Zvon zvonil jen chvíli erotické povídky

Agnieszka se uchýlila do bezpečné náruče starobylého kostela v polském Štětíně, okolo už pár let zuřila krvelačná druhá světová válka, za každou oběť téhle sadistické mašinérie ji krvácelo srdce a neměla již slz pro oplakání nesmírného utrpení prostého lidu. Svou duši zasvětila Bohu, víra v jeho nekonečnou lásku a všemocnost ji naplňovala klidem a tak, jako již nesčetněkrát předtím, ho i dnes šla poprosit k mramorovému oltáři, aby válku konečně ukončil. Oděna, v sesterské roucho, poklekla, pokřižovala se, v drobných prstech sevřela kuličky růžence a ponořila se do hlubokých a prosebných modliteb.

Se zavřenýma očima upínala svou mysl, všechny své myšlenky a duši vzhůru do nebes, když tu najednou vycítila, že v kostele již není sama. Polekaně se otočila za něčí přítomností a zrak ji utkvěl na německém vojákovi, který do kostela zavítal také, jestli zatoužil pomodlit se za své padlé bratry, o tom si dovolila pochybovat, spíše se přišel na chvilku schovat před slunečním žárem. Stísněně na něj koukala, jak hledí se zakloněnou hlavou na klenutou klenbu stropu, měl ostré rysy ve tváři, hranatou bradu a nesmírně zářivě modré oči, připomněly jí pomněnky na louce nebo kvítky čekanky, když jako blankytně modré klenoty zářily v trávě, plně rozkvetlé na sluníčku. Úzké rty pevně sevřené, na hlavě ocelovou přilbu, na nohou těžké vojenské🡕 holínky. Zřejmě byl pod šedozeleným mundúrem samý sval a šlacha, i přes něj bylo vidět, že je urostlé a štíhlé postavy, mírně se zarděla a raději upřela zrak zpět na obrazy Křížové cesty.

Když se nabažil pohledem na tu architektonickou krásu, zrak mu spočinul na vnadné jeptišce, modlící se kousek od něj, přes uličku. I přes tu škaredou černou sutanu jasně viděl, jak nádherně veliký má kozy, vlasy schované pod čepcem dráždily jeho fantazii, jestli pak je blondýnka nebo brunetka? Každopádně, šukézní byla více než dost a jako jeptiška takřka nedobytné území, z čehož se mu začala vařit krev v žilách, taková nádherná prsatice a mrhá svým půvabem v klášteře, pod ním, v jeho náručí, by jí to slušelo daleko více. Zřejmě vycítila, že na ni kouká, tak k němu vzhlédla a zadívala se na něj, hned si všiml, že má krásně plné rty, drobný nos, mírně zardělá líčka a velké zelené oči, ach, takže zrzečka, to podívejme se na to, jeden zaleze do kostela před tím pařákem venku a jaké poklady se tu neskrývají? Polekaně zatřepotala dlouhými řasami, až zřetelně cítil, jak mu narůstá boule ve vojenských🡕 kalhotách🡕 , ale před služebnicí boží by se měl chovat důstojně a nemyslet na prasárny. Mírně se na ni pousmál a zadíval se jí do očí.

"Ahoj" pozdravil ji zdvořile, neušlo jí, že má docela drsný hlas, okamžitě uhnula pohledem, poněvadž výraz v jeho očích ji hodně znejistil, takhle se dívají muži na ženy, když mají v myšlenkách hřích a on měl určitě pod vojenskou🡕 přilbou🡕 bezbožných myšlenek velkou spoustu.
Ale ty jeho oči, jako lístky chrpy a ten líbivý úsměv, těžce polkla a pevně v prstech stiskla kuličky růžence.
Ale, ale, ale... Dala by si říct, blesklo mu hlavou, tenhle pohled v očích ženy už mu byl známý a ona se nekoukala jinak, jeptišku na čurákovi ještě neměl, nuže tohle skýtalo výzvu přímo mimořádnou, chtěl se do ní opatrně, leč strategicky a cílevědomě pustit, ale veškeré snahy o jeho pokus o milostné sblížení s kočičkou, která své lůno předtím zasvětila Bohu Všemohoucímu, mu zhatil kvílivý zvuk sirén, jež proťal erotické dusno. Agnieszka vyskočila z dřevěné lavice, pohlcena panickou hrůzou, okolní země začala třást, všude kolem se rozléhal neuvěřitelný hluk leteckých pum, jež začaly právě likvidovat město Štětín, hlasitý ryk letounů se jí zarýval do uší, ječela hrůzou, smrtelným strachem o svůj mladičký život, jedna z pum spadla na levé křídlo kostela a celé jej utrhla, nárazy padajících trosek do kostelní věže rozezvučely starobylý zvon, jež zvonil nekoordinovaně a divoce, až jedna, dobře mířená bomba celou věž utrhla, zvon svou vahou prolomil starobylou kostelní klenbu a s lomozem se zřítil přímo na oltář, sebou vzal kusy zdiva, voják bleskově po Agnieszce skočil, strhnul ji pryč, aby ji trosky nezavalily a schoval ji ve své mužné náruči. "Umřeme tu!!!!! Umřeme tu!!!!!!" ječela zoufale do zvířeného prachu a ječících sirén, vší silou ji tiskl k sobě, jelikož byla v šoku a měl obavy, aby bezhlavě neutekla ven, všiml si dveří v podlaze kousek od oltáře, které zcela jistě vedly do sklepení kostela.
"Musíme se schovat! Oni se vrátí!!!!" křičel na ni do toho rámusu, hlasitý zvuk blížících se dalších bombardérů mu dal za pravdu, že je třeba jednat rychle. Bleskově dveře odklopil, skočil dovnitř, rychle jí stáhl sebou a snažil se ji nějak uklidnit, poněvadž docela vyváděla a na to neměl nervy.

