Vysoká cena erotické povídky

"Álo, není to dobrý," řekl jí učitel na semináři, když se podíval na její klasifikaci. "Máš to skoro na propadnutí, a bohužel, jestli neodevzdáš opravdu dobrou seminárku, tak tě budu muset nechat propadnout," dodal.

Aleně se z toho zatemnilo před očima. Přikývla a beze slova odešla. Dějepis ji sice docela bavil, ale tohle pololetí se nepovedlo, a jestli něco nebyla její silná stránka, tak to bylo psaní seminárek. Propadnout ale nebyla možnost.
Nechtěla dát munici nevlastnímu otci, který o ní stále tvrdil, že je nemehlo a že si měla vybrat školu, ze které si odnese nějaké použitelné vědomosti, což v jeho očích gympl rozhodně nebyl. Potřebovala pomoc a věděla, kam se obrátit.

"Vítku?" oslovila spolužáka, který si na chodbě bral věci ze skříňky. "Já bych asi něco potřebovala," nasadila prosebný výraz, který rozhodně nebyl předstíraný. Věřila, že jí Vítek pomoci neodmítne. Bavili se spolu od prváku, byl to sice takový šprt, ale brala ho za kamaráda. Takového toho hodného kluka, co se holce hodí mít poblíž, když něco potřebuje.

"Potřebovala bych pomoci se seminárkou k Novákovi, jinak tam asi rupnu. A víš, že jsem na psaní levá, nešlo by to nějak udělat," zeptala se a doufala, že ji neodmítne. Ostatně ji během studia občas pomohl, převážně poznámkami z hodin, když byla nemocná, či vysvětlením nějaké látky.

"No a co za to?" odvětil. To ji překvapilo, protože nikdy od ní za pomoc nic nechtěl. Kluci mu občas přihráli za pomoc flašku či něco sladkého, tak mu taky zkusila nabídnout lahev🡕 , odpovědí jí byl pohled, jaký u něj nikdy nezažila.

"Chci se s tebou vyspat!" odpověděl a vyrazil jí dech. To opravdu nečekala a těžko říct, co ji překvapilo více, jestli to, že ho něco takového vůbec napadlo, nebo to, že to dokázal vůbec vyslovit. Ostatně byl to spíš tichý typ kluka. A svým způsobem ho měla ráda, jenže jako kamaráda, vůbec ji nepřitahoval. Byl asi 180 centimetrů vysoký, s lehkou nadváhou, měl hnědé oči i vlasy.

Aleně se ale rychle vrátilo vnímání, vrazila mu facku a odešla. Cestou domů a pak odpoledne přemítala nad tím, co se ten den ve škole odehrálo. Hrozící propadnutí z dějepisu přebilo to, že Vítek vlastně takhle zabil jejich kamarádství. Otevřela si v počítači Word a snažila se pracovat na seminárce, ale nezvládla napsat nic. Pohled do kalendáře odhaloval děsivě se blížící termín odevzdání. Deset normostran, 18 000 znaků, o francouzské revoluci. Nejde to.

***
Druhý den ve škole byl divný. To napětí mezi ní a Vítkem, který mimochodem seděl před ní, by se dalo krájet. On byl tišší než obvykle, Alena neměla náladu na to se s nikým bavit. Byl pátek, takže naštěstí jen pět vyučovacích hodin. Po té páté se zase zdržela ve třídě déle, tentokrát řešila s učitelkou ne úplně dobrý prospěch z matematiky. Když se dobrala ke skříňkám na chodbě, většina lidí už odcházela. Byl tam opět jen Vítek, který to zřejmě cestou ke skříňkám vzal přes toaletu.

"Jak jde ta seminárka?" zeptal se. Nevěděla, jestli mu vrazit další facku, nebo se rozbrečet. "Na hovno. Nemůžu s tím hnout," a když viděla, jak se jeho očička rozzařují jakýmsi pocitem naděje, že toho zneužije, tak ho rychle poslala zpátky na zem: "Ale nikdy bych neudělala to, cos včera vymyslel. Nechápu to, nečekala bych to od tebe," snažila se vyvolat pocit viny, snad, že by se chytil za nos, omluvil se a nabídl, že tu seminárku napíše.

"Hodně jsem o tom přemýšlel," pokračoval a to nelhal, Aleny měl plnou hlavu. Bývaly doby, kdy do ní byl zamilován, to už tedy pominulo, ale stále ho hodně přitahovala. Byla menší postavy, blondýna, jak se říká holka krev a mlíko a pod černým tričkem s výstřihem se rýsovaly pěkné trojky. "Stačilo by mi, kdybys mi ho vykouřila," vysoukal ze sebe rychle a styděl se, jak nikdy předtím.

