha se chystala do porodnice, a protože všichni společně bydleli ve dvougeneračním domě, přirozeně jí chtěla být nablízku a dorazit sem za ním měla až zítra odpoledne. Oba už se na přírůstek do rodiny těšili, bude to kluk a to Antonína naplňovalo pýchou a štěstím. Býval by bral i vnučku, na tom zas tolik nezáleželo, ale vnouček pro něj představoval přece jen o chlup radostnější zprávu. V příští chvíli se zavrtěl, spojil si ruce na břiše a zaposlouchal se do zvuků okolní krajiny. Od stolu k němu příjemně zavanula vůně kávy a on dostal chuť rozhlédnout se po okolí. Natáhl se pro stařičký dalekohled, odložený vedle bucláku s kávou, který sem pro tyto účely nosil a který mu kdysi věnoval jeho dědeček, po válce tady dělal hajného a okolní lesy nade vše miloval. Přiložil si ho k očím a chvíli bezmyšlenkovitě klouzal pohledem po obzoru. Horký srpen už byl tou dobou dávno pryč a zbývalo sotva pár dnů do nástupu babího léta, které měl Antonín nejraději. A zvlášť tady. Sklonil dalekohled o něco níž do krajiny, když ho u potoka pod strání něco upoutalo. Rychle se vrátil zpět, vzápětí pootevřel ústa a přes rty mu uniklo tlumené vydechnutí. Prstem horečně pootočil kolečkem, aby si scénu před očima přiblížil na maximum možného a měl štěstí, viděl opravdu dobře. V trávě na levém břehu potoka klečela mladá žena, pravděpodobně turistka odněkud zezdola, ihned propátral okolí, ale nikoho dalšího si nevšiml, byla tedy zřejmě sama. Z krosny položené mezi stehny si vytahovala nějaké oblečení a Antonín se po chvíli napřímil v křesle a naklonil se mírně dopředu. Její nahá kůže se v odlesku podvečerních paprsků leskla jako alabastr, když sestoupila ze břehu do potoka a upravila si své havraní vlasy do jednoduchého culíku.

V kuchyni rozlehlé dvoupatrové chalupy to zavonělo houbovou smaženicí s vejci a Antonín s pobrukováním vyhlédl z otevřeného okna po své pravici. Rychle se šeřilo a ze strání sem přicházel chladný večerní vzduch. Letos oslavil jednapadesát, měl zavalitou postavu s váhou kolem metráku a Zdeňka si z něj škodolibě utahovala, že je pravým důkazem toho, že na Šumavě žijí medvědi, čemuž bezpochyby nahrávala i jeho bohatě ochlupená hruď a záda.. Pracoval ve výrobním úseku průmyslové firmy, byl nadšeným houbařem a ze srdce miloval okolní přírodu. Natáhl se do sektorové skříňky nad sporákem, nabral do dvou prstů soli a důkladně promíchal připravované jídlo, chtělo to ještě tak minutku, nanejvýš dvě a mohl s klidem servírovat. Tuhle část měl na celém procesu vaření vůbec nejraději, podal si čistý talíř a čtvrtku čerstvého chleba - ráno byl ještě teplý, když ho kupoval v malém krámku s potravinami na konci obce - a ztlumil plyn na sporáku, náhle ho však vyrušil cizí hlas přicházející zvenčí a prudké zabušení na dveře chalupy. Otočil se za sebe a chvíli napjatě poslouchal. "Sakra, zrovna teď," zabručel si pro sebe, ale když se to celé vzápětí opakovalo, utřel si ruce do zástěry, odhodil ji na jídelní stůl a odešel do chodby. Vyhlédl na verandu a nervózně zamrkal očima, v mladé ženě přede dveřmi poznal turistku, kterou předtím viděl u potoka. Rychle odemkl a pokusil se o nenucený úsměv. "Dobrý večer, omlouvám se, že ruším, ale asi jsem se ztratila, můžete mi, prosím, poradit jak se dostanu do Zdíkova?" Sypala to ze sebe jako z kulometu a přitom mu podávala rozměrnou skládanou mapu, což mu samo o sobě připadalo jako rarita. Antonín se podrbal na zátylku, rozhlédl se a chvíli mlčel. Mladá žena předsunula bradu a chvíli ho zkoumavě pozorovala v očekávání jeho odpovědi. "No, to musíte tady nad chalupu," vydoloval ze sebe konečně, "a pak po zelené asi tři kilometry a jste tam." "Tak moc děkuju," zazubila se na něj. Když se usmála, jako by se smála celou svou osobností, tvář se jí úplně rozjasnila. Antonín pohlédl na nebe, které už skoro celé potemnělo, nad lesem vyšly první blikající hvězdy. "Teda," uculila se neznámá žena a upřela pohled do chodby za jeho zády, "co to tu tak voní?" "Smaženice!" vyhrkl Antonín, "mám na sporáku večeři!" "Tak to musíte běžet, ať se Vám to nespálí," mrkla na něj spiklenecky, "nebudu rušit!" Otočila se a vyšla z verandy na cestu. "A děkuji!" Zamávala mu a spolklo ji okolní šero.

