Dream on erotické povídky

Dorazila k němu o deset minut později. Pro jistotu. Chtěla mít jistotu, že už bude pořádně naštvaný. Dala si celý týden záležet na tom, aby ho poctivě rozčilovala a provokovala. Nedával na sobě nic znát, tak si nebyla svým konáním jistá. Uspokojovalo ji to. Ale malá obava v hloubi duše tam byla. Nepřehnala to? Přeci jen si nakonec může vysloužit trest, který bude skutečně trest. Tuhle hru milovala. Riskovat, co všechno si může dovolit. Posouvat, ba dokonce porušovat hranice. Vždy hrál s ní. Ale tento týden byl nějaký jiný. Ať se snažila sebevíc, vyprovokovat ho nešlo. A tak tady sedí, v autě čekající před branou, vzrušená a rozrušená najednou. Sezame, otevři se, naťuká do telefonu informaci o tom, že je na místě. Bez odpovědi, se brána otevírá. O deset minut později, znělo jí v hlavě, když vystupovala z auta a čekala, zda se otevřou garážová vrata nebo vchodové dveře. Nesnášel, když jezdila později. Ani dříve. Vždy musela být na místě na minutu přesně. I po těch letech, co se znají, je nervózní. Nikdy neví, co ji čeká. Nějaká její část to miluje. Překvapení. Nevědomost. Přenechání kontroly. Ta druhá, racionální, ji nutí být nervózní a opatrná.

Vešla do garáže otevřenými vraty, prošla do předsíně. Pokračovala dále do domu a hledala ho. Když se důkladně rozhlédla, na jídelním stole zahlédla nachystanou večeři. Vstoupila do místnosti a uviděla ho. S nečitelným výrazem seděl na gauči a sledoval fotbalový zápas. Zůstala stát mezi dveřmi a čekala. Nikdy nedělala nic, co jí nebylo dovoleno. Když překročila práh jeho domu, její mysl se vypla a fungovala zcela odlišně, než v běžném světě. Dneska to ovšem bylo jiné. Nechápala, co je špatně. Nervozita ji neopouštěla a opatrně se rozhlížela kolem. Měla strach se bez jeho svolení jen nadechnout, ale on ji zcela ignoroval. Přehnala jsem to. Celé jsem to zkazila. Riskovala jsem příliš a teď, budiž mi udělen nejvyšší trest. Nesnášela, když ji ignoroval. Kdo by to měl rád? A tohle přesně se teď dělo. Možná, že kdybych přijela na čas.... Možná, kdybych ho neposlala do prdele, když chtěl poslat fotku té nové sukně, co si koupila ... Možná, možná, možná. V hlavě ji vířilo jak tornádo, když zvedl pohled od televize k ní. Ztuhla a mysl se jí zastavila. Jeho výraz byl tvrdý, zcela nečitelný. Nikdy nedokázala odhadnout, co se v něm odehrává. Říkávala mu, že je její velká záhada. Celé její tělo se bouřilo, chvěla se, ale nechtěla na sobě nic dát znát. Celá napjatá stále stála mezi dveřmi a čekala, co se bude dít. Celý týden byl náročný. Byla plná různých emocí, které potřebovaly ven. Za celé ty roky to s ní uměl dokonale. Oba věděli....... když najednou uslyšela, "Do kouta klečet, čubko!” Nevěřila vlastním uším. Spadla jí čelist a v šoku na něj zírala. "Prosím?”, sykla.... "No slyšela jsi.... Mazej si kleknout do kouta, čubko.” Plivnul to slovo jako jed.

