Chlípný penzista a církevní ubytovna erotické povídky

"A co, že ses tak najednou rozhodl, Bedřichu?" Hostinský Joska přidržel prázdný půllitr pod tekoucí pípou a spokojeně pozoroval, jak se plní vychlazeným, zlatavým mokem. Minulý pátek osobně provedl odbornou sanitaci výčepního zařízení a od té doby bylo pivo zase jako křen. Podsaditý šedesátník odsunul dojezený talíř po stole, napil se z poloprázdného půllitru a otřel si prošedivělý knír hřbetem ruky. "No, to víš, Joska," zamrkal chytrýma očkama, "jedu se podívat na stará místa, kde jsem prožil kus mládí, trochu si zavzpomínat a tak!" Zapíchl významně prst do vzduchu a znovu ponořil svůj knír do pivní sklenice, několika doušky ji vyprázdnil, poslední kapky si důsledně vytřásl do široce rozevřených úst a pak ji konečně postavil před sebe na stůl. Zakoulel očima, říhl si, až skleničky ve skleněné vitríně nad barem slabě zařinčely a pozvedl ruku do vzduchu. "Platím!" Zavolal, z náprsní kapsy vytáhl koženou peněženku, vložil do ní ukazovák a čekal. "Tak to máme..!" Hostinský Joska se přišoural ke stolu s bločkem a propiskou, chvíli si pro sebe něco mumlal, poté vyhrkl konečnou sumu, odtrhl lístek a položil ho na stůl před prázdný půllitr. Bedřich nonšalantně sáhl do peněženky, pečlivě odpočítal bankovky a podal mu je. "Děkuju, Bédo!" Usmál se na něj starý kamarád, schoval je do kasírtašky a posbíral ze stolu špinavé nádobí. "A aby ses nám v tom světě neztratil!" Zahlaholil za odcházejícím důchodcem s batohem na zádech, vycházkovou holí a placatou čepicí posazenou hluboko na brunátném zátylku. Na prahu nálevny se ještě otočil a zeširoka se usmál. "On ten svět je pořád stejně velkej, Josko, a nemusíš mít o mě strach, za týden jsem tady jako na koni!" "A nedáš si ještě jedno na cestu, kamaráde?" Zkusil hostinský a kývl bradou k výčepu. "Nedám, Josko, nedám, jede mi vlak a musím si pospíšit." "No, tak s pánem bohem!" Hostinský mávl dlaní na pozdrav a Bedřich mu na oplátku pokynul hlavou. "S pánem.." Otočil se, sestoupil po schodech na chodník před hospodou a zabručel: "..bohem!" A vydal se do strmého kopce k vlakovému nádraží.

Bedřich zapřel hůl o skleněné dveře nádražní budovy a svižným krokem prošel kolem otočných bubnů s jízdními řády k volné přepážce. Za ušmudlaným ochranným plexisklem trůnila na nízké židličce mladá žena v nádražním stejnokroji a on se na ni spokojeně uculil. Zalovil v náprsní kapse vesty pod tvídovým sáčkem, které stěží obepnulo jeho mírně vyduté břicho a půlkruhovým otvorem v plexiskle k ní posunul malý kousek papíru. "Dobrý den, mladá paní, byla byste tak laskavá a přečetla mi to?" Usmál se bezelstně. "Víte, já nemám brýle a nepamatuju si cílovou stanici!" Zamračená blondýnka s kyprými tvary vtěsnanými do světle modré polokošile a pouzdrové sukně dlouhé sotva pod kolena neochotně vstala, židle se zařinčením odjela doprostřed kanceláře, sklonila se nad papírkem, opřela se lokty o pultík a rozkročila se. Bedřich sklopil oči do výstřihu rozepnutého na dva knoflíčky, proti kterému se v okamžiku natlačily velké prsy s vykukujícím lemem bílé krajkové podprsenky a plynule ho přenesl na sukni těsně obtaženou kolem jejího objemného zadku vystrčeného k otevřenému oknu za jejími zády. "Vždyť to je nákupní seznam, dědo! Jaká