Kamarádka starší dcery erotické povídky

"Luky, půjdeš s námi do vody?" Lukáš se pousmál, oči ale nechal ještě chvíli zavřené. Ten hlas by poznal kdekoli a chtěl si okamžik, kdy ji znovu uvidí, prodloužit ještě o pár vteřin. Ležel na dece na místním koupališti a než se jeho sestra se svou nejlepší kamarádkou vrátily z převlékacích kabinek, stačil se na ní pohodlně zahnízdit, protože jim to jako vždy trvalo celou věčnost. Paprsky dopoledního slunce ho příjemně hřály na kůži a když jasně oranžová mlha pod jeho semknutými víčky potemněla, pomalu otevřel oči. Teď už si byl jistý, že se nepodívá přímo do slunce, protože ho zastínila svým tělem. Znali se už skoro celou dekádu, viděl ji vyrůstat v to okouzlujicí stvoření jakým byla dnes a pohledem přelétl útlou ženskou siluetu se smyslně zaoblenými boky a dechberoucí linii dlouhých a štíhlých nohou. Její pastelově zelené bikiny mu poskytovaly minimum prostoru pro fantazii a určitě už stačily zrychlit tepovou frekvenci všem mužským návštěvníkům koupaliště. Šňůrky byly pevně utažené a zařezávaly se jí do opálené kůže na zádech i na bocích, měla úzký pas, díky čemuž její zadek vypadal ještě větší, než ve skutečnosti byl. "Tak co? Přece se nenecháš prosit!" Pohodila hlavou a ruce si založila v bok. Husté, zlatavě hnědé vlasy, které vzbuzovaly žárlivost u všech jejích kamarádek, jí obtékaly šíji jako stáčený med a volně jí splývaly na ramena. "Jen ho nech být," odfrkla Lukášova sestra Jana, která byla o necelé tři roky starší než on a příští léto ji čekaly státnice. Paže i ramena si mezitím natřela opalovacím krémem a šťouchla do ní loktem. "Namaž mi záda!" Hnědovláska její přání ochotně vyplnila a znovu se sklonila nad ležícím Lukášem. "Teď ne," zavrtěl hlavou. Mávnutím ruky jí naznačil, aby ustoupila ze slunce a přestala mu bránit v opalování a obě se raději vydaly k bazénu na protější straně trávníku, který byl zhusta pokrytý rozprostřenými ručníky a dekami. Lukáš si založil ruce za hlavou a se slastným úsměvem vydechl. Užíval si poslední a nejdelší prázdniny po maturitě, na podzim ho čekal první semestr stavárny. V příštím okamžiku ho zalila ledová sprcha, trhl s sebou a rychle vyskočil na nohy doprovázený hurónským smíchem obou mladých žen. "Fakt s námi nepůjdeš do vody?" Zubila se na něj pohledná hnědovláska s úsměvem od ucha k uchu a když znovu zavrtěl hlavou, přisadila si: "Srábku!" Utáhla víčko prázdné pet láhve a odešla. Jmenovala se Marisa, její rodina pocházela z jižní Evropy, z portugalského souostroví Madeira a nepodobala se žádné z místních. Ani svým zevnějškem, natož svým přirozeným temperamentem.