Trvalo to asi vteřinu. A začala po něm ječet. Balancovala na hranici svého vlastního zhroucení už několik dní a tohleto ji smetlo do propasti vzteku a naprostého vypnutí všech filtrů. "Čubko? Čubko? Sám si bez kleknout do kouta! Jsi se snad úplně zbláznil, ne?” Vztekle rozhazovala rukama a ani si nevšimla, že mu utekl koutek úst směrem nahoru v potutelném úsměvu. Byla zlostí bez sebe. Čekala mnohé a málokdy se stalo, že by ji něčím překvapil. Hodil ji k nohám její obojek. Nosila ho vždy, když byla u něj. "No teď jsi tomu nasadil korunu. To si jako vážně myslíš, že si ho teď nasadím?!” Ohnula se a mrskla ho po něm zpátky. Trefila ho do ramene. Jeho klid ji vytáčel ještě víc. Nasupeně si to přidupala ke gauči, zvedla polštář a hodila mu ho do obličeje. Vší silou, co mohla. Potřebovala se zbavit toho všeho vzteku, všeho toho stresu nasbíraného za celý týden. Nečekala, že dnešní návštěva bude mít takový průběh. Prohrála. Otočila se k odchodu. Tohleto si líbit nenechá. I když submisivní, stále jí zůstala nějaká sebeúcta. A tohleto on přehnal. Jsou hranice, přes které se nedokázala přenést a nazývat ji čubkou, byla jedna z nich. Když už otevírala dveře do předsíně, ozvalo se za ní tiché, "Kam si myslíš, že jdeš?” A jeho ruka chytla otevírající se dveře. Ani ho neslyšela se zvednout. Neslyšela, že za ní šel. Vztek ji zaslepil téměř všechny smysly. "Tahle čubka odchází, pane všeho tvorstva” a dala si záležet, aby to znělo co nejironičtěji, co dokázala. Uslyšela ránu, jak zabouchnul dveře. Téměř neslyšně a s neuvěřitelně klidným hlasem řekl, "Ne!” Nikdy nedokázala pochopit, jak to dělá. Ten důraz, ta síla v jednom jediném slovu. Nikdy nepochopila, jak rychle na něj reaguje její tělo. Jakoby ji zrazovalo. Pevně ji chytil zezadu za krk, otočil a čelem přitlačil ke dveřím. Celým svým tělem ji přitiskl, aby se nemohla hýbat a přiblížil se svými ústy k jejímu uchu, aby dobře slyšela. Tím svým svůdným, klidným, přesto důrazným hlasem začal šeptat. "Tak já se mám jít bodnout, jo? Mám si trhnout nohou? Ty si budeš dělat, co uznáš za vhodné, jo?” "Jo, přesně to všechno máš udělat”, vypadlo jí z pusy v návalu vzteku, který cloumal v každé buňce jejího těla. Přitiskl se k ní ještě těsněji a nohou ji rozkopnul nohy od sebe. Začal dlaní kopírovat linii jejích boku. Prohla se v zádech a sykla. Naštvaná, pořád zlostná, nechtěla se mu podbízet. Začala se vrtět, snažící dostat se ze sevření jeho ruky. Zvedla ruku, snažila se zakroutit mu prsty, aby ji pustil. Na moment přestala dýchat, když ucítila prudkou bolest na pravém stehně a okamžitě ruku svěsila zpátky dolů. "Víš dobře, že nade mnou nevyhraješ. Že mě nepřepereš, maličká.” Tohle oslovení jakoby ji zcela vypnulo. Prudce ji otočil, rukou ji jemně držel pod krkem a drsně ji políbil. Zůstala v naprostém šoku! Nikdy se nelíbali. Věděl, jak moc ji to chybí. Zcela zmatená se poddala jeho ústum a vášnivě mu polibek oplácela zpět. Z šoku ji probralo, když uslyšela. "Tak vidíš, jaká jsi hodná čubka, když se ti chce.” Vztekle se začala nadechovat, vzpurně vystrčila bradu a podívala se na něj. Najednou tam byl. V jeho očích viděla vše, díky čemu se do něj před lety zamilovala. Tu sílu, něžnost, zvrhlost. Všimla si, že se usmívá. Jen lehce. Pomalu začala vydechovat a vztek ji opustil. Ztratila se celá v jeho pohledu a on ji opět začal líbat. Tentokrát něžně, jemně a důkladně. Volnou rukou ji hladil přes látku jejich šatů. Dojel až ke spodnímu lemu. Zajel jí prstama do klína zcela bez přípravy a bez varování. "Přesně, jak jsem předpokládal, líbilo se ti to” a mokré prsty od její šťávy strčil do její pusy. S chutí mu prsty olízala a v tu chvíli věděla, že opět prohrála. Ale tentokrát tím způsobem, který chtěla a který očekávala. "Jsem jen tvoje, můj Drahý”, špitla a vymanila se z jeho sevření. Tentokrát ji nechal. Došla zpátky do obýváku ke gauči a vzala její milovaný obojek. On ji následoval. Vrátila se k němu, sama si klekla a obojek mu podala. Sklonila hlavu a nechala ho, aby jí obojek nasadil.

