První mejdan erotické povídky

Začátek srpna, krásné teplé sluneční odpoledne. Ve městě bylo až nesnesitelné dusno od rozpálené dlažby a asfaltu, všechno, co mohlo utéct z ruchu centra, se všude možně opalovalo, koupalo a dovádělo různě u vody. Já a Julča jsme nebyly též žádná výjimka, hned po obědě jsme sedly na kola a frčely si to hezky na koupák pod městem. Nacházejí se tam rybníky a jeden z nich též slouží jako vkusně upravené koupaliště. Všude okolo travnatá plocha a za vodní plochou les dělají hezkou scenérii, kam chodíme velmi rády. Už skoro týden nikde netrávíme většinu času, na sídlišti v těchto horkých dnech se zdržovat je stejně opruz. Kromě toho jsme si daly za úkol zaujmout nějakého kluka a v touze prožít nějaký krásný románek s vysněným idolem jsme každý den čekaly, jestli nás třeba někdo neosloví. A k tomu bylo koupaliště ideální. Konec prázdnin nám ťukal v mysli jako biologické hodiny a upozorňoval na poslední možnost ještě zkusit zaplnit naše neukojená srdéčka ustlané na mráčku jménem touha. Skoro nic jiného jsme vůbec neprobíraly, jenom dokola se točily různé holčičí finty, jak někoho rafinovaně polapit. Já ve skutečnosti žádného kluka vůbec nechtěla, tajně jsem doufala, že mě osloví nějaká žena a pokud šlo o snahy lapit ptáčka idoláčka, své nejlepší kamarádce bych ráda pomohla jakkoliv. Že se mi líbí holky než kluci, jsem se jí ještě nějak neodvážila říci. Navíc, co si budeme povídat, flirtovat, svádět a provokovat jsou stejně nejkrásnější záliby každé holky a jestli se chytne holka nebo jen nějaký kluk, mě intenzivně vzrušovalo úplně stejně. Už jen ta představa, že šíleně někomu imponujete. Julča vyjadřovala svoje obavy čím dál častěji, cítila jsem z ní větší úzkost, jak plynuly dny a týdny. Měla románek ještě v červnu na škole, byla velmi šťastná a zářila, já s ní. Bylo to s jedním sympatickým dlouhánem, ale dlouhého trvání to stejně nemělo. Vyklubal se z něho nakonec menší větroplach a odvážnější holky se asi zalekl. Nechala se trošičku vášnivě unést a chtěla navést jeho ruce vstříc jejímu výstřihu a kalhotkám, když se divoce líbali a měla pocit, že se dlouho k ničemu nemá. Nezkušený čahoun se zalekl, vycouval a byl konec jednoho nadějného románku. "Ach, to je bída s těma klukama," stěžovala si od té doby. "Proč já mám vždycky štěstí na takový darmoucha!" lamentovala pokaždé, když se nějaký kolem nás mihnul a jen tak spíš pokukoval po nás, než aby se k něčemu měl.

Mně záviděla větší zkušenosti z dřívějška, kdy jsem zkoušela chodit se třemi blbečky. Rozhodně jsem to jako nějaké plus nebrala, snad nic mi to vůbec nedalo, jenom samá frustrace, beznaděj a neukojená prázdnota v dívčím srdci.
"Ale hele Julčo, vždyť já vůbec nic ani nezažila, byli to stejnak jenom opruzáci. Jenom šukat chtěli! A bohužel se jim to povedlo!" Oponovala jsem jí a pokaždé konejšila, že o nic vlastně ještě vůbec nepřišla a že všichni kluci jsou stejně debilové a s žádným stejně už nikdy nic krásného nezažiji. "No ale stejně, jsi krásnější, máš větší možnosti, než já," porovnávala zase Julča. Tímhle mě vždycky dokázala dopálit. Neměla jsem ráda, když se propadávala takovým chmurám a falešným představám, že já, taková obyč holka jsem měla být krásnější, než ona? To teda né! Julča byla sice taky obyčejná holka, ale uměla to krásně s líčením a jen lehounký nástin make-upu na její tvářičku dokázal z nenápadné Julči udělat půvabnou princeznu. Takže jsem zatahala za její blonďatý cop nebo sekla po zadku.
"Jááu, co dělááš!" Začaly jsme se pošťuchovat a škádlit. Nakonec jsem Julče musela utéct do vody, ráda se mi při nějakém dovádění snažila strhnout plavky. Ve vodě mě dohnala a stáhla mi spodní díl plavek. Byla jsem zaskočená a ohromená, co si to vlastně dovolila.
"Oh, no téda! Ty potvoro!"
"Ty mrcho jedna!" A zase jsme blbly a mě se povedlo jí strhnout na oplátku oba dva díly jejích plaveček. Já polonahá, ona nahá jsme pak rychle lovily svoje malé barevné kousky látky. Připlavali tam totiž nějaká mrňata, která hrozně přitahuje, když se někde podobně blbne a my si s hrůzou uvědomily, že vlastně kolem nás jsou lidi a dost z nich se pobaveně dívá na dvě rozdováděné cácory. Najednou jsem se zastyděla, ale zároveň mě to děsně rajcovalo. Rychle se zklidnit, plavečky na sebe a šup si ještě zaplavat, než vylezeme z vody. Pak je šance, že upřené pohledy přestaneme po nějaké době zajímat a nebude ani moc čumilů, když budeme chtít zpět na deku.