Po chvíli se Lukáš opřel o lokty a zamžoural kolem sebe, všiml si jich u bazénu a dlouze se na ně zahleděl. Marisina hladká pleť s olivovým odstínem se na slunci svůdně leskla, doslova ji hltal očima, ale vzápětí se zamračil a posadil se, ke dvojici mladých žen u bazénu se přidal mladý muž. Byl to Marisin bývalý přítel David, prototyp zbohatlického frajírka, který už na střední škole platil kreditkou a k maturitě se odvezl vlastním autem. Chytil ji za předloktí, odvedl ji stranou a Lukáš musel natáhnout krk, aby je neztratil z dohledu uprostřed různorodé masy těl, která se shromáždila v blízkosti bazénu. Ani si nevšiml, že se jeho sestra mezitím vrátila zpět na deku. "Kam tak vejráš?" Uchechtla se a zvědavě se vyklonila stejným směrem. Ani nehlesl, upřeně pozoroval Marisu s Davidem, působili dojmem, že se hádají, nakonec se k ní naklonil a pokusil se ji políbit, ale vysmekla se mu a chvatně odcházela směrem k nim. Z plážové tašky vytáhla velkou huňatou osušku, utírala si mokrou kůži a on na ní mohl oči nechat. Všimla si toho, krátce se na něj zahleděla a na tváři se jí objevil letmý úsměv. "Co chtěl?" Houkla na ni Jana netrpělivě. "Jestli se u nás dnes může zastavit," pokrčila Marisa rameny. "Odmítla jsi, doufám!" "Jasně, že jsem odmítla! Přece si nenechám zkazit celou rozlučku!" Poslední slova zapištěla jako puberťačka a obě se hlasitě rozchichotaly, na dnešní večer se těšily celý týden. V letním semestru předposledního ročníku získala Marisa stipendium na dvouměsíční stáž na univerzitě se sídlem v Lisabonu a když tu zprávu přišla oznámit Janě, jejich matka s obavami vyšla před dům, aby se přesvědčila, jestli se něco neděje, takový okolo toho tehdy natropily povyk. Odjížděla v půlce příštího týdne a dnes večer se konala rozlučková párty s nejbližšími přáteli a spolužáky. Marisiny rodiče byli na dovolené a vraceli se den před jejím odjezdem, takže měla celý dům jenom pro sebe, ideální příležitost pro takovou událost. "Přijdeš taky?" Otočila se náhle na Lukáše. Jeho starší sestra si ho měřila zkoumavým pohledem, ale vzácně pomlčela. "Jasně," přitakal a věnoval exoticky vyhlížející mladé ženě rozpačitý úsměv.

Jednadvacetiletý Lukáš působil na svůj věk neobvykle vyspěle, nepochybně díky své vysoké, atletické postavě a strništi ve tváři, z níž se na svět dívaly přemýšlivé, zelené oči. Jeho rodiče velmi záhy odhalily Lukášovu přemíru energie a vrozený talent pro fyzické aktivity. Nejdříve zkusili místní fotbalový klub, ale to ho neoslovilo, kvůli hokejovému tréninku zase musel vstávat brzy ráno, ještě za tmy, na stadiónu mu byla zima a často marodil. Na prvním stupni základní školy navštívil hodinu tělesné výchovy instruktor z oddílu karate, Lukáš se zúčastnil úvodní lekce a uvědomil si, že se konečně našel. Postupem času si začal všímat mladých žen ve svém okolí, poprvé se ve škole popral kvůli spolužačce, skončil v ředitelně a na tři týdny byl z oddílu vyloučen, protože úmyslné zápasení mimo tělocvičnu se přísně trestalo. A tehdy se také jeho starší sestra seznámila s Marisou. Rodiče ji přihlásili do druhého ročníku gymnázia a třídní učitelka je posadila do stejné lavice, Marisina matka byla místní a byla nucena vrátit se zpět do vlasti, aby se postarala o svou nemocnou matku. Lukáš se mezitím nepřestával zdokonalovat, tréninku obětoval veškerý svůj volný čas, během střední se stal jako první z nováčků držitelem hnědého pásku a jeho instruktor chtěl, aby se zúčastnil mezinárodních turnajů v individuálních i týmových soutěžích, o čemž jeho matka přirozeně nechtěla ani slyšet. Její jediný syn bude prostě studovat a basta!

