Prvni den a noc v Bruggách erotické povídky

Je 6 ráno. Mám na sobě svůj kašmírový kabát🡕 a prsty schované v kožených rukavicích🡕 barvy antracitu. Čekám já na tebe. Většinou to bývá naopak. Dívám se na tebe, jak přemýšlíš a skládáš věci do batohu🡕 . Usmíváš se. V očích máš jako na tržišti – těkání a nedočkavost z očekávání společně strávených dnů pryč, daleko, daleko pryč od lidí nám známých a od rodiny. Zavírám oči a usmívám se a ty stejně chvatně zavíráš dveře od bytu. Poté, co jsme vystáli frontu, odevzdali kufry a já poctivě zodpověděla na otázku, zda jsem těhotná, negací slov a současně zavrtěním hlavy a úsměvem, se na mě díváš a bereš palubovky s číslem 12 do ruky, kontroluješ, jestli opravdu sedíme vedle sebe a usmíváš se - hlavně proto, že budeš mít dost místa na nohy. Sedím vedle tebe, dívám se okolo nás a nasávám maličko vydýchaný vzduch. Cítím na tváři tvůj pohled, staráš se jak mi je a jestli se cítím dobře. Moc ne. Je to spoustu let, co jsem někam letěla a zase cítím tu nervozitu z uzavřeného prostoru, tu, co jsem měla tenkrát v autě, když se se mnou obrátilo a visela jsem v pásu a věděla, že se chci dostat ven, že musím ven, za každou cenu – roky jsem se nemohla připoutat v autě a teď sedím vedle tebe, těším se na společné časy, chci opít mysl v pomyslném korbelu piva a v klíně cítím tlak pásu, který by mě měl ochránit, ale vlastně víme jak to je. Prsty vyhledám tvou dlaň, je teplá a hřeje a v tu chvíli cítím horko, takové co mi projede od krku do žaludku, jakoby mým vnitřnostem zpívalo "zvládneš to, tohle zvládneš, pam pam pi dam". Pipi, už jsme tu" slyším tvůj hlas barvy opatrnosti a nadšení v blízkosti mé pravé tváře a otevírám oči, byla to chvilka, byl to mžik a přistáli jsme. Přespala jsem cestu. Zaspala jsem cestu, zaspala jsem svůj strach. Jsem ráda, ale zároveň mě to zlobí, že jsi to byl právě ty, kdo byl celou dobu vedle mě a střežil můj klid a já ti jen chrupala s rukou v dlani. Batoh na záda a poklus, shon, plno lidí. Vidím náš autobus, ale ty ještě stojíš a milému páru něco vykládáš, mávám na tebe, běžíš ke mně, umíváš se, ale vrásky na čele hovoří o spěchu a nervozitě. Běžíme, abychom to stihli.

Vystupuju, ty za mnou. Nasávám vůni vzduchu. Voní to jako Bruggy. Jsou to Bruggy.

Útulný malý pokoj, postel velká, okna užší, ale cítím se jak doma, útulně. Grote Markt. Držíš mě za ruku a naše pohledy směřují každý zvlášť a přece spolu na jednoduše ozdobený strom, světle žlutá světýlka na něm svítí pravidelně a nezhasínají, neblikají, může se na ně dívat kdokoliv a přitom stejnokroj stromu a rytmus světel svým pohledem nepřiměje ke změně. I ty starobylé dvouramenné pouliční lampy se před nimi sklánějí a nechají je zářit. Dnes v noci budeme zářit, Jakube. Ty ode mě a já od tebe.

V hrnečku horký sladce sladký nápoj, zahřeje tělo a pohladí duši. Vše se leskne, třpytí, lidé se smějí, vše hučí jak v úlu. A žaludek si říká o další vafli. Mám ji. Ty máš mě. Sněží. Směju se jak dítě, víš, jak moc mám ráda každý rok první sníh – jsem jak nepříčetná, anebo je to právě naopak má lucida intervalla? Dávám ti hrnek🡕 se sladkým mokem do ruky a zvedám ruce a tančím slepičí tanec a točím se dokola. Víš, že to dělám vždy. Bez ohledu na to kde jsem.

Dívám se na tebe jak spíš, lehce ti cukají řasy, vztáhnu ruku s úmyslem se prsty lehce dotknout tvých jizev na hlavě, ale neudělám to, zastavím se a zvažuji, jestli tě tím probudím. Nechci tě budit. Spánek. Spánek muže je pro mě příliš cenný zboží. Jak řekl kdysi můj oblíbený autor – muž nerad usíná vedle ženy, ke které necítí lásku. Usnul jsi a jsem ráda součástí tvého spánku.

Chci tě probudit, tak moc to chci. Vidět tě ranního. Chci cítit v sobě tvé tělo a to své okolo tvého. Chci tě vidět, jak se na mě díváš, jak mě hladíš očima. Má dlaň mění taktiku... zajíždím dlaní do tvého klína, je přístupný ze všech stran. Zavrníš. Probíráš se. Usměješ se. Krátce a zavíráš oči zas, znovu je otevřeš a díváš se. Pomalu se přiblížím k tvým rtům, jen nechám rty jen tak setrvat u tvých, lehce se dotýkaje a usměju se a přitom dlaní laskám tvé koule. Plivnu si na dlaň a všechny sliny pečlivě a pozvolna, ale důrazně, roztírám po tvých koulích. Zajedu prsty do svého klína a zasunu je do mokré frndičky, olíznu je a ochutnám. Vrátím je tam opět a tentokrát prsty přiložím k tvému nosu, přejedu s nimi po tvých rtech a zajedu s nimi do tvých pst a vyhledám jazyk, který se okolo nich omotá jak břečťan. Vrátím ruce na tvé koule.

Sjedu rty k dlaním a nechám je následovat dlaně, budou teď hrát prim. Voníš mi, jazykem sjedu níž až za koule a olizuju tě a prsty stisknu u kořene tvůj ocas a promasíruju ho od kořene k žaludu. Sjedu rty výš do tvého klína, až vyhledají žalud, schovám ho do úst a nechám ho hrát na schovávanou co nejhlouběji, hladím ho ústy zevnitř, cítíš tlak, jak proniká hlouběji a jak se ho mé patro dotýká a zatím jazyk laská. Pustím prsty a nechám konat rty a jazyk. Tvůj pevný pták se prodírá dál do hlubin mých úst a oběma palci současně masíruju koule a sjíždím do třísel a hladím tě v tříslech, kde trochu víc umocňuji tlak prstů. Zatím jedu crescendo. Rty semknu víc okolo tvého ptáka a přidávám na intenzitě stisku i pravou rukou, která doputovala mezitím od koulí zpět nahoru od kořene vzhůru. V pravidelném rytmu klesá má hlava a stoupá v tvém klíně. Rty semknuté okolo tvého ptáka jazykem laskajícím uzdičku a žalud. Tak dlouho dokud neucítím v ústech a dlani jak se víc a víc napíná a neuslyším ze strany polštáře tvé furioso - výdechy vzdychy a výkřik a v ústech neucítím prudký výstřik moku, který mám tak ráda a který mi tak chutná. Nechám ho v ústech, ústa mezitím jazykem pečlivě a důkladně uklidím jak hospodyňka co si pozvala poprvé domů paní na úklid, nechám ho v ústech pozvolna navrátit k původní velikosti a s tebou a tvou chutí v ústech ležím, nepřemýšlím a cítím, že i tady jsem doma. V tvém klíně, v téhle posteli.

Děkuju, že jsi mě sem chtěl vzít, že jsi mě sem vzal. Že jsi mě vzal právě sem- do Brugg.