Zakázané uvolnění erotické povídky

Jsou příběhy, které nedokážu vyprávět jinak než s mokrou kundou. A tohle je jeden z nich.

Stála jsem na břehu řeky a říkala si, že jsem se definitivně zbláznila. Byla zima taková, že by se i mosty nejraději sbalily a odtáhly do tepla, a já tu stepovala.
To jsou ty noci, kdy vám někdo, kdo vám byl kdysi kurva blízko, napíše z ničeho nic, že stojí pár metrů od vaše domu a chce si promluvit. V tu chvíli jednoduše nemáte čas řešit, co máte na sobě. Prostě vyběhnete ven, s copem, co vám mlátí do obličeje, v legínách, tričku a křiváku, který taháte už od gymplu. A napjatě očekáváte, co se bude dít.

Na telefonu mi blikla zpráva: "Jsem tady. U hřiště." A moje hlava, co se poslední tři roky snažila dělat, že na něj zapomněla, se z toho najednou probrala, jako by jí někdo vrazil defibrilátor.

Uvnitř jsem ucítila směs adrenalinu, nervozity a vzrušení. Nevěděla jsem, co čekat. Tohle neplánované noční setkání, kterému jsem roky odolávala, mi začalo vibrovat v klíně ještě dřív, než jsem zahlédla jeho siluetu ve tmě. Stačilo vědět, že je blízko, a moje tělo se přepnulo do módu čekání, chtění, nadržení.

Když jsem ho uviděla, realita mě trochu kopla. Ne žádný model, žádná fitness figurína. Prostě velký chlap. Vysoký, mohutnější, trochu břicho, trochu svaly, přesně ten typ, co vypadá obyčejně jen do chvíle, než si uvědomíš, že má v sobě něco, co se blbě popisuje a ještě hůř ignoruje. Chlap, nad kterým ženské slintají ne proto, že má vyrýsovanej hrudník, ale protože z něj to charisma prostě leze jak teplo z kamen.

Džíny, bunda, pod ní šedá mikina, ruce v kapsách. Postoj, ve kterém byla únava i rozhodnutí a hlavně to staré napětí mezi námi, které se, jak se ukázalo, během těch let ani nehnulo. Tmavé husté vlasy, výrazné obočí a ty jeho modré oči. A pak ta vůně. Směs dražšího rumu, studeného prosincového vzduchu, jeho samotného a parfémů od CK, který jsem poznala na první nádech. Čichová paměť je svině. A ta moje zvlášť.

"Zmrzlá." konstatuje místo pozdravu. Ten hluboký, klidný hlas. Žádné ahoj. Žádné jak se máš, chyběla si mi. Prostě konstatování faktu.

"Jen trošku." zalžu. Třásla jsem se jak ratlík.

Jedno obočí mu cukne nahoru. Ten výraz znám moc dobře. Výraz člověka, který ti nevěří ani slovo, ale nemá potřebu ti to vysvětlovat. Prostě jedná. "Pojď." řekne jen a vezme mě za ruku. Jakoby na to měl pořád nárok. Jakoby tam nikdy nebyla tři zatracená roky ticha.

Cesta ke klubovně je chvíli absurdně normální. Šustění štěrku, mlha nad hřištěm, světlo z lamp, co poblikává, jako by se nám snažilo naznačit, že tohle je objektivně jeden z nejblbějších nápadů mýho života.
A přesně v momentě, kdy mě vzal za ruku, mi mozek kompletně zhoubovatěl. Stačila ta jeho velká tlapa. Teplá, jistá, a já měla pocit, že takhle to má být. Že jsem doma. Že ten chlap, co jde vedle mě, není jen můj starý kamarád. Že je to... něco. Něco, co jsem si roky zakazovala pojmenovat, protože by se mi jinak rozsypal život.

