Překvapení na horách erotické povídky

Martin kráčel po úzké horské stezce, vdechoval čerstvý vzduch a vychutnával si klid přírody. Už dlouho nevyrazil na výlet a těšil se na každý okamžik strávený v horách. Myšlenky mu však často sklouzávaly k minulosti, zvláště k Anně, jeho bývalé lásce. Náhle v dálce zahlédl známou postavu. Srdce mu začalo bušit rychleji, když si uvědomil, kdo to je.

"Anno?" zavolal nejistě.

Anna se otočila, její krátké blond vlasy zavlály ve větru. Když ho uviděla, na tváři se jí objevil široký úsměv. "Martine!" vykřikla a běžela k němu. Objali se a Martin cítil, jak se mu vrací všechny ty staré pocity.

"Co tady děláš?" zeptal se, když se od sebe odtáhli.

"Chtěla jsem si pročistit hlavu," odpověděla. "A ty?"

"To samé," usmál se.

Jejich rozhovor plynul přirozeně, jako kdyby žádný čas neuběhl. Pokračovali společně po stezce a s každým krokem se jim vybavovaly staré vzpomínky. Po hodině chůze dorazili na malé opuštěné místo s výhledem na údolí. Rozhodli se zastavit a odpočinout si. Anna si sundala batoh🡕 a posadila se na velký kámen. Martin se posadil vedle ní, jejich blízkost byla takřka hmatatelná.

"Přemýšlel jsi někdy o tom, co by se stalo, kdybychom spolu zůstali?" zeptala se najednou, hledíc do dálky.

"Ano, často," odpověděl upřímně. "Ale život nás vedl jinými cestami."

Anna se k němu otočila a jejich pohledy se setkaly. Bylo to jako návrat domů, jako kdyby všechny ty roky nic nezměnily. Martin natáhl ruku a jemně ji pohladil po tváři. Anna se usmála a přiblížila se k němu, jejich rty se spojily v něžném polibku.

Co začalo jako polibek, brzy přerostlo v něco vášnivějšího. Anna se opřela o kámen a přitáhla si Martina blíž. Jeho ruce putovaly po jejím těle, dotýkaly se její hladké kůže, zatímco ona ho objímala kolem krku. Bílé tričko, které měla na sobě, jemně přiléhalo k jejímu tělu a odhalovalo, že nemá podprsenku.

Martin jí pomalu začal sundávat tričko, prsty jemně přejíždějíc po její hebké kůži. Když tričko sklouzlo na zem, odhalilo její pevná prsa, která se lehce třásla v chladném horském vzduchu. Anna zavřela oči a vychutnávala si každý jeho dotek. Martinovy ruce jemně přejížděly po jejích prsou, jeho palce kroužily kolem jejích bradavek, které se začaly zvedat.

Jeho rty se přesunuly na její krk, líbal ji jemně a pomalu klesal níž. Když se dostal k jejím prsům, zaváhal jen na okamžik, než začal líbat jednu bradavku a druhou hladit rukou. Slyšel, jak se její dech zrychluje, a pocítil, jak její tělo reaguje na jeho doteky.

"Chci tě, Martine," zašeptala mezi nádechy.

"Já tebe taky," odpověděl tiše.

Pomalu se přesunul níž, jeho rty klouzaly po jejím břiše, až se dostal ke kraji jejích kalhot. Anna se mírně nadzvedla, aby mu umožnila je stáhnout. Když kalhoty🡕 skončily vedle trička, Martinovy rty se vrátily nahoru, opět se věnovaly jejím prsům, zatímco jeho ruce putovaly po jejích bocích a stehnech.

Anna ho chytila za vlasy a přitáhla ho zpět k sobě, jejich rty se spojily v divokém polibku. Její ruce sklouzly dolů, rozepnuly mu košili a stáhly ji z něj. Když byla jeho hruď odhalená, začala ho líbat na krku, na ramenech a postupně se dostávala níž.

Martin zavřel oči a nechal se unášet jejími doteky. Její rty se zastavily u jeho kalhot, které rychle rozepnula a stáhla. Když oba stáli nazí proti sobě, na okamžik se zastavili a pohlédli si do očí. Byla to chvíle plná očekávání a touhy.

Jejich těla se znovu spojila, tentokrát ještě intenzivněji. Martin cítil každý její dotek, každý její pohyb. Anna vzdychala s každým jeho dotekem, jejich těla se pohybovala synchronizovaně, jako by byli stvořeni jeden pro druhého. Byla to noc plná milování, kdy se ztráceli v objetích, zapomínali na všechno kolem a jen si užívali přítomnost toho druhého.

Když se probudili, slunce již vycházelo nad horami. Anna ležela vedle Martina, stále nahá, přikrytá pouze jeho bundou. Usmála se na něj, když otevřel oči. "Byla to krásná noc," řekla tiše.

"Ano, byla," odpověděl a políbil ji na čelo.

"Co bude dál?" zeptala se, když se posadili a začali se oblékat.

"Nevím," odpověděl upřímně. "Ale jedno vím jistě, Anno. Nikdy jsem na tebe nezapomněl a nechci tě znovu ztratit."

Anna se usmála a vzala ho za ruku. "Tak pojďme zjistit, co nás čeká," řekla.

Společně pokračovali po stezce, tentokrát už ne jako dva cizinci, ale jako dva lidé, kteří znovu našli cestu k sobě.