Večer v domě Marisiných rodičů se rychle rozproudil, Lukáš napočítal zhruba dva tucty lidí, mezi nimiž skoro nikoho neznal, ale nevadilo mu to, nadále věnoval pozornost pouze mladé hostitelce, která na všechny přítomné udělala okouzlující dojem. Své hispánské kořeny v sobě nezapřela, její postava byla sice štíhlá, ale zdaleka ne hubená nebo kostnatá. Bylo to, jako by byla dvěma různými ženami. Když nosila volné, pohodlné oblečení, nebylo vidět nic z nádherných a smyslných tvarů, které se pod ním skrývaly. Ale dnes večer měla na sobě tmavé přiléhavé šaty s tenkým proužkem a hlubokým výstřihem, které doplnila vysoko vyčesanými vlasy, perlovými náušnicemi a třpytkami ve tváři a její postava byla prostě ohromující, s jasně definovanými liniemi, téměř atletická a zároveň velmi ženská. Zhruba v polovině večera se někam vytratila a Lukáš ji ani svou sestru už delší dobu neviděl, vstal z gauče a zvolna zamířil k otevřeným balkónovým dveřím. Venku ho ovanul chladnější vzduch, protáhl si ztuhlý krk a najednou zpozorněl. Uslyšel hlasy, přicházející z prostoru vedle domovních dveří, opatrně vykoukl a uviděl Marisu ve společnosti Davida, zřejmě sem zavítal i přesto, že si to nepřála. Vypadal opile, neustále na ni dorážel a když se mu úspěšně ubránila, vztekle do ní strčil, až ztratila rovnováhu, narazila do obvodové zdi domu a její oči se proměnily v ohnivě rudé uhlíky nenávisti. Od té chvíle už Lukáš neuvažoval racionálně. Balkón se nacházel ve zvýšeném přízemí, přehoupl se přes zábradlí, seskočil na trávník a napřímil se. Marisa si ho všimla, okamžitě se k němu rozběhla a ukryla se za hradbou jeho širokých ramen, na zátylku zřetelně ucítil její přerývaný dech. David si Lukáše pohrdavě změřil, udělal pár kroků k nim, rozkročil se a mírně se zakomíhal ze strany na stranu. Dobře věděl, koho má před sebou, všichni v okolí jeho starší sestry věděli, že patří k nejlepším v oddíle a nosí hnědý pásek. I méně vnímavý člověk by si uvědomil, že hnědá barva se v barevném spektru nachází hned vedle černé, a ta v karate znamená mistrovskou úroveň. Lukáš se ani nepohnul, pozoroval ho a čekal, že zaútočí, byl starší než on a měl vypito, ale zbytečně. "Davide, vem si taxík, jsi opilý!" Křikla za ním Marisa, když se nasoukal na sedadlo řidiče a zadní světla jeho sporťáku zmizela pod kopcem před hlavní silnicí.

"Ty bys mě před ním bránil?" hlesla Marisa v přítmí svého dívčího pokoje, kam se s Lukášem ukryli, přestože v domě probíhala její rozlučková párty. Do patra byl všem přítomným vstup zakázán, ale pro jistotu dvakrát otočila klíčem. Její pokoj jim poskytoval bezpečné útočiště a tlumená stropní světla ho dostatečně osvětlovala. Lukáš si uvědomil, že Marisin hlas zněl téměř plačtivě a s vyslovenou otázkou k němu zvedla oči. Byly hnědé, s barvou toho nejkvalitnějšího a nejčistšího rumu, který vzala z prosklené skříňky v otcově pracovně, a tekuté slzami, až měl na chvíli pocit, že vidí skrze ně. Sahala mu sotva po ramena, natáhla se a uvěznila ho v oblaku parfému s lehkými podtóny citrusových plodů, jazykem se otřela o jeho rty a opatrně mezi ně zabloudila. Vzápětí polibek přerušila, její ústa se doširoka otevřela a horké vydechnutí mu pohladilo tvář. Lehounké šaty jí jako na povel sklouzly z boků, stejně jako bílé krajkové brazilky, podprsenku neměla a zbytek jejího nahého těla tvořily plné ženské křivky, ať se na ni díval z jakéhokoliv úhlu, byly prostě všude. Jeho vlastní oblečení ho opustilo spontánně s Marisiným, jako by byl nahý už od počátku, kdy překročili práh pokoje, ještě předtím