V hlavě mi běželo všechno najednou. Jeho žena. Moje manželství. To staré přátelství, které se vždycky chovalo jako něco víc, ale oba jsme dělali, že ne. Všechny ty zprávy, co končily těsně před větou, která by už nešla vzít zpátky. Všechno to balancování na hraně. A mnohdy i za hranou. Všechna moje odmítnutí v době, kdy jsem si myslela, že se musím chovat slušně, protože na otevřené vztahy se tehdy u nás doma ještě nehrálo. Všechny jeho ústupy ve chvíli, kdy se toho polekal víc než já.

A pak dnešek. Pár zpráv. Bylo mi úplně jasné, že ten rum mu dodal odvahu. Každý zná tyhle blbé nápady s dvojkou v žíle. Někteří z nás, bohužel, až moc dobře...

A já jdu vedle něj, ruku v jeho dlani, a místo toho, abych si v hlavě srovnávala hodnoty a morálku, přemýšlím jen o tom, jak voní jeho krk pod tou mikinou a jestli mě taky tak moc chtěl, nebo se to všechno děje jen v mojí hlavě.

U dveří klubovny vytáhne klíče. Odemkne tak samozřejmě, jako by odemykal vlastní byt. Otevře, trochu se ukloní, ten jeho ironickej gentleman: "Račte, madam." Vejdu první. V nose mě praští známá směs: pot, staré dřevo, guma z míčů, trocha sava ze sprch. Všude se rozléhá ticho.
Místo, kde by se normálně převlékali kluci na fotbal. Teď jen já, on a atmosféra hutná, že by se dala krájet.

Zabouchl za námi. Dveře cvaknou. Ten zvuk mi sjede po páteři. A v tom prázdným prostoru najednou nebylo slyšet nic než můj dech a jeho kroky na starých dlaždicích. Hřiště se rozplývalo za sklem, všechno důležitý se smrsklo do šatny.
Otočím se k němu s připravenou větou, nějakým chytrým vtípkem, co by to odlehčil. Nedostanu se ani k prvnímu slovu.

Je u mě. Dvě vteřiny ticha. A pak náraz.

Přitlačí mě zády na zeď tak prudce, až mi přes křivák přeběhne chlad. Jednou rukou mě chytne za cop, stáhne hlavu dozadu, jako by mi připomínal, kdo má zrovna navrch. Druhou rukou mi sjede po boku, přes křivák, přes boky, zastaví se na hraně legín. Dívá se mi do očí z takové blízkosti, že vidím každou žilku v té jeho šíleně modré duhovce.

"Víš, kolikrát jsem tohle měl v hlavě?" zamručí, skoro zavrčí. "A pokaždý jsem byl ten zkurveně rozumnej, co radši couvnul."

Nevím, co odpovědět. Tak jen otevřu pusu, abych řekla něco chytrého, ironického, něco ve stylu "tak dneska už asi nejsi" Nedořeknu to.

Přitáhne si mě a začne líbat, žádné hledání rytmu, žádné rozjíždění nasucho. Rovnou nadoraz, jako když někdo roky držel dveře zavřené a najednou je vyrazí ramenem. Tvrdý, horký, hladový polibek. Jeho jazyk je v mojí puse dřív, než stihnu vůbec nadechnout, a tělem se na mě přirazí tak silně, že ucítím každý centimetr jeho těla: břicho, hrudník, stehno, i to tvrdé péro v džínách, které mu vystřelilo nahoru, jakmile se mě dotknul. Drží mě za cop jako kurvu, co mu patří, a tou druhou rukou mi sjede na zadek a sevře ho tak brutálně, až musím zasténat přímo do jeho úst.

A mozek má jasno. Takhle se nechová kamarád.
Takhle se nechová hodnej manžel. Takhle se chová chlap, co to roky žral v sobě a už prostě nemůže.

Měla bych uhnout, říct stop, vytáhnout nějakou rozumnou větu o rodinách a hranicích, ale hovno. Místo toho mu vyjedu jazykem naproti a obě ruce strčím pod mikinu. Teplej, pevnej, žádnej fitnessák, ale chlap s břichem, svaly a chlupy. Přesně jak to miluje moje kůže. Sevřu látku, stáhnu si ho ještě blíž, až mě skoro zvedne ze země, a veškerý vztek za roky nicnedělání, mlčení a opatrnosti se mi rozpouští pod prsty v jediném syrovém, slastně živočišném vědomí:
Konečně mě takhle drží. A je to jediný, co teď chci, aby mě mrdal jako svoji kurvičku.

