Honza otevřel vstupní dveře vedoucí na verandu před chalupou a třásl se vzrušením jako malý kluk. Na prahu stála mladá žena s vlnitou promelírovanou hřívou, pihovatým nosíkem a s očima tmavýma jako kávová sedlina. Když ho uviděla, ústa se jí roztáhla do širokého úsměvu, ve kterém na něj vycenila své dokonale bílé zuby. V ruce svírala obdélníkové madlo elegantního cestovního kufru. "Ahoj Honzo!" "Ahoj Terezko," vydechl a objali se. Spontánně, rozpačitě, opravdově. Na hrudníku ucítil její velká prsa vtěsnaná do kulatého výstřihu sportovního tílka, vůně její opálené kůže a vlasů se mísila v jediném podmanivém mixu, ze kterého se mu podlamovala kolena. Až teprve teď si uvědomil, jak moc mu chyběla. Chvíli setrvali v těsné blízkosti a usmívali se jeden na druhého, když se z nitra chodby ozval Natáliin hlas. "Čau ségra, že ti to ale trvalo," odfrkla s unuděným tónem a natáhla k ní obě paže. Honza ustoupil stranou a nechal je, aby se přivítaly. Natálie poté o krok poodstoupila, naklonila hlavu na stranu a mírně našpulila rty. "Nezhubla jsi?" zacukrovala, přestože v jejím hlase silně rezonoval nádech sarkasmu. "Sklapni, Natálie!" plácla ji Tereza po ruce s napůl rozhořčeným výrazem a vyplázla na ni jazyk. Byla sice o půl hlavy menší a působila fortelnějším dojmem, ale tělnatá nebyla ani náznakem. Její křivky byly pevné a jasně definované. Natálie byla proti ní spíše modelkovsky vyhublá a co do velikosti podprsenky na tom byla její mladší sestra ještě minimálně o jednu velikost lépe. Svou předchozí neomalenou poznámkou pouze narážela na nedávné období, kdy Tereza procházela hormonální bouří a trápily ji problémy s váhou. Ale Honza od ní nemohl odtrhnout oči, jeho spojenec proti zhmotněnému tmavovlasému zlu, které bezpochyby její starší sestra představovala, byl konečně tady a cítil se o poznání jistěji. U schodů do patra se galantně nabídl, že jí pomůže s kufrem, což Natálie doprovodila posměšným úšklebkem, ale vzápětí ladně odplula do chodby. Tereza se za ní ohlédla a uviděla, jak si při chůzi svlékla tílko přes hlavu a do půl těla nahá zabočila do koupelny v přízemí. I Honza stačil zahlédnout její odhalená prsa než zmizela uvnitř, vyměnili si krátké pohledy a Tereza mlčky pokrčila rameny ve smyslu: "Ona už prostě jiná nebude", a poté začali společně stoupat do schodů.
Po sprše už se Honza cítil o poznání lépe, ale také unaveně a ospale. Ležel na posteli ve svém pokoji s rukama založenýma za hlavou a mlčky zíral do stropu. Z myšlenek ho vytrhlo zaklepání na dveře, cukl k nim očima a zvedl se na loktech. "Dále!" zavolal, v příštím okamžiku se v nich objevila Tereza, ukázala mu láhev Cinzana a spiklenecky na něj zamrkala. "Můžu k tobě?" Honza rychle přikývl a usmál se na ni. Byla o necelého půl roku starší než on, studovala pedagogickou fakultu, měla milou povahu a jemu se zdálo, jako by se znali odjakživa. Natáhl se po láhvi světlounce žlutého alkoholu s ikonickou etiketou, ale ucukla a zapózovala s ní jako v reklamě. Se svou hezkou tvářičkou by klidně mohla. "Cinzano?" povytáhl Honza významně obočí. "Jo," přitakala, "je to TOP - Terezčino oblíbené pití," dodala na vysvětlenou, odšroubovala uzávěr a napila se. "Myslel jsem, že budeš u Natálie," nadhodil a vzal si od ní láhev, zatímco se posadila do tureckého sedu naproti němu a položila si vlhké vlasy přes rameno. Při pohledu na ni se Honza letmo zachvěl a ucítil, jak mu na těle vyrazila husí kůže. Přepadly jí až k prsům, ukrytým pod tričkem s infantilním motivem Pokémonů a do tenoučké látky bavlněných kalhotek se těsně obtiskly naducané bochánky její hladce vyholené kundy. "Nemá náladu a já dnes nechci být