Jak mě svedla Asiatka erotické povídky

Je ráno a já ležím na posteli v luxusním hotelovém pokoji. Vedle mě zvedá a klesá nahá hruď třiadvacetileté Vietnamské kolegyně. Její dech je pravidelný, jako by mě chtěl uklidnit po tom divokým večeru. Byl to rozhodně ten nejlepší sex, co jsem zažil za posledních deset let. I když Mai byla nezkušená, její nadšení a ta radost, s jakou se do toho pustila, mě úplně dostaly. Kdo by to byl řekl, že mě nakonec užene tahle Asiatka. I když vlastně. Vždycky se mi Asiatky líbily, ale nikdy jsem to na žádnou nezkusil. Ještě je to moje kolegyně. To jsem nikdy nechtěl připustit. Nic s ženskejma z práce. Dvacet let jsem to dodržoval.

A pak přišla Mai. Začínala na účtárně ještě při vejšce, drobná, tichá, s očima, co vypadaly, že se omlouvaj za to, že existuje. Po půl roce se ale vypracovala a dostala se do mýho týmu projektových vedoucích. Stal jsem se jejím mentorem. Jako vždy, když k nám přišel někdo novej. Byla šikovná, jen se hrozně podceňovala. Tuhle kombinaci opravdu nesnáším, ale jako její mentor jsem se snažil ji pomoc.

Jednou mi třeba prezentovala svoji kalkulaci a výhled k jednomu projektu. Odvedla fakt dobrou práci. Pochválil jsem ji. Na jednu věc jsem ji upozornil a poprosil o změnu. Nic hroznýho, ještě jsem se jí zeptal, co by navrhovala ona. Jenže Mai hned začala "No, asi jsem to pokazila, já vím, že to mohlo být lepší, jsem na to asi moc blbá." Málem jsem vyletěl z kůže. "Mai, přestaň se omlouvat za to, že dýcháš!" káral jsem ji.

Časem jsem ji kecal do všeho, od práce až po život. Když jsem ji něco vytýkal, zakazoval jsem jí doprovázet moje poznámky hláškama typu: "No jo, jsem blbá, že mi to nedošlo." Vysvětloval jsem jí, že se pořád, každý z nás něco učí, nikdo není dokonalej a takovým postojem si do života přitáhne lidi, kteří její nejistotu zneužijou. "Jsi jako mucholapka pro psychopaty" popichoval jsem jí.

Dokonce jsme trénovali podání ruky. Mai měla ve zvyku podávat ruku, jako by nabízela studenou, zpocenou rybu. "Mai, tohle je ruka, ne mrtvej kapr!". dobíral jsem si ji často. Každej každé ráno zaklepala na dveře mojí kanceláře, představila se a podala mi ruku, suchou, teplou a pevně ji stiskla. Ke konci měsíce už podávala ruku s jistotou profesionála.

Zapracovali jsme i na držení těla. Chodila trochu shrbená, jako by se styděla za svý prsa.

Pak přišel na řadu šatník. Mai nosila volný svetříky a kalhoty. Jednou, když jsme v kanceláři zůstali jen my dva, jsem navrhl: "Mai, musíme ti koupit něco, co říká ‚manažerka‘, ne ‚knihovnice z devadesátek‘." Strávili jsme hodinu na internetu, vybírali šaty, sukně, kostýmky. Mai se bránila: "To je moc těsné, to přece nemůžu nosit!" Smál jsem se: "Mai, věř mi, když si to oblíkneš, lidi zapomenou, co je to Excel." Druhý den si vše vyzkoušela v prodejně. Když pak přišla do práce v novém tmavomodrých kostýmku, který jí seděl jako ulitý, celá kancelář ztichla. "No teda, Mai," vydechl jsem, "vypadáš, jako bys měla za chvíli převzít firmu!" Začervenala se, ale poprvé se narovnala a sebevědomě vyšla z kanceláře na chodbu. Doprovázel ji zvuk cvakání vysokých podpatků.