"Ty jsi blázen!" vykřikla nedbaje, že někde už opět zvonilo a někde může ještě probíhat vyučování. Ale on zatlačil. "No, jak myslíš, ale podělat to na konci třeťáku, to bych teda fakt nechtěl. Zvlášť, když vím, co na to asi tak řeknou u vás doma." Alena teď trpce litovala, že se tomu člověku občas docela svěřovala. Na krajíček se jí draly slzy, on mezitím zabouchl skříňku a odcházel. Doběhla ho uprostřed chodby.

"Počkej! Nešlo by to nějak jinak? Já ti zaplatím," naléhala. "Cenu jsem stanovil," odpověděl nezlomně.

"Ale já nemůžu, to ne," bránila se a slzy začaly téct. Dobře věděla, že to sama nenapíše a neznala nikoho jiného, kdo by jí s tím mohl pomoci.

"Já ti zas nemůžu pomoct podvádět a nic z toho nemít," dodal rezolutně.

"A jak by sis to jako představoval? Kde?" odpověděla a okamžitě nevěřila vlastním uším, že to řekla.

"Jsem teď doma sám, stačí jít se mnou," řekl.

Alena jej následovala.

***
K Vítkovi to ze školy bylo přes půl města, zhruba 20 minut. Nejdelších 20 minut v dosavadním životě, říkala si Alena. Z amerických seriálů znala spojení Walk of shame, kdy se holka kradla nad ránem od kluka z pokoje na kolejích po strávené noci a měla pocit, že každý, kdo ji potkal, věděl, odkud jde a co se tam dělo. Tak tady to byl walk of shame ještě před aktem. Ještě předevčírem dopoledne se zvládali normálně bavit, teď celou cestu nepadlo jediné slovo.

Vítek otevřel dveře panelákového bytu a vzal ji dovnitř. Za dveřmi se vyzuli a gestem ji nasměroval do svého pokoje. Stále věřila, že ho přesvědčí, že to vlastně takhle ani on nechce. On se ale posadil na postel a pokynul jí, aby si sedla vedle. Poslední šance, teď musí do citlivého udeřit ona.

"Byl jsi někdy s holkou?" snažila se při tom potlačit v hlase vztek, zoufalství a zlost. "Nebyl, viď?! To chceš, aby tvůj první zážitek byl takovýhle?" zeptala se a marně doufala, že místo přikyvování si to rozmyslí.

"Chci, aby to bylo s někým, koho mám rád," odpověděl a ještě víc ji namíchl. "Ty mě máš rád a nutíš mě do tohohle?" nestačila se divit. Nastala chvíle mlčení.

"Ano," vysoukal ze sebe po chvíli. "Chci to prostě s tebou zažít. Užíralo mě, že jsi chodila s takovým tím pitomcem s motorkou, ta představa, že tě měl," vzpomínal na své pocity z prváku a připomněl jí při tom Marka, jejího prvního a doposud jediného přítele, se kterým byla od tanečních až do konce druháku. Od té doby byla sama. A rozhodně to nebyla nějaká velká ztráta, Vítek měl pravdu v tom, že to byl pitomec, který se akorát předváděl na pionýru nebo co to bylo, tu motorku nesnášela.

Dotkl se jí. Pravou ruku položil na její rameno a pomalu sjížděl po paži dolů, až ji vzal za ruku. Jí běhal mráz po zádech. "Napíšu ti perfektní seminárku," sliboval. "A postarám se, že minimálně s dějákem do maturity problém mít nebudeš," pokračoval.

"Tak dobře," přikývla zoufale. Vítek se k ní nahnul ve snaze ji políbit, ale Alena ucukla. "Ale tohle ne!" zastavila ho. Nevypadalo však, že by mu to moc vadilo. Zvednul se z postele, stoupl si před ní, rozepnul u riflí pásek🡕 , knoflík, zip a nechal je spadnout ke kotníkům. Vysoukal se z nich a nohou je odkopl pryč.

Stál teď před ní v černém tričku a modrých boxerkách. Bylo jasně vidět, že je vzrušený. A také to, že není zrovna žádný obr. Alena se na něj dívala, jestli to opravdu myslí vážně, on pozvedl obočí a přikyvoval, tak zvedla ruce, položila je na jeho kyčle, vzala oběma rukama jeho spodky a stáhla je.

Jeho přirození se jí zaklimbalo před obličejem. Byl přibližně stejný, možná o malinko menší, než měl Marek, bylo jí hned jasné. Marek měl 15 centimetrů, to ví od chvíle, kdy blbli s pravítkem a ona ho přeměřila.

Vzala ho do pravé ruky a začala po ní přejíždět sem a tam. Trochu doufala, že to Vítka tak rychle tak hodně vzruší, že se udělá, než ho bude muset vzít do pusy. Tuhle praktiku nenáviděla a Marek se jí za skoro dva roky vztahu dočkal jen asi třikrát. Ale na to Vítek čekat nechtěl. "Do pusy, prosím!" To prosím bylo čistě formální, spíš jí to poručil.

