Žena na lovu erotické povídky

Slunce dopadalo do ložnice skrz pootevřené žaluzie a osvětlovalo křivky Ivany, která stála před zrcadlem jen ve spodním prádle. Její tělo bylo smyslně baculaté, plné ženské síly – přes 130 kilo žhavého masa, velká prsa těžce spočívala na jejím břiše a zadek, velký a výrazný, se houpal při každém kroku jako pozvánka k hříchu. Byla nadržená. Pálilo to v ní už od chvíle, kdy ráno vstala. Touha po jiném – cizím – se jí vkrádala do mysli jako hladový stín.

Stála tam a pomalu si vybírala, co na sebe. Chtěla vypadat vyzývavě. Zvolila přiléhavé legíny, které obepnuly její masivní zadek jako druhá kůže, a hluboký výstřih, ze kterého jí prsa doslova přetékala. Přes ramena přehozila lehkou bundu, ale nezapnula ji – chtěla, aby její křivky byly vidět. Každý krok, každé zhoupnutí boků bylo záměrné. Dneska chtěla být ulovená.

Vyšla ven a zamířila do obchodního centra. Nešlo jí o nákupy. Její oči sjížděly po mužích – hledala výraz v obličeji, záblesk zájmu, zvědavosti... nebo prostého chtíče. V hlavě jí tepala jediná myšlenka – někdo cizí, tvrdý, hladový, kdo ji vezme jako kus masa, bez otázek a bez lásky.

Když vešla do menšího obchodu s oblečením, všimla si prodavače – mladší muž, lehce nervózní, ale očima jí sklouzl na výstřih. Ivana se usmála. Dneska nebude odcházet s prázdnou.

Ivana si už myslela, že má vítěze. Mladý prodavač byl rozpačitý, ale očima jí visel na prsou. Párkrát se ošil, pak ji zavedl dozadu za závěs, pod záminkou zkoušky jiného modelu. Ivana mu lehce přejela rukou po rozkroku, ucítila jeho tvrdý úd... ale když se naklonila blíž, zarazil se.

"Promiň... já... nemůžu," vyhrkl nervózně, červený až za ušima, a doslova utekl dozadu do skladu.

Ivana si povzdechla. Trochu zklamaná, ale rozhodně ne uspokojená, se vydala z obchoďáku ven. Cítila, jak jí mezi stehny pulzuje neukojená potřeba. Chtěla tvrdý sex. Chtěla být vzatá jako žena, ne litovaná jako baculka.

Poblíž nákupního centra se nacházelo menší vlakové nádraží. Když míjela plot, všimla si, že za ním je odstavená stará souprava – několik vagónů stála na slepé koleji. A opodál postával muž. Starší, robustní, padesátník s šedivějícím vousem a špinavou montérkou. Zapaloval si cigaretu a upřeně ji pozoroval.

"Dobrý den," usmála se na něj s úmyslnou pomalostí.

"No nazdar," zabručel a jeho pohled jí sjel rovnou do výstřihu. "Tohle se jen tak nevidí."

"Hledám trochu klidu... soukromí..." naznačila.

Muž se uchechtl. "Pojď za mnou."

Zavedl ji do jednoho z vagónů, který byl zřejmě určený k vyřazení. Uvnitř bylo kupé se zataženými závěsy a starými polstrovanými sedadly. Zavřel za ní dveře, zamkl, a beze slova k ní přistoupil.

Ivana se ho lehce dotkla – jeho vůně byla směs oleje, potu a mužství. Silné ruce jí zajely na boky, sevřely její velký zadek a stiskly, až zavzdychala. Přitiskl ji na stěnu kupé, zvedl jednu nohu na sedadlo a hned se dostával pod její legíny. Byl přímočarý, tvrdý, přesně to, co potřebovala.

"Ty jsi kus," zavrčel, když se dostal k jejímu vlhkému rozkroku. "Takovou bych si dal i každou směnu."

Ivana stála přitisknutá ke stěně kupé, její mohutné tělo se sotva vešlo mezi stará sedadla. Padesátník – strojvedoucí, silný a rozhodný – jí stáhl legíny ke kolenům jediným prudkým pohybem. Její boky se zachvěly, zadeček se nabídl jako na podnose.

"Ty to potřebuješ pořádně, co?" zavrčel jí do ucha, zatímco ji oběma rukama pevně chytil za boky. "Žádný mazlení. Pěkně hluboko. Do masa."

"Jo... přesně tak," vydechla Ivana, napůl vzrušením, napůl netrpělivostí.

V další vteřině do ní tvrdě pronikl zezadu. Kupé se naplnilo zvukem nárazu kůže na kůži – jeho tělo naráželo do jejího masitého zadku s pravidelnou, syrovou silou. Každý příraz v ní rezonoval jako rána kladivem, hlasité vzdechy a sténání se odrážely od stěn starého vagónu.

"Ty jsi nádherná děvka," zasípal, držel ji za boky, jeho nehty se zarývaly do její kůže. "Velká, měkká, nadržená..."

