Jaro je lásce nakloněné erotické povídky

Jaro se rozjelo ve vysokých teplotách, rozmanitosti vůní i barevnosti květů a v tomto krásném čase jsem seděl na lavičce parku. Okolo mě chodily ženy, dívky a maminky s kočárky. Odhodily kabáty🡕 , bundy🡕 , svetry🡕 a oči přítomných mužů na lavičkách nevěděly kam se dřív dívat. Jejich souběžné pohledy z leva do prava připomínají diváky na tenisové tribuně.
V tom jsem jí uviděl, kráčela parkem směrem ke mě. Vznášela se přesto, že jí tížilo violončelo v laminátovém kufru. V druhé ruce mobil a s někým telefonovala. Z mimiky tváře bylo patrné, že je dost rozčílená

"... a já mám být klidná?” jsem zaslechl když mě bez povšimnutí míjela.

Nástroj jí již dost překážel a položila si ho na vedlejší volnou lavičku. Ani si nesedla a už se do telefónu hádala

"... jó ona je těhotná ... víš co? Vypadni z mého bytu i života.”

Chvilku chodila okolo lavičky s nástrojem až si konečne sedla. Rozčílením jí vypadla poslední cigareta z krabičky na zem a já jsem jí pohotově nabídl novou cigaretu ze své krabičky. S vynuceným pousmáním ji přijala a jí ještě nabídl oheň. Při připalování se poprvé na mne podívala. Zadíval jsem se jí do očí ze kterých ještě létaly jiskřičky rozčílení. Znejistěla a znovu se na mne podívala.

"My se známe?”

"Nebudu lhát, neznáme, ale rád bych vás poznal. Nedáte si kávu🡕 ? Tady na rohu je kavárna:”

Zarazila se a já se lekl, že jsem to uspěchal. Mlčky se dívala na mlčící mobil. Znenadání zakřičela

" Hajzl”

Mobil dala do kapsy, popadla kufr s nástrojem a postavila se. Já jsem na ní smutně stočil pohled když již klidněji pokračovala

"Tak co bude? Jdeme na to kafe?”

Vyskočil jsem z lavičky a nabídl se, že jí nástroj ponesu. Nebyla proti a šli jsem do kavárny.
Vynechám kvalitu kávy i vývoj seznamovacího rozhovoru. Už jsem věděl jak se jmenuje, hraje ve filharmonii a dnes už má volno. Bylo krásně a slunce dělalo co mohlo. Nevím jak mě to napadlo, ale pozval jsem jí si zaplavat do Podolí. Souhlasila jen violončelo si potřebovala dát domů. Odvezl jsem jí. Jo, ještě jsem vám neřekl její jméno, Zuzana.

Zuzana bydlela ve čtvrtém patře bez výtahu. Vynesl jsem jí kufr s nástrojem do pokoje, Zuzka si rychle našla plavky a už jsme jeli směr Podolí. V plavkách v celku byla ještě krásnější než jsem si mohl představovat. Dali jsme si zmrzlinu a konverzace byla zajímavější a odvážnější. Slunce už s náma vykonalo své a oba jsme skočili do venkovního skokanského bazénu. Její dlouhé mokré blonďaté vlasy se rozprostřely po hladině. Doplaval jsem jí u stěny bazénu a okouzlen její krásou jsem se Zuzce díval do očí. Nevydržel jsem a zašeptal

" Jsi krásná.”

"Nepřeháněj”

"Jsi ... jsi opojná.”

Nevím už jak dlouho jsme se na sebe takto dívali až jsem jí rozrušeně políbil na rty. Jenost a chuť jejích rtů už nikdy nezapomenu. Líbali jsme se a jazyk s jazykem se spojoval. Cítil jsem její tvrdá prsa přes mokrou podprsenku plavek na svých a vzrušením jsme zapoměli, že jsme ve veřejném bazénu. Její tvrdé bradavky se jako hroty šípů do mne zapichovaly. Rukou mě sáhla do plavek a má hrdost byla v její ruce tvrdnoucí hračkou. Druhou rukou se mě držela okolo krku a nohama objala můj pas. Přitáhla si mě na tělo. Líbání nebralo konce, sevřel jsem rukama přepadové žlábky. Zuzka mě přetáhla kůžičku a prsty si hrála s naběhlou, nadrženou hlavičkou k prasknutí. Její prstoklad rozehrál dokonalý koncert. Jeden z prstíků si vzal na starost dírku a její okolí. Bože já už to nevydržím, semeno se mě hrnulo od hlavy celým tělem a chámovod už byl před prasknutím. Nedočkavě i neohrabaně jsem se snažil rozepnout spodní část plavek, za kterou jsem prsty hladil vzrušenou kundičku. Poštěvák v mých prstech a její vzdechy i polknuté výkřiky, to byl další neskutečný koncert pro mé uši. V jejích očích jsem uviděl celý svět. Prsty nechala vklouznout do otevřené rozvášněné lastůrky, aby je vystřídalo mé nadržené nedočkavé mužství. Zuzka sama svou rukou ho navedla správným směrem a vniknutí do již otevřené pochvy byl okamžik. Nikdo z okolních plavců si nás nevšímal a přitom jsme souložili jak o život. Byla neodolatelná, nadržená a asi také plná pomsty svému bývalému. Přirážel jsem a voda okolo nás divoce šplouchala, cákala až nám smáčela líbající tváře.

"Zuzko, už už budu, to je nádhera.”

"Já už byla ty můj mořeplavče.”

Rychle jsem ho vysunul.

"Už!”

Bílé výstřiky milionů spermií do její dlaně a čisté vody bazénu.

Zuzka navrhla " Nepojedeme raději ke mě domů?”

Z jízdy autem si nepamatuji nic, jen že mě přišla jako let letadla. Běželi jsme po schodech a Zuzka i já jsme zářili nadržeností, v každém patře i mezipatře jsme se líbali a já už jsem byl jen v džínách a Zuzka vítězoslavně mávala tričkem🡕 nad hlavou.