Byl ale trochu výše, tak mu pokynula, ať si lehne. Takhle alespoň bude mít víc kontrolu ona, myslela si Alena. "Svlíkni se taky," řekl prosebně Vítek. Alena zakroutila hlavou, že si to nedomluvili, Vítek ale dál naléhal. Však nahou si ji představoval nesčetněkrát a prostě se chtěl přesvědčit o tom, jak moc se jeho představy liší od reality. Ale to byla další hranice, kterou se Aleně nechtělo překonávat. Navíc, co ji zaručí, že když bude před ním nahá, tak on nezkusí něco víc? Že to není takový slušňák, jak si tři roky myslela, už za posledních 24 hodin předvedl několikrát.

Alena nicméně nedokázala dlouho naléhání odolávat a sundala tričko. Rozepnula si černou podprsenku a vypustila své trojky. Že je fascinován hlavně jimi, věděla. Doufala, že ho to dostatečně zabaví. A napadla ji spásná výmluva, proč nesundávat spodek – vymluvila se na to, že má své dny. Byla to lež, ale doufala, že to Vítek nebude ověřovat. Ostatně, radši mu k tomu nedávat možnost, řekla si.

Klekla si k němu z boku, předklonila se a jeho trčící pyj vzala do úst. Jemně přejela rty po předkožce, kterou tak opatrně stáhla. Strčila si ho do půlky do pusy, pak ho zase vytáhla. Jezdila po něm ústy sem a tam, jazykem kmitala po žaludu a jednou rukou mnula varlata.

Bylo vidět, že Vítkovi se to hodně líbí. Rukou se snažil se dostat na Alenina prsa. Jedno se mu podařilo nahmatat. Měla trochu pocit, jakoby se jí snažil podojit. No, že to s holkou neumí, to věděla a ona si to nepřišla užívat, takže jí to ani nevadilo. Hlavně to mít rychle za sebou, přála si.

Zkusila vytvořit v ústech podtlak a pořádně Vítkův penis sát. Teď narážela na to, že jí orální sex vždy odpuzoval, takže sama neměla moc zkušeností. Ale Vítek ji kritizovat nebude, věděla. Ruku z varlat přesunula na penis, chytla ho u kořene a začala honit, přitom jazykem pracovala na žaludu. Když se přemohla, aby se na Vítka podívala, viděla, že má přivřené oči a slastně polohlasně vzdychá.

Zase mu mnula varlata, když znovu vzala penis co nejhlouběji do úst a začala sát, ucítila v něm cukání. Ten prevít ji nevaroval, že bude. Ale možná to ani sám nevěděl, napadlo Alenu. S holkou to přece jen bude asi docela jiné, než když si to dělal sám, což teď nepochybovala, že dělal.

První výstřik byl hodně prudký, naštěstí penis mířil na horní patro a Vítek jí to nepustil někam do krku, to by za sebe neručila. Přišel další záškub a s ním další dávka, a další a pak ještě jedna. Alena, které přišel orální sex nechutný a svému stálému partnerovi ho poskytla jen třikrát a s tím, že jí před koncem musel varovat, teď měla plnou pusu spermatu kluka, jenž se jí za poslední den neuvěřitelně znechutil. Všimla si cestou do pokoje, že hned vedle dveří je na chodbě koupelna. Zvedla se a rychle utíkala to vyplivnout....

"To bylo skvělý," ozvalo se mezi tím z pokoje. "Ty jsi skvělá," pokračoval Vítek, který v očích Aleny byl všechno, jen ne skvělý. "Děkuju," vysoukal ze sebe ještě. Alena musela pryč. Popadla podprsenku, rychle ji navlíkla a zapnula, natáhla přes ni tričko a nasadila si na záda batoh🡕 . Při obouvání jen pronesla. "Deset normostran a dodrž termín," pak za sebou zabouchla dveře.

***
Stihla vyjít před dům, zajít za roh, pak už nemohla. Míra znechucení dosáhla takové úrovně, že to její žaludek nedal. Udělala dva rychlé kroky k přilehlému křoví, předklonila se a zvracela. Lidi na ni překvapivě koukali. Na ulici jich bylo kolem asi 10. "Ta je asi vožralá," povídaly se dvě starší důchodkyně. Teď to byl opravdový walk of shame.

Tenhle příběh má ale happy ending a nejen v podobě Vítkova vyvrcholení. Svoji část dohody splnil a opravdu dodal včas seminárku podepsanou Aleniným jménem. V Bakalářích se za pár dní po odevzdání Aleně objevila jednička, na vysvědčení pak ze semináře čtyřka.

Alena mohla dokončit ročník, čtvrťák byl už oproti tomu procházka růžovou zahradou, i maturita. Alena zvládla vystudovat ekonomku, tu, které se přezdívá Nejtěžší gympl v Praze, a našla si místo účetní. S Vítkem ale do konce gymplu prohodila maximálně Ahoj. Jejich kamarádství skončilo onoho odpoledne v té posteli. Jestli mu to za to stálo, to ví jen on sám.