Jenže, co stát nemělo, tak se stalo. Nebo mělo, ale jen na přání Jůlie, když jí někdo asi vyslyšel zezhora. Přišli za námi dva o něco starší kluci, než my dvě. Pohlední, vyšší s černými vlasy nakrátko a druhý skoro jak Brad Pitt. Čučely jsme jak jójo. Ale proč vlastně se my blbky divíme, když jsme v podstatě dost provokovaly? I když ve vodě, tak stejně jsme vystavily úplně vše před zraky obecenstva místního koupaliště. Ale najednou nás pozdravili dva sympatičtí týpci a snažili se navázat nějakou konverzaci. Lichotkami ani nešetřili, stále zdůrazňovali náš sexy půvab a že bychom se mohli jít třeba někam projít nebo si sednout k občerstvení na nějaký drink. Navíc byli tak pozorní, že každý nesl pro nás ještě limonádu s ledem a brčkem. Páni, tak tohle odzbrojilo i mě, která se považuje za lesbinku. Julča byla v sedmém nebi, ta byla vždycky na čouhány a potvůrka jedna měla zase štěstí. Hmm, tak tenhle jí snad neuteče, vypadal docela už zkušeně. Dokonce, že jí namaže krémem a překvapená Julča si ráda nechala vmasírovávat krém do její hebké pokožky jeho šikovnýma rukama.
Brad Pitt nebyl nijak pozadu, vtipkoval, lichotil, chválil a příjemně se usmíval. No prostě šarm z něho vyzařoval jak z filmové hvězdy. Ale s nanesením krému na moje zádíčka teda neuspěl, to jsem chlapečkovi nedovolila, s úsměvem jsem ho odbyla. Rozhovor pokračoval dál, příjemně jsme se bavily, Julča teda nejvíc. Já jsem přece jenom nasadila obrannou hradbu kolem sebe a nedovolila mu, aby jeho svůdné praktiky pronikaly skrz do mého vědomí. Po nějaké době usoudil, že se mnou nic víc nebude, krom kamarádky na pokec, mile se rozloučil a odešel pryč. Ale vůbec mu to nijak pohodu nezkazilo, protože si to zamířil k další skupince holek a svým šarmem zapůsobil i tam. Julče jeho odchod neunikl a na mžik se na mě tázavě, až vyčítavě podívala. V očích nechápala. Svoji pozornost vzápětí zpět upřela zase dlouhánovi. Dobře se bavila, byla vysmátá, já se musela taky tlemit, byl prostě zábavný. Ležela jsem vedle Julči na dece🡕 a snažila jsem se číst knížku, samozřejmě jsem poslouchala, co si ti dva povídají. Nemohl jí potkat nikdo lepší.
Začalo se stmívat, den krásně utekl. Vůbec bychom si toho ani nevšimly, až teprve když slunko přestalo vysílat svoje paprsky a nám se udělalo trošku chladno. Dlouhán se trošku zhrozil, když se podíval na hodinky🡕 . V rychlosti ještě stihl Julču pozvat ten večer do kavárny na rande. Rozloučil se a ve spěchu se ztratil mezi lidmi, kteří už balili a chystali se pryč. Většina už dávno odešla, ve vodě se nikdo už nekoupal.

"Tak jo, jdeme taky pryč, musím se přichystat. Co na něho říkáš?" Julča zavelela k odchodu a začaly jsme se oblékat a balit věci. Souhlasně jsem sdílela její pocity, mně se líbil taky, udělal dojem na nás obě. Pak se ale na mě s otázkami podívala a začala ze mě lovit rozumy. Vůbec ji nebylo jasný, proč jsem odmítla tak hezkého kluka předtím.
"Já ani nevím, Julčo..."
"Jáák nevíím??"
"Mno prostě nevím!"
"Ale vždyť se ti líbil, né?"
"Jó, líbil!"
"Tak proč jsi ho poslala do háje?"
"Ale já ho neposlala do háje..."
"Tak kam teda?!"
"Já nevím, prostě pryč někam..."
"Takže do háje! To snad né, za celý léto nenarazíme na žádnýho skvělýho kluka a ty hnedka promarníš takovou příležitost. Tyvole Adriano! Je ti jasný, že do konce léta už tak hezkýho kluka třeba nepotkáš?"
"Vždyť tady běhá takových kluků," nesouhlasila jsem.
"No to určitě! A všichni se poženou pak za tebou, viď? Až si to najednou rozmyslíš..."
"Hmm, co ty víš!"
"Jasně, to určitě! Hele Ádri, nebuď zas tak vybíravá, jo? Vzpomeň si na ty vořežpruty, co nás nedávno balili, vždyť jemu by nesahali ani po kotníky a ty takhle... Bóže!" Julča si musela ulevit hlasitým vydechnutím do ofiny nad očima.
"No dělej, jak myslíš Ádri. Ale nechci tě slyšet, jak žalostně vzdycháš potom!... A já jdu na randé dneská, hééč!" začala se radovat z nové známosti, obavy o svojí praštěnou kámošku nechala teď stranou. Celou cestu nemluvila o ničem jiném, černovlasý dlouhán byl teď její alfou a omegou po zbytek dneška. Nahlas přemýšlela, co si vezme na sebe, různá témata konverzace, kdy jí asi tak políbí a třeba možná i něco víc. Takhle rozzářenou jsem jí už dlouho neviděla.