sama," zamrkala na něj, "jsem ráda, že mě tu necháš." Po chvíli už leželi vedle sebe a povídali si, a když přišla řeč na jejího přítele, zamračila se a chvíli zarytě mlčela. "Pohádali jsme se," přiznala nasupeně, "a rozešli." "Rozešli jste se?" Honza se musel držet, aby zachoval chladnou hlavu a před očima si vybavil hezouna s typickou postavou fotbalisty, studoval sportovní management a údajně měl namířeno hodně vysoko. "Neklapalo nám to," pokrčila rameny. Z láhve teď ubývalo mnohem rychleji. "O co šlo?" opáčil nenuceně. "O nic, proseděla jsem celé hodiny na tribuně, i v dešti, a pak poslouchala o fotbale a jeho spoluhráčích," odfrkla, "a v posteli to taky žádná sláva nebyla." Tereza se převalila na bok a chvíli ho mlčky pozorovala, až mírně znejistěl. "Nechtěl mě lízat," řekla pomalu a s důrazem na každé slovo. Do tváří se jí tlačila horkost z vypitého alkoholu. Tomu se Honzovi nechtělo věřit, vytrhl jí láhev z ruky a naklonil ji kolmo vzhůru, zatímco si s šibalským úsměvem podepřela hlavu dlaní a přeložila nohu přes nohu. Její karamelová stehna k němu byla zase o něco blíž než předtím.
Natálie se mezitím znuděně rozvalovala na posteli ve svém pokoji a strkala si do kundy a do zadku svou oblíbenou hračku. Obrovské dildo, které výrobce deklaroval jako nejvěrnější kopii lidské kůže na světě, ale i přesto se jí nedařilo dostat do nálady. Několikrát to ještě zkusila, než ho vztekle odhodila do rohu pod okno. Musela se tu Tereza objevit zrovna teď? Měla v plánu si s Honzou pohrát a trochu ho potrápit, možná mu i velkoryse dovolit, aby ji ošukal, ale teď už z toho nic nebude. Neuniklo jí, že její mladší sestra hned po sprše zamířila do jeho pokoje a byla vzteky bez sebe. Ale co, hloupoučká husička jako ona potřebovala někoho jako Honza, ji by to však rychle omrzelo. Pohladila si hladce oholenou kundu ulepenou lubrikantem a dlouze vydechla nosem. Díky své nejlepší kamarádce si zařídí život, jaký bude chtít, její snoubenec slušně vydělával a stačilo mu vrazit dva prsty do zadku a požádal ji o ruku, chudák! Náhle se jí zalesklo v očích, rychle se zvedla, nasoukala se do bílého tílka a růžových mini kraťásků a zamířila k oknu. Pomalu přehodila nohu přes parapet, posadila se na něj, a pak se opatrně spustila a došlápla na tenkou římsu mezi vikýřovými okny. Venku už se pomalu stmívalo a usmyslela si, že je bude chvíli potají špehovat. Bosými chodidly obezřetně našlapovala v předklonu po římse, před oknem Honzova pokoje si klekla na všechny čtyři a pomalu přelezla k okennímu rámu. Se zatajeným dechem nakoukla přes jeho okraj, když ji náhle vyrušil cizí hlas. "Co tam děláš?" Polekaně sebou trhla, div, že neslítla dolů. Prudce otočila hlavu v jeho směru, za plotem sousední zahrady uviděla stát zavalitého muže v pracovních montérkách, tlumeně zasyčela a začala couvat po kolenou zpět k oknu svého pokoje. Počkal si, až se vyškrábe zpět na parapet okna a přikázal jí: "Pojď sem ke mně a hned! Čekám tu na tebe!" Otočila k němu hlavu, chvíli ho zkoumavě pozorovala, a pak zmizela uvnitř. "Máš rozum? Přelámala by sis obě nohy a to by byla přece škoda," usmál se, když přišla blíž k plotu. Jeho hlas teď zněl o poznání vlídněji. Přejel po ní pohledem a v očích mu zasvítilo, prohlížel si ji jako starý, vypelichaný kocour. Zvláštní pozornost věnoval jejímu upnutému tílku bez podprsenky. "Nedáš si víno?" nadhodil a olízl si suché rty. Natálie si založila ruce na prsou, ale s odpovědí si dávala na čas. "Tak pojď, holka," ukázal hlavou k chalupě za svými zády, "nenech se přemlouvat!" Krátce se ohlédla k oknům Honzova pokoje, a pak odhodlaně vešla k němu brankou mezi oběma zahradami.