Postupně jsme se stali kamarádi. Mai se mi začala svěřovat i s osobníma věcma. Hodně to vysvětlovalo její nízké sebevědomí. Šikana na základce, na střední s ní nikdo nechtěl chodit a to všechny holky ze třídy kluka měly. Jak zklamala rodiče, když si dodělala "jen" bakaláře na ekonomce.

Přiznala, že prvního opravdovýho kluka měla až v devatenácti, ale dopadlo to špatně. "Po sexu se se mnou rozešel a roznesl po škole, že jsem v posteli jak prkno, při misionáři víš" svěřila se jednou tiše. Povzbuzoval jsem ji: "Mai, ty nejsi prkno. Jen potřebuješ někoho, kdo tě nebude soudit a dá ti čas."

Rok to trvalo, ale nakonec se z Mai stal platný a hlavně sebevědomí člen týmu. Začala se mnou chodit na pracovní schůzky, ptala se na věci, který jsem sám přehlédl, a brzy dostala na starost vlastní projekty. Svým vystupováním a přesně cílenými dotazy, dokázala spoustu zákazníků, starších zkušenejch chlapů, dostat do rozpaků. Byl jsem na ni hrdej.

Na vánočním večírku jsem se opil, jako každej rok. Tancoval jsem, vtipkoval a byl středem pozornosti. Když už jsem měl dost, šel jsem k baru a dal si vodu. V hlavě mi hučelo a přemýšlel jsem jestli už neodjet domu. Vtom se ke mně přitočila Mai. Chěla se mi s něčím svěřit. "Martine, já bych ráda s někým chodila, ale všichni jsou na mě hrozně hr. Chtějí hned sex, a já jsem nejistá. Víš, já jsem vlastně pořád panna. S tím klukem to bylo jen jednou, a pak... no, byla to katastrofa."

Poslouchal jsem ji na půl ucha, protože jsem si zrovna vybavoval svůj vlastní tragický zážitek v misionářský poloze. Moje žena se mě včera během sexu zeptala: "Martine, myslíš, že by byla lepší kuchyňská linka v odstínu dub, nebo radši antracit?" Bylo to, jako by mi někdo vylil kbelík studený vody na hlavu. "Antracit?!" zavrčel jsem a šel jsem radši spát.

Najednou mě Mai vytrhla z myšlenek. "Martine," zašeptala mi do ucha, "nechtěl bys mě... zaškolit?" "Cože?" vytrěštil jsem na ni oči. "No, myslela jsem, že bych potřebovala někoho zkušenýho, kdo by mě... zaškolil," zopakovala a celá zčervenala. Zasekl jsem se. V hlavě mi blesklo milion myšlenek, moje pravidlo, moje manželství, Maiina nejistota... ale taky ten pocit, že už roky se mě nikdo nezeptal, že by se mnou chtěl sex.

Chvíli mi trvalo, než jsem se v opilecký mlze dobral k odpovědi. "Mai, neblázni, mohl bych být tvůj táta!" zvolal jsem a instinktivně šáhl po prvním mladým chlapovi, co stál poblíž. A ze skupinky jsem vylosoval. Sakra zrovna Luboš. No nic.

"Koukni, třeba Luboš!" Opilej Luboš, zrovna dopíjející pivo, se k nám přitočil a připitoměle se zašklebil. "Tady Luboš je lepší volba!" "Kdo?" zamumlal Luboš, málem mu půllitr vypadla z ruky. Mai se na mě zamračila, zklamaně si povzdychla a její oči zhasly. Všiml jsem si toho a trochu se probral z opilecký mlhy. Strčil jsem Luboše zpátky mezi jeho bandu, kde zrovna vyřvávali "Dlouhou noc" od Heleny Vondráčkový.

"Promiň, Mai, chtěl jsem říct, že nechci mít něco s někým z práce a hlavně jsi krásná mladá holka a já jsem starej ženatej mlsnej kocour. Máš tu spoustu mladíků!" ukázal jsem na ten křepčící dav, kterej teď přešel na "Duhovou vílu" od Zagorky, a jeden z nich se pokusil o taneční kreaci, co připomínala spíš pád do křoví.

