Co prozradí hotelové stěny erotické povídky

Ležím v posteli. Je brzké ráno a sluníčko prosvítá záclonami v pokoji. Postel v hotelu, blízko Ljubljany ve Slovinsku. Po včerejší celodenní namáhavé šichtě, která skončila až pozdě večer mně dnes nic zásadního nečeká. Dojet k zákazníkovi, zkontrolovat zařízení, které jsme několik dní instalovali a kolem oběda vyrazit na zpáteční cestu domů. Hotel slušný, docela moderní, s domácí atmosférou. Žádný sterilní moloch korporátního typu, kde se cítíte jako králík v králíkárně, kde pokoje mají 15m3 a nedovolí Vám téměř žádný pohyb. Pokoj je jednoduše, ale účelně zařízen a skýtá dostatek místa. Jsem unavený a po včerejším náročném dni sbírám síly. Až se odhodlám, půjdu na snídani, sbalím si věci a sednu do auta, dojetu do fabriky, projdu funkce stroje, dám si něco k jídlu a vyrazím domů. Cosi mně drží v posteli a nedovolí vstát. Lenost? Únava? Předtucha? Očekávání?

Z vedlejšího pokoje slyším hlasy. Přece jenom není ani tento příjemný hotel docela dokonalý. Špatně ho odhlučnili. Ale to nevadí. Spal jsem v pohodě, sprchy ani splachování záchodů jsem neslyšel. Až teď, po ránu - něco o hodně zajímavějšího. Slyším mužský a ženský hlas, ale slova nerozeznávám. Povídají si. Hlasitý smích. Směje se ona, pak on. Najednou je ticho. Možná odešli, ale klapnutí dveří jsem neslyšel. Šli na snídani nebo jeden z nich odešel do sprchy? Najednou je vedle ticho.

Zdá se, jakoby někde z dálky přijížděl vlak. Zvuk nabírá na intenzitě. V pravidelných intervalech je slyšet tupé nárazy. Přemýšlím, co to je. Někdo tluče do zdi. Proč? Bum-bum, tuc tuc. Aha, říkám si – nárazy postele. Vedle se pár začíná milovat. Usmívám se s pochopením. Nebo to dělají na stolku u zdi? Na takovém stolku, jako mám u zdi v pokoji já? Zase slyším ženský hlas. Tentokrát to není smích. Těžké slastné vzdechy. Citoslovce ochh a hmmm by byly příliš jednoduché a trochu vulgární. Nevyjadřují skutečnou slast ženských výkřiků z druhé strany. Tempo přírazů se zrychluje a s ním i intenzita zvukového projevu partnerky. Paní vedle začíná řičet. Kombinace slasti a šílenství. Ležím a poslouchám a tak trochu začínám závidět. Její projevy jsou krásně bezprostřední a energické. Jestli je to společenská, spořádaná žena a posteli se dovede takto rozdovádět, jejímu partnerovi tiše závidím. V životě milá žena, v posteli nejhorší děvka. Tajná touha většiny mužů. Horší je, kdyby to byla hysterka, co na svého chlapa takto ječí pokaždé, když se vrátí z práce. To bych měl radši doma klidnější. Pokud je takové vypětí na denní bázi, děkuji, neprosím.

Zvířecí výkřiky jsou prokládány lidským áááá, óóóó, a vrzáním postele. Z takového hlasového projevu musí být každý chlap šílený. Dostal jasně najevo, že jeho nasazení se potkává s porozuměním a chtíčem. Poslouchám a můj penis začíná nabírat na objemu. Chytnu ho rukou a stahuji si předkožku. Druhou si masíruji varlata. Tempo vedle je šílené. Mám se zvednout a jít zaklepat? Možná by mně do hry přijali a já bych se této eskapády zúčastnil také. Strčil bych jí ten svůj do pusy, takže už by tak nekřičela a čekal, až mně sáním a přihoňováním udělá. Líbal bych ji bradavky a rád i dva prstíky strčil do kundičky. Co když otevřou dveře a ve dveřích bude nějaký pán v letech a v posteli se bude zvedat postarší padesátnice. Nebo to bude mladý nabušenec, co se bude hned chtít za nemravný návrh prát? Každým pádem, kdyby někdo zaklepal takhle mně, asi bych neotevřel, nebo bych si chtěl takový poklad hýčkat sám. Možná jsem srab, ale do toho nejdu.

Vedle je pár vteřin ticho a pak akce🡕 začíná znova. Přírazy mají jinou charakteristiku. Klátil ji předtím zezadu? Držel při tom za boky nebo za vlasy? Plácal po zadečku? Vysoké zvuky jsou složitější k rozlišení. Nevím. A teď ona leží na zádech a on s každým přírazem vidí, jak se jí prsa hýbou tam a zpátky v energickém spojení jejích těl? Vlní se jako ten nejkrásnější, jemný mořský příboj? Drží je za ně? Užívá si pohled na malé roztomilé jedničky nebo na výrazné trojky? Vypíná se jako býk nad jejím drobným tělem a drží ji trochu dominantně za zápěstí? Nebo jsou oba stejně velcí a celý výjev dvou obtloustlých, trapně se snažících šedesátníků, by byl odpudivý?

Moje fantazie pracuje na plné obrátky. Jsem zvláštně vzrušený, ale masturbovat nedovedu. Nechci si to dělat sám. Přijde mi to v té situaci ubohé. Je to trapné, jako když muž sám tančí valčík. Slyším vrchol. Vrchol v podobě, který jsem nikdy předtím ani potom neslyšel. On řičí také, ale jinak, mužsky. Ona sopránem, on barytonem. Souznění je dokonalé a pak už jen ticho.

Odcházím do koupelny, poté se oblékám a jdu na snídani. Po očku pozoruji příchozí hosty, ale nevím, podle čeho bych pár ze sousedního pokoje poznal. A k čemu by mi to bylo? Cestou zpátky na pokoj se loudám a čekám, jestli někdo z vedlejšího pokoje nevyjde. Odcházím z hotelu s rozporuplnými pocity. Závist? Vzrušení? Touha? Napětí? Tohle mně nikdy nepotkalo. Možná potká?

Dovětek: je to už sedm let, ale stále považuji tento příběh za jedinečný. Možná pro někoho je to denní radost a zvykl si. Pro mě je to kuriozita par excellence.