Honza tiskl svůj rozkrok do Terezina klína, vrážel jí jazyk do pusy a přerývaně oddechoval, rukou jí zajel pod tričko a v dlani sevřel její nahý prs. Byl příjemně těžký a měkounký a jeho klacek se překotně dral vzhůru. Tereza mu polibky ochotně oplácela, hladila mu ho přes kraťasy a prsty bloudila dovnitř. Na chvíli se od něj odtáhla, posadila se na paty a s rukama opřenýma o kolena ztěžka oddechovala, pak si váhavě svlékla tričko a odhodila ho za sebe. Na nahém hrudníku se jí pohupovala velká a pevná prsa se světle hnědými dvorci a Honza se k nim rychle natáhl. Přisál se k bradavce, Tereza ho políbila do vlasů a vzápětí pronikavě zasténala, když ji jemně zkousl a polaskal jazykem. Pak ji převážil zády na postel, strhl jí z boků kalhotky, zmuchlal je v sevřené pěsti a přitiskl si je na obličej. Byly úplně promočené, voněly aviváží a Terezinou šťávou. Sklonil se k ní, olízl jí odchlíplé pysky a vdechl vůni jejího hladce vyholeného klína. Ležela na zádech, tiskla si jeho hlavu mezi rozevřená stehna a tlumeně sténala, zatímco jí prsty roztahoval nařasené závojíčky tmavých pysků, vrážel mezi ně jazyk, cucal je a hltavě polykal šťávu, která se mu v proudech řinula po bradě. V příští vteřině ji pevně uchopil pod koleny, přitlačil jí stehna na břicho a plynule sjel jazykem až k její řiťce zbrocené slaným nektarem. Nemusel ji ani naslinit, jeho prst do ní zajel jako horký nůž do másla. "Honzo," vyjekla a roztřásla se po celém těle, "co to děláš..?" Ale nevnímal ji, stále hlouběji jí ho tlačil do řitního otvoru, který se těsně semknul kolem jeho ukazováku. "Neee, prosím, přestaň, Honzo..přestaň!" Ani ho to nenapadlo. "Honzo, prosím..!" A náhle zmlkla, jako když utne. Zvedl k ní oči a neubránil se potutelnému úsměvu. Přitiskla si prsa k sobě, zaklonila hlavu a se zavřenýma očima a doširoka otevřenými ústy se trhavě nadechovala. Její tělo se napnulo a na kratičký okamžik setrvalo nehnutě, než ho přímo do obličeje zasáhl horký výstřik lepkavé šťávy. "Omlouvám se!" vykřikla a s vyděšeným výrazem si přitiskla obě dlaně na tvář, ale jen zavrtěl hlavou a vychutnal si její orgasmus až do konce. Chvíli ležela mlčky a pravidelně oddechovala, pak se zvedla na loktech a odfoukla si volný pramen z tváře. "A teď já, chceš?" Rychle se napřímila, stáhla Honzovi kraťasy a očima přejela po jeho lesknoucím se, napnutém klacku.
