Rajcovní sukně erotické povídky

Stalo se to v prosinci. Venku zima, mráz, krátké dny. Pracoval jsem z domu. Pár meetingů podle kalendáře, běžný čtvrtek. Od 16h kalendář zarezervovaný a označený oranžovou barvou – používám ji na osobní věci, když chci mít jistotu, aby mi tam nepřistálo něco, co se mi nehodí. Den ubíhal v klidu, v předvánočním čase se už moc nedělo.

16h – odpojím notebook v pracovně a beru ho sebou. Pustím si na pozadí podcast a jdu do sprchy. Času mám ještě dost, stačí když vyrazím z domu do hodiny. Tu partu lidí mám rád, i když už 5 let pracuji jinde. Ani nevím proč jsem pořád na seznamu pozvaných na jejich vánoční večírek – vlastně ne celkem, je to spíš sraz současných a bývalých zaměstnanců a spolupracovníků v hospodě, který zaplatí majitel firmy. Dorazí vždy kolem 15 lidí a většinou potkám i nové tváře. Přišel jsem 10 minut po začátku, ale i přesto jako jeden z posledních. Kdo by čekal, že všichni přijdou na čas.

Padlo pár drinků, dobré jídlo – pohoda. Většinu z lidí jsem viděl naposledy před rokem. Chci pokecat se všemi. Mám na to jednoduchou strategii: po pár pivech, když jde někdo na záchod, přesednu si na jeho místo a tím pádem stihnu vyzpovídat všechny. Stavíme nový dům – začala jsem s běháním – prodáváme byt a budeme se stěhovat – u každého se něco děje. Po další výměně místa končím vedle neznámé tváře.

"Ahoj, já jsem Jana."

"Kde se tady bereš? Nikdy jsem Tě nepotkal?"

"Kdysi jsem s Kubou pracovala na pár akcích."

Zajímavé, muselo to být ještě dřív, než jsem ve firmě pracoval.

Jana byla hezká, upravená žena kolem 50 let. Podnikající, úspěšná. Probrali jsme různá témata. Byla chytrá, s rozhledem. Nějak jsem na tom místě zůstal déle, až najednou její koleno bylo příliš blízko mému a nenápadně se o mně otíralo. Stůl byl velký – nikdo si nic nemohl všimnout. "Zdá se mi to?" Červené víno už ve mně pracovalo, moje ruka sklouzla na její stehno. Měla na sobě černé punčochy a černou krátkou koženou sukni🡕 . Pokračovali jsme dál v rozhovoru jako předtím. Hladil jsem ji u toho po stehně. Když jsem časem zajel výš, odstrčila ruku pryč. Byli mi jasné hranice možností v hospodě. Každopádně její koleno pořád bylo více u mě než u ní.
Kolem 23h jsme dostali účet. Pár lidí to zabalilo, nastoupilo do metra a tramvají – asi 7 nás pokračovalo dál. Jana taky. Šli jsme ve veselé náladě na diskotéku v centru Prahy. Bylo hodně zima. Disko narvané – nebyli jsme jediná parta, která skončila po vánočním večírku právě zde.

"Nevíš, kde je tady šatna?" zeptala se mně Jana. "Vím, pojď." Vzal jsem ji za ruku, i když mi bylo jasné proč se ptá a dobře věděla, kde je. Odložila si bundu🡕 , já svůj kabát🡕 – dostali jsme papírová čísla. Kousek od šatny byla ulička, která vedla k WC. Opíral jsem se o zeď a její jazyk byl v mých ústech. Její ruka na mém zadku. Moje ruka různě zkoumala její zadek, prsa, krk. Zajela do jejích dlouhých, tmavých vlasů. Akorát ta černá sukně🡕 – byla neskutečně rajcovní, ale na některá místa jsem se rukou nedostal. Po pár minutách jsme se vrátili k partě. Proběhli tanečky, další drinky.

"Kde vlastně bydlíš?"

"Na Bořislavce." odpověděla.

"To se svezu s Tebou, mám to o kousek dál stejným směrem."

Na Uber jsme čekali dlouho. Nasedli jsme. Konečně jsem se rukou dostal pod sukni🡕 . Její ruka už taky nebyla v mích vlasech. Šel jsem na pár piv a teď jsem v taxíku a v krku mám Janin jazyk. Noční Praha🡕 byla prázdná, rychle jsme dorazili k jejímu bytu. Vystoupil jsem taky. "Víš, problém je, že mám doma syna, bude končit gympl a asi bych mu to nechtěla vysvětlovat."

Co se dá dělat – chviličku jsme pokecali, uložil jsem si její číslo a zavolal další Uber.

"Mám kancelář v centru, stav se někdy na víno."

"Kde přesně?" ... bylo to asi 500 metrů od mé práce. Těch náhod už bylo na jeden večer až moc.


V pátek kolem oběda jsem ji napsal zprávu: "V úterý musím do kanceláře. Co kdybych se po práci stavil na víno? :-) "

"Tak jo. Kolem šesté už tady nikdo nebude :-P " Odepsala..