Příště poslechneš, že ano? erotické povídky

Prázdná místnost, tma. Tvá holá kůže sténá po teple, každý jeden chlup se tyčí nervozitou.
Klečíš zády k jedinému východu z místnosti. Do místnosti neprochází ani jeden paprsek světla. Slyšíš ´pouze tlumený zvuk. Tik ťak, tik ťak. Každá vteřina trvá minuty a každá minuta hodiny. Čím déle setrváváš o samotě, tím více tě tikot hodin drása. Netrvá to příliš dlouho a slyšíš bouchnutí dveří. Byl to silný táhnoucí se kovový zvuk.
Pár okamžiků po dopadu dveří zpět do rámu tvé ticho vyruší klapající hra podpatků, které se zcela zřetelně přibližují. Trocha rachotu řetězů, odemknutí na dva západy. Na tvých zádech se postupně rozšiřuje pruh tlumeného světla.
Hlava plná myšlenek: "Co se mnou teď bude? Měl jsem vydržet. Proč jsem ji neposlechl?!”
Opět se v tikavém tichu rozezní zvuk podpatků, ale tentokrát jsou už těsně za tebou.
Hlavu máš sklopenou a z tvého dechu je slyšet napětí. Je povrchové, rychlejší. Výdech i nádech je třesoucí se.
Chvíli stojím za tebou a vychutnávám si tvé napětí. Pro mé uši je to nádherná symfonie.
Najednou zaslechneš cvaknutí kovového očka. Připla jsem tě k vodítku.
"Na čtyři, otočit a jdeme!” zazní rozhodných hlasem. Padneš na všechny čtyři, ladně jako pes se otočíš. Čeká nás krátká cesta chodbou, je lazená do červených barev, světlo je teplé a tlumené. "A u nohy!” Své tělo při zvířecí chůzi tiskneš k mé pravé noze, jakmile se od ní vzdálíš, hezky za chůze ti přistane rána jezdeckým bičem na holou. Potichu sykneš ale nic víc si nedovolíš.
Přejdeme pár dveří a u třetích se zastavíme. "Čekej!” zazní.
Dveře se pomalu otevírají. Zdvořile a vychovaně mě necháš projít první. Ještě aby ne, když jsi to dostal příkazem. Nicméně tvá zvířecí hlavička to asi úplně nepobrala a najednou jsi přešel práh dveří. V tu chvíli jsem se na tebe otočila. Věděl jsi, že je zle.
Ihned tě chytám za obojek a přirazím tě lícem k podlaze. Botou ti tisknu hlavu k zemi a druhou rukou ti bičem sešvihávám tvé bílé půlky. Nejsem opatrná, dvě rány ti lehce líznou koule a na tvé reakci je to znát. Pomalu začínáš každé ráně uhýbat více a více. Ne že by jich bylo mnoho, ale jsou dosti silné. Tvůj zadek vypadá v jednom ohni.
"Jestli nechceš ať to bolí ještě více, tak drž.” Neodpustím si ještě tři. "Víš za co?!” prsknu na tebe k zemi. "Ano Paní, vím.”
Tišeji dodávám: "Za trest jsem tě zavřela do díry na 20 minut, ať máš čas přemýšlet. Přivedu tě zpět a nejsi v mé přítomnosti ani tři minuty a zase neumíš poslouchat. Příště tě tam zavřu na noc! Třeba si své chování příště rozmyslíš.” Slyším jen tvé tiché polknutí a v očích vidím strach.
"Víš, že tě ráda straším, ale také víš, že to klidně a ještě i ráda udělám.” dodávám.
Má noha opouští tvou tvář a tvé půlky zachycují něžný chladivý vánek. Stále jsi na čtyřech, hrudí a hlavou opřený o podlahu, pohled sklopený do země. Je očividné, že čekáš na povel.
"Výborně, tak pojď za mnou.” na tebe hlasnu. Během svého monologu jsem se usadila na roh postele. Najednou před tebou sedím od pasu dolů nahá. Vidíš vše, tvé oči jakoby zajiskřily. "Vyplázní jazyk!” Bez otázek a dalších výzev otvíráš ústa a vyplazuješ jazyk.
Jedno plivnutí směřuji do tvé pusy, druhé ti hezky roztírám po obličeji. Chvíli to vypadá, že bys chtěl zavřít svá ústa, ale stačí jedno syknutí a jsi v pozoru.
Drsně tě chytám za vlasy a beze slov si tě přitáhnu do klína. Tvůj obličej se do mě vtiskl a já si vychutnávám ten slastný pocit. Chci si to pořádně užít a tak tě nohama obejmu kolem zad a pořádně si tě k sobě přitisknu. Po chvíli se začínáš škubat, chceš se odtáhnout. Nedovolím ti to a tisknu tě do sebe. Sem tam slyším zasyčení, prskání. Ještě chvíli tě držím. Za pár dalších vteřin tě odstrčím a padneš na zadek, rukou se podpíráš.
"Asi nemůžeš dýchat, co čubko?” pronesu pichlavě. Sedíš na zadku, kontakt s podlahou tě štípe, ale není to prvořadé. Popadáš dech, co to jde. Držela jsem tě celkem dlouho. "Nepřehrávej, vždyť se ti to líbí, víme to oba!” uštěpačně prohlásím.
Vstala jsem z postele a obešla tě. Nevšiml sis, že v rukou držím provaz.
Za obojek tě vytáhnu do kleku. "Ruce za záda.” Chvíli to vypadá, jako bys nad tím chtěl přemýšlet, ale než tě stihnu upozornit, poslechneš. Pár otoček a cítíš, jak ti ruce objímá provaz, je pevný, ale netlačí tě.