Vinný sklep se nacházel pod úrovní sousední chalupy, svažovala se k němu řada studených kamenných schodů a Natálii tu bylo od první chvíle chladno, na což její bradavky přirozeně zareagovaly a okamžitě se naježily proti tenké látce tílka. I proto pila rychleji, než si stačila uvědomit, a po pár sklenkách začala s opileckým výrazem mžourat do žárovky v odhalené objímce u stropu, pomrkávající do okolního prostoru matným světlem. Muž sedící u stolu naproti ní se jmenoval Ctirad nebo nějak podobně, přesně to nevěděla, nikdy ji to nezajímalo. Byl vysoký a zavalitý, měl husté kudrnaté vlasy a plnovous. Pracoval na oblastní Lesní správě a podle jeho slov měl pár let před důchodem. "Víte, že jsem si jako malá myslela, že jste čert?" Vyprskla a rozchichotala se. Muž se zhluboka napil červeného z baňaté sklenice a hřbetem ruky si otřel vousy. "Ale co tě nemá," zasmál se, až se obě sklenice s cinkotem posunuly po stole. "Já a čert?" naklonil se k ní a vzal do prstů volný pramen vlasů, který jí ledabyle padal do tváře. Natálie se uculila a přejela po něm očima, měl velké silné ruce pokryté tmavými chlupy, které mu vylézaly i z kulatého výstřihu ušmudlaného pracovního tílka. "Ujišťuju tě, že já čert teda opravdu nejsem, ačkoliv, ženské mi vždycky říkaly, že mrdám jako samotný ďábel!" Znovu se hlasitě rozřechtal a tentokrát uhodil pěstí do stolu, až sebou Natálie trhla a křečovitě se usmála. "Už bych měla radši jít," hlesla a postavila se. Muž si ji mlčky přeměřil, a pak zacukroval: "Ale kam bys chodila?" A náhle se jeho tón hlasu až nepříjemně proměnil. "Nejsi náhodou ta koketka, co ráda mrdá se ženáčema?" Natálie se zarazila a nasucho polkla. "No, nekoukej na mě," odfrkl sebevědomě, "já vás v tom lese viděl a teď mi hezky vyhulíš čuráka nebo to za tepla donesu tvojí matince, rozumíš?" Postavil se a začal si rozepínat kožený pásek s velkou přeskou. "Co-cože?" zaúpěla a s obavami pozorovala jeho poklopec, odkud v příštím okamžiku vylovil obrovského žilnatého čuráka, na kterého nevěřícně vytřeštila oči a v němém úžasu otevřela ústa. "Co tak valíš oči? To jsi ještě neviděla, co?" Chechtal se na ni s vyceněnými zuby. "Vy, mladý holky, víte prd!" Zbavil se kalhot i tílka a přehodil je přes velký vinný sud v těsné blízkosti oprýskané zdi. "Tak dělej!" houkl na ni, když se k ní znovu otočil. "Svlíkej se a fofrem!"
Natálie se položila nahým břichem na chladivou desku masivního dřevěného stolu s jednou nohou pokrčenou, kudrnatý hromotluk za ni poklekl na kolena a přejel po ní mozolnatýma rukama. Její tmavá, opálená kůže byla měkká a heboučká a on spokojeně zamručel. Roztáhl jí půlky od sebe, dychtivě nasál pach její řiti a vzápětí do ní nedočkavě nacpal jazyk. Prsty jí vrážel mezi roztažené pysky hladce vyholené kundy, funěl u toho jako přerostlý vepř a po chvíli si začal masírovat čuráka, ze kterého se mu ke špinavé podlaze vinného sklepu prověsila objemná, mléčně zabarvená kapka. Natálie to pozorovala se zastřeným zrakem, vnímala jeho slizký jazyk na obou dírách a třásla se jako osika, z části zimou a z části proto, že se jí to líbilo mnohem víc, než by si sama přála. Náhle ji stáhl za paži ze stolu na zem, rozkročil se a nabídl jí svůj klacek v celé své ztopořené majestátnosti. Popadla ho oběma rukama a odhodlaně si ho nacpala do pusy, neměla malé ruce a stejně v nich vypadal jako slušná porce točeňáku z akční nabídky. Žádný z čuráků, který dosud viděla se mu nemohl rovnat ani přiblížit, po spodní straně