Mai na mě koukla, jako bych si dělal srandu. Rychle jsem to zakecal, přešel na neutrální téma o práci.

Mai moje reakce zranila. V práci se ke mně chovala odtažitě. Po pár měsících si našla přítele, mladýho, sympatickýho kluka z marketingu. Chvíli vypadala šťastně, ale pak to zase nevyšlo. Potkal jsem ji na chodbě, když se vracela z oběda, a jen tak mimochodem mi řekla: "Rozešli jsme se. Zase mě tahal k sobě, a já... prostě ne."

Jednou jsme se vraceli spolu ze schůzky u klienta. Mai seděla na sedadle spolujezdce, koukala z okna a bylo vidět, že je něčím rozrušená. Najednou řekla: "Martine, na tom večírku... nechtěla jsem tě do něčeho nutit nebo se vnucovat."

"Nic se neděje," přešel jsem to rychle. "Byl to divnej večer, oba jsme byli přiopilí."

V autě zavládlo ticho. Mai koukala dál z okna, a všiml jsem si, že jí po tváři stéká slza. "Mai, neblázni," řekl jsem měkce. "Jsi mladá, šikovná, podívej, co jsi u nás už dokázala. Zbytek se vyvrbí. Já nejsem to řešení." Mai jen přikývla, ale bylo vidět, že ji to mrzí. Od tý doby se náš vztah vrátil do starých kolejí, profesionální, přátelskej, ale s lehkým napětím, které nikdy nezmizelo.

V létě jsem uspořádal menší party pro svůj tým, abychom oslavili úspěšný dokončení velkýho projektu. Všichni se skvěle bavili, popíjeli, smáli se. Ten večer jsem nepil. Slíbil jsem, že všechny rozvezu domů. Když se večer chýlil ke konci, naložil jsem tým do svýho SUV a postupně je rozvážel. Mai jela jako poslední. Cestou bylo ticho, jen rádio tiše hrálo. Najednou Mai promluvila: "Asi se budu stěhovat do Německa." "Cože?" vyhrklo ze mě. "Chtěla bych někde začít znovu, nasbírat zkušenosti," řekla tiše, ale její hlas se třásl. Bodlo mě to u srdce. "To mě mrzí," řekl jsem po chvíli, "ale chápu to. Chceš, abych to probral se šéfem? Aby nebyl překvapenej. Cení si tě." pak jsem ještě narychlo dodal "A já taky." Věděl jsem, že tahle šikovná holka u nás asi dlouho nezůstane, ale stejně mě to zasáhlo víc, než jsem čekal. Zase bylo ticho.

Mai nervózně mačkala prsty na rukou, až najednou vykoktala: "Když už u tebe nebudu..., vyspíš se se mnou?" Ztuhl jsem. Auto zpomalilo, jak moje noha na chvíli polevila na plynu. Podíval jsem se na ní. Její oči byly plný nejistoty, ale taky odhodlání. "Mai," řekl jsem pomalu, "to není dobrej nápad. Ne kvůli tobě, ale... víš, jak to je. Mám ženu, život." Usmál jsem se, i když to bolelo. "Jsi skvělá, ale někde tam venku je někdo, kdo tě bude milovat tak, jak si zasloužíš."

Mai sklopila oči, přikývla a už neřekla ani slovo. Když jsem ji vysadil u jejího domu, jen tiše zamumlala "díky" a zmizela za dveřma. Chvíli jsem seděl v autě, zíral na prázdnou ulici a přemýšlel, jestli jsem právě neudělal velkou chybu. Pak jsem nastartoval a jel domů, k ženě, k pravidlům, k životu, kterej jsem si sám vybral.