Je večer, naši si šli podezřele brzy lehnout. Aby né, když v televizi je samozřejmě nuda! Rychle jsem prolítla kanály, samozřejmě nikde nic, co by mě zaujalo. Přiskočila jsem k videu přehrávači, že si pustím kazetu s nějakým romantickým slaďákem, nechtělo se mi poslouchat naši, jak si spolu užívají radovánky v posteli. Né, že bych jim to nepřála, ale trošku to ve mně vyvolávalo frustrace, že každý někoho má a já zase trčím sama doma v posteli, někdy i s nově objeveným kamarádem Robertkem. Toho jsem samozřejmě na tajňačku šlohla ségře se šuplíka. Byli pořád pohlední na svůj věk, máma teda byla k nakousnutí a pořád přitahovala pozornost, táta byl taky stále fešák. Takže není divu, že jim to klapalo pořád i v posteli. No a co já sama dneska doma? Se ségrou jsem si povídat nemohla, byla někde na tahu se svým novým klukem a přijít domů dneska se už nechystala. Začínám litovat, že jsem se nenechala sbalit od pohledného Brada Pitta.
S lehkým povzdechem prstem zašmátrám po kazetě s Hříšným tancem, několikrát už přehranou a vkládám do přehrávače. Celý děj filmu si představuji, že místo Patrika Švajzýho je tam pohledná dáma a já místo Bejbí . Obzvláště, když tančili dirty dancing, jsem měla divoké představy a docela jsem zvlhla. Vypínám televizi, vysvleču se donaha a jdu do postele s ukradeným robertkem od ségry. Smyslně jsem si začínala užívat, když jsem uslyšela slabou odpinknutou ránu do okna. Lekla jsem se, ale věděla jsem, že to je Julča. Vždycky tajně večír, když jsme potřebovaly tajně zmizet někam ven, házela kamínky do okna. Bydleli jsme v prvním patře, takže trefit se nebyl takový problém. Odhrnuji záclonu, otevírám okno. Julča tam stála hezky nastrojená, namalovaná a hlavně celá zářila.
"Pojď dolů!" volala na mě polohlasně a posunky ukazovala, ať sebou pohnu. Natáhla jsem na sebe župan a šla ven před vchod.

"Ty jsi ale nestyda," přivítala mě Julča, vedle ní zpoza rohu se pak objevil i její dlouhán.
"Jak to myslíš nestyda?" nechápala jsem. Začala se smát, dlouhán byl taky pobavený. Sakra, už mi to došlo! Styděla jsem se a zrudla hanbou. "Ježišíí!" schovávala jsem si tvář do dlaní.
"To nic, vypadala jsi náhodou hezky, nahota ti sluší," dodal s úsměvem ten sympatický dlouhán. No není sladkej? Normálně bych kohokoliv nejradši zabila, ale jemu bych okamžitě odpustila cokoliv.
"Hele, Ádri," spustila Julča: "Jdeme pařit k jednomu kámošovi tady Michala. Obleč se a pojď taky! Jsme pozvaný všichni!"
"Tak fajn, skvělý!" Nabídku okamžitě vítám. Lepší do společnosti, než sama doma masturbovat.
"Vem si to samý na sebe," volala na mě ještě ve vchodu. Totiž k narozkám jsem dostala v létě místo dárku peníze, ať si koupím něco na sebe, když je už ze mě velká slečna. Nebyly to zrovna malé peníze. Julča tenkrát doma dělala psí oči, aby jí taky rodiče něco přispěly. Společně jsme se domluvily, že si koupíme úplně to samé, takže jsme vypadaly skoro jak dvojčata.
Župánek padá na koberec a já jsem opět nahá, stojím před šatníkem a rychle hledám věci. Bílá tanga, podprsenku, bílá áčková minisukně, jemně pletený top se stojáčkem a samostatnými rukávy, vše v bílém. Rychle ještě nějaké šperky, měním si náušnice za výrazné kruhy, delší korálkový řetízek sahající až po šíji, kolem kotníku obepínám páskový řetízek, náramky kolem zápěstí, prstýnek. Na vlasy není čas, do kabelky rychle uklízím klips na vlasy, někde na záchodech se ještě doupravím. Do vlasů si připínám ozdobu s jemnou růžičkou a rychle se odkrádám ke dveřím bytu, abych naši neprobudila. Popadám bílé lodičky s vysokým podpatkem a opatrně zavírám dveře. Opatrně našlapuji, aby cvakání podpatků na chodbě v paneláku náhodou nebudilo podezření, že se něco děje. Venku už netrpělivě čekali a Julčiny lodičky nervozně poťukávali o betonovou dlažbu.
"No kde séš, to je doost!" Netrpělivá Julča se mě chytla v rámě a hodnotila mojí nápaditost se šperky cestou směrem do města. Michal alias černovlasý dlouhán na nás pořád civěl, nemohl od nás spustit oči. Aby jó ještě, vypadaly jsme jak dvě sestry ze žurnálu, aspoň já si tak připadala, jak jsem se cítila skvěle. Určitě právem, kolemjdoucí na nás obdivně také pohlíželi. Procházeli jsme okolo místní hospody, kde bylo docela čilo a ve vzduchu už byl cítit jemný opilecký odér.
"Ale nejsem namalovaná. Vůbec jsem to nestihla," dodávám na obdivovaný prstýnek, nad nímž se Julča rozplývala. Vypadal skoro jak briliantový.