se mu od kořene až ke špičce táhla zkrabacená žíla tlustá jako konopné lano. Tlačil jí ho hluboko na mandle, až ho musela vyplivnout a rozdýchat to, ale moc času jí nedal. Zvedl ji z podlahy, smýkl s ní k židli, na kterou se vzápětí posadil a přitlačil si ji do rozkroku. Snažila se mu vzdorovat, ale jeho klacek do ní zajel tak prudce, až hlasitě vykřikla a balancovala na špičkách, na tohohle macka si musela nejdřív zvyknout. Zanedlouho už na něm však tančila kozáčka a mrdala se na něm jako smyslů zbavená. "Líbí se ti to, co?" řičel za ní kudrnáč spokojeně a v divokém tempu si ji narážel na sebe. V dlaních svíral její měkounké cecky a hýkal blahem. Po chvíli se zvedl a společně poodešli k lavici, kde jí zasunul dva prsty do zadku a téměř okamžitě jí tam začal tlačit i čuráka. "Aaaa, neeee! Přestaň!" ječela Natálie s tváří zkřivenou bolestí. "Jen si klidně řvi! Tady dole tě stejně nikdo neuslyší!" křenil se na ni, zatímco si ho přidržoval těsně pod žaludem a pokračoval. Nakonec se mu to přece jen podařilo, vklouzl dovnitř a začal pomalu přirážet. A byla to Natálie, kdo začal zrychlovat tempo. Řvala jako pominutá, když cítila každé zaškubnutí jeho klacku skrz pevně sevřené stěny své řiti, a v duchu si gratulovala, že si ji předtím tak pečlivě připravila svou oblíbenou hračkou, jinak by určitě dopadla podstatně hůř. Pohled na tlustou hadici zajíždějící jí s pravidelnými tahy do uzounké zadní dírky kudrnáče rychle zbavoval sil, Natálie najednou ustrnula a z kundy jí vytryskl proud horké šťávy na lavici u stolu, odkud ztěžka odkapával na podlahu. Ječela tak, až mu to trhalo uši, s nehty zaťatými do lakované desky, dodnes neměla tušení, že je něčeho takového schopná.
"Pojď sem a klekni si, honem!" sípal, "já už se neudělal ženské do pusy ani nepamatuju!" Zuřivě si masíroval klacek, a přitom pozoroval mladou tmavovlásku, která si pod něj poslušně sedla na paty. O několik okamžiků později začal prudce oddechovat a její tvář zasáhl mohutný výstřik semene se silou protržené hráze. Popadl ji za vlasy a přitiskl si ji na žalud. "Spolkni to hezky všechno, dělej, polykej to!" chroptěl a když skončil, shlédl k ní dolů k podlaze. Natálie si přidržovala dlaň u pusy a kroutila hlavou s tvářemi napnutými jako balóny o nedělní pouti. Trochu s tím bojovala, ale nakonec polkla a ukázala mu doširoka rozevřená ústa s vyplazeným jazykem. Kudrnatý hromotluk se ztěžka posadil na židli a otřel si zpocené čelo. Natálie si rychle posbírala oblečení a vyrazila ke schodům do sklepa, měla strach, aby si to na poslední chvíli nerozmyslel. "Nezapomeň, že to na tebe vím!" zavolal za ní. "Takže brzy na shledanou! Mám kamarády, co by tě rádi poznali!" Na okamžik se zarazila, chvíli ho mlčky pozorovala, ale poté už začala rychle stoupat do schodů.
Honza s Terezou leželi na gauči v obýváku a sledovali puštěnou televizi. Náhle se od vstupních dveří do chalupy ozvalo tlumené vrznutí a oba zvedli hlavy nad úroveň opěradla gauče. V chodbě se objevila hubená postava Natálie, která s došlápnutím sotva znatelně sykla. "Co čumíte?" houkla na ně, když si jich všimla. "Jdu si lehnout!" "Tak dobrou noc!" zavolal za ní Honza. "Sklapni!" odsekla a odhodlaně položila bosé chodidlo na první schod. Dá si sprchu a půjde spát, ale předtím to vezme přes toaletu a strčí si prsty do krku. "Co je s ní?" Honza se nechápavě podíval na Terezu, ale ta jen pokrčila rameny ve stejně výmluvném gestu jako předtím. Ona už prostě jiná nebude.
Komentáře