Klekl si za ni. "Tak a teď budeme pokračovat v trestu. Myslíš, že tomu unikneš tak lehce? To, co jsi celý týden předváděla nemělo obdoby. Ale chápu, je to moje vina. Výchova spratka je nikdy nekončící práce.” "To každopádně souhlasím” a vyplázla na něj jazyk. Klečel za ní tak těsně, že cítila každý sval na jeho těle. Cítila, jak moc je vzrušený. Zaklonila se hlavu položila na jeho rameno a on ji silně stiskl za prsa. Kousla ho do krku. Takovou příležitost si nemohla nechat ujít. Tělem jí projela štiplavá bolest, jak jí vší silou zmáčkl obě bradavky. Sykla a zadržela dech. Chtěla víc. Zatímco prsty dal mačkal bradavku, druhou rukou ji sjel do klína a prsty zajel dovnitř. Hladově se k jeho prstům přirazila a vzdychla. Pleskl ji přes vnitřní stranu stehna. "Dovolil jsem ti se hýbat?” Stáhnul ji za krk k zemi a mezi lopatkama ji přidržel kolenem. Nedokázala se ani hnout. Zadek jí zůstal vystrčený jemu napospas. Celá napjatá čekala první ránu, která ovšem nepřicházela. Hladil ji po zádech, po zadku, lehce přejel přes klín a nechával ji čekat. Přerývaně dýchala, vzrušená, začala prosit. "Ošukej mě, zbij mě, prosím. Udělej cokoliv.” Pleskl ji přes pravou půlku tak silně, až hekla. Uvolnil koleno a říká, "Mazej do ložnice.” S lehce roztřesenýma nohama příkaz okamžitě splnila. Teď už nebyl prostor na odmluvy. Teď nemohla riskovat, že by nedostala to, co tolik potřebovala. "Lehni si na břicho”, pověděl, když se objevil ve dveřích a měl namířeno ke skříni. Celá nadšená sebou plácla na postel a čekala. Neviděla, který nástroj zvolil. Ani se nehni, zdůraznil a hned na to ucítila první štípnutí rákosky na levé půlce. "Tohle tě bude bolet, maličká. Ale oba moc dobře víme, že to chceš. Že to potřebuješ.” "Ano, můj Drahý”, špitla do polštářů, zadek vystavila ještě o kousek víc a nadále se ani nehla. Každou ránu si užívala jako nikdy předtím. V přestávkách ji, přes už teď celý červený zadek, hladil a líbal. Vždy dokonale odhadnul její míru, kdy už je na hranici svých možností. Už zatínala ruce v pěst, slzy v očích od bolesti prozrazovaly blížící se konec. Ten však nepřicházel. Místo toho dostala mezi kotníky rozpěrku a do kundy jí vrazil vibrátor. Okamžitě se uvolnila v obrovském návalu vzrušení zcela jiného, než toho, co ji poskytovala bolest. Jakmile se prohla v zádech, aby mohl vibrátorem co nejhlouběji, ucítila na zadku další ránu. Směsice vzrušení, bolesti a něhy ji přiváděla k šílenství. Už už chtěla prosit o odpuštění a ukončení trestu, když najednou přestal. Jako vždy, ví přesně, kdy mám dost, blesklo ji vděčně hlavou. Sundal rozporku z jejích kotníků a otočil ji na záda. Zadek měla v jednom ohni, pálel a štípal při doteku prostěradla. Stál nad ní a díval se. Rád se na ni díval. Rád ji vychovával. Než ji poznal, jeho život byla jen nudná práce a semtam nějaká nevýrazná seance s rádoby submisivními jedinci. Ona dala jeho životu jiskru, kterou potřeboval. Rád se o ní staral. Rád ji trestal. Rád ji šukal. Lehl si na ni a stále ji sledoval, když konečně pronikl penisem do ní. Zavřela oči a zaklonila hlavu. Z úst ji vyšel vzdech a on ji začal líbat a šukat zároveň. Držel ji pevně, nemohla se vůbec hnout. Souznění, souhra, kdo ví, jak to nazvat. Jejich milování bylo vždy divoké a dravé. Animální. Surové. Kousala ho do ramene. Nehty zarývala do jeho kůže, kam v omezeném pohybu dosáhla. Miluji Tě, zašeptal jí do ucha a potáhnul ji za vlasy, zatímco se zvednul a vrazil jí penis do pusy. Slastně přimhouřila oči a přisála se. Ležela na boku se zakloněnou hlavou a poslušně se nechala šukat hluboko do krku. Držela ho za zadek a ještě si ho přitahovala blíže. Dneska se vůbec nedržel zpátky, nebral si servítky. Vzal si co chtěl. Co oba chtěli. Dusila se, dávila. Ale věděla, že to musí vydržet. Neexistovalo nic, co by pro něj neudělala. Nesměla ho zklamat. Chytil ji za vlasy a přidržel si její hlavu s hluboko zaraženým penisem v jejím krku. Byl celý napjatý. Taky potřeboval uvolnit to napětí. Celý týden se držel, aby ona nevyhrála. Cely týden ho tak provokovala, že to nechápal. Věděla, jak na něj a to nic nedělání a ignorace bylo to nejtěžší, co musel udělat. Musel ji za to vytrestat. Teď si vzal vše zpátky a s jedním dalším mocným přírazem vyvrcholil do jejích úst. Dřív, než stihla vše poslušně spolykat, vytáhl ji za vlasy a drsně ji začal líbat. Dostalo se jí nejvyšší odměny, o které kdy jen mohla snít. Naprostého spojení těla i mysli. Po chvilce se odtáhla a potichu odpověděla, "taky tě miluji”. A se škodolibým úsměvem rychle dodala, "blbečku!” Zasvítilo mu v očích, z šuplíku vytahoval pouta se slovy "Od teď bude vše jinak, moje Drahá.”