"Jsi studená jak mrtvola." zamumlá s tím svým typickým humorem, když se na vteřinu odtrhne. Čelo má opřené o moje, dech rozhozený. "Potřebuješ zahřát."
Cítím, jak se mi stáhnou koutky. "Tak mě zahřej." vyklouzne mi. Bez přemýšlení.
Modré oči se zablýsknou. Něco v něm cvakne.
"To neříkej dvakrát." zavrčí potichu. Jeho ruka mi sklouzne z copu na krk. Cítím jeho péro přes džíny, tvrdý jak kámen, a celý svět se smrskne do jediného faktu: že mě chce. A že já chci, aby si mě vzal, jako by mu patřila každá díra na mém těle.

Strhne ze mě křivák i tričko a posadí mě na lavičku tak rychle, že ani nemrknu. Najednou jsem tam jen v modré krajce, bradavky tvrdé jak kámen, tělo napnuté. Chvíli nic nedělá, jen stojí přede mnou a žere mě očima. Žádné kecy. Jen pohled chlapa, který právě vidí to, o čem si roky honil fantazie, má najednou před sebou. A že jestli to teď neudělá, už nikdy. Pohled mu sklouzne z očí na prsa, na bradavky, zpátky do očí. Cítím, jak mi pod tím pohledem cukne v podbřišku.

Sehne se ke mně a vezme bradavku do pusy přes krajku. Jazykem ji obkrouží, pomalu, záměrně, jako by si mě ochutnával. Pak ji zkousne. Tvrdě, přes látku. Hlava mi padne dozadu, prsty mu zajedu do vlasů a vyjede ze mě to nejupřímnější: "Kurva..."

Jednou rukou mě přitiskne k sobě, pevně, až cítím jeho hrudník, teplo, jeho dech na krku. Druhá ruka klouže dolů. Přes prsa, přes břicho, až k lemu legín. A pak ještě níž. Zatlačí prstem přes látku přímo na moji kundu, přesně na místo, které mám rozpálené jak pec. Cítím, jak jsem mokrá už jen z toho, že mě drží. Jak mu na prstu kloužu i přes tu směšně tenkou vrstvu. Pánev mi sama vyjede proti jeho dlani, jako bych prosila o víc. Zasténám, syrově, nechtěně. Nejsou v tom žádné finty. Jsem prostě kurevsky nadržená a vlhká. A on to ví.

A právě to ho dostává do varu.

Nakloní se k mému uchu. "Ještě pořád jsi taková hodná, slušná holka?" zašeptá. Hlas má hrubý, ironie tam pořád je, ale teď se míchá s něčím jiným. S čistokrevnou nadržeností. S rozhodnutím. "Protože jestli ne, tak..." Nedopoví. Nemusí. Prsty mi zajede pod lem legín a v tom doteku je všechno. Roky držení zpátky, roky představ, roky toho, co mezi námi viselo jako napnutý drát.

V tý chvíli mi to dojde naplno. Tohle už není žádná moje večerní fantazie, žádná rychlá představa, u který jsem si doma roztahovala stehna a dojela to sama. Tohle je realita.
Já. On. Klubovna. Tma za okny. A mezi náma roky nevyřčenýho, co se teď konečně utrhlo. A všechny ty večery, kdy jsem se dělala jen u představy jeho prstů... všechny chvíle, kdy jsem nasedla na dildo a představovala si jeho péro až po kořen... to všechno je najednou směšná náhražka proti tomu, jak mě teď drží. Jak mě chce. Jak si mě bere

A já chci, aby byl přesně tam, kde jsem si ho představovala celou tu dobu.
Ve mně.
V mojí kundě.
Až po koule.

"Nečekala jsem, že..." začnu.
"Mlč." uřízne mě tiše. Ne zle. Jen jistě. Jako by přesně věděl, že kdyby mi teď nechal prostor na rozum, začnu couvat. Zase do toho tahat rozum. Tak jako vždy.