Další týden jsem odjel na dovolenou k moři. Skoro na konci dovolený plný moře, opalování a mizernýho sexu jsem manželku vytáhnul na západ slunce a když jsme se vraceli autem do hotelu, sjel jsem na boční silnici. Napadlo mě, že by něco spontánního a trochu vzrušujícího mohlo bejt. Pokusil jsem se ji políbit. Podívala se na mě a se zbedlým obočím řekla: "Martine, ty prase, myslíš, že mě dostaneš na nějaký špinavý polní cestě jako nějakou náctiletou pipku?"

Nic jsem neřek, nastartoval a vyrazil zpět k hotelu.
‘Takže zase ta zatracená antracitová kuchyň místo sexu’ pomyslel jsem si. V hlavě se mi objevila Mai a její tiché "díky". "Mai, asi jsem fakt debil," řekl jsem omylem polohlasem. "Cos řikal?" otočila se na mě manželka. "Dva dny jsem se nemyl," vymyslel jsem pohotově. "No a takhle si na mě chtěl lízt, seš fakt prase," odsekla a otočila se zpátky k oknu. Zbytek cesty jsme jeli mlčky, a já si říkal, že jsem starej vůl.

Zpět v práci se Mai chovala, jako by se nic nestalo. O Německu už nemluvila. Jen já jsem se nedokázal chovat přirozeně. Teď už jsem ji hrozně chtěl.

O pár týdnů později se mi naskytla příležitost. Vraceli jsme se z Rakouska z návštěvy našeho zákazníka. Schůzka dopadla skvěle, podařilo se nám uzavřít dohodu, takže jsme oba byli dobře naladění. Na oběd jsem zastavil u jedný restaurace s výhledem na jezero. Bylo to krásný místo, modrá voda se třpytila v poledním slunci, kolem dokola hory, vzduch voněl po borovicích. Mai se tam líbilo, seděla naproti mně, usmívala se a poprvé po dlouhý době se zdálo, že je úplně uvolněná. Smála se mým vtipům, i těm blbejm, co jsem vytahoval jen proto, abych ji rozesmál.

Po dezertu jsme dopíjeli kafe. Slunce se odráželo od šednoucího jezera, a já to v sobě už dýl držet nechtěl. "Moc ti to sluší," řekl jsem ji tiše, aby nás u ostatních stolů neslyšeli. "Děkuju," odpověděla. Ještě před rokem by dodala něco jako "jen jsem v tom kostýmku moc nacpaná". Teď lichotku přijala s lehkostí a úsměvem.

"Mai," pokračoval jsem potichu, chvíli jsem hledal slova. Mai se nadechovala, že něco řekne. "Počkej." přerušil jsem ji, "Jestli odjedeš do Německa a já ti to neřeknu, budu si to vyčítat," cítil jsem, jak jsem znervózněl. Nevědomky jsem prsty o stůl vyklepával nějaký rytmus. Hlavou se mi prohnalo 'Je mi zas osmnáct, prober se, chlape'. Mai na mě zvědavě koukala. Usmál jsem se na ni a nervozita opadla. "Myslel jsem na tebe v poslední době. Asi víc a jinak." Trochu jsem si odkašlal. "Jsi krásná ženská a já už... nemůžu a nechci odolávat. Chci s tebou strávit noc, jak sis přála."

Mai ztuhla, její oči se rozšířily, jako by zkoušela zpracovat, co jsem právě řekl. Hrnek s kafem v jejích rukách se lehce zachvěl. "Martine," zašeptala, "ty jsi přeci ženatej, máš pravidla."

"Já vím" odpověděl jsem "ale ty jsi ta výjimka, co to pravidlo potvrzuje. Krásná a uhrančivá výjimka." zkusil jsem trochu uvolnit atmosféru. Usmál jsem se a Mai se na mě něžně podívala.

"Takže?" zeptala se zvědavě. "Takže, jsem si říkal, že příští týden jedem do toho Polska. Na na druhé straně Krkonoš je krásnej hotel. Jestli proti tomu nic nemáš mohli bychom tam přespat."

Oči ji svítily jako paprsky na jezeře. "Tak jo" přikývla.

