Večer po józe erotické povídky

Po hodině jógy se šatna vyprázdnila. Všichni už odešli, jen Klárka ještě něco probírala s trenérkou před šatnou, s vlhkými zrzavými pramínky nalepenými na tváři. Šárka seděla tiše na lavičce, ručník v klíně, očima spíš uhýbala k zemi. Čekala, až to tu ztichne – nikdy neměla ráda sprchy, když tam je plno. "Vy jste tu taky ještě?" usmála se Klárka, když vešla do šatny. Sedla si naproti, bez rozpaků si stáhla tílko a zůstala jen ve sportovní podprsence. Všechno na ní bylo drobné, pružné a uvolněné – i způsob, jakým se usmívala. Šárka zvedla oči, lehce zaskočená, ale úsměv opětovala. "Já... já čekám, až bude klid," přiznala, možná trochu zbytečně. Slovo dalo slovo, a než se nadály, seděly tam obě už půl hodiny. Klára povídala o cestování, o tom, že je vegetariánka a o práci v marketingové agentuře. Šárka naopak vyprávěla o svém butiku, o synovi, který studuje v Brně, a o tom, jak se najednou ocitla sama v prázdném bytě.

Když se konečně zvedly, Klára navrhla skleničku. "Ještě není pozdě," zazubila se. Šárka chvíli váhala, ale kývla. Ve vinárně pak padlo víc skleniček, než plánovala. Víno jí rozvázalo jazyk i myšlenky, a když zjistila, že Kláru víc přitahují lidi než pohlaví v očích jí jiskřilo něco, co by jinak nepustila ven. A pak už jen taxík, smích na schodech domu a dveře, co zapadly za nimi. Byt voněl po svíčkách a knížkách, Klára jí podala sklenku vody, ale místo toho, aby Šárka upila, najednou ucítila její ruku na své.

"Víš, že ti to dneska strašně sluší?" řekla Klára, hlasem měkkým, ale bez pochybností. Šárce se zatajil dech. Chtěla něco namítnout, omluvit se, že už musí domů... ale neudělala to. Jen cítila, jak se jí srdce rozbušilo, když ji ta drobná zrzka lehce políbila na rty. Jemně, zkoumavě, ale s jistotou někoho, kdo přesně ví, co chce.

Klára se odtáhla jen na kousek, aby viděla, jak Šárka reaguje. Ta seděla strnule, skleničku pořád v ruce, oči rozšířené. Ale neuhnula. Jen si olízla rty, jako by chtěla ochutnat, co tam před chvílí zůstalo. "Klárko... já..." začala tiše, ale Klára jí prstem lehce přejela po hřbetu ruky a umlčela ji. "Nemusíš nic říkat. Jen buď." Šárka cítila, jak se jí napíná celé tělo, jak se v ní pere zvědavost s obavou. Nikdy si nic takového nepředstavovala, nikdy si to ani nepřipustila – a přesto teď nedokázala uhnout. Klára jí vzala skleničku z ruky, položila ji na stůl a přitáhla si ji znovu k sobě. Tentokrát polibek trval déle, měkce, pomalu.

Ruce se jí zachvěly, ale nakonec povolila a nechala se vést. Klářiny dlaně klouzaly po jejích pažích, zastavily se na bocích, zlehka, jako by mapovaly terén. Šárka cítila, jak se jí stahuje žaludek nervozitou. "Jsi nádherná," zašeptala Klárka, když se odtáhla. A to byl moment, kdy Šárce povolily zábrany – ne proto, že by jí víno zamotalo hlavu, ale protože to slyšela upřímně. Už dlouho jí to nikdo takhle neřekl. Položily si čela k sobě, chvíli jen tiše dýchaly. A pak Šárka – stydlivá, zdrženlivá – poprvé sama naklonila hlavu a políbila ji zpátky.