vzala z kuchyně sklenice a nalila do nich na dva prsty rumu z baňaté láhve s korkovou zátkou. Stála před ním úplně nahá, dívala se na něj a on nedokázal pohnout jediným svalem, stěží by si poradil se ženou svého věku, natož se starší jakou byla ona. Pochopila, že nemá tolik zkušeností, jemně ho přitlačila na okraj lůžka a klekla si mezi jeho nohy. Plné prsy se jí přitom ladně zhouply, tmavě hnědá barva dvorců kontrastovala s olivovým odstínem její pleti a každý z nich zdobila růžová bradavka, tvrdá jako jeho klacek, na který se vzápětí jemně přisála pusou. Lukáš zaklonil hlavu a prudce vydechl, zatímco monotónně pohybovala hlavou v jeho rozkroku, ofina zlatavě medových vlasů jí přitom padala do čela a překrývala výrazné oblouky upraveného obočí. Po chvíli začala tlumeně srkat a spokojeně vrnět, sála ho silně a s pevně semknutými rty mu jezdila po napnutém čurákovi. V příštím okamžiku ho vyplivla, promasírovala v sevřené pěsti a zamrkala na něj. "Tak bude to?" Uchechtla se a v očích jí hráli všichni čerti. Lukáš se k ní mlčky sklonil, popadl ji za paže a přitlačil ji zády na lůžko, neprotestovala ani slovem, vrazila si ruce do vlasů a s dlouhým výdechem doširoka roztáhla stehna.

Klín měla hladce oholený, až na nepatrnou čáru širokou ne více než dva jeho prsty. Její pysky z něj zřetelně vystupovaly a měly barvu kávy s mlékem. Opatrně je rozevřel a vsunul dovnitř jazyk, donutilo ji to prudce vydechnout a přitisknout si Lukášův obličej těsněji do klína. Zastřižené chloupky ho jemně šimraly na tváři, nasál vůni její rozšklebené kundy, na okamžik zadržel dech a vychutnal si ji. Nebyla první, se kterou to vyzkoušel, ale kéž by byla. Zajela si rukou ke klitorisu a jemně ho masírovala konečky prstů. Bez dechu sledoval, jak se jí mezi nimi převaluje, zvětšuje se a nepatrně tmavne. "Jsi tak nádherná," zašeptal a vzhlédl k ní. Zvedla hlavu, překvapeně si ho přeměřila a s úlevou se usmála. Nechápal ji, zřejmě si jen neuvědomovala, jak krásná doopravdy je, v příštím okamžiku přes něj ladně přehodila nohy, uvelebila se na všech čtyřech, vystrčila zadek a mírně se rozjela v kolenou, aby snížila těžiště. Pohled na vyklenutou křivku jejích boků a bezchybné zaoblení plných hýždí Lukášovi prudce rozbušil srdce, zbožňoval její zadek a to, jak dokázal vyplnit její těsné bokové džíny. Marisa se ohlédla, natáhla paži, nahmatala ho a nasměrovala si ho mezi půlky. Lukáš jemně zatlačil pánví a pozoroval, jak její šťavnatý zadek polyká jeho klacek, centimetr po centimetru, mučivě pomalu a když byl konečně uvnitř, přejel jí rukama po zádech až k ramenou, pevně je sevřel a přirazil. Vycházela mu vstříct, kroutila zadkem v chaotických osmičkách, nechala si ho vklouznout dovnitř až po kořen, tlačila se na něj a přitom v sobě cítila každou žílu, každou nerovnost a záhyb jeho klacku dokonale padnoucího do její uzounké řiti, jako by byl uzpůsobený jen pro tu její. Lukáš se roztřásl, snažil se zapamatovat si každé plesknutí jeho koulí o Marisinu kundu, každé uvolnění tlaku kroucenými prsty u nohou, že úplně zapomněl na svůj klacek. Vytrhl se z ní a pak se jediným plynulým tahem vřítil zpátky dovnitř. A pak znovu a znovu. A znovu. Marisa pod ním tlumeně sténala, chtěla jeho semeno nejen v zadku, ale i v kundě a v ústech, v krku, na obličeji i na prsou, chtěla, aby ji svým hustým a teplým semenem zcákal od hlavy k patě. "Už budeš?" sípala netrpělivě a jako by v tom okamžiku vyslovila kouzelnou formulku, Lukášovo tělo se napnulo jako struna a v příštím okamžiku ucítil podvědomý pocit v podbřišku.

