Kocour už přišel erotické povídky

Král Jindřich byl opravdový sadista, ale chyběla mu fantazie a také neoplýval přebytkem inteligence. Pravidelně se mu tedy stávalo, že i přes všechny svoje nynější možnosti mu mučení dívek nepřinášelo takové uspokojení, jak si původně myslel. Nešťastnice během procedur umíraly příliš brzy, silně krvácely, nebo se pokálely, což mu vzrušení narušovalo. Byl z toho otrávený, skoro nešťastný. Brzy pochopil, že se neobejde bez nějakého poradce. Říkal si že nejlepší by byl nějaký lékař nebo psycholog, nebo tak něco. Poručil svým nohsledům, aby někoho takového co nejrychleji sehnali. Poradci věděli, že v lékařské obci těžko najdou někoho, kdo bude tak zvrácený aby samozvanému králi s něčím takovým pomáhal o své vůli. Také věděli že pokud k tomu bude přinucen, nebude výsledek stoprocentní, a oni sami z toho budou mít problémy. Napadlo je, že nejlepší bude hledat kandidáta ve věznicích, a to v těch nejtvrdších. Vyžádali si seznamy vězňů a spolu se zaměstnanci jednotlivých věznic se jali hledat nového zaměstnance. Probrali spoustu jmen a nakonec jim jeden výtečník padl do oka. Byl to nedostudovaný lékař, který měl s chováním problémy už od dětství, ale dařilo se mu díky své inteligenci z průšvihů dost dlouho dostávat. Nakonec byl dopaden a odsouzen za umučení nějaké holčičky v sousedství. Během procesu vyšlo najevo, že už od dětství se věnoval týrání zvířat a šikanování spolužáků. Z případů oné dívky byli prý šokováni i otrlí kriminalisté. Dosud panuje podezření, že tato oběť nebyla jediná, ale delikvent žádné další nepřiznal a důkazy nejsou.

Jmenuje se Milan Kocourek. "Je zajímavé, jak největší lotři mají většinou takové mírné příjmení." Špitl si pod vousy jeden z poradců. Pana Kocourka si nechali přivézt z valdické věznice do Prahy. Už když ho přiváděli do kanceláře, hlásil že je to ztráta času, že nemá co by řekl a ať mu všichni políbí prdel. "Pane Kocourku, nejsme tu proto, abychom vyšetřovali nějaké vaše marginální záležitosti." To ho opravdu upřímně zaskočilo. "A co teda chcete?" "Potřebovali bychom někoho vašich kvalit. Ovšem budeme se muset přesvědčit jestli jste ten pravý." Kocourek byl jako v Jiříkově vidění a přemýšlel, co to na něj zase policajti zkouší za fintu. Pokusili se mu tedy situaci vysvětlit. "Naše excelence má zájem při svých sexuálních orgiích vidět co nejvíc utrpení a ponížení. K dispozici vám budou prostředky o jaké si řeknete. Prostory, zařízení atd. Pán rád ukončuje vlastní rukou životy mladých dívek, mnohdy i dětí". Kocourek nechápal, že když má někdo takové možnosti, k čemu potřebuje nějakého kriminálníka. Nahlas to však neřekl. "A kde ty holky berete?" Zbrojnoš Krakovec mu vysvětlil, že na to mají už celkem propracovaný systém. Už v začátcích podchytili data ze všech modelingových agentur, kde mají bez práce shromážděná všechna data, včetně fotografií. Takže král si jenom vybere jako v jídelníčku a zvolená nešťastnice mu je doručena. Složitější je to u těch mladších, ale v současné situaci mají podchyceny všechny školy. "Bohužel k výběru nám musí postačit pouze třídní fotografie. Nebo provádíme vlastní předvýběr přímo ve školách. Necháme si dívky seřadit v tělocvičně jako při nástupu, ovšem zcela nahé." Delikventa Kocourka postihlo strašné sucho v ústech. Několik let neviděl žádnou ženu a toto poslouchat mu způsobovalo pravé utrpení. Krakovec pokračoval. "My už známe pánovi preference, takže tlusté mají štěstí a jsou okamžitě vyřazeny. Ošklivé vyřazujeme také, ovšem pokud mají nějakou abnormalitu na prsou nebo genitáliích tak je ve výběru ponecháme. Nejčastěji rekrutujeme v sedmé třídě, protože úplně nejraději má pán dívky u kterých právě začíná proces ochlupení." Kocourek byl na omdlení a požádal o sklenici vody. Krakovec řekl. "Vy nám nejspíš nevěříte pane Kocourku. Abychom to urychlili začneme malou ukázkou."