"Klid! Klid! Už jsme v bezpečí... Jsem tu s Tebou, neboj se..." mluvil na ni důrazně, ale vyváděla čím dál tím více, ječela, jako by ji na nože brali, až to nevydržel a natáhl jí pár facek, aby té hysterie už nechala. Šokovaně se chytla za tvář, vyčítavě se na něj zadívala a začala teskně brečet. "Ale no tak... Co jsem měl dělat?!" omlouval svůj potupný čin. "Jseš zlej násilník!" vpálila mu a dále vzlykala. "Promiň..." omluvil se jí a jemně ji drsnou dlaní pohladil po tváři, která už docela zčervenala po jeho poctivém liskanci. Drobnou ručkou mu sevřela tu jeho a utřela si hřbetem dlaně slzy. "Zachránil jsi mi život..." uznala tiše a mírně se na něj usmála. "Rádo se stalo..." mrknul na ni a nabídl jí kovovou placatku, s vděkem ji přijala a pořádně si lokla, však zakuckala se, jelikož to bylo ostré pití. "No jo, mešní vínko to není..." zasmál se pobaveně a taky se pořádně napil, aby uklidnit bušící srdce až v krku, malém se strachy posral taky, ale jako chrabrý hrdina to na sobě nemohl dát znát. Z kapsy od vojenské🡕 blůzy si vytáhl cigára a jedno si zapálil, plamínek zapalovače prosvětlil tmavý sklep, naštěstí v boční zdi se nacházely otvory, vykládané zvláštní skleněnou mozaikou, takže úplná tma v něm naštěstí nebyla. "Chceš taky?" nabídl ji cigaretu, kupodivu si ji vzala a zapálila si s ním, pohled na kouřící jeptišku ho docela nabudil zvláštní perverzní energií, ona na něj taky už koukala jinýma očima, unikla o vlásek smrti a skončila s tímhle fešným bojovníkem sama v troskách, to nemůže být náhoda, její životní cesta v tu chvíli nabrala jiný směr, jako když výhybka přehodí koleje. Úlevně vyfoukla kouř a zadívala se mu přímo do jeho zářivě modrých očí.

"Opravdu, moc ti děkuju..." zašeptala tiše a pohladila ho po tváři, rty se jí už docela chvěly, tak na nic nečekal a drsně ji políbil, divoce ho objala kolem krku a vášnivé polibky mu chtivě opětovala, kousal ji syrově do rtu, do krku, drsnými dlaněmi pořádně mačkal ty nádherný kozy, schovaný pod rouchem, funěl zvířecí vášní, péro mu málem roztrhalo kalhoty🡕 , jak strašně chtěl šukat. Drapl ji za ručku a vrazil si ji do poklopce, velikost jeho nářadí ji docela překvapila.
"Ježíši Kriste!" vypískla šokovaně a zakryla si dlaní pusu. "No to si piš..." zašeptal jí nadrženě, vytáhl ho z kalhot ven, na nic nečekala a vzala ho chtivě do pusy, špičkou jazyka prvně šimrala zduřelý žalud, uzdičku, až sykal rozkoší přes sevřené zuby, začala ho pořádně sát, což už nevydržel a bez okolků jí ho narval pořádně do pusinky, držel ji hlavu, stále s čepcem a pořádně ji mrdal do krku, slastně vzdychající na celé sklepení. Na chvilku ho vytáhl ven, aby se mohla nadechnout, lascivně ho olizovala, mazlivě si ho otírala o tvář, sliny jí kapaly na sesterské roucho a růženec, jež se jí houpal na krku. "Sundej si to a ukaž mi kozičky, no tak..." zašeptal roztouženě a černou sutanu z ní stáhl, že měla na sobě pouze podvazkový pás, punčochy, růženec, chlípně visící mezi těmi nalitými prsy a na hlavince čepec, který si chtěla sundat též, ale zadržel ji. "Ne, ten si nechej..." svítily mu oči chlípnou touhou a znovu jí ho nacpal do pusinky až po koule, šukal ji tvrdě až na mandle a jednou rukou pořádně hnětl ty nádherný kozy, ale pak ji plácl po zadku a pěkně jí poručil, ať mu hezky sedne na hubu, že jí to parádně udělá jazykem, což určitě v klášteře nezažila, nadšeně se mu rozmočenou kundičkou přitiskla ke tváři a znovu ho začala kouřit a hladově sát, až se mu dělaly mžitky před očima. Jazykem zajel na zduřelý klitoris, začal ho pořádně dráždit a lízat, to už hlasitě křičela rozkoší, stříkala mu do pusy, že mu její horká šťáva tekla až za uši, pořádně poštěváček nasál ve rtech a ztuhlým jazykem protáhl dírku, slast to byla tak fantastická, že až lapala po dechu mezi vášnivými vzdechy, na nic nečekal a pořádně ji začal prstit, až mu úplně vybuchla do pusy a tím žhavým výstřikem kundí šťávičky ho málem udusila, až se tím přívalem zakuckal.