Jeho ruka sjede mezi stehna. Najde tanga. Modrá, tmavá, nacucaná. Přitiskne na ně dlaň, chvíli mě v tom sevření jen drží. Jako by si ověřoval, že jsem fakt jeho. Že tohle už není jen fantazie.
Pohladí mě po pičce. Pak mi je pomalu přetáhne stranou a všechno se otevře. Pysky, dech, já. Všude kolem nás je zima, vzduch chladný, ale jeho prst je horký a jistý. Ne váhavý, ne opatrný.

Vjede mezi pysky, rozhrne mě, klouže přes tu mokrou, lesklou růžovou a na vteřinu se zarazí u klitorisu.
V tu chvíli se do prostoru rozlije ostrá vůně kundy, slaná, nespoutaná. Je to zápach nadrženosti, co nezná hranice. Vůně šťáv.

Na vteřinu zastaví u klitorisu, zatlačí. Celý tělo ztuhne, zdržím dech. Ví přesně, kam sáhnout, jak zatlačit, co vydržím a co mě zlomí.
Roky mě poslouchal, když jsem mluvila o tom, co bych nikdy neměla říkat nahlas. Roky mě četl mezi řádky, mezi fotkami, mezi slovy. A teď si bere moje tělo se stejnou jistotou.
Roztáhne mě palcem a ukazovákem, sleduje to svoje dílo soustředěně, klidně, jako by si právě otevřel motor. Přitom je to moje kunda.

Moje kunda, jeho trofej. Moje mokrá otevřenost, jeho vítězství. A v očích mu hoří to jediné: konečně.

Pak se narovná. Ruka na mém boku, pevná. "Sundej zbytek." řekne klidně. Bez tlaku. Stahuju legíny přes boky, stehna, lýtka, prsty mi ujíždí po kůži, boty letí do kouta. Praktické pohyby, sexy striptýz nikdy nebyl má parketa, ale cítím jeho pohled, jak mě slíká očima ještě dřív, než ze mě všechno spadne. Zustane jen ta podprsenka. On se usměje, jedním prstem zahákne za její okraj. "Tu si vezmu sám." Ten pohled mě v tu chvíli připraví o zbytek obrany.

Jsem rozevřená, mokrá, připravená, ale on si zatím jen hraje. A já vím, že tohle už do starých kolejí kamarádství jen tak nevrátíme.

Sundal mi podprsenku a já si připadala jak připravená kořist. Prsa mám akorát do dlaní, s velkýma dvorcema. Ty moje bradavky na něj čekaly. Tvrdý a napnutý. Dychtivý po jeho rtech. Sklonil se a olízl jednu, pak druhou. Přejel jazykem kolem dokola a pak si ji celou vzal do pusy. Nasával mě. Mačkal, sál, lízal, a když zadrhnul zubama o tu citlivou kůži, skoro to zabolelo, ale přesně to jsem chtěla.

Dlaní mi tiskne břicho, mapuje mě po slepu, pihy na prsu líže jednu po druhé. "Jsi jak kropenatá slepice." zasměje se a sjede jazykem přes hrudník. Aby se po chvíli začal věnovat mému krku.
Tělo se mi rozpadá mezi jeho zuby, jazykem a prsty, chuť, sliny, pot, všechno v jednom..

Ještě pořád sedíme na lavičce, když do mě prudce vjede prsty. Ne nejistě, ne opatrně. Přesně tak, jak jsem to od něj vždycky tajně chtěla. Nejdřív jeden. Pak dva prsty. A mokro okamžitě kolem nich. Zaryju mu nehty do předloktí a přirazím boky dopředu, jako bych se o tu ruku chtěla nabodnout. Prsty ve mně kloužou. Zrychluje. Palec mi přejede po klitorisu a já se proti němu nemůžu ubránit. Třu se kundou o jeho ruku, jako bych mu chtěla vyšoupat kůži. Pánev mi sama naskakuje do rytmu. Celá se kroutím na té ledové lavičce, jak kdybych už dávno zapomněla, kde jsme a kdo jsme. "Tak se udělej." zašeptá mi do ucha, těsně, tím tónem, který ve mně vždycky něco praskne. A praskne to. Rozlije se to mnou jak zkrat, chvíli se třesu, pak se mi napne celé tělo, až mu chytím zápěstí oběma rukama a držím ho v sobě, pevně, jako by záležel svět na tom, aby teď nepřestal. Vyteču. Mokro po jeho dlani, lavička pod náma čvachtne, já se směju a zároveň vzdychám, bez kontroly. "Pojď." zamručí. "Mam nápad..."