Další týden přiletěl, jako když lusknu prsty. Zase jsem seděl s Mai v autě. Měla na sobě bílej kostýmek s černýma proužkama, kterej jsme spolu vybírali. Vypadala v něm jako z módního časopisu, a vyzařovala z ní taková energie, kouzlo, co šíří šťastní lidé. Konverzace plynula lehce, klid a pohoda. Pak jsme přejeli polský hranice. V autě se rozhostilo ticho. Mai najednou položila ruku na moji, která ležela na řadící páce. Byla zpocená, což mě trochu překvapilo. "Chtěla jsem ti ještě něco říct," začala nesměle. "Co?" zeptal jsem se, i když jsem tušil, kam to směřuje. "Já... jsem strašně nejistá. Nechci tě zklamat." na chvilku se odlčela "Aby ses nezlobil, že jsi udělal tu... výjimku," koktala a její tváře zčervenaly. "Neboj," uklidnil jsem ji s úsměvem. Její starosti mě paradoxně vzrušovaly. Nikdo se už roky nezajímal, jestli se mi to bude líbit. "Jsi šikovná a máme celou noc." Podíval jsem se na ni a mrkl. Zase bylo ticho. "Asi se budu pořád na něco ptát," zamumlala Mai a nervózně se ušklíbla. "Od toho tu jsem," odpověděl jsem. "Můžeš se ptát na cokoli." "Abych nekazila atmosféru. Chápeš," dodala a podívala se na mě, jako by čekala, že ji zachráním. Musím přiznat, moje ego dostávalo masáž jako z thajskýho salonu, a v kalhotách to začínalo bejt těsný. "O mě se bát nemusíš," řekl jsem a snažil se znít sebevědomě. "Jsi nádherná ženská, a už jen to, že tu se mnou jsi, naplňuje všechna moje očekávání." Usmál jsem se na ni a ona na mě.

"A víš co? Můžem něco probrat už teď, ať se nezdržujem." Mai viditelně polkla, až jsem se musel pousmát. Její ruka na mojí ztrácela nervozitou teplotu. "Neboj, začnu já," řekl jsem, aby se uvolnila. "Rád bych věděl, co tě baví, co máš ráda, jestli si něco přeješ. Je důležitý, abys o tom dokázala mluvit. Skoro nikdy to nejde na první dobrou." Povzbudivě jsem se na ni usmál a palcem ji pohladil po její ruce a pokračoval jsem:

"Já začnu, jsem spíš dominantní, rád si hraju, nemám asi žádnou oblíbenou polohu, skoro každá má něco. Hlavně ale mě bere, když se to ženský líbí. To mě dokáže vzrušit ze všeho nejvíc." domluvil jsem. Mai vypadal překvapeně tak jsem ještě dodal. "Kdybys dneska, z toho chtěla kdykoli vycouvat, tak řekni. Zarezervoval jsem dva pokoje. Takže můžem mít soukromí. Nebudu se na tebe zlobit ani tě do něčeho nutit. Jak jsem řekl nejvíc mě baví, když to ženskou baví." Mai vypadala, že jí to uklidnilo.

"Takže, co by sis přála?" zeptal jsem se klidně.

Mai koukala před sebe, jako by hledala odvahu v protijedoucích autech. "Já... no," začala a zase se zarazila. "Já nevím, jak to říct," zamumlala, tváře rudý jako rajče. "Někdy... koukám na porno. Teda, ne pořád, jen občas!" rychle dodala, jako by měla strach, že ji budu soudit. "A... líbí se mi, když... no, když si chlap tu ženskou tak nějak... vezme. Třeba zezadu. To mě... vzrušuje." Hlas jí klesal, až byl skoro neslyšnej. "A... taky bych chtěla zkusit na koníčka... a víš taky, udělat to někomu rukou. Třeba tobě." Poslední větu vyhrkla, jako by ji pálila v puse, a hned sklopila oči.

