Paroháč na zábavě erotické povídky

Ona se jmenuje Verča. Je to vysoká, štíhlá černovláska s pevným vysportovaným tělem, úzkým pasem, dlouhýma nohama a neodolatelnou, usměvavou tváří. Je jí čtyřicet pět a i když vždy sportovala, tak jak šel čas, věnuje se tomuto "trápení těla" čím dál tím častěji. Chápejte, věk nezastavíte a co příroda dříve dávala lacino musí se s přibývajícími lety tíže vykupovat. Snad proto, teď vypadá opravdu mnohem lépe než v pětadvaceti. Kromě toho, že je fakt kusanec je i hodně sečtělá, vtipná a co je hlavní, umí neskutečně dobře vařit. Tu poslední vlastnost po dvacetiletém vztahu a společné domácnosti ocení každý muž... co Vám budu povídat.

Máme se rádi, hodně a stále. Sportujeme spolu, čteme spolu, a no... milujeme se. I po těch letech. Jasně občas naše radovánky okořeníme tím, že si Verča najde milence, ale vždy je to tak, že já o tom musím vědět a dovolit jí to. Někdy s ním jde někam jen sama, někdy nás pozve oba a já jim u toho poslušně asistuji. Těžko věřit, ale prostě nám to tak vyhovuje. Já jsem jinak dost dominantní typ muže, alespoň na venek. Svalnatý, urostlý a docela autoritativní. S Verčou máme, ale rovnocenný vztah a nedá se jednoznačně říct, kdo je u nás tou "hlavou". I v sexu mám jednou navrch já a jindy ona. S milencem to je ovšem vždy on. Mě osobně posledních pár let nejvíc vzrušuje hlavně její uspokojení. Snad proto ji milence dovoluji a když jsme spolu ve trojce je mou nevětší rozkoší vidět jak se jí to s ním líbí. Dokonce mu ji přidržuji aby to měli pohodlné, připravuji ji jazykem a po sexu vždy pořádně čistím. Jí se to líbí a mě také. Zvlášť když každý její milenec má pokaždé obrovské péro a ona pod ním neskutečně křičí a smyslně se kroutí. Já ji se svýma mizernýma 15ti centimetrama toto nemohu dát, tak proč bych jí to nedopřál že jo. Jsem dobrý manžel.

No už jsem psal, Verča je kus. Fakt kočka, ale takovej ten tip kočky která kdysi bývala spíš ošklivým káčátkem. Nevýrazná, nemastná, neslaná. Holka spíš uťáplá a s nízkým sebevědomím. Touhle kočkou se stala až během dospívání a to, že si jí začali všímat chlapi si Verča dokáže náležitě užít. Nenakrucuje se jak kdejaká pipina a nechodí zmalovaná jak kurva, přesto kam vstoupí ženské blednou závistí a chlapi jdou "do pozoru" Ji to baví a sem tam dokáže tak lehce zaflirtovat, že chlapi jdou doslova do kolen. Sbalit chlapa pro ni jednoduše není žádný problém. Jenže vždy byla opatrná. Vždy, když jsme hledaly pro ni milence si dlouho vybírala. Má na to svůj systém a on musí splňovat určité předpoklady. Dárce krve, sportovec, velké péro a něco v hlavě... No alespoň do nedávna tomu tak bylo. Po jedné naší divočejší noci jsme si s manželkou povídali. Přišla řeč i na její flirtování. Zamyšleně jsem ji řekl, že by mi vlastně nevadilo kdyby sbalila nečekaně a v mé přítomnosti třeba absolutně "neprolustrovaného" chlápka. Prostě na rychlovku. Nikdy jsem u toho procesu jejího svádění nebyl. Vždy mi představila milence už zasvěceného a většinou i jí vyzkoušeného. Chtěl jsem ji jednoduše vidět v akci🡕 . Jen se tomu smála a vlastně jsem se smál s ní. Oba jsme na tento můj návrh pak na nějakou dobu zapomněli. Asi půl roku plynul čas stejně jako jindy. Dál jsme si žili, dal se milovali, laskali se a šukali. Občas odjela někam s milencem, občas ho přivedla domů a... Prostě jsme si užívali. Pak přišel jeden podzimní večer. Byli jsme pozvání známými na větší zábavu do vedlejšího města a nastala ona sobota. Nestal ten den.

