Pokoj 538 erotické povídky

Vždycky jsem měl služebky rád. Ty hotýlky, snídaně, kde se všichni tváří důležitě, výlety organizovaný jen proto, aby firma vypadala líp, a večery, kdy se rautu říká networking a všichni se ožírají, jako by to byl pracovní výkon.

Tenkrát to byla Kalifornie. Zas nějaká konference. Večer jsem seděl v hotelovým lobby s rumem v ruce, unavenej, lehce otupělej a nasranej z prezentací, co mi celý den cpali do hlavy. Smrt PowerPointem. Moc lidí tam nebylo. Jen já, sklenka a hluk klimatizace.

Pak si sedla naproti mně. O pár stolů vedle. Šaty, klid, sebevědomí. Mexický rysy, tmavý oči. Když jsme se střetli pohledem, nebylo z ní číst vůbec nic. Tak jsem se jen usmál a zvedl sklenku. Odpověděla úsměvem, sklopila zrak. Číšník u ní, víno na stole.

Seděli jsme tam dlouho. Pili jsme. Občas pohled, občas úsměv, rychlý únik očí pryč. Taková ta hra, kdy oba ví, že se něco děje, ale nikdo to nechce rozbít první. Cítil jsem, že kdybych šel k ní, nepošle mě do háje.

Dopil jsem, vstal a šel jejím směrem. Pozdrav. Small talk, takový ty zbytečnosti, co vlastně nikoho nezajímají. Další drinky. Přisedl jsem si. Neodmítla. Smála se. Byla chytrá, vtipná a s každým lokem vína otevřenější. Čas se rozmazal.

Když jsem navrhl, že bychom koupili pití a šli nahoru na pokoj, řekl jsem to klidně. Bez tlaku. Věděl jsem, že je to risk. Usmála se. Zase neodmítla.

Na pokoji jsme si sedli na postel. Víc pití, míň myšlenek. Smáli jsme se blbejm vtipům, dotýkali se jen tak mimochodem. Její ruka na mým koleni. Moje kolem jejího pasu. Ticho mezi smíchem bylo čím dál kratší.

Nevím, kdo začal líbat. Vím jen, že já byl ten, kdo ji položil na záda. Vylezl jsem na ni, chytil jí ruce a přimáčkl je k matraci. Neprotestovala. Naopak. Líbali jsme se hladově, bez něhy, s chutí. Stahoval jsem z ní šaty, cítil teplo její kůže. Byla divoká, hravá, nepředvídatelná. Latina. Víno jí teklo v krvi.

Moje rty sjely níž, ruce jí svíraly zadek, její nehty se mi zarývaly do zad. Když jsem se dostal mezi její stehna, chytila mě za hlavu a narazila si mě k sobě. Jako by přesně věděla, co chce. Hýbala se proti mně, vzdychala, sténala. Byl jsem v ní obličejem, uvízlej, obklopenej její vůní a zvukama.

A pak mi to došlo. Kondom. Nemám.

Tak jsem sjel jazykem dozadu. Okamžitě zareagovala. Zvedla nohy, chytila si je pod koleny, otevřela se mi. Lízal jsem jí, pomalu, cíleně, a ona si mezitím hrála sama se sebou. Otočil jsem ji na břicho, drsně, bez ptaní. Vyšpulila zadek a vrtěla se, jako by mě provokovala. Klekl jsem si za ni, špičkou penisu jí přejížděl po vlhkým análku. Vtáhla mě do sebe opatrně. Pak se uvolnila.

Držel jsem jí ruce nad hlavou, druhou rukou ji narážel bokem proti sobě. Dech se jí lámal, hlas jí přeskakoval. Když začala prosit, pustil jsem jí jednu ruku. Sáhla si mezi nohy a udělala se dřív, než jsem stihl předvídat.

Ty stahy mě dostaly. Udělali jsme se skoro zároveň. Naplnil jsem ji, celej, bez přemýšlení.

Zbytek noci byl chaos. Sprcha, postel, křeslo, podlaha. Ráno kocovina, suchá pusa, těžká hlava. Ležela vedle mě, klidná, krásná. Políbili jsme se. Žádný číslo, žádný sliby. Jen vzpomínka na Carmen z pokoje 538 a pár nocí, co se už nikdy nebudou opakovat.