Tajně za dveřmi kanceláře erotické povídky

Albert pracoval v kanceláři s Karolínou už několik let, ale nikdy by ho nenapadlo, co se jedno odpoledne stane. Bylo po pracovní době, většina lidí už odešla a budova byla tichá. Karolína zůstala sama ve své kanceláři, zamkla dveře, stáhla žaluzie a usedla do křesla. Celý den v ní narůstalo napětí, touha, kterou už nešlo potlačit. Vyhrnula si sukni, pod ní krajkové kalhotky, a prsty začala kroužit přes látku. Zavřela oči, její dech se zrychlil, prsa se zvedala pod rozepnutou halenkou a vzdechy se draly ven, aniž by je dokázala zadržet.

Vtom tiše cvakly dveře. Karolína ztuhla – myslela, že má zamčeno. Vešel Albert. Zarazil se, oči vytřeštěné, ale neodešel. Viděl ji, jak tam sedí, odhalená, s kalhotkami staženými bokem a rukou mezi stehny. "Já... promiň," koktl, "myslel jsem, že tu nikdo není." Karolína byla rudá, srdce jí bušilo, chtěla něco říct, ale Albert se pousmál a zavřel dveře. "Nemusíš přestávat. Je to nádherný," řekl tiše a šel k ní.

Jejich oči se setkaly, chvíli mezi nimi viselo napětí, a pak se sklonil a políbil ji. Neváhala. Vzala ho za krk a polibek mu oplatila. Albert ji posadil na stůl, papíry se rozletěly, a jeho ruce jí rozepínaly halenku. Líbaly její prsa, zatímco ona mu stahovala košili a klouzala po jeho hrudi. Když jí stáhl kalhotky úplně, roztáhl její stehna a prsty do ní vklouzl. Karolína hlasitě zasténala a prohnula se mu vstříc. Její vlhkost ho dráždila a přiváděla k šílenství.

Pak si stoupl mezi její nohy, spustil kalhoty a vnikl do ní. Prudce, ale hned zpomalil, aby jí dal čas. Byla těsná a horká, objímala ho celým tělem, a její vzdechy se nesly celou místností. Rytmus střídali – pomalu a hluboko, pak rychle a divoce, až se stůl pod nimi otřásal. Karolína mu nehty zarývala do zad, tiskla se k němu a šeptala jeho jméno.

Bylo to zakázané, nečekané, ale o to žhavější. Když oba dosáhli vrcholu, zůstali přitisknutí k sobě, zpocení, dech se jim třásl. Stůl pod nimi byl rozházený, papíry popadané na podlahu, ale to jim bylo jedno. Albert ji políbil na čelo a šeptl: "Tohle zůstane jen mezi námi." Karolína se usmála, stále zadýchaná, a odpověděla: "Možná... a možná ne. Uvidíme, jestli to nebude chtít někdy zopakovat."