Chytně mě za zápěstí a táhne mě přes chodbu. Je zima, cítím ji na mokrých stehnech, třesu se, ale nejsem schopná nic říct. Otevře dveře do sprch, studený vzduch mě praští do bradavek, které už tak tvrdnou jen z jeho pohledu. "Je libo sprchu?" řekne. Stojím před ním nahá a vychutnávám si, jak se svléká. Ta jeho vůně, chlupy na hrudníku, břicho, které miluju víc než pekáč buchet, a pak jeho péro. Tvrdé, těžké, nalité. Oči mi samy sjedou dolů a on to vidí. "Zrychli to. Mrznu." zavelím netrpělivě. "Nějaká nedočkavá." zasměje se.

Pustí vodu. Nejdřív studená rána, syknu. Za pár vteřin se pára zvedá, dlaždice se lesknou. Voda mi stéká po zádech, po prsou, bradavky tvrdnou a linky na očích se rozpouštějí do černých potůčků, co mi tečou po tvářích. Nevypadám jako spanilá víla. Ani jako femme fatale. Spíš jako nadržené stvoření, co čeká na trest.

Kleknu si na mokrou studenou podlahu. Kolena zastudí, ale já cítím jen jeho péro. Chytím ho u kořene. Jedním tahem přejedu jazykem po celé délce. Nasaju špičku a hned ho vezmu hluboko. Tvrdě. Hladově. Hluboko, jako jsem to roky dělala jen ve svých fantaziích.

Voda mi teče do očí, řasenka mi stéká přes rty, míchá se se slinama, co mi kapou po bradě i po prsou na dlaždice. Chvíli si hranou jazykem s jeho žaludem. Krásně lesklý, hladký a růžový. On hluboce zamručí, sáhne mi do vlasů, jediným pohybem stáhne gumičku. Cop se mi rozpadne po ramenou a on mě chytne za kořen vlasů jako za madlo.
Řídí mě. Přiráží mě. Každý tah je mokrý, klouzavý, brutálně intimní.

Hltám vzduch mezi zasunutími. Sliny stékají mezi kozy, voda je splachuje, znovu stékají. On kouká dolů. Na mojí pusu plnou jeho péra, na rozmazané oči, na mokrou kůži, na to, jak se tisknu koleny ke studeným dlaždicím jak poslušná kurvička. Cítím, jak se mu to líbí víc a víc. Mačkám mu u toho koule a zrychlují trochu tempo.

Najednou mě stáhne za vlasy dozadu.
"Přestaň."

Vydechnu, odtáhnu rty od jeho péra. "Tak brzy...?" řeknu trochu zklamaně. Nakloní se, prsty mi přejede po mokré bradě, po krku, mezi prsama až k mému klínu.
"Chci nejdřív tebe." odpoví.

Zvedne mě a otočí čelem ke studené zdi. Dlaně mi přimáčkne na dlaždice, bradavky se nalepí na chlad a celé tělo se mi z toho napne. Chytí mě za boky, přitiskne mě k sobě a místo toho, aby mě hned vrazil, si dá načas.

Špičku žaludu přiloží mezi moje pysky. Jen krajíček a pomalu s ní krouží. Shora dolů. Zpátky nahoru, přesně po té mokré čáře, kde jsem nejcitlivější. Každé pomalé přejetí mi vyrazí dech. Čůrákem mi něžně projíždí pysky. Je to jako by si mě ochutnával, zjišťoval, kolik toho zvládnu, než mě začne mrdat doopravdy.