cílová stanice?!?" Bedřich se ještě jednou pokochal pohledem na její přebujelé křivky, pak sáhl do vedlejší náprsní kapsy a s omluvným výrazem jí podal druhý papírek. "Aha, tak tady!" Korpulentní nádražačka se na něj zamračila, přisunula si židli a usedla za počítač. Bedřich byl spokojený, že mu zamýšlená lest vyšla, převzal si vytisknutou jízdenku, zaplatil požadovanou sumu a vítězoslavně odkráčel ke schodům vedoucím ke druhému nástupišti. Vlaková souprava vjela plynule do předurčené brázdy, Bedřich nastoupil a našel si místo v prázdném kupé na konci vagónu, kde se pohodlně uvelebil, z batohu si vytáhl zašlý pornočasopis a z vnitřní kapsy tvídového sáčka si podal brýle. S poťouchlým uchechtáváním v něm listoval, až se zastavil na dvoustránce s nahatou blondýnkou nápadně podobnou prodavačce jízdenek. Prsa měla pořádná, tak jak to měl rád a v klíně, který si ochotně roztahovala dvěma prsty, neměla ani chloupek. Bedřich spokojeně zamlaskal a tetelil se blahem. Jeho kolegyně Helena byla poslední dobou protivná jako po koťatech a trávit s ní dvanáctky v unimobuňce strážní služby nebyl pro něj žádný med, takže když mu vedení schválilo týden dovolené, neváhal ani vteřinu a zamával jí na rozloučenou. Táhlo ho to do světa.

Monotónní otřesy jedoucího vagónu Bedřicha ukolébaly, po vydatném obědě usnul s brýlemi na nose a časopis mu z rukou vypadl na podlahu kupé. Nerudná průvodčí ho vzbudila o dvě zastávky dál než původně zamýšlel a pohoršeně překročila otevřenou dvoustránku, na které se vyjímala usměvavá blondýnka s doširoka roztaženými pysky nahoře i dole. Ospalý Bedřich se vyřítil ven a stanul na nástupišti s polorozpadlou nádražní budovou zarostlou nažloutlou trávou, zamžoural na omšelý nápis pod střechou a zjistil, že některá písmena na něm chybí, konec cedule chyběl úplně. Vlaková souprava se mezitím dala líně do pohybu a po chvíli mu zmizela z dohledu, pomalu se odšoural kolem budovy na úzkou asfaltku a podél krajnice se vydal směrem, kterým tušil civilizaci. V duchu horečně rekapituloval, co si pamatuje z absolvovaných táborů a škol v přírodě, uměl zhotovit ptačí budku a pamatoval si část morseovky, ale to bylo asi tak všechno. Navíc se čím dál víc ozývalo vypité pivo, překročil příkop, u vzrostlé kukuřice si rozepnul poklopec a vzápětí s úlevou vydechl. "Málem jste mě počůral!" Ozval se znenadání cizí ženský hlas, klasy kukuřice se zavlnily a vedle Bedřicha se objevila mladá žena s pihovatou tváří a hustými tmavými vlasy střiženými v úrovni špičaté brady. Překvapeně si ji přeměřil, zalapal po dechu a ruce spustil podél těla. "Už si to můžete schovat!" Zapíchla ukazováček do jeho rozkroku, kde mu z rozepnutého poklopce kalhot visel dlouhý žilnatý klacek, a pohoršeně se od něj odvrátila. Bedřich se rychle upravil, ale duchapřítomnost ho i nadále neopouštěla. "Vás mi snad posílá samo nebe, slečno! Tisíceré díky našemu Pánu!" Strnula, zkoumavě si ho přeměřila a pak pomalu řekla: "Nejste vy náhodou velebný otec Jan z olomoucké diecéze?" Bedřich rychle zamrkal očima a pak se zeširoka rozesmál. "Ano, tak jest, to jsem! A Vy jste?" "Já jsem sestra Anna Marie z místní farnosti a už na Vás netrpělivě čekáme, velebný pane!" Padla před ním na kolena a vroucně ho políbila na oba hřbety rukou.