Pokynul směrem ke dveřím a do místnosti vstoupili dva strážci, kteří vedli nahou ženu, asi pětadvacetiletou. Kocourkovi se podlomila kolena a zalapal po dechu. Byla to snad ta nejkrásnější žena, jakou kdy v životě viděl. Vysoká brunetka s velkými prsy, které se jí pohupovaly, přitom jak ji vedli s rukama spoutaný🡕 ma za zády. Kocourka postihla samovolná ejakulace. Strážní se dali do smíchu. "Vy toho teda moc nepotřebujete." Krakovec vzal velký řeznický nůž🡕 a strážci dívku uchopili pevněji. Druhou rukou vzal kleště🡕 a začal jimi drtit dívčinu prsní bradavku. Ta začala vřeštět bolestí a smýkat sebou. Strážní však drželi pevně. Krakovec bradavku natáhl co to šlo a rychlým pohybem ji odřízl i s prsním dvorcem. Rána začala krvácet, ale dívka s řevem ustala, protože nepochopila co se stalo a v ten moment se jí ulevilo od mačkání kleštěmi🡕 . Krakovec přešel na druhou stranu a několika rychlými pohyby odřezal dívce celý prs na druhé straně a hodil ho zkoprnělému Kocourkovi. Ten ho reflexivně chytil. Dívka mohutně krvácela a začala se třást. "Za chvíli upadne do šoku, mrcha jedna. Nebudeme to dál zdržovat, na to nemáme čas." Na tato slova jeden ze strážců vytáhl zbraň a ženu usmrtil výstřelem do hlavy. Kocourek byl jako v tranzu. Tak rychlá poprava takto překrásné ženy mu připadala jako nehorázné plýtvání. Sám by si s ní vydržel hrát hodiny, dny, týdny...

Krakovec jako by to vytušil řekl: "Nebojte se, naše zdroje jsou prak🡕 ticky nevyčerpatelné a tato čubka byla sice krásná, ale ne nijak vyjímečná. Pán si vybírá pouze nejlepší z nejlepších. Přímo alergický je, jak on říká, na obyčejné pipky. Myslí tím stan🡕 dardní ženské přirození, ničím nevýrazné, jaké má většina žen. Musíme mezi oběťmi vybírat ženy, které mají genitálie něčím výjimečné, třeba mohutné velké pysky, nebo výrazně vyčuhující malé pysky, hypertrofovaný klitoris, nebo cokoliv nestandardní ho, například když mají tu nánu osově nesouměrnou tak, že je to vidět na první pohled." Delikvent Kocourek pomalu začínal chápat, že se mu otvírá brána do pravého kocourkovského nebe. Ve vězení si krátil čas četbou o kvantové mechanice v souvislosti s vědomím. Některé teorie tvrdí, zjednodušeně řečeno, že když si někdo něco opravdu přeje, tak se jeho myšlenky zhmotní. "Ty vole, ono to snad opravdu funguje!" Pomyslel si. Tělo dívky už bylo odklizeno, a jako připomínka nedávné události před ním na stole ležel jeden kompletní ženský prs a jedna bradavka.

"Co bude tedy mým úkolem?" Zeptal se po chvíli mlčení. "My jsme obyčejní řezníci, ale vy jste podle všeho rozený sadista. Vaším úkolem bude buď být poradcem, nebo přímo účastníkem těch zvěrstev, které pán tak rád provozuje. My už jsme narazili na svoje hranice a pán se pomalu začíná nudit. Jde o to, způsobovat obětem co největší utrpení, jak fyzické, tak psychické. Potřebujeme někoho, kdo má v tomto směru velkou fantazii a přinese nové, neotřelé nápady." "Tak to jste kápli na toho pravého", pyšnil se Kocourek. A nelhal. Zvrácenosti bylo totiž to jediné, na co v životě myslel. Bohužel neměl dost příležitostí na realizaci svých plánů. To se teď mělo změnit.