"Vždyť vypadáš hezky," uklidňoval mě Michal. "Tomu ty nerozumíš," odsekla mu Julča.
"Hlavně, aby ses nezabouchl do nás obou zároveň," dodala vtipně Julča a musely jsme se smát.
"Hm, to by nebyl taky žádnej problém," nenechal se vyvézt z míry.
"Haha, já ti dám!" Jemně ho druhou ručkou polaskala kolem ramen a prohrábla mu vlasy, přitom tak zalíbeně se na něho usmívajíc, že i měsíc na nebi se na chviličku ustrnul. Hrozně moc jí to mršce taky slušelo, aby né ještě, když měla více času se připravit doma. Její špinavé blond vlásky svázané do copu bílou stužkou jí jemně hladily do půlky zad.
Za chviličku jsme došli na zastávku, vzápětí přijíždí emhádéčko a odváží nás na jeden z konců města. Stáli jsme blízko dveří, já a Julča jsme nechtěly sedět v tak zašmudlaném autobuse, i když bylo poloprázdno. Probíraly jsme Julčino a Michalovo rande, byla jsem zvědavá, jak to probíhalo a vůbec všecko okolo.
"Nebuď zvědavá tak," odvětil Michal a přitáhl jemně Julii k sobě kolem pasu. Ona se mu pověsila kolem krčku a jemně se políbili. Julča se roztomile usmívala, očka jí zářili. Michal vypadal taky spokojeně, Julča svým jemným dívčím šarmem dokázala okouzlit srdce nejednoho kluka, i když si to nechtěla moc připouštět. Soustředila se jako náctiletá příliš na vady na své kráse. Tu tam piha, mateřské znaménko na krku nebo o něco větší nosánek, než jaký by měl být podle jejích představ. Teď ale jako by najednou pominuly a Julča byla zahleděná do své klučičí lásky.

Jemně se jí podíval do oček, lehce políbil a takhle pořád dokola. Byl to dojemný pohled, hrozně jim to slušelo. Cítila jsem tu jejich zamilovanost a jiskření taky, šimralo mě to u srdíčka.
"A kam vlastně jedeme?" byla jsem zvědavá.
"K Petrovi," odpověděla Julča. "To je Michalův kámoš," přitom se mu podívala šibalsky do očí, on se taky trošku tajemně pousmál.
"Héj, co jako! Nejsem slepá, vy dva! Co přede mnou tajíte?" reagovala jsem na jejich tajemné mezioční pletichy.
"Nííc," reagovala nevinná Julča. Podívala se na mě rozverně jedním očkem. Pak ho slastně přivřela, protože Michal jí zasypal krček jemnými polibky.
"Mno páni, vy dva si mě nepřejte, jestli jste na mě něco upletichali."
"Né, nebój!" uklidňoval Michal a nepovedlo se mu to, protože jsem měla okamžitě brouka v hlavě.
"To určitě. Nevěřím. Ale cokoliv je ti odpuštěno," řekla jsem s úsměvem Michalovi.
"Jak to?" zeptala se zvědavě Julča.
"Protože tě dělá šťastnou. Krásně se na vás dívá. Je to až dojemný. Jsem moc ráda i za tebe." Julča se na mě usmála, snad ještě krásněji, než na Michala. Až jsem měla strach, aby Michal třeba nezačal žárlit.
"Jsi skvělá, Ádri," a věnovala mu krásný vášnivý polibek. On jí jemně jednou rukou prohrabával vlásky, druhou dokonce hladil její zadeček. V jednu chvíli jsem možná až záviděla, že místo Julči nelíbá a nehladí mě. Ale dobře mi tak, kdybych nebyla blbá, tak bych tady stejně vášnivě se objímala s Bradem Pittem spolu S Julií a Michalem. Páni, úplně mě to vyvedlo z konceptu, jak jsem byla vzrušená. Docela jsem zapomněla na to, že jsem na holky. Teď jsem si nebyla jistá, jestli bych třeba náhodou dala nějakému stejně okouzlujícímu klukovi. Představila jsem si Michala, Brada Pitta a nějakou holku či dámu vedle sebe, jak mě se zalíbením sjíždějí pohledem a snaží okouzlit. Juj, samozřejmě bych neváhala a dala té dámě, pokud možno starší a dominantnější. Sákryš, musím se ovládat v myšlenkách, začal mě lechtat podbřišek. Takhle vzrušená rozhodně cestovat dopravou nechci!

Těch několik zastávek jsme se hezky bavili a hihňaly. Julča spadla do rozverné nálady, začala Michala všelijak škádlit. On jí to samozřejmě všelijak oplácel, třeba plácnutím po zadku, jemným taháním za vlasy a tak. Jednou dokonce musela jemným písklavým hláskem vyjeknout na celý autobus, když jí něco oplácel zahryznutím se do jejího krčku. Zrovna Julčino citlivé místečko. Byla jsem pobavená, všichni i tak po nás pokukovali. Oni dva prostě byli roztomilý páreček, navíc s Julčou jsme sdílely stejné šatičky. Byla jsem z toho až nervózní, jak si nás všichni jedním okem prohlíželi. Na takovou pozornost jsem přeci ještě nebyla tak zvyklá.
Opodál o několik sedaček seděla jedna starší slečna. Celou dobu nás potají sledovala jedním očkem. Džínová bunda🡕 i kalhoty🡕 , pod ní měla barevnou halenku. Celkově působila, že je na pohodu, jednou nohou byla kolenem opřená do opěradla sedačky před ní. Modré botasky, krátký zajímavý sestřih jí zdobil výraznější patkou padající jí do očí. Hnědé vlásky, občas jemně namelírované na blond, hlavně na patce. Na rukou měla takové černé síťované rukavičky, levou ručku kromě jejího palce měla v kapse. Její pohled byl docela silný, pronikavý. Působila příjemně, ale trošku zároveň spíš jako kluk. Mně trošku připomínala chuligánku z 80. let, klidně by mohla hrát parťačku v nějakém filmu s Lukášem Vaculíkem. Dokonce jsem se nenápadně otočila k ní a naše oči se na chvíli setkaly, když se zrovna dívala. Možná to nečekala, náš oční kontakt byl docela silný a mě to dost magnetizovalo. Bylo to sexy. Měla jsem pocit, že na těch pár vteřin z mé duše vysála snad úplně vše, co potřebovala vědět a zase se otočila směrem dopředu, aniž by projevila nějaké známky překvapení. Já bych rozhodně byla trošku rozhozená, ale krásně. Ale ona naopak vypadala dost sebejistě. Já spíš trošku vylekaně, docela mě tím rozhodila, až se mi rozbušilo srdce.