Ivana jen sténala, vychutnávala si každou vteřinu. Její masité půlky se mu třískaly o tělo, prsa se jí houpala pod tíhou každého přírazu a pot jí stékal po zádech. Byla v extázi. Opuštěné kupé se stalo chrámem hrubého chtíče.

Strojvedoucí neustával. Byl neúnavný, jako když řídí lokomotivu do kopce – tvrdě, bez slitování, pořád dál. A když už cítil, že to přijde, chytil Ivanu za vlasy, přitiskl ji hluboko na sedadlo a zaťal čelisti.

"Teď si mě vezmi celého, děvko..."

A pak do ní vyvrcholil. Dlouze, hluboko. Ivana vzlykla rozkoší, její tělo se chvělo, kolena se jí podlomila.

Oba zůstali několik vteřin v tichu, jen s těžkým dechem a potem na rtech. Venku projel jiný vlak – realita se pomalu vracela. Ale v tom kupé, v té chvíli, byli jen oni dva. On – muž plný síly. Ona – naplněná, uspokojená, konečně ztišená.

Když muž z ní vyklouzl a udýchaně odstoupil, Ivana ještě pořád cítila, jak jí v těle pulzuje dozvuk brutálního zásunu. Ale nebyla u konce. Ne dnes.

Pomalu se narovnala, její silné tělo se vztyčilo v celé své plnosti. Otočila se k němu čelem, z očí jí planul hlad. Bez jediného slova si stáhla bundu, podprsenku si rozepnula pomalu – záměrně – a nechala těžká prsa spadnout volně dolů. Potom si sama svlékla zbytek legín, zula boty... a zůstala před ním úplně nahá. Masivní, hrdá, rozvášněná.

Její tělo bylo jako bohyně chtíče – velká, měkká stehna se třela o sebe, břicho se jí zvedalo s každým hlubokým dechem, prsa jí visela jako dvě zralé trofeje. Zadek jako stvořený k sevření, k zakousnutí.

Bez ostychu si lehla na záda přímo na starou sedačku v kupé, roztáhla nohy a zavzdychala. Rukou si projela mezi stehny a pak na něj pohlédla s výzvou v očích.

"Pojď znova... a dívej se na mě celou," vydechla hlubokým hlasem. "Chci, aby ses na mě díval, když mě znovu vojíždíš... chci, abys viděl, jak se mi houpou prsa, když do mě tvrdě bušíš. Tohle je ženský maso. Tohle sis chtěl vzít. Tak si to vezmi pořádně."

Strojvedoucí jen tiše zaklel. Jeho pohled sjížděl po jejím těle – po prsou, břiše, rozevřených stehnech, nabízejících všechno, bez výhrad. V očích měl znovu ten hlad. Odhodil montérky, k ní přiklekl, a ještě než se ho dotkl, pronesl jen: "Tak jo, děvko... ještě jsi neskončila."

Strojvedoucí si ji prohlížel jako kus masa připravený ke zpracování. Jeho výraz ztvrdl, když znovu stiskl její stehna a rozkročil se mezi nimi. Ivana ležela s nohama dokořán, dlaně si opřela o boky sedačky, prsa jí volně spočívala na hrudi jako dvě těžké, měkké lákadla. Každý její dech je rozechvíval.

"Tak tohle jsem ještě nezažil," zavrčel a vklouzl do ní znova – tentokrát pomalu, ale hned vzápětí tvrdě a bez milosti.

Ivana zalapala po dechu. Její tělo se zachvělo pod prudkým přírazem. Padesátník do ní bušil jako stroj, sedadla pod ní vrzala, kovové části kupé rezonovaly s každým nárazem. Jeho ruce svíraly její boky, pak přejely k jejím prsům – sevřel je do dlaní, tahal, mačkal, jako by je chtěl vlastnit.

"Tohle je... ženská jak má bejt..." sípal mezi přírazy. "Velká, nadržená, poslušná..."

"Jo... ještě... ukaž mi, co v tobě je," vyzývala ho Ivana, její tělo se houpalo v rytmu jeho pohybů, prsa jí poskakovala ve vzduchu, každý úder z ní tahal další slastný sten.

Přirážel jako posedlý, jeho dech byl těžký a pot mu stékal po spáncích. Ivana si rukama dráždila bradavky, v očích se jí míhal chtíč a zvrácené uspokojení. Věděla, že ho má tam, kde ho chce.

"Chci to... na prsa... udělej se mi na ně," vydechla, když cítila, jak v něm narůstá vrchol.

Z poslední síly z ní vyklouzl, chytil se za kořen, napumpovaný a tepající. Ivana se napřímila v sedu, v předklonu, prsa jí visela těžce dolů – napjatá, připravená.

První výstřik dopadl přesně na horní část jejích ňader, horký a lepkavý. Druhý se rozstříkl mezi ně, stékal jí mezi rýhou, další kapky dopadaly na její břicho. Strojvedoucí zavyl, ztuhl v zádech a lapal po dechu, když se dočista vyprázdnil.

Ivana se dívala dolů – pokrytá, spokojená, stále nadržená. A s úsměvem olízla prst, kterým si přejela vlastní bradavku.

"Až budeš mít zase směnu... víš, kde mě najdeš."