Bylo tak roztomilý a zároveň tak nečekaný, že jsem málem zapomněl řídit. "Mai," řekl jsem a potlačoval nadšený úsměv. "ty jsi poklad. Na koníčka, zezadu, rukou – to je pěknej seznam!" Mrkl jsem na ni, aby se uvolnila. "A víš co? To všechno zní skvěle. Hlavně, že tě to láká a baví."

Mai se konečně trochu uvolnila a zasmála se, i když pořád byla červená jako rajče. "Fajn," řekla tiše, "ale varuju tě, budu asi pořád nervózní." "To je v pohodě," odpověděl jsem a lehce stiskl její ruku, co pořád ležela na mojí. "Nervozita je součást kouzla. A kromě toho, máme celou noc." Usmál jsem se a ona na mě.

K luxusnímu hotelu jsme dorazili už za šera. Zastavil jsem auto před vchodem, kde nás uvítal portýr v livreji, co vypadal, jako by právě vylezl z nějakýho filmu o šlechtě. Když jsme vystoupili, Mai se rozhlížela kolem sebe s pusou dokořán. "Martine, tohle je... wow," vydechla, když procházela vstupní halou s mramorovou podlahou a křišťálovým lustrem, co se třpytil jako diamant. Bylo vidět, že je uchvácená. Hotel byl fakt špička, s výhledem na Krkonoše a atmosférou, co říkala "tady se žije na vysoký noze". O půl hodiny později jsme seděli u večeře v hotelový restauraci. Mai přišla v jednoduchý, ale elegantní černý halence a sukni. Seděla naproti mně a nadšeně vyprávěla, co všechno má na pokoji. "Martine, tam je vana, co je větší než moje kuchyň! A ten výhled na Krkonoše? To je jako z pohlednice!" smála se a její oči zářily. Bylo to poprvý, co jsem ji viděl tak uvolněnou a šťastnou, a musím přiznat, že mě to dostalo. Její nadšení bylo nakažlivý.

Po večeři jsem ji doprovodil k jejímu pokoji. "Chvilku si odpočiň," řekl jsem jí u dveří. "Přijdu tak za půl hodiny, jo?" Mrkl jsem na ni a ona přikývla s lehkým úsměvem. Potřeboval jsem si odskočit, nejen kvůli přírodě, ale taky abych se trochu srovnal. V pokoji jsem se umyl, zkontroloval v zrcadle, jestli nevypadám jako úplnej idiot. Přesně za půl hodiny jsem už klepal na její dveře. Otevřela mi Mai a já málem zapomněl dýchat. Měla na sobě krátký černý šaty s nadýchanou skládanou sukní, co jí seděly jako ulitý a výstřihem skoro až k pupíku. Byly sexy, ale ne přehnaně, přesně ten styl, co umí naznačit všechno, aniž by ukázal moc. "Mai, ty šaty... jsou sexy," vydechl jsem a vešel dovnitř. Usmála se na mě, trochu nervózně, ale její oči zářily.

Už jsem nechtěl ten moment dál oddalovat. Přistoupil jsem k ní, položil jsem jí ruku na tvář, její kůže byla hebká, teplá, a cítil jsem, jak se pod mým dotekem lehce zachvěla. Přitáhl jsem si ji blíž a lehce ji políbil. Její sametové rty se trochu třásly, jako by se snažila zpracovat, co se děje. Polibek jako letmý dotek, když se neodtáhla, přidal jsem trochu víc. Cítil jsem, jak se její dech zrychlil, a ta drobná nervozita v jejím chvění mě úplně dostala. "Jsi v pohodě?" zašeptal jsem, když jsem se odtáhl, a pořád jsem ji držel za tvář. "Jo," vydechla Mai. Její tváře byly rudý a oči měly ten výraz, co je půl na půl mezi strachem a vzrušením. Palcem jsem ji pohladil po tváři. "Máme čas. A jestli si to rozmyslíš, ten druhej pokoj je pořád volnej." Zasmála se, a to napětí mezi náma trochu povolilo.