"Vystupujem!" Zavelel Michal a vystoupili jsme do tmy, nedbale kontrastující s pouličními lampami. Vystoupila asi půlka autobusu a všichni se rozcházeli na všechny strany mizející do tmy, světlo z vnitřku autobusu jakoby nám mávalo na rozloučenou, než se zavřely dveře a autobus se rozjel směrem za město. Za námi v určité vzdálenosti se držela i ta tajemná dívka. Pak nás stejně předběhla, protože jsme se musely loudat kvůli Julče a Michalovi. Ty dvě hrdličky se musely pořád natěsno líbat, takže zmizela neznámo kam.
"Měli bychom přidat, takhle tam dneska nedojdeme," namítla jsem na jejich pomalou chůzi, kdy Julču líbal a vedl si ji před sebou pozpátku. "Já bych si taky ráda ještě něco užila."
"Nebój, já ti možná půjčím Michala," odvětila rozverně, až se docela začervenal. Uchopil jí do náruče, což se Julče ohromně líbilo. Chvíli ji nesl a líbal ji přitom.
"Vy jste hrozní oba," zakroutila jsem nevěřícně hlavou, ale s lehkým úsměvem. Byli sladcí oba, to prostě nešlo se nijak na ně zlobit. Pak si jí vysadil na záda a nesl jí, aby cesta rychleji ubíhala.
Po nějaké době jsme došli do obytné zástavby rodinných domů. Z dálky svítila jedna menší vilka, protože bylo rozsvíceno venkovní světlo nad vchodem, všude uvnitř se svítilo. Už z dálky byla slyšet jemně tlumená hudba a jak jsme se přibližovali, čím dám hlasitěji. Julča seskočila ze svého poníka, Michal ji chytil za ručku a vedl přes branku kolem skupinky lidí před domem. Pár kluků a holek popíjelo ze skleniček nebo skleněných třetinek pivo, všichni už trošičku rozbujařelých, holky jako největší dámy vkusně držely cigárka mezi prsty a smyslně vydechovaly kouř z úst mírně nahoru. Jen tak napůl očka si nás povšimli a zkoumavě přejeli pohledem, ale dál se věnovali své konverzaci s neméně důležitými tématy. Michal nás vede dovnitř. Všude plno lidí, jsou snad úplně všude po celém baráku. Hloučky i páry všude možně postávají nebo sedí ve velkém obýváku, popíjí se alkohol🡕 , hraje taneční hudba. Na place v obýváku se tančí, několik párů zaklesnutých do sebe, dokonce dvě holky spolu tančily a objímaly se spolu. Pak se jedna z nich otočila a zadečkem se třela o pánev té druhé. Kluci opodál je se zájmem a mlsně sledovali.

"Ty vogo, to je velký tady!" Jsme překvapené velikostí prostor, já čučela skoro jak Alenka v říši divů, nikde jsem v podobném domě nikdy nebyla. A už vůbec ne na nějakém mejdanu. Na dlouhé kožené sedačce se pohodlně rozvaluje několik lidí a čile mezi sebou něco rozpráví, vedle nich kluk s holkou se vášnivě líbají, jazyky hluboko v krku, dvě holky vedle jsou už ve slušné náladičce, usrkávají vínečko, jedna z nich vypráví něco peprného, protože její posluchačka se docela baví a pronikavě směje nahlas. A hned vedle už na konci té sedačky sedí pohodlně další dva kluci a dvě holky, očka jim svítí, jak mají upito. Sákryš! Lekla jsem se, srdce až v kalhotkách, teda vlastně tangáčích, protože mezi nimi byl i on – ten kluk z koupáku, co vypadá jak Brad Pitt! No páni! Vyčítavě jsem se podívala na Julču a Michala, oni mezitím už mě s pobaveným úsměvem sledovali, jak budu reagovat. Podívala jsem se na ně s překvapeným a vyčítavým výrazem v očích a s otevřenou pusou.
"Já vás asi zbiju! Vy zrádci jedni!" Smáli se mi, ale to už mě zahlédl Brad Pitt a s úsměvem nás přivítal.
"Čau Michale, tak jste už konečně tady. No vida, kohopak jsi nám to přivedl. Úúú, vy vypadáte úchvatně! Pojďte k nám, ještě se někdo z vás mezi nás vejde. Jinak já jsem Petr," představuje se Brad Pitt a přejel nás mile pohledem od paty k hlavě a očka mu zazářila, když se jeho pohled nejvíc zastavil u mě. Nemohl se na nás vynadívat. To mi dost zalichotilo, ženskost ve stydlivé dívence se začala ještě více probouzet a já se zase cítila o něco báječněji.