Antonín seděl nad talířem se smaženicí, mechanicky přežvykoval sousto a přikusoval chleba s prázdným pohledem upřeným do desky stolu. Nerad večeřel sám, a pak, venku už byla docela tma. Co když..? Prudce zvedl hlavu a zmateně se rozhlédl. Právě se v něm ukázkově hnulo svědomí. Co když ta žába zabloudí? Tady v kopcích to je přece raz dva. Jak ji jenom mohl nechat odejít samotnou do lesa? Nota bene, když to tu nezná. Lžíce mu vypadla z ruky, hnal se na chodbu a rychle se začal obouvat. Z kumbálu ještě stačil sebrat halogenovou svítilnu, a poté spěšně vyrazil ze dveří na verandu.

"To je od Vás moc hezké, že jste mě přišel zachránit," uculila se na něj mladá žena a vzápětí si do pusy vložila další plnou lžíci, cpala se jako chlapi z lesnické party po celodenní šichtě. Antonín jen mlčky přikývl a usmál se. Přitom si ji po očku prohlížel, nebyla starší než jeho snacha, takže jí mohlo být kolem pětadvaceti, nanejvýš. Měla tmavé oči, které v přítmí kuchyně vypadaly skoro jako černé, střapaté havraní vlasy stažené po obou stranách hlavy do bohatých, splývajících culíků a na sobě měla blůzku neurčité barvy a tmavě zelené outdoorové kalhoty s kapsami. "Co jste tady nahoře vůbec dělala?" zabručel a poškrábal se ve strništi na bradě, "a ještě k tomu sama?" Odsunula po stole prázdný talíř, utřela si nos do rukávu a slabě posmrkla. "Děkuju, bylo to moc dobré," usmála se rozpačitě, "teda, já měla ale hlad!" Pak si uvědomila, že neodpověděla na položenou otázku a se spikleneckým výrazem se naklonila přes stůl. "Uděláte mi čaj a já Vám všechno povím, platí?" "Mám lepší nápad," opáčil Antonín a vstal ze židle. "Běžte se nahřát do sprchy, udělám Vám grog, večer už bývá venku zima a třeba Vám zachráním zdraví." "Tak platí!" zavýskla mladá žena a vzápětí k němu upřela tázavý pohled. Antonín okamžitě pochopil. "Druhé dveře nalevo na chodbě," ukázal hlavou ven z kuchyně. "Děkuju!" Její tvář se znovu rozjasnila v širokém úsměvu a byla pryč.

Když se vrátila zpět, Antonín seděl na velkém gauči v obýváku, v krbu praskalo dřevo a z přenosného rádia se zakřivenou chromovou anténou se linula tlumená hudba. "Ani jsem se Vám nepředstavila," sedla si do rohu gauče, vzala si ze stolu buclák a schoulila se s koleny přitaženými pod bradou, "jmenuju se Marie, ale všichni mi říkají Majka." Vzápětí ponořila rty do hrnku a slastně přimhouřila oči. "Antonín, těší mě," natáhl k ní ruku, stisk měla pevný a sebevědomý, až ho to u ní překvapilo. Chvíli mlčky upíjela z kouřícího hrnku, a pak začala vyprávět. Pocházela z malé vesničky v Podkrkonoší, celý život ale prožila u babičky v jižních Čechách, rodiče měli sami se sebou problémů až nad hlavu. Život se s ní nemazlil, otěhotněla mladá, vzápětí potratila a po smrti babičky skončila v azyláku, protože jak se později ukázalo, její dům byl zatížen dluhy a zabavila ho banka. Antonín mlčky poslouchal a civěl do plamenů v krbu. "Jsem odevšad a odnikud," hlesla a její tvář už nezářila, "většinou mě spíš vyháněli a málokdo mi pomohl." Pomalu posunul dlaň po sedadle gauče, našel její ruku a pevně ji stiskl, její oči byly v tu chvíli plné vody. "Vždycky jsem plánovala výlet na Šumavu, jen já sama a okolní lesy..prostě vědět, jestli to dokážu," zašeptala s očima upřenýma někam do tmy na podlaze, po tvářích jí v proudech stekly slzy, zastavily se na bradě a zmizely v jejím klíně. "Neber to zle, nechci si tady před tebou na sílu vylívat srdíčko, ale ty jsi mi pomohl, když jsem to opravdu potřebovala a já umím být vděčná." Natáhla se ke stolu, postavila na něj prázdný hrnek a přes jedno koleno se zvedla z gauče. Antonín k ní vzhlédl a v příštím okamžiku ztěžka polkl.