Klára jí nechala prostor. Netlačila, nestrhávala z ní oblečení, jen byla blízko a dotýkala se tam, kde cítila, že může. Hřbetem ruky po tváři, prsty lehce na šíji, dlaní na boku. Každý dotek jako tichá otázka. A Šárka, i když měla srdce až v krku, jí začínala odpovídat. Polibky se prohlubovaly, už nebyly tak váhavé. Klářin jazyk se setkal s jejím, chvíli ji jen škádlil, a pak ji nechal převzít vedení. Šárka se nesměle osmělila, ochutnávala ji, jako by to bylo něco zakázaného a sladkého zároveň. Ruce jí zabloudily k bokům mladší ženy. Cítila pod dlaněmi pevnou, pružnou postavu. Klára se natáhla pro deku, přehodila ji přes jejich nohy, a najednou to nebylo tak odhalené. Jako by ta tkanina chránila Šárku před vlastním studem. Pod ní se jejich ruce proplétaly, nenápadně klouzaly po stehnech.

"Můžu?" zašeptala Klárka, když jí prsty sklouzly blíž k lemu sukně. Šárka přikývla, tvář zčervenalá, ale už neuhýbala. A když se jí drobná ruka dotkla kolena a pomalu se sunula výš, celé její tělo se zachvělo. Pod dekou to mělo zvláštní kouzlo. Skoro jako tajemství, které patří jen jim dvěma. Klářiny prsty kreslily po Šárčině stehně drobné kruhy, nikdy se nezastavily dost vysoko, aby to bylo příliš, ale vždycky tak, že jí to rozbušilo srdce víc a víc. Šárka lapala po dechu, když ucítila, jak jí palec lehce přejel přes lem punčochy. Byla to banalita – a přesto jí projela páteří vlna, jakou už dlouho nezažila.

"Ty se třeseš," zašeptala Klárka pobaveně, tvář blízko její. "To je to vínem," vydechla Šárka, i když obě věděly, že lže. Klára se pousmála a políbila ji na čelist, pak níž, k oušku. "Víno nemůže za to, že se ti líbí, když se tě dotýkám." Dech jí hřál u kůže a Šárka se zachvěla ještě víc. Ona sama váhavě zvedla ruku a položila ji Kláře na pas. Přes tričko cítila jemné teplo její kůže. Posunula se výš, opatrně, jako by testovala, jestli může. Klára jí nechala volnost, dokonce se ještě víc přitiskla, aby jí to usnadnila.

Najednou to byla Šárka, kdo políbil ji – tentokrát s nádechem dychtivosti, i když pořád nesmělé. Její prsty zatím zůstaly na bezpečném místě, ale už věděla, že je jen otázka času, než odváží sklouznout výš. Šárčina ruka na Klářině pase chvíli váhala. Ale ta blízkost, vůně jejích vlasů a její dech na kůži ji nakonec přesvědčily. Prsty se vydaly výš, přejely přes látku trička a opatrně se dotkly křivky pod žebry.

Klára tiše vydechla a přitiskla se k ní víc, jako tiché ujištění, že to je správně. Povzbuzená tím Šárka pomalu vklouzla dlaní pod okraj trička. Kůže pod ní byla hebká, mladá, teplá. Ten dotek byl nevinný – jen dlaň na břiše – ale pro Šárku to znamenalo obrovský krok. Klára ji políbila, tentokrát s větší vášní, a jemně jí sevřela stehno mezi prsty. Pak ucítila, jak Šárka nejistě přejíždí rukou výš, skoro až k prsu, ale vždycky se těsně před tím stáhne zpátky. "Můžeš," pošeptala jí Klárka, ústa těsně u jejích rtů. "Jestli chceš." Ta slova byla jako povolení, jako rozvázání uzlu, který ji celou dobu držel. A tak Šárka poprvé, s nervozitou a zároveň touhou, přiložila dlaň na Klářin malý, pevný prs. Přes látku sportovní podprsenky cítila, jak se její bradavka napjala, a ten drobný detail jí projel celým tělem.

Klára se usmála a položila jí ruku na zápěstí, aby ji ještě víc přitiskla. "Vidíš?" šeptla. "Nic na tom není... jen to, co už jsi dávno chtěla." Jemně ji stáhla dlaň z prsu a posunula ji k lemu své podprsenky. "Pomoz mi," zašeptala, a Šárka – ještě před chvílí nesmělá – poslechla. Prsty se jí chvěly, když zachytila gumičku a vytáhla ji nahoru. Podprsenka sklouzla a Klářiny drobné prsy se uvolnily. Na okamžik se zarazila, oči jí přebíhaly mezi Klářinou tváří a její nahotou. Pak se sklonila a políbila ji na hruď. Nejdřív nesměle, pak znovu, a brzy už jazykem kroužila kolem bradavky, která se tvrdě napnula. Klára zavzdychala, prohnula se v zádech a přitiskla ji k sobě ještě víc. "To je ono..." povzdychla a rukama sjela Šárce po bocích až k zadečku. Přitáhla si ji na klín, takže seděly tváří v tvář, těla k sobě přitisknutá, prsy dotýkající se prsou.