"Tak už stříkej, honem! Chci to všechno!" Seděla pod ním na patách a jednou rukou si zuřivě mačkala prsa, aby je poté nechala klesnout na nahý hrudník, tou druhou mu masírovala nalitého čuráka. První cákance jí dopadly přímo do tváře, zatímco toužebně hypnotizovala jeho lesknoucí se žalud, teplé semeno jí potřísnilo na čele a vlétlo i do vlasů, měla ho na tváři i na dlouhých natočených řasách. Ústa měla pootevřená nefalšovaným překvapením a nevěřícně pozorovala další a další cákance, visely jí z plných rtů a pomalu stékaly na bradu. V závěru si ho lačně vrazila do pusy, aby z něj vysála i poslední kapky, hlasitě srkala a olizovala ho jako zmrzlinový kornout v horkém letním dni, až se z ní musel vytrhnout. Jeho čurák vyčerpaný čerstvou dávkou byl příliš citlivý na to, aby to snesl. Marisa dlouze vydechla a mlčky pozorovala spoušť kolem sebe, zničil jí účes i líčení, ale bylo jí to jedno. Na prostěradle bylo semeno. Na podlaze bylo semeno. A trocha ho plavala i v její sklenici s rumem. Uchopila ji do dvou prstů a s labužnickým výrazem ji obrátila do sebe. "Teda, jak dlouho už jsi nestříkal?" Namířila na něj svůj ulepený prstík a ve spokojené grimase našpulila rty. Lukáš mlčel, svalil se na lůžko a prudce oddechoval.

V den odjezdu se Marisa dlouze loučila s Janou, objímaly se a došlo i na slzy. Smutku a štěstí zároveň, na dva měsíce se vracela do své druhé domoviny. Lukáš je celou dobu upřeně pozoroval, dům jeho rodičů se nacházel na stejné ulici, sotva pár desítek metrů od nich. V jednu chvíli se Marisa ohlédla, uviděla ho v okně a zamávala mu. Lukáš zvedl ruku a poté mlčky sledoval, jak nastupuje do auta. Díval se za ním, dokud nezmizelo pod kopcem před hlavní silnicí, pak poodstoupil od okna, posadil se na lůžko a chvíli bezmyšlenkovitě civěl do země. Rázné zaklepání na dveře ho vytrhlo z myšlenek a do pokoje vešla jeho starší sestra Jana. "Tohle je pro tebe," zatvářila se spiklenecky a podala mu tenkou obdélníkovou obálku. "Od Marisy!" Dodala a chvíli zvědavě přešlapovala na místě, ale naznačil jí, aby se vzdálila, zavřel dveře a rezolutně otočil klíčem. Poté skočil na lůžko a třesoucími se prsty se pokoušel obálku otevřít a ve své netrpělivosti ji úplně roztrhal. Uvnitř našel tvrdou papírovou čtvrtku a úhledně složené krajkové brazilky. "Nezapomeň na mě! M.” Napsala na ni krasopisně a přidala otisk rtěnky. Lukáš chvíli váhal, pak si je přitiskl na obličej a vdechl jejich vůni. Ve vteřině mu explodovala v hlavě a on se znovu ocitl v jejím pokoji. Očima opakovaně přelétl krátký vzkaz. Zapomenout na ni? Jak by jenom mohl. Vždyť byla jeho první.