"Jo, vypadáte moc dobře," přidává se další kluk z hloučku a podává mně a Julče ruku. Na pokyn Petra jsem se posadila vedle něj a seznamovala jsem se se zbytkem jeho přísedící skupinky. Podáváme si ruce, všichni jsou fajn. Jedna z holek ale moc nadšením neoplývá z mé přítomnosti, stroze se představuje a měří si mě pohledem. Je o něco starší, než já, jinak moc sympatická hnědovláska s dlouhými vlnitými vlásky, dost sexy, hezčí, než já, nechápu tedy, o co jí asi tak jde. Minisukýnka a černý průsvitný top jí odhaloval vkusnou černou podprsenku. Proti ní jsem si připadala jak trdlo. Petr si najednou ležérně dá ruku kolem mých ramen, dokonce jemnými doteky mi hladí pramínek vlasů. Zkoprněla jsem. Byl charismatický, usměvavý a zábavný, bylo vidět, že se těší ze společnosti ostatních. Sebevědomí mu rozhodně nechybělo. Ale byl fajn, přitahoval mě, dělalo mi to dobře, ale na druhou stranu jsem byla nervózní. Brunetka si mě pořád měřila pohledem a nespustila snad ani na okamžik ze mě oči. To s tou Petrovou rukou jí ještě více namíchlo. Když si pak jemně navíc pohrával s mými vlásky, naštvaně položila skleničku s vínem na konferenční stolek, div málem nepraskla a uraženě odešla pryč.
"Co je, Markéto?" Petr nechápal, ale zároveň se společensky usmíval, bylo cítit, jak je jejím odchodem pobavený. To mi přišlo podezřelé. Vyptávala jsem se na Markétu, jestli náhodou spolu něco nemají vážnějšího. Petr jen tak ledabyle odvětil, že to je kámoška, co po něm jede, ale jináč v poho, že se nic neděje. Fajn, že to říká, měla jsem ještě víc nepříjemný pocit a vycítila i menší napětí ve vzduchu, protože dvě holky v našem hloučku docela zvážněly. Ale hlavně, že Petr je v poho! Jedna pak vstala a šla za Markétou.
Čas běžel, byla jsem připitá, ještě nikdy jsem nebyla takhle mimo. Byla zábava, i já se příjemně bavila, dokonce jsem trošku pobavila i ostatní, když se mi podařil nějaký vtip. Postupně se dozvídám, že Petr je teď pánem tohoto domu, rodiče má někde na dovolené nebo služebce, už nevím. Alkoholové opojení dělalo své a já se cítila víc nadrženě. Julča s Michalem už dávno tančili v těsném objetí a Petr mě vyzval k tanci. Moc se mi nechtělo, protože zrovna někdo přehodil cédéčko na romantické ploužáčky a to byla správná chvíle pro Petra. Cítila jsem se zranitelná.

"Čeho se bojíš, Adriano. Neboj, to bude fajn," lákal mě s úsměvem Petr na tanec a jemně mi uchopil ručku. Ach, to je přece parchant, tak sladkej! Jak mu mám jen odolat? To prostě nešlo. Samozřejmě, držel mě kolem pasu a ruce mu sklouzávaly níže. Toho jsem se bála. Možná bych mu i dala, ale za této situace, to teda ani omylem! Nechci být za nějakou mrchu, co někomu leze do vztahu. No nic, pár písniček jsem s ním odtančila, docela v pohodě, ty ruce na mé zadnici jsem mu jakžtakž tolerovala. Něco mi šeptal i do ouška, hrozně mě obdivoval. Ty roztomilej kvítečku, jsi jako princezna, vypadáš nádherně, ty nejkrásnější kočko na tomhle mejdanu. Páni, ten válel! Já byla hotová. Snažila jsem se mu nedívat do očí, jinak bych okamžitě podlehla.
"Dobře, Adrianko, je mi s tebou fajn. Ale musím se jít ještě věnovat i ostatním. Zatím se bav."
"Jo jó, pa pá," zamávám mu lehce na rozloučenou.