Šárka, jako by v sobě konečně prolomila hráz, začala sama svlékat svoje tričko. Klára jí pomohla, a když zůstala nahoře jen v podprsence, chvíli se na ni dívala s obdivem. "Jsi krásná," vydechla. Ta slova, vyslovená tak přímo, jí projela celým tělem jako elektrický proud. Polibky se staly hladovějšími, ruce odvážnějšími. Klára se sesunula dolů, lehla si na gauč a přitáhla si Šárku nad sebe. "Jen se uvolni," pobídla ji. "Dovol mi, ať ti ukážu, jaké to může být." Šárka, teď už srdce rozbušené ne strachem, ale touhou, kývla a nechala se vést. Klářiny prsty putovaly po jejím břiše níž, zastavily se u lemu sukně a pomalu ji začaly shrnovat. Dech měla přerývaný a oči zavřené. Nikdy by si nemyslela, že dovolí jiné ženě, aby se jí takhle dotýkala – a teď cítila, jak jí tělem proudí horko, které nemělo konce.

Klára se na ni dívala shora, oči jí planuly touhou, a pomalu jí stáhla sukni i s kalhotkami. Nechala je spadnout na zem a prsty přejela po vnitřní straně stehen. "Jsi nádherná," zašeptala, a pak se sklonila. Nejprve jen lehký polibek těsně nad klín, pak druhý, níž, a třetí už přes jemně vlhké záhyby. Šárka zalapala po dechu a stiskla polštář. Nikdy nezažila nic podobného – ten kontrast Klářiných měkkých rtů a horkého jazyka ji nutil propínat záda. Klára se s chutí pustila dál: jazykem nejdřív jen lehce kroužila kolem, jako by ji škádlila, pak se odvážila přitlačit a rozhrnout vlhké pysky.

"Bože..." uniklo Šárce z úst, hlas jí přeskočil. Klára se usmála a začala ji lízat pečlivě, pomalu, jako by chtěla ochutnat každý kousek. Střídala jemné tahy jazykem s krátkými rychlými, občas bradavkou klitorisu jen lehce ťukla špičkou jazyka – a pak se odtáhla, aby ji zase nechala napjatou touhou. Ruce přitom sklouzly na Šárčina prsa, pohladily je přes podprsenku a pak šikovně uvolnily zapínání. Jakmile se látka uvolnila, hned sevřela tvrdnoucí bradavky mezi prsty a pohrávala si s nimi, zatímco dole její jazyk pracoval s neúprosnou něhou. Šárka zvedla boky proti ní, už se neovládala. Její sténání se stávalo hlasitějším, tělo reagovalo na každý dotek. "Klárko... já... já už to nevydržím..." vydechla mezi vzlyky rozkoše.

Klára zrychlila, jazykem se soustředila na klitoris, pevně a rytmicky, prsty jemně masírovala vstup do jejího horkého nitra. A pak to přišlo – Šárka se prohnula, zakřičela, celým tělem jí projela vlna, jakou nikdy předtím nepoznala. Orgasmus ji smetl, drtil a současně uvolňoval, až se úplně rozklepala. Klára se pomalu zvedla, políbila jí na stehno a spokojeně se usmála. "Vidíš?" zašeptala, když si lehla vedle ní a přitiskla se k ní nahým tělem. "Říkala jsem ti, že ti ukážu něco nového."

Šárka ležela zadýchaná, ještě celá rozechvělá, když jí pomalu došlo, co se právě stalo. Klára se k ní přitiskla, políbila ji na rty a s lehkým šibalským úsměvem jí pošeptala: "A teď je řada na tobě..." Šárce se stáhlo hrdlo. "Já... nikdy jsem... nevím, jak..." začala koktat, ale Klára jí položila prst na rty. "To nevadí. Jen zkus, co cítíš. Všechno ostatní ti ukážu." Opatrně se tedy posunula dolů. Políbila Klářin krk, pak klíční kost, a pomalou cestou pokračovala přes prsa. Zastavila se, nejistě vzala do pusy jednu bradavku a trochu nemotorně ji vsála mezi rty. Klára zasténala a Šárku to povzbudilo – evidentně se trefila správně.