Přitáhl jsem ji k sobě a znova ji políbil, tentokrát hlouběji, a cítil jsem, jak se pomalu uvolňuje, jak její ruce váhavě objaly můj krk.

Sundal jsem si košili, ale naše rty se neodlepily ani na vteřinu. Pomalu jsem začal rozepínat Maiiny šaty, knoflík po knoflíku, a když sklouzly na zem, udělaly takový tichý "fšuf". "Mai, ty jsi nádherná," vydechl jsem, když jsem se od ní zvědavě poodtáhl. Stála tam, trochu rozpačitě, ale vypadala naprosto úchvatně. Set bílého průhledného krajkováho prádla s podvazkovým pásem s punčochama. Mohla z fleku být andělem na přehlídce Victoria’s Secret. Chtěl jsem to popsat slovy, ale můj mozek byl v tu chvíli asi na dovolený. Místo dalšího mluvení jsem ji objal, zvedl do vzduchu a znova políbil. Mai mi obtočila nohy kolem pasu. Otočil jsem se k posteli a pomalu ji tam položil. Její ruce mi mezitím sklouzly k pasu. S lehkým cvaknutím rozepnula můj pásek, jako by to dělala celý život. Narovnal jsem se, sundal si kalhoty a zůstal stát jen v těsných trenýrkách. Mai mě zkoumavě pozorovala, a najednou se šibalsky ušklíbla: "Nekouká ti něco z těch trenýrek?" rychle jsem je zkontroloval než mi došlo, že naráží mou viditelnou "erekci".

Lehl jsem si na postel vedle ní. Naše rty se znova našly, líbali jsme se, jako bychom se snažili dohnat všechny zmeškané chvíle. Palcem jsem jí přejel přes vzrušenou bradavku, co se rýsovala pod tou krajkovou podprsenkou. Mai vydechla vzrušeně přímo do mých rtů, a ten zvuk mi poslal elektrickej výboj rovnou do páteře. Moje ruka pak pomalu sjela níž, až do jejího klína. Mai zalapala po dechu a na chvíli se odtáhla od mých rtů a podívala se mi do očí. Bylo v nich něco mezi nervozitou a touhou. Odhodlala se a rukou váhavě zajela do mých trenýrek. Pozorovala můj výraz, jako by chtěla vědět, jestli dělá všechno správně. Já jsem jí mezitím jezdil prsty přes hrbolek pod kalhotkami, co se pod mým dotekem zvětšoval. Mai mě jemně honila rukou, skoro jsem ji necítil, jak byla opatrná.

Pak se nadechla a zašeptala: "Dobrý?" "Vydrž" odpověděl jsem s úsměvem. S její rukou pořád v rozkroku jsem si sundal trenýrky, trochu kostrbatě, protože, no, koordinace nebyla v tu chvíli moje silná stránka. Pak jsem vzal její ruku, co mě držela péro, pevněji jsem ji sevřel a začal si ho honit sám, důraznějc a rychlejc. "Asi takhle," řekl jsem, když jsem ji pustil, a znova ji políbil. Tentokrát jsem to byl já, kdo musel vydechnout do jejích rtů, protože, jak se dalo čekat, Mai se rychle učila. Její ruka teď měla ten správnej stisk i rytmus, a já cítil, jak mi mozek pomalu taje. Zkoumavě pozorovala mou tvář, pak sjela očima dolů na moje péro, co ho pořád svírala. "Ano?" zasmál jsem se trochu přiškrceně. "Vyhodnocuješ, jestli to děláš podle ISO norem?" Mai se nervózně uchechtla, ale nezastavila. "Jen koukám, jestli... no, jestli to dělám dobře," zamumlala, pořád trochu zčervenalá, ale s takovým tím šibalským úsměvem, co mě dostával do kolen