A pak přestane otálet. Jediným trhnutím boků do mě zajede až po kořen. Tvrdě, brutálně jistě.
"Božě." vyletí ze mě tak hlasitě, až se to odrazí od dlaždic.

On se jen krátce zasměje do mé šíje, přitiskne se celým tělem k mým zádům a začne přirážet. Nejdřív pomalu, hluboko, jako by si mě chtěl přečíst zevnitř. Každý tah rozvibruje celou pánev. Mezi námi to čvachtá tak nahlas, že by to přehlušilo i větrák. Chytne mě pod krkem, ne bolestive, ale pevně.

Pak přepne na tvrdé přírazy. Boky mi naráží o zeď. Ruce se mi na mokré ploše smekají, držím se jen vůlí a jeho tělem. Koulema naráží na můj zadek. Pleská to. Cítím, jak mě píchá hlouběji a hlouběji. Jedna jeho ruka sjede mezi moje stehna a přitiskne se na klitoris. Přesně. Tvrdě. Nezastavuje se. "Počkej..." zaskučím, protože cítím, že se brzy udělám. V kundě mi tepe. Moje vzdychání se nese celou místností. "Nepočkám." zašeptá mi do ucha a přirazí ještě tvrději, prsty na klitorisu v přesném rytmu.

Orgasmus mě probodne. Kolena se mi podlomí, ale on mě drží a já už nestíhám nic kontrolovat. Proud vytryskne, pak další a další, mokro cáká po jeho stehnech, po dlaždicích, po mých stehnech. Nedokážu ani stát, jen se směju, lapám po dechu a třesu se.

"To jsem chtěl vidět." konstatuje a snaží se u toho chytit dech.

Vypne vodu a než stihnu nadechnout, táhne mě ven, mokrá chodidla kloužou po podlaze, dech se nám sráží v páře. "Sem." zavelí, jako rozkaz, který tělo poslechne dřív než hlava. Šatna, kancl, smrad po dresech, starý gauč. Rozsvítí lampičku. Sedne si, roztáhne kolena a jen kývne. Klekám si nad něj, stehna se mi třesou. Prsty se zapřou o jeho ramena a celé moje tělo se napne, když mě chytí za boky a stáhne si mě dolů. Horko, tlak, jeho ruce tvrdé, jisté, vedou mě přesně tam, kde chce mít každý můj pohyb. Každé dosednutí je vlhké plesknutí, které zní v té malé místnosti jak facka. Jeho péro ve mně mizí tak hluboko, až zakloním hlavu. Je tlustý, pevný, plní mě celou. Každé dosednutí je mokrý zvuk, který se odráží od stěn. On mě drží za zadek, mačká mě, vede mě. "To tvoje péro..." vydechnu. Přirazím prudčeji. "A celý jen tvoje." slíbí. A znovu pořádně zmáčkne zadek.

Najednou mě zastaví. Posadí si mě koleny na gauč, kundu přímo nad jeho hubu. "Sedni si na mě." Ten tón mě rozpáře. Poslechnu.
Opatrně mu sednu na obličej. Cítím, jak mi bere mezi zuby pysky. Jazyk vletí do mě hned. Tvrdě. Rychle. Hladový. Celou mě bere, drží mě za boky, tiskne mě níž, ještě níž, až mu kloužu po tvářích. Jeho strniště mě pálí, škrábe. Jezdím mu po obličeji, mokrá, otevřená, vzdychám, lámu prsty o opěradlo, stehna se mi třesou jak posraný listy osiky.

Strčí do mě dva prsty. Hluboko. Bez varování. Prudké, přesné. Vyjeknu. První orgasmus mě sekne tak rychle, až mám chvíli tmu. Ztuhnu, zatřesu se. On nepřestane. Hltá dál tu moji úplně mokrou kundu. Ztrácím přehled o tom, co tam se mnou dělá. Cítím jen slastné vlny. Klitoris i kunda mě už bolí. Ani nádech pauzy. Jen víc. Ještě víc. Další orgasmus přijde hned v zápětí, rozlije mě to úplně. Teču po něm jako voda z přepuštěný hráze. Cáká to na jeho bradu, na rty, stéká to mu do krku. On to drží. Nehne se. Jen funí do mě, polyká mě. Nechá mě sedět na jeho obličeji, dokud z něj nekape moje šťáva jako zbrocenýho psa po lijáku.