"A kde máte řeholní roucho, sestro, co?" Obořil se na ni. "Ještě jsem neměla obláčku, jsem na farnosti teprve krátce!" Sklopila oči a s provinilým úsměvem si promnula spojené prsty. "A s mužem už jsi něco měla, ha?" "Nikdy, velebný pane!" Dušovala se a přitom pozvedla dva prsty na znamení přísahy. "No, dobře, to rád slyším!" Bedřich se mlsně usmál a se zájmem si ji prohlížel. Měla na sobě tmavý svetr s knoflíky po celé délce přední části a pod ním si všiml kostkované košile zapnuté až ke krku, z něhož jí volně visel křížek na řetízku s malými očky. Byla úctyhodně vysoká a žensky tvarovaná, velká prsa byla patrná i přes vrstvu oblečení. "A teď mě veď, chci se co nejdříve dostat k vám na faru!" "Jistě, následujte mě, velebný pane!" Vyšli společně na cestu, Bedřich se držel dva kroky za ní a s blaženým úsměvem pozoroval objemné hýždě vlnící se jí pod dlouhou sukní. "Panečku, to je ale prdel!" Zabručel si pod vousy. "Říkal jste něco, velebný pane?" Pihovatá tmavovláska se na něj ohlédla a zamrkala dlouhými řasami. "Jestli už tam budem!" Houkl na ni. "Je to odsud jen kousek, nemusíte se obávat, za chvíli jsme tam!" Za zatáčkou kukuřičné pole ustoupilo řídké zástavbě rozkládající se kolem kostela s vysokou věží a několika opodál stojícím zemědělským usedlostem a Bedřich se zaradoval. "Toto je velebný otec Jan z olomoucké diecézie, chvalme Pána!" Zahlaholila sestra Anna Marie, když ho zavedla do kanceláře farnosti a postarší mniška sedící za velkým stolem si nedůvěřivě prohlédla nevzhledného muže s tváří sádrového trpaslíka, placatou čepicí a s batohem na zádech. "Ukážete mi své pověření?" Natáhla k němu kostnatou ruku a netrpělivě zahýbala prsty. Bedřich měl však pro strach uděláno. "A Vy jste?" Zamračil se na ni zpod kšiltíku placaté čepice. "Jsem starší sestra Apoléna, zástupkyně zdejší abatyše, sestry Jenovéfy!" "Potom svá pověření předložím pouze jí!" Trval si neohroženě na svém. "Ale sestra Jenovéfa je na konziliu v Praze a vrátí se až pozítří!" "Dobrá, počkám tedy na ni a ukažte mi, kde se zde mohu ubytovat!" Mniška ho probodla pohledem a pak zavrčela: "Sestro Anno Marie, ukažte velebnému pánovi jeho skromné ubytování!" "Jistě," přisvědčila a pokynula Bedřichovi rukou, aby ji následoval.