Zábava se ještě více rozproudila. Seznámila jsem se s pár s dalšími lidičkami. Tančím s kluky, co mě požádají o tanec, jinak sedím na gauči a jemně usrkávám vínečko, bavím se, jak Julča s Michalem tančí v těsném objetí a nemohou se od sebe odlepit. Ale musím na záchod, takže pokládám sklenku s vínkem na stůl a jdu směrem koupelna. Všude hodně lidí, někteří už totálně mimo. V kuchyni se někdo válel pod stolem, někdo zase usnul na na chodbě za velkým květináčem . "To je moc skvělý," říkám si v duchu před obsazeným záchodem, kde přešlapuje několik holek. Ale dobrý, za chvíli se dostalo i na mě a já si mohla konečně ulevit. Musím ještě najít koupelnu, potřebuji se trošku přelíčit, případně upravit. Jdu nahoru do patra s několika pokoji, přes některé sveře se ozývaly slastné zvuky, kde si nějací už užívali. Bylo to vzrušující, všude ve vzduchu to jiskřilo a bylo cítit sexem. Na chodbě i v patře několik lidí postávalo a flirtovalo navzájem, někteří se už vášnivě a divoce líbali. Dokonce mě někdo i lehce přejel rukou po zadnici, ale raději jsem šla dál do své koupelny. K mému překvapení tam seděla na klozetu Markéta a brečela. Blesklo mi, jestli tady není náhodou po celou tu dobu, co my ostatní se dole oddáváme zábavě. Pozvedla hlavu, kdo sem přišel jí otravovat.
"Ty?" podívala se na mě vyčítavě a v očích supěla.
"Promiň, já nevěděla, že tu někdo bude," chtěla jsem jít pryč. Ale Markéta rázně přiskočila, zabouchla dveře a rukou zůstala opřená o dveře, takže mi znemožňovala jakýkoliv dalším pohyb. Měla jsem její výhružnou tvář přímo před sebou, její oči mě zkoumaly a probodávaly zlomyslným pohledem hodně zblízka. Nevěděla jsem, co teda vlastně jako bude a jestli se nemám radši začít bát, volat o pomoc nebo co vlastně.
"Hmm, tak Adriana, jo!?" Nechápala jsem. Nejraději by mě zabila pohledem.
"Jo," ušpitla jsem slabým a vystrašeným hláskem.
"Tak tedy pověz, milá Adriano, co tady vlastně chceš, hmm?" Čučela jsem jak jójo, nic podobného jsem ještě nikdy neřešila.
"Ale já jsem byla semka pozvaná," vypadlo ze mě nesměle.
"Na to se neptám! Co ty a Petr?" zakřičela na mě. Vyklouzla jsem z jejího svírajícího sevření, postavila se opodál ní a začala jednat.
"Hele, Markéto, já jsem nikam nepřišla, abych někomu ublížila. Vážně."
"Tak proč se doprdele sereš mezi nás?!" Její hlas zaburácel po celé koupelně. Vypadalo to, že něco chce vzít do ruky a hodit tím po mě. Měla jsem docela nahnáno.
"Ale já se mezi nikoho neseru! Petra vůbec neznám , dneska mě potkal na koupáku, chtěl mě sbalit, ale já nechtěla, pak mě a Julču pozval přes Michala sééém..." Rozbrečela jsem se v usedavý pláč, když mě zase svírala úzkost. Neznámá holka mě tady blokuje v koupelně, skoro bezdůvodně tady na mě řve a obviňuje z nějakých pletich s jeho klukem, kterého navíc znám jenom dvě hodiny ve svém životě. A ještě možná se mě pokusí fyzicky ohrožovat. Vypadala fakt hrozivě.
"A jestli si myslíš, že ho chci, tak to teda né! Možná první chvíli jsem ho chtěla, ale je to děvkař, cítím to! To on chce mě, ne já jeho!" Můj pláč nebral konce. Bylo mi líto, že jsem z něčeho nevinně obviňovaná, ale zároveň i Markéty, protože trpěla ještě více, než já.
Chvíli mě nasupeně pozorovala, jak brečím. Pak bez jediného slova naštvaně odešla z koupelny. Byla jsem frustrovaná, nevěděla, co v této situaci dělat. Nechtěla jsem zde už vůbec být. Napadlo mě odejít domů, ale vůbec jsem nevěděla, kde jsem, navíc bych se sama takhle v noci bála. Tak jo, musím se uklidnit nejdřív, upravuji si oči a rozteklý make-up od slz. Snad to na mě nebude poznat, že jsem brečela.

Vycházím z koupelny, někde v pozadí vycházela hádka z ložnice. Její hlas doléhal až na chodbu, pěkně tam pražila Petra. Rychle jdu dolů najít Julču s Michalem a chci zapomenout na tuhle divnou epizodu. Nikde jsem je neviděla, zřejmě jsou zalezlí a užívají si spolu krásné chvilky na místečku lásky. Jdu si do kuchyně nalít sklenku, to moje víno v obýváku někdo rozlil. Vracím se zpátky, když mě někdo zezadu pevně uchopil za ruku.
"Pojď nahoru!" Přikazuje mi opět Markéta. "Co jé zasé! Dej mi už pokoj!" Nechápu, co se zase děje. "Jen pojď!" a odvádí mě po schodech zpátky nahoru, přes chodbu do ložnice jeho rodičů. Petr uvelebený na posteli se zájmem čeká, co bude následovat. Docela se bavil, ta hádka s ním zřejmě vůbec nic nedělala. Měl to všechno nějak na hádku, kdežto Markéta se mohla zbláznit vzteky. Dala ruce v bok a výhružně se na něj podívala.
"Tak fajn, ty blbečku! Chceš nás, tak tady nás máš obě! Spokojenej!?" Já jsem byla udivená jak blázen, absolutně jsem nechápala. Pak přistoupila ke mně, zadívala se mi do očí a hluboce mě políbila na rty. Lehce mě držela za paže, pak si mě více přiblížila k sobě. Byly jsme obě tělo na tělo. Já byla tak totálně rozhozená a zmatená, že jsem se už ničemu vůbec nebránila. Ale z Markéty se najednou probudila úplně jiná holka, něžná a jemná, ale pořád ještě naštvaná. Srdce jí tlouklo hodně, měla zrychlený dech. Už nebyla ta divoká fúrie, co mě možná chtěla i zabít.
"Páni, takže trojka přece jenom bude?" Petr vstal z postele, v kalhotách🡕 mu vyskočila boulina a chtěl se k nám přiblížit.
"To víš, že jo, debile!" obořila se na něho nasraně Markéta. "Ať se ti o tom tak jenom zdá!" a odstrčila ho tak silně, že se svalil zpátky do postele.

