Rychlovka na hradě erotické povídky

Každé léto vyrážíme s manželem na koncert nebo taneční zábavu. Bývaly doby, kdy jsme chodili téměř každý víkend, ale s přibývajícími roky už navštěvujeme přece jen akcí méně.

Kousek od Plzně je zřícenina hradu Vlčtejn, pod níž je taneční parket s malým pódiem, a kolem jsou rozesety lavičky se stolky. Koncerty a zábavy se tu pořádají od nepaměti. Má to svoje kouzlo a nenapodobitelnou atmosféru. Hrad býval volně přístupný, ale posledních pár let je nepřístupný a otevírá se jen občas. Vstup do něj zamezují velké železné dveře s řetězem a visacím zámkem, k nimž vede železné schodiště.

Celý týden je vedro k padnutí a ani o víkendu se to nemá změnit. Vyrážíme vlakem a pak nás čeká cesta z nejbližší vesnice do slušného kopce. Manžel má na sobě kraťasy🡕 a triko a já letní šaty🡕 a na nohou conversky. V malé kabelce nezbytný mobil a peněženka.

Když se konečně vyplazíme k hradu, kapela zrovna zvučí. Zaplatíme vstup a sedneme si na rozviklanou úzkou lavičku s polorozpadlým stolem. Manžel jde okamžitě stát frontu na pivo a já se rozhlížím kolem. Věkově se jedná o pestrou sešlost od omladiny po důchodcovské ročníky.

Manžel se za chvíli vrací a vede s sebou partičku bývalých spolužáků ze základky. "Kluci, to je moje žena Karolína," představuje mě. Zdravím se s tlupou čtyřicátníků. Na většině je vidět láska k pivu a jídlu a evidentní nechuť k aktivnímu sportu. Manžel není taky zrovna hubeňour, ale proti nim je to vzor zdravé výživy. Začínám mít pocit, že dneska se mi asi nebude vzorně věnovat. Koukám, jak v manželovi rychle mizí první pivo, a když jeden z maníků rychle donese další kelímkáče a k tomu rundu kořalek, je mi jasné, že cesta domů bude složitá.

Manžel se věnuje chlastu a kamarádům a já alespoň poslouchám muziku. Kapela se snaží, poctivej bigbít se rozléhá po okolí a velmi rychle se stmívá. Po dvou sériích rychlých písniček spustí ploužáky a parket se začíná plnit tančícími páry.

"Smím prosit?" slyším. Pootočím hlavu. Vedle mě stojí mladík a směje se od ucha k uchu. Kouknu, co na to manžel, ale ten se momentálně nachází i s ostatními kumpány někde u výčepu. "Ale jo," zvedám se a následuju kluka na parket. Ještě jednou hledám očima manžela, jestli zaregistroval, že jdu tančit, ale nikde ho nevidím. No co, nemá chlastat. Pouštím ho z hlavy. Chytím mládence do tanečního držení a už se pohybujeme do rytmu písničky. Už je skoro tma a parket není osvětlen, ale i tak si mladíčka prohlížím. Vysoký světlovlasý sympaťák. "Já jsem Jirka," představuje se hlasitě, aby přehlušil hlučnou hudbu. "Karolína," natahuju krk k jeho uchu, aby slyšel i on mě. Usměje se a dál pokračujeme v tanci.

Písnička končí, zatleskáme, zpěvák poděkuje a kapela spustí další pomalý song. Tančíme většinou mlčky, jen občas na sebe něco houkneme, protože na povídání není dostatečný klid, zvukař to pouští do beden opravdu poctivě.

Po třetí písni, když kapela ohlašuje název dalšhoí songu, se ke mně Jirka nakloní: "Nechceš si prohlídnout hrad?" "On není zavřenej?" divím se. "Je, ale já mám klíče," vysvětluje Jirka. "Ráda," odpovím a očima zabloudím k našemu stolu, který je ovšem prázdný. Je rozhodnuto. Kapela ještě hraje, ale já už následuju Jirku po železném schodišti směrem ke vstupu do hradu. Už je tma, a tak dávám pozor, abych nezakopla a neskutálela se z prudkých schodů. Taky počítám, kolik jich je, a dojdu k číslu dvacet jedna.

Jirka odemyká mohutný visací zámek, vytahuje řetěz a otevírá těžké železné dveře. Pak je za sebou zavře, zase protáhne řetěz a opět je uzamkne. "Aby nás nikdo nerušil," vysvětluje, ale zkušené čtyřicátnici nic říkat nemusí. Mám na něj chuť, a i když vím, že dělám blbost, nic už mě nemůže zastavit. Vyhrnu si sukni🡕 šatů, stáhnu si černá tanga a dám si je do kabelky. Jirka na mě kouká a pak se na mě vrhne a začne mě líbat. Jeho jazyk mám skoro až v krku. Je krásně dychtivý a nedočkavý. Rukou mu zajedu do rozkroku a ucítím pořádně tvrdej klacek. "Pojď," vyhrkne a táhne mě k dalším schodům, které vedou do paláce zříceniny.

Hrad není velký, ale tady nahoře se v noci zdá obrovský. Samozřejmě chybí střecha, takže máme hvězdy nad hlavou, ale to nás teď nezajímá. Klekám si na zem, stahuju mu kraťasy🡕 a beru si ho do pusy. Jeho pták je fakt neskutečně tvrdej. Mám pocit, jako bych sála kus kamene. Chvilku ho kouřím a honím přitom rukou, ale Jirka mě za moment bere hlavu do dlaní. Je mi jasný, že ho chce do mě vrazit. Zvednu se a dojdu k nejbližší zdi hradu, opřu se o ni rukama a roztáhnu nohy. Jirka si stoupne za mě, vyhrne mi sukni🡕 a už cítím, jak mi jezdí ptákem kolem kundičky. Roztáhnu nohy ještě víc a pobídnu ho: "Tak pojď."

Jirka nemešká a vráží do mě ten kus žuly, co má mezi nohama. Není nijak extra obrovskej, ale i tak heknu, protože je netrpělivej a narve ho do mě najednou celýho. Pak do mě buší, až mám strach, že narazím hlavou do zdi. Rukama mě drží za zadek a pumpuje do mě svou mladou dychtivost o sto šest. Je to krásné, intenzivní a rychlé. Netrvá to dlouho, když z Jirky vypadne: "Už budu." Stihnu se otočit, kleknout a vzít si jeho péro do pusy. Během vteřinky Jirka stříká. Všechno polykám a ještě chvíli ho saju, dokud se úplně nevyprázdní. Vstávám a dávám mu ještě hubana. Mlčky opouštíme hrad. U dveří vytahuju kalhotky z kabelky a opět si je oblékám.

Sestupuju ze schodů opatrně zpátky a vracím se k našemu stolu, který pořád zeje prázdnotou. Poslouchám hudbu, kapela ještě pořád hraje ploužáky, takže to byla fakt rychlovka.
Za chvíli se ke stolu vrací manžel i s partičkou a je evidentně pod obraz. Nese mi ale kolu a já splachuju chuť Jirkova semene, které pořád cítím v puse. Usmívám se na manžela, který je ve skvělé náladě a i já jsem spokojená, jen si teď neumím představit, jak ho potáhnu domů.