Bedřich se zamračil na misku s nevábně vonící řídkou polévkou a otráveně ji promíchal hliníkovou lžící. Ubytování také nestálo za nic. Chladná místnost s tvrdou postelí, starou almarou a velkou knihovnou plnou tlustých svazků psaných v latině. "Sestro Anno Marie, tady máte dvoustovku a zaběhnete mi do hospody pro guláš a láhvové pivo, rozuměla jste mi?" Pihovatá tmavovláska na něj vytřeštila oči a v němém úžasu otevřela pusu. "No, co koukáte, je tady někde poblíž hospoda, ne?" Mčky přikývla. "No, tak šup a ať už jste zpátky!" Plácl jí po zadku, až nadskočila a když zmizela za dveřmi, spokojeně o sebe zašustil dlaněmi a natáhl se na posteli. Za okny už se začalo stmívat, když se vrátila se vším, co požadoval. Guláš byl výtečný a pivo vypil skoro na jeden zátah, po celém dni měl žízeň jako Dáda. Opět si hlasitě říhl, až starší sestře Apoléně v patrové budově na opačném konci rozlehlého dvora farnosti vypadly z hlavy natáčky a spokojeně se uculil na novicku přešlapující na prahu místnosti. "Budete ode mne ještě něco potřebovat, velebný pane?" "Rád bych se před spaním opláchl, je-li to zde možné?" "Ano, jistě!" A pak se zarazila. "Ale ve společných sprchách jsou teď sestry a mužům je do nich vstup přísně zakázán, je to nařízení samotné abatyše!" Bedřichovi se zalesklo v očích. "Veďte mne, sestro Anno Marie, ale honem!" Bohužel pro něj tam dorazili pozdě a Bedřichův sen o nahatých ženských tělech pod padajícími proudy vody se v mžiku rozplynul. Společná umývárna byla tou dobou už prázdná a plná páry. "Vy jste se už sprchovala?" Zavrčel zklamaně. Anna Marie rozpačitě zavrtěla hlavou. "Tak šup, šaty dolů, osobně Vás očistím od všemožných hříchů!" Zavýskl a začal se horečně svlékat. Anna Marie si postupně odložila, stála k němu zády a nejdříve uviděl její zadek. Macatý a nápadně velký s kulatými hýžděmi, těsně přimknutými k sobě a mírně nepevnými, které ostře kontrastovaly s jejím hubeným tělem, zřejmě pozůstatek zdejší mizerné stravy, napadlo ho. Otočila se k němu čelem, spustila útlé paže podél nápadně zaoblených boků a Bedřich zalapal po dechu s pohledem upřeným do jejího hladce oholeného klína sevřeného obloučky plných stehen. Na nahém hrudníku jí visely přímo výstavní prsy s velkými dvorci kulatícími se na samém okraji spodní části. Sám už byl také nahý a čurák mu v tu chvíli určitě překonal rekord v mistrovství světa ve ztopoření.

Anna Marie mu podala kostku mýdla, cudně sklopila oči a nechala si namydlit záda, paže měla zkřížené přes prsa a tlumeně oddechovala pod Bedřichovými doteky, zajel jí namydlenými prsty mezi půlky a prokroužil maličkou řiť, tomu místu věnoval až přehnanou péči. Anna Marie ho láskyplně namydlila a stejně přehnanou péči věnovala jeho tlustému klacku, Bedřich už dávno vypadl z role, hlasitě supěl a se zavřenýma očima si užíval její hbité prsty. Horká voda jim oběma udělala dobře, bez dechu pozoroval jak si ji nechala padat mezi rozevřené pysky i půlky a držel se z posledních sil, tak pěkně urostlou mladou ženskou už neměl v rukou měsíce. Naposledy blonďatou Stáňu, která měla záskok za Helenu v jejich unimobuňce v areálu výrobního závodu. Anna Marie vypnula sprchu, prohrábla si mokré vlasy a beze slova si klekla na vykachlíkovanou podlahu před Bedřicha. V tmavě hnědých očích jí znovu zajiskřilo a hltavě si vrazila jeho napnutého čuráka do pusy. Vzmohl se jen na tlumené zaúpění, sála ho rychle a tvrdě jako profesionálka a hlasitě přitom srkala s hluboko vpadlými tvářemi. Bedřich se předklonil a prohmatal jí prsy, houpaly se jí pod tělem a narážely mu do stehen, uchopil ji za mokrou paži a pospíchal s ní k dlouhé lavici v rohu místnosti, kam si předtím odložili věci. Klekla si na ni a poslušně vystrčila zadek. V tu chvíli mu bylo úplně jedno, že jde o mladou klášterní novicku, sevřel ji v bocích a vrazil jí čuráka do kundy, až slabě vykřikla a podklesla na loktech. Cpal ho do ní jako zběsilý, Anna Marie přirážela zpět a po chvíli se tlumeně rozchichotala. Bedřich supěl a zatínal jí prsty do měkké kůže, ohlédla se na něj a znuděně si podepřela bradu. "Strč mi ho do prdele nebo se neudělám a tebe zatím skolí infarkt!" Uculila se, Bedřich se zarazil a vyklouzl z ní. Roztáhl jí půlky a bez problémů natlačil ulepeného čuráka za úroveň jejího vystrčeného zadku. "Neboj se, jsem zvyklá!" O několik okamžiků později už ji tvrdě přirážel do těsné zadní díry a Anna Marie ječela: "Vy máte čuráka pro mě, velebný pane! Zmrdejte mě jako svini! Nic jiného si stejně nezasloužím, jsem hříšnice!" Přímo se zalykala blahem. "Hříšnice!!" Prsty kmitající na jejím klitorisu dílo dokonaly, napnula se jako přetažená struna a přitiskla si obě dlaně na pusu, jinak by svým jekotem určitě vzburcovala celou farnost. Bedřicha to poslalo do velkého finále, seskočil na podlahu a doručil jí své teplé semeno až do lačně otevřených úst. A pak už jen spokojeně pozoroval, jak jí nenávratně mizí v hrdle.