"A víš co? Je konec! Skončila jsem s tebou! Nadobro! Adriano, jdeme pryč!" Odtáhla mě zase za ruku pryč z ložnice. Odvedla si mě dolů do obýváku, kde už bylo méně lidí. Většina odpadla nebo si našli nějaký ten koutek, kde si užívali radovánky někteří. Julču jsem zase nikde nezahlédla a mě to docela už znervózňovalo. Markéta si sedla na gauč, vzala skleničku a začala popíjet. Ukázala mi, ať si sednu vedle ní, nalila mi taky.
"Dobrý?" Chtěla jsem se pokusit jí nějak uklidnit. Naklonila jsem se k ní a byla připravená ji naslouchat.
"Teď už asi jo. Měla jsem ho poslat do prdele už dávno! Já kráva! Co jsem si asi tak mohla myslet? Dvakrát ho načapu, jak mi je nevěrnej, hajzl jeden! No a co myslíš? Já mu odpustím, tak hodně ho miluju! Teda teď ho už nemiluju, nenávidím ho, nejradši bych ho zabila, prevít jeden!"
Markéta se vztekala, nadávala, jak všichni chlapi jako Petr jsou proradní hajzlové a kurevníci. Ještě štěstí, že sedíme tady a nejsme třeba v kuchyni, jinak by asi vzala kuchyňský nůž a všem klukům by uřezala koule. Rozdivočelá na to byla stále dost. Vyprávěla, jak to bylo ze začátku krásné a jak jí Petr tenkrát vlastně sbalil, taky na koupališti před rokem, ty krásné romantické chvíle, kdy si neuměla představit ani chviličku bez jeho přítomnosti. Potom ten společný čas se krátil, začínal hledat výmluvy, proč nemůže za ní přijet, stále silnější pochyby, úzkost a zklamání ze vztahu, nevěra. Pak mě chytila za ručku a jemně mi jí hnětla ve své dlani. Zadívala se mi do očí, nic neříkala, odmlčela se. Byla zamyšlená, cítila jsem, jak se jí to všechno ještě honí hlavou a nemůže se uklidnit. Jakoby hledala v mých očích útěchu, ale nešlo to.
"Víš, normálně bych se rozbrečela, ale kvůli němu nemá cenu vůbec se trápit. Takovej hajzl si nezaslouží moje slzy!" Políbila mě na tvář. Zadívala se mi znova do očí, měla krásný žhavý pohled divoké ženy. Úplně jsem se v nich ztratila.

"Víš, že jsi krásná? Polib mě, prosím." Více si mě přitáhla k sobě. Přiklonila jsem se k ní a jemně jsem jí políbila na její krásné syté rty. Páni, tak dramatický zvrat v něco tak krásného jsem vůbec nečekala! Držela mě pevně kolem pasu, já jsem se jí pověsila kolem krčku. Byla jsem úplně hotová, srdíčko mi bušilo ostošest, přivírám oči a cítím její vášnivé a vlhké rty snad po celé mé hlavě. Její polibky jsem měla rozesety na vlasech, krčku, tvářích, těsně pod očima,měla jsem je zkrátka všude po celé mé hlavě. Ani jedno místečko snad nezůstalo ušetřeno a já si připadala jako čerstvě rozkvetlá voňavá louka s hejnem něžných motýlů, jak neposedně poletují z květinky na květ.
"Pojď, tady nebudem!" rozhodla rázně Markéta. "Rozhodně né tady u toho debila!" Popadla jsem rychle kabelku, ona bundičku a vypadly ven. Pořád jsem Julču nezahlédla, ale měla jsem větší strach z toho, že se včas nedostanu domů.
"Tak jo, asi půjdeme domů. Kde vlastně bydlíš?" zeptala se mě.
"Tam na tom sídlišti nad nemocnicí."
"Fú, to je dálka!"
"A ty, zlatí?"
"Já kousek, asi dva kiláky odsud."
"Hmm, to máš dobrý," povzdechla jsem si při pomyšlení, že budu muset takový flák cesty jít pěšky, napůl omámená alkohol🡕 em navíc.
"Hele, Adrísku, a co kdybys šla ke mně přenocovat, hmm?" usmála se Markéta.
"Když já nevím, já tajně vypadla večír z bytu. Naši mě musejí ráno vidět, jináč bude bugr."
Markéta se zamyslela: "Víš co? Půjdeme nejdřív ke mně domů a já ti zavolám tágo, ju?" Páni, tohle jsem nečekala vůbec.
"Jsi suprová, Martí," a objala jsem jí. "Děkuju moc." "Není zač, zlatí." Políbila mě na vlásky.
Držíme se za ruku cestou k ní domů, moc toho nenamluvíme, jenom zamilovaně na sebe hledíme. Odemyká dveře jejich domu, jde po schodech nahoru. Slyším vyťukávání na číselníku telefonu a její hlasy, jak domlouvá místo příjezdu. "OK, děkuji." Pokládá sluchátko a jde zpět dolů.
"Bude tu za chviličku, počkám s tebou venku, než přijede." Jsem jí vděčná. Líbáme se v těsném objetí. Po chvíli nás vyruší záblesk světel odbočujícího auta s černobílými čtverečky na bocích. Markéta podává taxikáři peníze s instrukcí, kam mě má dovézt.

"A nechceš jet se mnou, Martí?" podívám se jí prosebně do jejích hlubokých očí. Dlouho nepřemýšlí a přisedává si ke mně vzadu do vozu. Dveře jemným cvaknutím se zavřou a vůz se rozjíždí směrem k nám domů...