Nikdy by mě ani ve snu nenapadlo, že bych mohla podvést svého manžela a co víc, že právě se synovo kamarádem. Když se tak nad tím zpětně zamyslím, celé to k tomu od první chvíle směřovalo.
Můj syn slavil dvacet let. Byla jsem tak pyšná, když jsem se dívala, jak skvělý chlap se z něho stal. Byla jsem ráda, že se nám ho podařilo vychovat k zodpovědnosti, protože my jsme v jeho věku takoví rozhodně nebyli. Syna jsem totiž měla už na střední škole. S manželem, tehdejším přítelem, jsme nehleděli na důsledky a pouze si užívali. To, že jsem těhotná, jsem zjistila asi o čtyři měsíce později. Dlouho jsem se styděla to někomu říct, a tak jsem to všemožně maskovala – jediný, kdo to věděl, byl nastávající otec. Nakonec jsem ale tak jako tak musela s pravdou ven. Na svatbě jsem už měla pořádný buben, ale hlavní bylo, že se Pepa narodí do úplné rodiny.
A dneska je to už dvacet let. Tak dlouhá doba uplynula od chvíle, kdy jsme si ho přivezli domů. Jak ten čas letí.
Nostalgie mě opustila ve chvíli, kdy Pepa sfoukl všechny svíčky. Zatleskala jsem i se zbytkem rodiny a doběhla do kuchyně pro nůž, aby Pepa mohl dort nakrojit jako správný oslavenec.
Tento víkend jsme si ho mohli užít do sytosti. Pozornost patřila jenom nám – jeho rodině. O týden později měl s otcem vyjednáno, že pokud nebudou jeho přátele příliš rušní a bude jich rozumný počet, může si udělat oslavu v našem zastřešeném altánu. Byl červen, takže venku už bylo teplo.
Oslava utekla rychle, babičky se rozjely domů a my jsme opět osaměli. Týden se překulil a najednou tu byl ten "slavný" víkend, kdy se náš altán měl proměnit v hnízdo mladých dospělých. Připravili jsme synovi dostatek masa na gril, zásobu různých brambůrek a křupek a samozřejmě nějaký ten alkohol. Takový menší sponzoring jako bonus k dárkům k narozeninám.
Už kolem šesté se scházeli první hosté. Celkem přišlo kolem osmi kamarádů a kamarádek našeho syna. Chvílemi jsem se úzkostlivě dívala ven, jestli altán ještě stojí, či není v plamenech, ale většinu času jsem se snažila na to nemyslet. Oslava byla poklidná, jediné, kdy jsem vnímala, že tu někdo je, bylo, když hosté chodili do domu na záchod.
Četla jsem si v obýváku, když tu se vedle mě posadil Honza. Pepův kamarád už od dětství – vyrůstali spolu skoro jako bratři. Vylekaně jsem se na něho podívala a čekala, až mi řekne, co se děje. Myslela jsem si, že něco potřebuje, ale on tam jenom tak seděl a díval se na mě. Zeptal se mě, co čtu za knížku, a když jsem mu odpověděla, dalších deset minut jen tak seděl a pozoroval mě.
Byl to moc hezký dvacetiletý kluk. Byl sportovec – závodně plaval – takže měl krásně vypracované tělo. Ostře řezaná čelist byla více než sexy. Divila jsem se, že si ještě nenašel žádnou holku.
Pak se najednou zvedl a odešel.
Nevěnovala jsem této "příhodě" více pozornosti, ale od Pepovi oslavy jako kdyby se k nám Honza nastěhoval. Byl u nás skoro každý den. Zakopávala jsem o něj naprosto všude – v kuchyni, v koupelně, v obýváku. Jako kdyby byl můj stín. Z těchto neustálých setkání jsem byla čím dál nervóznější. Vždycky, když jsem se s ním setkala ve dveřích, jsem se přistihla, že se hloupě hihňám jako nějaká školačka. Postupně to zašlo i tak daleko, že se mi o něm začalo zdát.
Zakazovala jsem si na něj myslet, ale pro jeho všudypřítomnost to prostě nešlo.
Začala jsem si o těchto vztazích hledat na internetu. Vyskočilo na mě x povídek, diskuzí, zpovědí a samozřejmě i porna. Nedalo mi to a projela jsem to. Fantazie a vzrušení se mi vyšplhali na maximum a já byla skoro až v transu. Moje ruka se mi automaticky přesunula mezi nohy. Musela jsem se zastavit, projít se, vzpamatovat se a uvědomit si, co to dělám. Musela jsem udělat ale ještě i něco dalšího - vyměnit si promáčené kalhotky.
Jednoho večera jsem byla doma sama. Byl podvečer a já si užívala ticho v domě – manžel byl s kamarády na kulečníku a syn měl rande. Rozhodla jsem se, že si dám pořádnou horkou koupel a budu relaxovat.
Když už jsem se vznášela v teplé vodě, najednou jsem zaslechla, jak klaply vchodové dveře. Byla jsem si jistá, že jsem je zamkla, a tak jsem se v duchu přesvědčila, že se mi jenom něco zdálo. Pak se za dveřmi ozval nějaký šramot. To už jsem cítila, jak se mi sevřelo hrdlo.
Strach ale okamžitě pominul, když se otevřely dveře a v nich stál Honza...



Komentáře