Zakázané léto erotické povídky

Příběh, který vám budu vyprávět, patří mezi ty, které psal sám život. Klidně by mohl patřit do série "bakalářských příběhů"... no ale posuďte sami.

Píše se rok 1991. Česká republika a její obyvatelstvo stále prožívají euforii ze svobody. Lidé si hromadně vyřizují živnostenská oprávnění a začínají podnikat. Těm šikovnějším se daří a sice pomalu, ale jistě začínají bohatnout. Hranice jsou pro všechny otevřené, už není potřeba žádat o doložky a podobné nesmysly. Prostě vezmete pas a jedete, kam chcete. I já jsem v létě toho roku chtěla jet na dovolenou. Byla jsem tehdy sama, čerstvě rozvedená. Nově nabytá svoboda si na mém manželství vybrala svou daň. Moje dobrá kamarádka Lenka mi chtěla zpříjemnit léto, a tak mi nabídla, jestli nechci s ní a její dcerou jet na týden k moři – do Chorvatska. Tehdy samozřejmě ještě Jugoslávie. Chtěla jsem moc. Vypadnout z bytu, ve kterém jsem zůstala sama.

Jedeme. Autobusem, jak jinak. Když nastoupíme, zdravím se s Lenkou a její dcerou Veronikou. Veronice bylo čerstvě 18 let. Lenka mi ale představuje ještě někoho jiného – syna své známé, Romana. Vysoký, blonďatý hošík s krátce střiženými vlasy mi podává ruku. Má velkou dlaň a pevný stisk. "Alžběta," představím se. Veronika se posadí společně s Romanem za nás s Lenkou.

"Kdo to je?" šeptám Lence a ptám se spíše očima. Lenka mi naznačí, že mi to řekne později. Autobus se rozjede a vyrážíme směrem k moři.

Určitě jste viděli Účastníky zájezdu, a tak vám nemusím cestu autobusem popisovat. Udělejte si obrázek sami, nebo se na film znova podívejte. Lenka mi cestou vypráví jak se společně s rodiči Romana znají už několik let, strávili společně loňskou dovolenou v Řecku, kde se Veronika s Romanem skamarádili. Letos museli Romanovi rodiče narychlo odcestovat za prací někam do ciziny a tak jí Veronika požádala, aby vzali Romana sebou. Podívám se za sebe. Už dokonale vyspělý muž, ramena má široce rozložená, minimálně 180 cm. "Kolik mu je?" ptám se. "Osmnáct" odpoví Lenka. " A ty se nebojíš o Veroniku?" ptám se napůl ze srandy a napůl starostlivě. Lenka mi chce něco odpovědět, ale právě jsme dorazili na hranice.

Jsme na místě. Máme dva dřevěné bungalovy, které jsou součástí velkého kempu nedaleko centra města Poreč. Bungalovy jsou patrové. V přízemí je jeden pokoj, kuchyň a sociální zařízení. V patře jsou další dva pokoje přístupné po venkovních dřevěných schodech. Lenka s Veronikou se ubytovaly společně. Já jsem měla vedlejší bungalov a Romana jsme ubytovali nahoře v jednom ze dvou pokojů. Jeli jsme celou noc a přijeli dopoledne, proto jsme se hned po ubytování vypravili k moři.

Na pláži bylo rušno a chvíli nám trvalo, než jsme našli vhodné místo k opalování. Těšily jsme se společně s Lenkou, že si budeme užívat tepla a moře. Veronika i Roman už byli dospělí. Napadlo mě, že bychom je měli trochu hlídat, ale pak jsem tu myšlenku zahnala. I když Lenka přece jen cítila jistou povinnost za Romana – nebyl to její syn, ale někoho cizího. Vlastně mě to vždy zaráželo, že s tím Lenka souhlasila. Pravda ale taky je, že Roman byl v pohodě kluk. Byl trochu sám pro sebe, ale když potřeboval, dokázal komunikovat. Většinu času ležel vedle nás na dece a četl si nějakou knihu. K mému překvapení si všímal Veroniky méně než bych v jeho věku čekala.

Hned první den na pláži mě překvapila jeho postava. Měl opravdu široká a svalnatá ramena. Hruď měl vypracovanou s pevnými a vyrýsovanými prsy. Na rukou svaly. Určitě musel cvičit. Upozornila jsem na to Lenku. Smála se tomu a vyprávěla mi, že když byli před rokem společně s jeho rodiči v Řecku, byl Roman spíše zavalitý a nemotorný kluk. "Hmm, asi šel do sebe," shrnula to nakonec.

Většinu dní jsem trávila ležením u vody a opalováním. Příležitostně jsem se chodila projít po promenádě, která byla přímo u pláže. Nevím, kdy přesně jsem si to uvědomila, ale najednou jsem zjistila, že mě Roman, nebo spíše jeho tělo, čím dál tím víc přitahuje. Co si přesně pamatuji, je nepříjemný pocit, který se mě zmocnil. Ve svých téměř čtyřiceti už jsem byla zralá žena. Měla bych být schopná si poradit se svými pocity. Pravdou ale je, že po rozvodu s mým mužem jsem moc tělesného vzrušení (takhle mi to přijde správně pojmenované) nezažívala.