"Ty nejsi žádnej velebnej pán a já nejsem žádná sestra Anna Marie," vydechla unaveně prsatá tmavovláska a natáhla k němu svoji útlou paži, "říkají mi Sofie, jsem tu na převýchovu, venku jsem moc zlobila." "Béda! Kolik ti vlastně je?" Zasýpal vyčerpaně a potřásl jí nabídnutou rukou. "Jednadvacet," ušklíbla se. "Musíš mi prominout, ale když jsem viděla tvýho čuráka, chtěla jsem ho, máš vůbec představu, jak dlouho už jsem si nezašukala? A ty máš fakt výstavní kousek!" Bedřich pouze mlčel a valil oči, ale nezlobil se ani za mák. "Musím se vrátit, ostatní sestry by mě brzo začaly hledat a měla bych zbytečný problémy." Postavila se a instinktivně si olízla zbytky semene ze hřbetu ruky. "A tobě radím, aby ses odsud co nejrychleji zdekoval, nejlíp zítra ráno před rozedněním, starší sestra Apoléna vstává obvykle před půl pátou!" Posbírala si svršky, oblékla se a dlouze vydechla. "A díky za to šukání, Bédo, fakt už se cítím mnohem líp!" Na prahu umývárny mu ještě zamávala a byla pryč.

Bedřich vyrazil z brány farnosti jako štvaný jezevec, batoh ho brzdil, ale utíkal seč mohl. V patách měl starší sestru Apolénu, která si po probuzení přečetla e-mail z olomoucké diecéze, že velebný otec Jan dorazí dnes dopoledne na farnost a aby mu tam připravily patřičné uvítání. Zástupkyně abatyše to naštěstí po pár metrech vzdala, hrozila za ním zaťatou pěstí a sýpala: "Ty bídáku! Boží trest tě nemine!" "To určitě!" Uchechtl se, zatímco mizel v prachu štěrkové cesty vedoucí k úzké asfaltce podél vzrostlého kukuřičného pole. O týden později si mocně přihnul z půllitru v domovské hospodě a hostinský Joska chtěl, aby mu vyprávěl, co zažil a jak se v tom světě měl a aby klidně přeháněl, ale hlavně aby mu to všechno už konečně poreferoval. "Ty mi to nebudeš věřit, kamaráde," zatvářil se Bedřich tajemně a nakrátko se odmlčel, protože si všiml, že chlapi u vedlejšího stolu ztichli a zvědavě špicují uši, "ale potkal jsem Boha a stál při mně!" "Jó, jasně, Bédo!" Zahartusili zklamaně a opět se otočili ke svým rozpitým půllitrům. Bedřich se pomalu postavil a pozvedl ten svůj do výše očí. "Ale hlavně," houkl na celý lokál, "nejlíp šoustaj jeptišky!" Při těch slovech si mocně přihnul z napěněného půllitru a většina chlapů okolo se k němu za sborového hulákání přidala.