Sklouzla tedy dál, polibky přes bříško, až k jemně trojúhelníku Klářiných ohnivých chloupků. Zaváhala. "Já fakt nevím, jak to..." šeptla. Klára se na ni podívala, oči plné něhy. "Jen poslouchej mě. Jemně. Otevři mě jazykem a zkoušej, co ti přijde přirozený." Šárka polkla a poslechla. Jazykem rozhrnula Klářiny vlhké pysky, nejdřív nesměle, ale když zaslechla Klářino povzdechnutí, odvážila se víc. Zkusila ji líznout celou šířkou jazyka, odspodu nahoru. Klára zvedla boky a tiše zakňučela. "Jo, přesně tak... pomalu, ale důkladně..." Šárka se snažila, i když občas použila příliš tvrdý nebo příliš slabý pohyb. Klára jí rukou navedla: "Tady, soustřeď se tady." Zlehka jí prstem ukázala a Šárka jazykem začala váhavě kroužit.

"Bože... jsi tak sladká," vydechla Šárka. Klára si řekla, že Šárce pomůže a sáhla proto do šuplíku stolku vedle gauče, vylovila elegantní fialový vibrátor a s úsměvem ho podala Šárce. "Když nevíš jak na to, můžeš si pomoct tímhle. Já ti ukážu." Šárka ho váhavě vzala do ruky. "Tohle jsem nikdy nedržela..." přiznala, ale Klára jí stiskla ruku a přimáčkla ji blíž k sobě. "Neboj. Zapni ho takhle." Vibrátor zavrněl a Šárka se trochu rozesmála nervózním smíchem. "To je šílený." "Ne, to je dokonalý," opravila ji Klára a roztáhla nohy víc. "Zkus mi ho dát mezi... přesně tak."

Šárka přitiskla vibrující hračku k vlhké lasturce a sledovala, jak Klára prudce zaklonila hlavu a zasténala mnohem hlasitěji než předtím. "Ano... ano, tam!" Postupně si začala víc věřit. Jednou rukou vedla vibrátor po Klářiných záhybech, druhou ji kroužila po poštěváčku. Klára jí radila mezi steny: "Hlouběji... ano... pomaleji, pak rychleji..."

A Šárka, i když nezkušená, se nechala vést. A brzy měla před sebou rozkoší zmítající se Kláru, která jí tiskla ruku a mezi výdechy lapala po dechu. Šárka v sobě cítila zvláštní směs – nervozitu, něhu a čiré vzrušení. Vibrátor v Kláře mizel a zase se objevoval, Šárka střídala tempa. Chvíli ho jen tak pomalu a líně zasouvala dovnitř a po chvíli ji tím fialovým kusem plastu tvrdě šukala. Nakonec ho vyndala a přiložila ho ke klitorisu a jemně kolem něj kroužila, zatímco druhou rukou vklouzla dovnitř. Klára vydechla hlasitě, skoro vykřikla, a boky jí vyletěly vzhůru. "Jo! To je ono... nepřestávej!" Šárka ji poslouchala, rytmus se jí vryl do dlaně a najednou to šlo samo – vibrátor vibroval přesně tam, kde měl, prsty klouzaly uvnitř, těsné, horké. Klára se zmítala, zatínala jí nehty do ramene, až nakonec s hlasitým výkřikem ztuhla a rozklepala se v mohutném orgasmu.

Šárka na ni fascinovaně hleděla. Nikdy nezažila, že by někdo takhle explodoval pod jejíma rukama. Klára se ještě chvíli třásla, pak spokojeně klesla na polštáře, tělo celé vlhké a lesklé. Když nabrala dech, líně sáhla po vibrátoru, který Šárka pořád svírala. "Ty jsi byla skvělá," zašeptala, a políbila ji na rty. Pak se ale zlomyslně usmála. "Ale teď jsi na řadě ty." Šárce zatrnulo. "Já? Ne, já..." Klára jí položila prst na ústa. "Žádný výmluvy. Lehni hezky na záda." Než se Šárka stačila nadechnout, Klára jí hladivým pohybem roztáhla nohy. Vibrátor znovu zavrněl – ale tentokrát proti Šárčině klínu. Šárka vykřikla překvapením, rukou instinktivně ucukla, ale Klára ji pevně držela u stehen. "Jen se hezky uvolni" zašeptala jí do ucha a přitiskla vibrátor přesně na to nejcitlivější místo. Šárka se prohnula, oči zavřené. Byl to nápor, který nikdy nepoznala. A Klára se bavila, sledovala, jak se z té stydlivé, zdrženlivé ženy stává vzrušená bohyně, lapající po dechu pod jemným, ale neúprosným vlněním hračky.