Slezu z něj a klekám mezi jeho nohy. Je tvrdý jak kámen, žalud nalitý. Chytím ho oběma rukama, pohladím po celé délce. Honím ho. Nejdřív je zlehka. Pak si ho strčím do pusy. Hluboko. Sliny mi tečou, dělám mu to hlasitě, rychle, přesně. On chytne moji hlavu, drží ji. "Brzdi..." procedí, cítím, jak se mu škubne v břiše. Neposlechnu. Chci ho udělat. Chci mít jeho mrdku všude po těle. Zastaví mě až on, prsty za čelistí, tvrdě, těsně před tím, než by se udělal.

Položí mě na gauč, roztáhne mi nohy. Zvedne je na ramena. Zajede do mě pomalu. Tak hluboko, že zasténám bolestí. A on se usměje, jako by tu bolest chtěl. Priráží těžce, hluboko, drží mě za stehna, za boky, za kotníky. Dívá se mi do očí. Můj orgasmus přijde rychle. Už je spíš krátký, ale intenzivní. Tělo se mi stáhne kolem něj, v kundě to tepe, ale on nepřestane. Jede dál.

Otočí mě na všechny čtyři. Chytí mě za dlouhé mokré vlasy. Druhou rukou mě přitiskne k gauči. A vrazí do mě tvrdě. Tak tvrdě, až zavyju. Už jsem celá bolavá. Zvuk těl se nese celou kanceláří. Každý příraz je mokrá rána. A pak přijde poslední orgasmus. Třesoucí, prudký, výstřiky dopadají na jeho stehna, na gauč, do jeho pánve. Slyší to. Cítí to. "Neskutečný..." vydechne, fascinovaný, jako by to nechápal.

Klesnu a rozplácnu se na gauči. Klepu se.
On mě zvedne za bradu.
"Otevři pusu."
Poslechnu. Když mu ho beru do pusy naposled, je v něm už ten známý tlak. Cítím, jak mu cuká u kořene. Ruka ve mých vlasech ztuhne. Dám mu víc krku, víc jazyka, víc sebe. Veškeré poslední zbytky energie. On zprudka vydechne, krátce, přerušovaně. Cítím, že už na něj přichází orgasmus.

Zprudka mě přitiskne k sobě, drží mě u kořene tak pevně, až mi oči zvlhnou. A v tu chvíli do mě vystřelí dávku. Prudkou, horkou, tak silnou, že mě to na okamžik zarazí. Druhá vlna mrdky mě zalije o zlomek vteřiny později. Lapnu po dechu nosem, ale nepouštím ho. Jen ho držím hluboko, poslušná holčička. Mám pocit, že je toho strašně moc. Horká, slaná tekutina pálí v krku. Polykám.

Sténá do ticha, hluboce. Vím, že ho drtí každá moje milimetrová reakce. Že vidí, jak polykám ty poslední zbytky, jak se mi koutky lesknou, jak mi po bradě sklouzne jedna tenká linka, kterou si palcem setře a podívá se, jak ji jazykem slíznu.

A on jen stojí nade mnou, zadýchaný, úplně odevzdaný tomu, co se právě stalo. Jako by mu někdo vymazal mozek a nechal jen jediné: pohled na mě se semenem v puse, zničenou, ale jeho.

Konec nebyl žádná slavobrána. Žádné fanfáry. Seděli jsme vedle sebe na gauči, oba nazí, bosé nohy opřené o studenou zem. V místnosti byl cítit sex, pot, voda, stará koženka a něco, co bych nazvala klidem po boji. Oba jsme byli neskutečně utahaní.

"Měli jsme to udělat už dávno." řekl nakonec.

