Jak jsem ji znehybnil a zničil erotické povídky

Kdysi dávno jsem měl velmi intenzivní poměr s jednou dámou z města. Její muž pracoval v diplomacii a neměl na ní příliš čas. Sex byl takový obyčejný, ale pěkně se s ní mluvilo o tom, co by chtěla nebo nechtěla a co jí její zákonný manžel odpírá, protože "prosím tě to je blbost". Půjčil jsem si od známé, která provozuje studio její prostory a "mojí" dámě to ukázal s tím, že to je na celý den naše.

Vypadala sice trochu zaraženě, ale nebyla proti. Prošli jsme si celý prostor, ale já už měl plán a prostě jsem se rozhodl, že si to udělám po svém. Dáma skončila uvázaná na kříži. Jenže mi to přišlo, že se pořád může zbytečně hýbat. S provazy pro riggery neumím a ublížit jsem jí teda nechtěl. Takže dostala kožené pásky přes ruce, paže, stehna, lýtka a břicho. Nemohla se ani pohnout. Bylo zajímavé sledovat, jak mění výraz v tváři. Skoro by se dalo říct, že jí přešel humor. Nechal jsem ji přivázanou a začal jsem si zkoušet vybavení. Rákoska fakt pěkná, dáma se vyděsila, ale nic neřekla. Bičík byl nádherný, černý, pěkně propracovaná rukojeť a určitě by uměl kousat. To už se jí leskly oči, ale pořád mlčela. Jenže to jsem v plánu neměl. Já si užíval tu bezmoc a zkouška rákosek byla jen hra. Na řadu přišel mrazák a v něm předem připravený kbelík na šampaňské s ledem. Velké kostky ledu. Začíná se prý u krku, ale to jsem nechtěl. Začal jsem na ramenou, pažích, rukou. Potřebovala zchladit. Nemluvil jsem. Proč taky? A světe div se, ačkoli to byl led a nemělo to být extra příjemné, při zkoumání stehen jsem zjistil, že dáma vlhne. Ne moc, ale začala se rozvírat.

Dobře, čas na pauzu. Dal jsem si kávu🡕 , cigaretu, přemýšlel a mlčel. Dívala se hlavně po cigaretě, ale to si nezasloužila. A konečně přišlo na řadu to, co jsem měl v plánu. Možná, tě to při čtení překvapí. Králičí kožešinka. Ona byla totiž vcelku lechtivá. Proto ta pauza s kávou🡕 , kůže musela oschnout. Začal jsem zase u ramen, jen tak zlehka, lehounce, sotva se dotknout. Hladil jsem ji přes ňadra a sledoval, jak bradavky tuhnou a tmavnou. Přejel jsem na bříško, na stehna, a hlavně na vnitřní stranu stehen. Od kolen nahoru a znovu k ramenům a ňadrům. Už nebyla vlhká, už doslova tekla. Tekla a voněla. Nádherně voněla, ona vždycky krásně voněla, když byla vzrušená. A začala prosit. Už ho tam prý potřebuje. Fakt ho tam potřebuje! "Ty hajzle, já už to musím mít!" A co jako? Já ještě neskončil, měl jsem po ruce peříčka. Ne, už jsem se nezdržoval rameny a pažemi. Jen jsem jí řekl, aby byla ticho! Vzal jsem to rovnou na prsa a stehna. Ačkoli jsem si myslel, že se nemůže pohnout, o kousek jí to šlo. O kousek. Vyhrožovala, že mě zbije, prý uvidím, jaké to je, zasloužím si to... to víš že jo.

Odvázal jsem ji. Pomalu, nejdříve nohy, pak břicho, potom ruce. Dostala zákaz jimi hýbat, jinak bude přivázaná dál. Poslechla. A nakonec krk. Vrhla se na mě, nevím, jak to udělala, ale byli jsme na lavici a já byl uvnitř. Jo, tekla fakt slušně. Udělala se snad během minuty a rychle znova. A na konec jsem skončil u ní v puse. A bylo to fakt velmi silné. Ale nebyl čas jít domů, to ani náhodou.

Šli jsme tam s tím, že dostane na prdel. Skončila na lavici, spoutaná🡕 , ještě celá vláčná a měkká po orgasmu. Dostala vybrat. Bičík, ruka, rákoska a plácačka. Nevěděla. Spíše se možná bála. Od majitelky studia jsem věděl, že plácačka je to nej. Bolí to dost a nedělá jizvy a ani nezkušený bijec tím neublíží. A ublížit nebyl smysl. Pohladil jsem jí zadek a naznačil ránu. Zachvěla se, sykla a zatáhla svaly. "Co děláš? Nic se neděje! Počítej!" Počítala moc hezky. Jenže ne každý nápřah znamenal ránu. Mělo jich být deset. Za každé špatné počítání jedna navrch. Dostala jich pěkných dvacet. Zadek měla červený, horký, oči uslzené. Na horký zadek funguje led. Odvázal jsem jí, stulila se mi do náručí a dlouho nic neříkala. Hladil jsem jí, šeptal že je moje holčička. To odpoledne byla opravdu jen moje. Skočilo to zase sexem na lavici. V tom studiu jsem s ní pak ještě několikrát byl, ale za čas se manžel stěhoval na dálný východ a ona coby poslušná žena diplomata šla s ním. Dneska jsou zase kvůli službě někde v Jižní Americe. Jedna z mála, o kterých vím, pořád si píšeme, ale už jsme se dlouho neviděli.