Plácl jí po zadečku, v dlaních pořádně sevřel ty krásné macaté půlky a řekl jí, ať mu hezky sedne na klín, nemusel ji moc pobízet, chtivě se na něj mokrou pičkou navlíkla a dosedla až po koule, i když ho měl docela pořádnýho, vůbec jí to nevadilo a divoce se mu rozjela v klíně, rukama vášnivě svírala šedozelenou látku vojenské🡕 uniformy, pořádně si na něj dosedala, labužnicky se díval, jak do ní zajíždí až po koule a jak je úplně lesklý od její promočené, hladové pičky. "Tak co? Líbí se ti to?" hekal vzrušeně a drsně jí svíral prdel v dlaních, párkrát ji pořádně plácl a zmáčkl půlky surově v prstech, pak ji ji přitáhl blíže k sobě, aby se mohl pořádně polaskat s jejíma kozičkama, jazykem šimral bradavky, sál je ve rtech, sem tam ji do prsíčka laškovně kousl, až vypískla leknutím, chtivě tiskl ty nádherný kozy v dlaních a na tváři ho laškovně šimral její růženec s křížkem. Už chtivě sténala rozkoší, slastí úplně zakláněla hlavu, napřímila se na něm, aby mohl zajíždět ještě hlouběji, tvrdě si ji na péro narážel, začala ho vevnitř hladově svírat, tvář už úplně staženou vzrušením, až se s hlasitým výkřikem slasti nádherně udělala a unaveně si mu lehla do náruče. "Tak co? Spokojená?" funěl vzrušeně a hladil ji po zádech a po čepci.
"Naprosto..." vzdychala slastně a dlouze ho políbila, stále hořel živočišnou touhou a chtěl ještě pořádně píchat.

"Tak na mě pěkně vyšpul prcinu, pojď..." pobídl ji chtivě, poslušně si klekla na čtyři na kamennou zem, krásně na něj vystrčila pičku, prsty ji rozkošnicky promnul stydké pysky a lačně si olízl prsty, vůně a chuť její šťávy byla ještě rajcovnější než aroma vítězství v boji. "Ty máš tak nádhernou kundu..." vrněl blahem a pěkně do ní zajel až po koule a tvrdě začal přirážet, až ji koulema fackoval. V drsných prackách jí pořádně držel za boky a drsně do ní bušil, až jí přeskakoval hlas, pička ji mlaskala, jak ho chtěla co nejhlouběji, zase hlasitě vzdychala a kvílela rozkoší, tlačila mu prcku do klína, kroutila se mu na čurákovi jako divá, pořádně ji mrdal a slastně hekal, zpod přilby🡕 mu po tváři tekly čůrky potu, které alespoň trochu smyly prach z trosek. Najednou ho vytáhl ven, za ruku si ji k péru přitáhl a nacpal jí ho do pusy, hned ho obkroužila rty, přejížděla mu po něm nahoru a dolů, znovu ji tvrdě šukal až do krku, docela se už dávila, ale v tu chvíli mu to bylo jedno, mrdal ji divoce, sliny jí kapaly na prsa, v očích slzy, jak ho měla plnou pusu, pevně ji hlavu sevřel v dlaních a se slastnými vzdechy se jí pořádně vystříkal do pusy, až se tím mohutným přívalem zakuckala a nestačila všechno jeho semeno spolykat.

"No to bylo skvělý..." vydechl blaženě, spokojeně si zapálil a do potemnělého šera vyfoukl kouř.
Zdálky k nim najednou začaly doléhat vzrušené hlasy a křik, rychle si tedy oblékla roucho zpátky a on vší silou vyklopil dveře ven, obratně vylezl a pomohl jí ven. "Sestro Agnieszko! Ty žiješ!" vrhla se na ni jiná jeptiška, v troskách kostela už spoustu lidí, nezbylo z něj takřka nic, zvon posměšně trčel z mramorového oltáře, kříž s Ježíšem zlomený vejpůl. "To je zázrak!" hleděl na ni farář, který se stihl schovat do krytu a s nesmírnou radostí Agnieszku objal. "Zachránil mi život..." pohlédla na vojáka se zářícíma očima, přede všemi se k němu přitulila, dala mu poslední políbení na tvář a věnovala svůj růženec. "Dávej na sebe pozor..." pošeptala mu a klidným krokem, v záři slunce, odešla z trosek pryč. Dlouho se za ní díval, s růžencem v ruce, tohle přeci nemohlo přijít jen tak. Že by se i on nakonec dal na víru Boží?