S Verčou jsme se vydali na zábavu, nebo spíše rockový ples do sousedního města. Byl chladnější podzim a já si prodělával nějakou chřipajznu. No bral jsem na to prášky a tak jsme se domluvili, že tentokrát nebudu pít alkohol🡕 já a budu řidič. Veronika se ustrojila opravdu úchvatně. Oblékla si světle modrou, upnutou riflovou sukni🡕 , která končila v půli jejích vypracovaných stehen. Pod sukni🡕 si natáhla dece🡕 ntní černé samodržící punčošky, které její nohy doslova prodlužovali a které vyzívaly k chlípným pohledům, zvlášť když krátká sukně🡕 každým jejím krokem odhalovala jejich krajkové zakončení a ony marně v tom místě zakrývaly hladkou kůži a zabraňovali ji vykouknout na světlo světa. Na tělo si oblékla lehkou, průsvitnou košilku s dece🡕 ntním výstřihem, která jen těžko zahalovala její postavu a každý kdo se na ní podíval musel okamžitě poznat, že na sobě nemá podprsenku. Což ji ovšem nevadilo. Verča normálně chodí bez podprsenky, má suprové kozičky, které jsou sice ne moc velké, ale ani malé, ale jsou neskutečně pevné, vždy trčící hrdě kupředu. Přes košilku si hodila ještě modrou riflovou bundu🡕 ve střihu dámského sáčka aby jí nebyla moc zima. Vlasy si jen volně rozpustila a ta černota kadeří jí sahala až skoro na zadek. Vypadala úchvatně a když si ještě obula černé kozačky s vysokým podpatkem čímž své noky ještě více prodloužila nemohl jsem z ní spustit oči.

"Sluší ti to" usmál jsem se na ní a ona na mě mrkla. Sedli jsme do našeho prostorného SUVéčka a vyrazili. Cesta trvala asi čtyřicet pět minut. Už byla skoro tma, když jsme dorazili k tamějšímu kulturáku. Přátelé na nás už čekali. Měli zamluvený stůl. S radostí jsme se s každým z nich přivítali. Mezi nimi stál i on, Petr. No byl to vždycky takový namachrovaný týpek. Nikdy jsme se s ním moc nebavili ale nevadil nám. Petr je celkem pěknej kluk, jestli můžu já jako chlap posoudit, nevím popravdě jak rozlišit jestli je chlap pěknej, nebo šereda. Je to hodně vysoký, ramenatý chlápek. Velice štíhlý. Je vyšší než já aspoň o hlavu. Ke dvěma metrům mu chybí málo. I moje vysoká bohyně na dlouhých podpatcích musela k němu vzhlížet. "Sluší Vám to oběma" usmál se ale řekl to takovým stylem, že bylo jasné že ona poklona patří jen ji.

Poděkovali jsme, usadili jsme se a začala zábava. Coby řidič a momentální abstinent jsem za pár chvil běhal už jen ostatním pro pití a vlastně jen sledoval jak se ostatní baví. Trochu opruz. Pilo se, a tancovalo. Verča má ráda víno, ale vždy pije opatrně. No tady to tak opatrné nebylo. Petr se k ní měl a já skoro nestíhal pro víno běhat. Ale začínal jsem se bavit. Trošku mě zarazilo, když jsem se vracel ke stolu s další lahví vína a zahlédl jsem jak Petr něco Veronice šeptá do ucha. Byli k sobě blízko. Jednou rukou ji objímal kolem ramen a druhou měl položenou až mazlivě na jejím stehně dost vysoko, že se prstama skoro dotýkal jejího rozkroku. Když jsem se přiblížil a on si mě všiml tak se rozesmál a nenápadně se od Verči odtáhl. Koukal jsem na Verču a opravdu mě zajímalo o čem si ti dva povídali. Ona byla už trochu opilá, usmívala se na mě trochu provinile a oči se jí leskly. S úsměvem na mě kývla a nenápadně mrkla. Hned jsem věděl o co jde. Nemohl jsem z ní spustit oči, zvlášť z těch jejích očí. Panečku, znáte to. Chlap to pozná. Ten lesk a těkavost jejího pohledu. To byla touha. To bylo vzrušení. Uvědomil jsem si, že Petr Verču zaujal a podle toho blýsknutí v očích ji zaujal opravdu hodně. Matně jsem vzpomínal, kdy se jí takto zaleskli kukadla kvůli mě. Nalil jsem ji další víno a zábava pokračovala dál. Já se stáhl a stal jsem se jen pozorovatelem.¨

Verča se očividně bavila a jejich sbližování, šuškání i "tajné" doteky nabírali na obrátkách. Když kapela tu a tam začala hrát pomalé songy navrhl jsem jim nenápadně, jestli si nechtějí zatancovat. "Nevadí ti to?" zeptala se mě zaraženě a vlastně spíš jen na oko aby uklidnila Petra
"Ale vůbec ne," usmál jsem se, dal jsem ji pusu a mrkl na Petra který trochu zaraženě vykulil oči. "Tak jdeme" řekla Verča svůdným hlasem a táhla Petra na parket.