"Co bude teď?" "No, přímo ke králi vás samozřejmě hned pustit nemůžeme. Navrhuji něco jako zácvik, nebo zkušební dobu. Chápeme, že jste neměl příležitost moc trénovat," podotkl ironicky. "Trochu si odpočiňte a ve tři můžeme začít." Kocourek byl jako na trní. O odpočinku nemohla být ani řeč. Ve tři hodiny ho zavedli do místnosti, která byla vybavena jako mučírna. Strážci už tam na ně čekali spolu s dvěma zhruba osmnáctiletými dívkami v letních šatech🡕 . "Na zácvik vám nesvěříme hned to nejlepší zboží", pronesl Krakovec. "Tyto čubky sice nejsou ošklivé, ale jsou prostě neslané, nemastné. "Dívky stály v pozoru s rukama za zády, zřejmě podle předchozích instrukcí. "Tak Kocoure, teď je to tvoje, předveď co umíš." Plácl ho po zádech Krakovec. Obě dívky stály strnule a měly hrůzu v očích. Podle toho co viděly kolem sebe věděly, co je čeká. Ale věděly vlastně houby. Neměly ani tušení co všechno je ve skutečnosti čeká. Jedna byla vysoká plavovláska a druhá menší bruneta. Prsa neměla mimořádná, podle zahlédnutého přes oděv, ani jedna. Krakovec s kolegou seděli na pohodlné pohovce, ozbrojení strážci stáli v pozoru poblíž dívek a Kocour zahájil svoji premiéru.

Ukázal prstem na tu vyšší a a řekl rázně. "Jméno?" Dívka špitla "Jana Kuncová." "Špatně!" Křikl Kocour. "Od této chvíle mě budete oslovovat pane, a budete odpovídat pouze celými větami. Je vám to jasné?" "Ano pane." Odpověděly dívky sborem. "Tak znova. Jméno?" "Jmenuji se Jana Kuncová, pane." Odpověděla vyšší dívka. "Kolik je ti let?" "Osmnáct, pane." "Špatně! Je mi osmnáct let pane, máš říct! Ještě párkrát tě budu muset opravit a začneme trestat!" "Omlouvám se pane. Je mi osmnáct let!" "A kde ses tady vzala Janičko?" "Byly jsme tady se Simčou na odvodech ve škole a vybrány jsme nebyly, pane!" Kocour se zatvářil nechápavě a Krakovec mu řekl, že vybrány pro krále sice nebyly, ale on je vzal s sebou jako cvičný materiál pro něho. "Aháá, takže vy jste něco jako odpad." Obě dívky se začervenaly. "Však za chvíli zjistíme, proč si vás teda jako nevybrali. "Kuncová, z jaké jste školy?" "Chodíme do čtvrtého ročníku gymnázia, pane." Kocour se v duchu zaradoval. S těma bude lepší práce než s nějakejma blbkama někde z učňáku. A měl pravdu, protože dívky brzy pochopily, jak mají odpovídat. Na druhou stranu tím Kocour pozbyl záminky k trestu, ale on si nějak poradí. "Kuncová, pojď sem!" Dívka došla ke Kocourovi, který seděl v křesle. "Víš proč seš tady?" "Nevím pane." "Nelži čubko!" Křikl a švihl Janu bičíkem přes rameno. "No, asi kvůli sexu, pane." Řekla Jana se slzami v očích. "No, není to přesné, ale seš docela blízko." Dívky zatím neměly ani tušení, že sex jako takový tady nikoho nezajímá. "Sundej si šaty🡕 !" Poručil Kocour. Jana věděla že nemá cenu vzdorovat a poslušně si přetáhla šaty🡕 přes hlavu. Hodila je na opěradlo křesla, které stálo poblíž. Opět se postavila do pozoru s rukama za zády, jak tušila, že se od ní očekává. Nyní byla bosá, jen ve spodním prádle, s dlouhými vlasy svázanými vzadu do culíku. Byla to štíhlá, vysoká dívka sportovní postavy s prsy číslo jedna až dvě. "Teď mi řekni Kuncová, proč si myslíš, že tě nevybrali?" Janě šrotoval mozek na plné obrátky aby vypotila uspokojivou odpověď. "Nevybrali mě proto, že nejsem žádná modelka, pane!" "No to máš sakra pravdu. Můžeš být trochu konkrétnější?" "Nevybrali mě proto, že mám malá prsa, pane!" "Hmm, žádný cecky fakt nevidím. No, ale svýmu účelu to poslouží. Koukali ti při odvodu mezi nohy?" "Ano, při odvodu mi koukali mezi nohy, pane!" "A co tam viděli?" Jana byla zaskočená tou blbou otázkou a nevěděla hned, jak na ni odpovědět. Kocour prásknul bičem a Janě se na stehně objevilo krvavé jelito. Jana vykřikla, chytila se za nohu a v pláči volala. "Mezi nohama viděli moje přirození panéé." "Nikdo ti nedovolil dát ruce dolů čubko!" "Promiňte pane." Zasténala Jana a opět dala ruce za záda. Opodál stojící Simona bledla, když viděla, co dříve či později čeká i ji. "A myslíš že se jim tvoje píča líbila?" "Myslím, že se jim moje píča nelíbila, pane." "A proč myslíš?" "To nevím pane." Odpověděla upřímně Jana. "Tak Simčo, pojď taky k nám." Zavelel Kocour směrem k druhé dívce. Ihned poslušně přicupitala. Byla to malá roztomilá brunetka s dlouhými vlnitými vlasy, které měla nyní rozpuštěné. "Představ se nám." "Jmenuji se Simona Konečná, pane." Odpověděla podle zkušeností, které nasbírala z výslechu Jany. "Ty taky nemáš pořádný dudy?" "Já také nemám pořádné dudy pane." "Co máš mezi nohama?" "Mezi nohama mám chlupatou píču, pane." "A jakou píču má Jana?" "Jakou píču má Jana, to nevím, pane." "Sundej si šaty🡕 , ať jste nastejno." Simča okamžitě uposlechla. "Tak se běžte vyčůrat holky, vzájemně se prohlédněte a vraťte se opět ve spodním prádle a budem pokračovat ve výslechu. Buďte pozorné, žádnou neznalost nebudu tolerovat!"