"Mai, děláš fakt dobře. Jestli chceš, ukážu ti ještě něco, co se mi líbí." Přikývla a v očích se jí zablesklo, jako bych právě zapnul vánoční stromeček. Vzal jsem její druhou ruku a položil ji na moje naběhlý koule. Lehce jsem ji zmáčkl, aby pochopila, jak silně je má držet. "Dá se udělat i tohle," řekl jsem a trochu přes její ruku za ně zatáhl. Chvíli to zkoušela sama. 'A sakra, dělala to až moc dobře. Takhle jsem to ženu nenaučil ani za dvacet let.' proletělo mi hlavou. Snažil jsem se soustředit, ale musel jsem s pravdou ven. "Fakt ti to jde," zahuhlal jsem vzrušeně přes zuby. Ten pohled na její malý ruce, jak mě zpracovávají, mě hnal rychleji, než jsem chtěl. "Jen bych se takhle asi za třicet sekund udělal." "Fakt?" vyjekla Mai a rychle přestala. "Jo, fakt," odpověděl jsem pobaveně a musel se zasmát. "No teda, to je snazší, než jsem si myslela!" zasmála se a její tváře zase zčervenaly. Pak zvážněla. "Mám dotaz. Postaví se ti pak znova, kdyby ses udělal?" "S tebou určitě," usmál jsem se a políbil ji. "Takže to nevadí, když ti to udělám?" zeptala se opatrně. "Ne, nevadí. Jen budu potřebovat chvilku, ale to se dá vyplnit jinou zábavou," mrkl jsem na ni. Chvilku o něčem přemýšlela:

"Chtěla bych to vidět," vypadlo z ní. Ten její zájem mě ještě víc vzrušil.

"Nejsem divná?" dodala rychle, když si všimla, že se na ni nečitelně koukám.

"Vůbec," položil jsem jí ruku na tvář, přitáhl ji k sobě a políbil. "Jsi úchvatná." A znovu jsem ji políbil. "Tak já ti to udělám," řekla rozhodně. Jen jsem přikývl, a Mai se mi vrhla do rozkroku. "Počkej, uděláme si to zajímavý," Klekl jsem si, vzal ji do náruče a popones do čela postele, do polosedu. Mezitím jsem využil každé chvilky, abych ji líbal, a skoro si ani nevšimla, když jsem jí jedním hbitým pohybem sundal podprsenku. Vykoukly na mě její krásný menší prsa, obě bradavky stály jako vojáci v pozoru. Když si toho všimla, instinktivně si je zakryla rukama. "Máš krásný prsa," ujistil jsem ji. "Nebude ti vadit, když se ti udělám... na ně?" zeptal jsem se. Zavrtěla hlavou a ruku stáhla zase dolů

Obkročmo jsem si nad ni klekl, aby na mě dosáhla. Začala mi ho zase honit a střídavě sledovala mou tvář a moje péro. Můj dech se zrychloval a prohluboval. Nevěděl jsem, kam koukat dřív, její drobné ruce na mé chloubě, její zaujatý pohled, prsa, bříško. Takhle dobře jsem se necítil snad roky. Mai mě opatrně chytla za koule. Zmáčkla je a zatahala. Mráz mi projel po zádech. "Už budu," zasténal jsem a jemně jí sklopil ruku, jinak bych snad trefil zeď nad její hlavou.

Orgasmické stahy začaly pumpovat sperma na její hruď a prsa. Svět se se mnou zatočil. Chvilka co trvá století. Když jsem se vzpamatoval. Mai mě ještě chvíli držela za opadající péro. Ty jo, to je věcička," pronesla, když sledovala, jak mi vadne. "Bylo to hezký?" zeptala se hned na to. "Moc hezký," řekl jsem s úsměvem a políbil ji. Oči jí zářily a já se v nich chvíli ztratil. "Vydrž, trochu tě umeju," řekl jsem, vzal kapesníčky z nočního stolku a svou nadílku jí opatrně setřel z hrudi. "To bylo... něco," zasmála se Mai, pořád trochu červená, ale s tím šibalským úsměvem, co mě tak bral. "Já myslela, že to bude složitější!"