Prsty přejela Šárčino břicho, boky a stehna, občas sklouzla dovnitř, aby cítila, jak se její vlhká kunda svírá kolem jejího prstu. Vibrátor vibroval rytmicky, někdy jen lehce, pak náhle silněji, aby Šárku popostrčil blíž k hranici, aniž by ji pustil. "Mmm... to je tak... božský..." zašeptala Šárka mezi vzdechy a rukama instinktivně objala Kláru kolem ramen. Každý pohyb, každý dotek byl pro ni nový, vzrušující, neznámý. Klára se přitiskla blíž, políbila ji na tvář, krk, ucho, a jazykem jí škádlila bradavku, zatímco druhou rukou vedla vibrátor po jejím klitorisu. "Jo... jo... teď přitlač... trochu rychleji... pomaleji... mmm..." Šárka se svíjela, přitahovala si Kláru k sobě, ale zároveň nechávala vibrátor, aby jí diktoval rytmus. Bylo to intenzivní, jemné a Šárka poprvé poznávala, co všechno dokáže její tělo přijmout. Klára se bavila každým jejím výdechem, každým chvěním. Občas vibrátor přitlačila, občas stáhla, aby Šárka jen čekala a napětí rostlo. A pak přišla vlna – Šárka zakřičela, tělo jí ztuhlo, záda se prohnula, vibrátor stále na ní vibroval, prsty Kláry ji hladily, každý pohyb navyšoval extázi. Srdce jí bušilo, dech zrychlený, a hlasitě sténala, až se zdálo, že celé tělo je jen jeden velký smyslový orgán. Klára nepolevila. Naopak, mírně změnila úhel, přidala jemné krouživé pohyby, aby Šárka ještě více cítila každý impuls, každý dotek. A Šárka, poprvé skutečně otevřená, propadla vlnám, které ji převyšovaly a současně učily rozkoši, jakou nikdy předtím nezažila.

Když se tělo uklidnilo, Šárka ležela zadýchaná, vlhká, s polohlasným smíchem, který vyjadřoval úlevu a naprostou spokojenost. Klára se k ní přitiskla, pohladila ji ve vlasech a řekla: "Vidíš, co všechno můžeš? A to je jen začátek..." Ležely vedle sebe na gauči, těla srostlá, teplo jejich kůže se mísilo, dech se uklidnil, ale stále byl cítit zrychlený tep a pulzující vzrušení. Klára jí jemně přejela prsty po pažích, po zádech, pak se stočila k Šárce a políbila ji na tvář, pak na krk, a nakonec tak pomalu a něžně na rty, že Šárka ani nevěděla, jestli spí nebo bdí. Polibky byly měkké, dlouhé, bez spěchu, naplněné touhou a něhou zároveň.

"Ty jsi" vydechla Šárka, hlas stále chvějící se, "úplně jiná... než jsem čekala." "A ty jsi odvážná," usmála se Klára a položila čelo na její. Ruce si přejížděly po těle, jako by se seznamovaly znovu, ale tentokrát bez napětí, jen s radostí z blízkosti. Polštáře kolem se kroutily, vlasy byly rozcuchané, těla ještě vlhká – a přesto byla atmosféra klidu, spokojenosti a něhy. Šárka se pomalu opřela o Klářino rameno, obě zavřely oči a nechaly se hýčkat. Polibky se střídaly s lehkými doteky, hlazení po zádech, pažích, bocích. Každý pohyb byl jemný, hravý, intimní. A v tom tichu, v teple jejich těl, se rodila nová blízkost – něžná, hravá a neodolatelná. Obě věděly, že tohle je jen první kapitola – že mezi nimi zůstává napětí, vzrušení i něha, která může znovu vybuchnout kdykoli.