Světlo přicházející od krbu kreslilo na její nahé kůži fantaskní obrazce, přetáhla si blůzu přes hlavu, a poté ladně vystoupila z kalhot. Její hubené tělo s mírně vystouplými žebry připomínalo spíš mladou dívku než dospělou ženu, přestože v bocích byla svůdně zaoblená, jeho však na ní upoutalo něco zcela jiného. Užasle zíral na velká povislá prsa pohupující se jí na nahém hrudníku, pomalu k němu přešla, zvedla ho za paže z gauče a začala ho svlékat, zatímco v něm hlodala myšlenka, kde taková křehule přišla k tak výstavním ceckům. Když byl úplně nahý, přeměřila si ho od hlavy k patě, a pak ho s potutelným úšklebkem přitlačila nataženou paží zpět. Antonín se posadil, v tu chvíli se nezmohl na slovo. Majka rychle vyskočila na gauč, klekla si vedle něj na všechny čtyři a naklonila se nad jeho rozkrokem. Ucítil její dech a vlhké horko, když vtáhla jeho polotvrdý klacek do pusy a přejela po něm svým heboučkým jazykem. Zaklonil hlavu, položil ruku na její zadek a jemně jí zmáčkl půlky v dlaních. Byly hladké a měkounké a horké jako lávové kameny. Majka přehodila ruku přes jeho břicho, opřela se o sedadlo gauče a začala mu rychle kmitat hlavou v rozkroku. Dychtivě ho sála a přitom tlumeně oddechovala, po chvíli k němu natáhla hlavu a dlouze ho políbila na rty. Antonín se zvedl, otočil ji zády k sobě a poklekl za ni na kolena. Ochotně se opřela na natažených pažích, prohnula se v zádech a vystrčila na něj zadek. Promnul si čuráka v dlani a na okamžik zadržel dech, když ucítil horko její kundy, která ho se sotva znatelným mlasknutím vtáhla do sebe. Mladá tmavovláska začala narážet do jeho boků a on jí to oplácel s třesoucíma se rukama, se kterýma ji pevně svíral v bocích. Po chvíli už do ní zběsile bušil svým krátkým a zakřiveným čurákem a Majka hlasitě ječela položená na loktech. Povislé cecky jí pod tělem divoce lítaly, natáhl se k nim a zmáčkl je, rozlily se mu mezi prsty a proti dlaním se mu naježily její ztopořené bradavky. Prosila ho, aby si na něj mohla nasednout, protože to jí spolehlivě přivede k orgasmu a on jí ochotně vyhověl.

Majka se na něm uvelebila, opřela se nataženými pažemi o stěnu a začala se na něm tvrdě šukat. Celou svou vahou mu dosedala do rozkroku, zatímco ji držel za zadek a roztáhl stehna do stran, aby ho do ní mohl pohodlně strkat po celé délce. O několik okamžiků později ho objala kolem krku a zašeptala mu, že už bude a aby nepřestával. Tempo jejích přírazů se neustále zrychlovalo, dokud se její tělo křečovitě nenapnulo, ještě několikrát se na něm trhavě zaškubala, a pak mu padla zpět do náruče. Přerývaně oddechovali a tiskli se jeden na druhého, Majka po chvíli zvedla hlavu, šibalsky se usmála a rychle sjela z gauče na podlahu. Několikrát mu promnula klacek svými měkoučkými prsy, Antonín se rychle postavil, nasměrovala si ho do pusy a spokojeně vyplázla jazyk, který vzápětí zmizel pod hustými chuchvalci jeho semene. "To je skoro zázrak," hlesla, když později ležela schoulená v Antonínově náručí. "Co myslíš?" zabručel, vůně jejích vlasů mu v tu chvíli spolehlivě brala dech. "Potkala jsem v lese medvěda a on mi neublížil, ale pomohl," uchechtla se. Raději mlčel, jako by to předtím už někde slyšel.

Když se ráno vzbudil, už byla pryč, vůbec jí neslyšel odcházet a tričko, které jí půjčil na spaní, leželo úhledně složené na polštáři vedle něj. Vzal ho do ruky a přitiskl si ho na obličej. Z té vůně se mu okamžitě zatočila hlava. Vstal a sestoupil po schodech do kuchyně, ráno za okny sotva začínalo. Na stole ležel vzkaz opřený o keramickou vázičku s uschlými lučními květy. "Mému medvědu záchranáři: Děkuju za všechno, nikdy na tebe nezapomenu. Tvá Majka." Antonín ztěžka dosedl na židli a podržel vzkaz v třesoucích se prstech. Pak pokýval hlavou, vstal a napustil vodu do rychlovarné konvice. Opřel se pažemi o kuchyňskou linku a pohlédl z okna po své pravici. Právě teď byla někde tam venku, v mysli se vracel k předešlé noci, jako by tomu zpětně odmítal uvěřit. Přestože ji na sobě ještě pořád cítil.