Napřed jsem Romana pozorovala na pláži. Schválně jsem ho vyhledávala ve vodě. Přes sluneční brýle jsem se na něj dívala, když přicházel a odcházel. Jednou odešel plavat na celé dopoledne, až jsme se s Lenkou bály, že se někde utopil. Už jsme začínaly panikařit, když se objevil před námi ve vodě. Všechny svaly na něm hrály. Chlubil se, že přeplaval celou zátoku, asi kilometr tam a kilometr zpět. Lenka byla naštvaná a vynadala mu, že nám o tom neřekl. Tehdy jsem poprvé pocítila touhu dotknout se toho mladého a svalnatého těla. Pamatuji si to jako by to bylo dnes.

V dalších dnech jsem zacházela dál a dál ve svých fantaziích. Sluneční brýle teď pro mě byly můj hlavní nástroj. Už mi nestačilo pozorovat Romanovo tělo – beze studu jsem hleděla na jeho plavky a dmoucí se mužství. Představovala jsem si tvrdé a hladké přirození. Koukala jsem mu na zadek, kdykoliv se postavil a odcházel do vody. V takovou chvíli jsem se snažila vždy ležet na břiše, abych mohla tisknout svou pánev proti tvrdé kamenité pláži. Přes den jsem chodila na pokoj a tam si to dělala. Někdy ve stoje, někdy v sedě na židli. V noci jsem si to dělala v posteli na zádech. Rozevřela jsem nohy doširoka a představovala si, jak nade mnou Roman stojí a dívá se. Jeho plavky se napínají a já oběma rukama rozevírám své ženství, ukazováčky obou rukou si projíždím po vnitřních stěnách. Uspokojená jsem později usínala, jen abych se v noci probouzela s novým vzrušením.

Blížil se konec dovolené a já jsem byla šťastná i smutná zároveň. Šťastná, že skončí mé utrpení a Roman mi zmizí z očí. Smutná, protože jsem si byla vědoma, že Romana mít nemůžu. I když už mu bylo osmnáct, pořád to byl syn kamarádky mé kamarádky. Mimochodem – Lenka si snad ničeho nevšimla. V průběhu dovolené jsme se shodly, že Roman vypadá mimořádně vyspěle, a dokonce i ona prohodila, že by stál za hřích. Obě jsme se tomu smály. Ale ona ani netušila, jak moc jsem v tom byla až po uši.

Odpoledne jsem šla opět na pokoj. Cestou jsem procházela kolem trhu a i když mě to napadlo už dříve, dnes už jsem neodolala. Koupila jsem si jednu větší cuketu. Spěchala jsem na pokoj tak, že mi ani nedošlo, že dveře do bungalovu jsou odemčené. Shodila jsem ze sebe plavky. V ruce jsem držela tu cuketu a uvědomila jsem si, že nemám nic, čím bych ji zvlhčila. Přiložila jsem ji ke svému klínu. "Copak jsi se zbláznila," napadlo mě a nahlas jsem se rozesmála. Pak jsem ale vyšla z pokoje a omyla cuketu v kuchyni. Vrátila jsem se do pokoje a posadila se na židli. Znovu jsem cuketu přiložila ke svému klínu, ale tentokrát jsem ji tiskla proti sobě. I když jsem dala jednu nohu nahoru, nebylo to pohodlné. Postavila jsem se, dala jednu nohu na židli a levou rukou jsem si cuketou opatrně začala masírovat vchod. Přivřela jsem oči a představovala si, jak ke mně Roman přistupuje. Nesmělý, vzrušený. Sundávám mu plavky a hledím na jeho právě dospělé mužství. Nikde ani chloupek. Obrovský, krásně růžový. Líbám ho na hruď a dotýkám se jeho svalnatého těla. Cítím, jak zrychleně dýchá. Beru ho do úst. Cítím, jak se pomalu otevírám, a cuketa milimetr po milimetru vstupuje do mých útrob. Dřepla jsem si. Teď držím cuketu oběma rukama a jemně ji vsouvám dovnitř. Mé tělo se brání, přesto méně a méně. Roman se na mě dívá shora a já saju jeho přirození. Je slané od moře. "Au!" – na chvíli to zabolelo, ale najednou už mi nic nebránilo. Vsouvala jsem cuketu hlouběji a hlouběji. Zapřela jsem ji o zem. Pravou rukou se chytám stolu a levou jen kontroluji, aby cuketa nepodjela. Jezdím teď po té obrovské zelenině nahoru a dolů. Nemůžu popadnout dech. Celé mé tělo elektrizuje. I Roman v mých představách se posadil, dívá se na mě a honí si ho přede mnou. Vidím, jak mu klouže v ruce a jak se mu rýsují svaly na předloktích. Vyvrcholila jsem stejně jako moje představa. Nikdy na to nezapomenu. Bylo to tak intenzivní, že i dnes, po tolika letech, nevím, jestli to bylo reálné.

Druhý den jsme sedli na autobus zpět do Československa. Byla to pro mě z mnoha důvodů zlomová dovolená. Asi nejzásadnější bylo, že jsem objevila svou fascinaci pro zajíčky. Od té doby jsem o staršího muže nezavadila. Ač jsme spolu nikdy nic v reálu neměli, Roman byl první.

A bakalářská pointa? Asi po deseti letech jsme se na oslavě narozenin Lenky s Romanem potkali. Sice mě nepoznal, ale já jeho ano. Přiznal se, že byl tehdy na dovolené mnou naprosto fascinován a často si v noci honil nad představou o mně. Dokonce prý zvažoval, že mě někde překvapí, když jsem tak často odcházela na pokoj. Škoda, že to neudělal.