Vracím se na roh postele. Jelikož jsi ode mě o kousek dále, na nic nečekám. Chytnu vodítko, které máš stále přicvaknuté k obojku a přitáhnu si tě tak, že mi jakoby do klína spadneš. Obrátit svou rovnováhu dozadu je téměř nemožné. Chvílema tě nechávám se rochnit a pak si tě pořádně přirazím. Pánví pohybuji tak, že máš mou drahocenou šťávu po celém obličeji. Slyšíš mé zvučné sténání. Po chvíli, kdy se řádně zesílilo tě opět odtáhnu od svého klína.
Vypadá celkem spokojeně, na to, že zase popadá dech, pomyslím si.
"Chci si tě pořádně vychutnat. Lehni si na záda na postel... Dělej!” bez pomoci se vyškrábeš na postel, dalo ti to trochu zabrat, ruce máš stále svázané za zády.
Chvíli si tě prohlížím. Vím, že tě to znervózňuje. Běžně nejsi stydlivý, ale teď by ses chtěl z nějakého důvodu schovat. Zahalit se. Vzrušuje mě tvá nejistota.

"Zavři oči.” přikážu ti. Najednou cítíš, jak ti na kůži dopadne několik současných ran. Moc to nebolí, ba naopak je to příjemné. Lehce to štípe, ale když se třásně nástroje dávají opět do pohybu a tančí po tvém těle, lechtá tě to. Ano, jsou to důtky. Každý úder dopadá jinam, přes zavřené oči nevíš kam, každá třáseň si k tomu všemu ještě najde své místo zvlášť.
Poprvé se zaměřuji na tvůj úd.
Zvětšuje se. Celý se rochní v kaluži preejakulátu na tvém břiše a pánvi. Ještě chvíli si pohrávám s důtkami, ještě pár štiplavých ran a trocha uhýbání, když tě zrovna lechtají.
Plivnu ti na něj a v tu ránu otvíráš oči. "Snad jsem tě nevyrušila z tvého Zenu, děvko. Zase neposloucháš?!”
Hned se uvědomíš a zavíráš oči a vykřikuješ "Omlouvám se, promińte mi to! Omlouvám se!”
Bez jediného slova stoupám na postel a obkročmo usedám na tvou tvář. Pod sebou vidím celé tvé tělo.
"Drž čubko, jinak si mě nepřej!” Několik desítek vteřin držíš a najednou se začneš zase cukat, prvně vidím, jak ti tančí nohy. Následně začínáš kroutit pánví. Slyším, že se pode mnou dusíš. Ale zatím neprskáš. "Drž!” přirazím se na tvůj obličej ještě více. Tvá hruď se snaží poskakovat teď také, ale moc to nejde. A najednou.. prskáš, párkrát se tedy projedu na tvé puse a pak se předkloním nad tvé tělo, abys popadl dech. Pár nádechů by mohlo stačit. Asi tak pět. A znovu ti nasedám na obličej. Sténám a vzdychám.
Nicméně tohle nemáš za odměnu.
Tvé péro se ocitá v opakovaném stavu pnutí, že by málem explodovalo. Snad je všem zúčastněným jasné, že ty se dneska rozhodně ničeho nedočkáš.
Opět, zatímco si užívám tvůj jazyk, jak mě vyplňuje, se začínáš kroutit. Házíš sebou čím dál tím více. Pár tlumených "mmmmm” a prskáš.
Nechám ti zase trochu prostoru se vydýchat.

"Vyplázni jazyk, chci se udělat!” začínám pánvi krouživě pohybovat dopředu a dozadu, máš tak možnost se lépe nadechnout, pokud si tě zrovna nevychutnávám naplno. Tedy tvůj jazyk ve mně.
Mé vzdychání je hlučnější a výraznější. Kratší. Najednou vší vervou, jakoby mě posedl démon se uspokojuji na tvém jazyku. Cítím, jak mi dole přejíždí od shora až dovnitř.
Jsem v totální rauši, málem jsem na tebe zapomněla.
Cukáš se a tvé "mmmmm” je dost urputné. V tu ránu slyšíš rozléhající se silné sténání. Víš, že zrovna prožívám orgasmus. Vlastně to dost jasně cítíš. Moje šťáva stéká po celém tvém obličeji.
Zbývá poslední věc. Péro už ti sice kleslo, ale je to naprosto vyhovující.
Po poorgasmické rauši z tebe slézám. Konečně se můžeš rozhlédnout kolem sebe.
"Hned tě rozvážu, jen si něco ještě zařídím.” přičemž otvírám noční stolek.
V tvých očích vidím zoufalost. Nádhera. Víš že na této straně postele v nočním stolku schovávám jednu jedinou věc. Pás cudnosti.
Na nic se tě neptám, jen prohlásím: "Dobře ti tak.” a zamykám tě do něj.
V další chvíli tě drsně přetočím na bok abych ti mohla uvolnit ruce, byť provaz nebyl utáhnutý moc, jdou na tobě zřetelně vidět stopy po svázání.
Aby sis ale na chvíli skutečně oddychnul, usedám na posteli za tebe a ty se mi v polosedu zády ke mně ukládáš do náruče. Hladím tě ve vlasech a něžně ti řeknu "Víš, že to dělám pro tebe, víš, že si to zasloužíš.” zatímco se uhrančivě díváš na pás.