"Jo." souhlasila jsem. "A možná taky ne. Kdoví, koho by to semlelo víc."

Podíval se na mě tím svým způsobem, kdy se z něj nedá nic vyčíst. "I tak to stálo za to."

"Vážně si nekecal, když si říkal, že píchat umíš." zasmála jsem se. Trochu unaveně, trochu šťastně, trochu zlomeně. Raději nemyslet na to, kolik ženských už píchal.

Opřela jsem si hlavu o jeho rameno. Cítila jsem, jak mu buší srdce. Ne klukovsky splašeně. Spíš jako když někdo doběhne dlouhej maraton, na který se dlouho chystal a celou dobu si nebyl jistý, jestli to někdy fakt odběhne.

"Víš, co je na tom nejhorší?" zamumlala jsem.

"Co?"

"Že teď už vím, o co jsem ty roky přicházela." řekla jsem. Nebylo to jen o sexu. Bylo to o nás. O tom všem, co jsme pohřbili, protože jsme si mysleli, že musíme.

Bylo ticho. Takové to, které spadne mezi dva lidi, když si oba naplno uvědomí, co právě udělali. Cítila jsem jeho ruku na stehně, těžkou, teplou, jako by se jí nechtělo pryč. A pak ten nepatrný nádech, skoro nic, jen drobné trhnutí v hrudi. Ale přesně to mi řeklo víc než cokoliv, co by teď dokázal říct nahlas.

Pak mi dal pusu do vlasů. Ne tu hladovou, co mi dával před chvílí. Tuhle tichou, skoro opatrnou. Tu kamarádskou.

"Možná jsi o nic nepřišla." řekl tiše. "Kdybychom to udělali tehdy... možná bychom přišli o všechno ostatní."

Seděli jsme tak dlouho, než se noc za okny posunula o pár hodin. Neřešili jsme, co zítra, co doma, co potom. Nebylo to povolení ke vztahu. Nebyl to slib. Spíš něco jako uznání skutečnosti: že to tam bylo, celou dobu. Že jsme to oba cítili. Že jsme se báli. A že jsme se jednou potkali ve chvíli, kdy už jsme se bát nechtěli.

Když jsme se zvedli, prsty se nám na vteřinu propletly. Instinktivně. A stejně rychle jsme je zase stáhli. On zamkl klubovnu a schoval klíče. Já si zastrčila vlasy pod křivák, zhluboka nasála studený vzduch a měla pocit, že jsem se právě trochu přerodila. Nebo aspoň konečně přestala lhát sama sobě.

Věděla jsem, že tohle není začátek žádné pohádky. Nebyl to happy end. Spíš kapitola, kterou si člověk musí odžít, aby se sebou dál vůbec mohl žít. Protože kdybych tam tu noc nešla, celý život by mi v hlavě sedělo jedno obrovské "co kdyby" a rozežíralo mě zevnitř jako rez. A jestli se mezi námi ještě něco někdy stane? Nevím. Možná ne. Možná tohle bylo přesně to, co to být mělo. Nic víc, nic míň. Ale ten večer ve mně zůstane. Ne proto, že by z klubovny byla nějaká zasraná romantická svatyně, ale protože mě konečně přestal obíhat jak posranej satelit a prostě si mě vzal. Tak, jak mě měl vzít už dávno. Bez omluv, bez plánů, bez falešných slibů. A já mu to dovolila, protože jsem byla stejně v háji jako on. Některé věci prostě musíš jednou pustit z řetězu, jinak tě sežerou.

Když jsme se rozloučili a jeho silueta se ztratila v ranní mlze, nasadila jsem si sluchátka a pustila si This I Love od Guns N’ Roses. První tóny mi sjely po páteři jak studenej prst reality. Za chvíli mělo svítat. Ulice tiché, prázdné, vzduch ostrý. A já jsem šla. O něco klidnější. O dost unavenější. A hlavně, konečně smířená s tím, co se mezi námi celou dobu skrývalo pod kůží. Ještě že se na chvíli uklidím na druhou stranu zeměkoule. Třeba se tam poskládám...