Sledoval jsem je, jak spolu tančí. Petr si Verču po chvilce přitáhl k sobě, něco ji pořád šeptal do ucha. Ona se chichotala jako by jí bylo dvacet. Jeho ruka ji hladila po zádech a tu a tam zabloudila i niž, k zadku. Verča to dovolila. Zdálo se dokonce že se jeho dotykům sama nabízí, jako by ho vedla. Občas koukla mým směrem a ubezpečená tím, že ji pozoruji se opět obrátila k Petrovi. Kroutila se v jeho v náručí jak hadí žena a otírala se o něj takovým způsobem, že mu muselo stát pero v pozoru jak stožár. Petr si to očividně užíval a bylo vidět, že by rád převzal iniciativu. Veronika mu to nedovolila. Když se během tance na chvilku otočila k Petrovi zády, zvedla jednu ruku, chytla ho zezadu za zátylek a on se musel sklonit a přičichnout k její černé hřívě, při tom se zadkem zavlnila přímo v jeho rozkroku musel se doslova zbláznit. Koukal jsem na to jak u vytržení a pero v kalhotách🡕 mi hrozilo prasknutím. Veronika se při té póze na mě zase podívala a neskutečně spiklenecky na mě mrkla. Ted byla bohyní a doslova a do písmene ovládala dva chlapy naráz. A věděla to.

Kapela přestala hrát pomalé písně a čas pokročil. Celá zábava se chýlila ke konci. Stáli jsme v hloučku přátel a loučili jsme se. Dohodli jsme se, že za čtrnáct dní se sejdeme zase na společenském plese. "Ty přijdeš taky Petře?" zeptala se Verča Petra při loučení a nechala se od něj políbit. Myslím, že mu při tom polibku dala krátce a "nenápadně" ochutnat vlastního jazyka.
"Jo budu tam." odpověděl a nemohl z ní spustit oči. "Tak jo, rádi tě uvidíme. Hele jedeme přes Jihlavu, můžeme tě hodit domů jestli chceš." zatrylkovala Veronika hned po polibku a pohlédla významně směrem ke mě. "Tobě to nevadí, že ne?" "To ví že ne," usmál jsem se, otevřel zadní dveře od auta a nechal je oba nastoupit.

Jak už jsem psal. Máme velké auto a zadní sedačky jsou opravdu prostorné. Seděl jsem, držel volant a opatrně jel směrem na Jihlavu. Byla to sice pro nás zajížďka, ale podle toho co jsem občas zahledl a hlavně zaslechl ze zadních sedadel se to vyplatilo. Petr se sice ze začátku zdráhal. Očividně byl zaskočený rychlostí jakou to probíhalo a i mou přítomností. "Neboj on je zvyklej," uklidňovala ho Verča a já zaslechl zvuk rozepnutého zipu i šustění látky. Musel jsem otočit hlavu abych se podíval. Na tu chvilku jsem zahlédl jak se Veronika sklání k jeho rozkroku a začíná ho kouřit. Pero mi v kalhotách🡕 pulzovalo ale pohled jsem musel opět odvrátit k cestě. Mlaskavé i dávivé zvuky zezadu mi prozradily, že Verča se opravdu snaží a tiché vzdychání Petra, že se mu to líbí. Opět jsem kouknul do zpětného zrcátka. Pero mi skoro protrhlo rifle a řídilo se mi vážně špatně. Veronika už na Petrovy seděla. Sukni měla vytaženou nad boky a krajkové kalhotky posunuté na stranu. Její zadek na něm rajtoval v pravidelných a rychlých přírazech. Začala vzdychat a autem se nesla vůně její rozkošné šťávičky. Petr ji držel za půlky a její přírazy opětoval až to nádherně mlaskalo. "Jo mrdej... "šeptala mu mezi vzdechy a on ještě přidal. Rozepnul jsem si poklopec a začal si ho za jízdy honit. Nedalo se to vydržet. Pak jsem uslyšel jak Veronika dlouze zasténala a i jak Petr začal mručet. Věděl jsem že oba došli k vyvrcholení. Až později jsem pochopil, že ona to jen předstírala. Verča pak z něho slezla, upravila si sukni🡕 a pohodlně se usadila. On si rozpačitě natáhl kalhoty🡕 . Však už bylo na case, skoro jsme byli před domem, kde Petr bydlí.

"Nechcete jít na kafe?" zeptal se jí vlastně dost nesměle, když vystupoval z auta. "Ty hele myslím, že ani ne," odpověděla mu Verča s předstíraným zájmem a pak se od něj odtáhla. "Víš docela už spěcháme domů." Jakmile zavřel dveře tak pořád s pérem v ruce jsem se rozjel aniž bych mu řekl třeba Ahoj. Ve zpětném zrcátku jsem sledoval jak stojí na parkovišti a zmateně nám mává.
"Udělal jsi se?" zeptala se mě Verča když jsme vyjížděli z Jihlavy. "Ne, nestihl jsem to." "Hm, tak někde zastav, než to ze mě všechno vyteče, a přestaň si ho honit, potřebuji to došukat." naklonila se dopředu a olízla mi laškovně ucho. Nutno poznamenat, že Petra jsme už nikdy nepotkali.