Obě dívky odešly na toaletu v doprovodu strážců. Kocour se otočil na svoje budoucí zaměstnavatele a ptal se. "Tak co? Jde mi to?" Pánové byli unešeni. "Zajímavý postup. Přestože jsou to odpadní čubky, tak mě to docela rajcuje", opáčil Krakovec. Druhý muž, kterému říkali Dýně, se k němu naklonil a řekl. "Jó pan král by touhle dobou měl rozčtvrcený tři prvotřídní samice. Máš to takový zdlouhavý, ale budiž. Nejspíš to bude nakonec dobrý." "Pánové to musí být zdlouhavé, v tom je právě ta finta. Kdybych jim tu sekal hlavy jak na větrníku, tak by to nikomu moc velké vzrušení nepřineslo." Oba pánové věděli, že má Kocour pravdu.

Dívky se mezitím na toaletě rychle vymočily, protože obě už docela potřebovaly, a bály se zeptat. Simča byla hotová dřív, přiklekla k čůrající Janě a pečlivě si prohlížela její genitálie. "Co blbneš?" Vyhrkla Jana. "No musíme dělat všechno co chtějí, třeba nás pak pustí." "No nevím, myslím že jsme v prdeli Simčo." No ale protože lepší nápad neměla, tak nakonec i ona prozkoumala pohlaví svojí kamarádky. "Bože, normální pinda, co si mám o tom jako vymejšlet?" Simona byla nejlepší ze třídy ve slohu, tak nějak tušila o co tu jde. "Mel klidně sračky, Jani. Hlavně hodně sprostejch slov, hodně přídavných jmen. Oni jsou prostě úchylný a libujou si v tom." "Tobě se to kecá, tys ještě bita nebyla. Prej přídavný jména." "No prostě ne jenom poštěvák, ale naběhlej poštěvák, například." "Ty vole to nedám." Sklesle pronesla Jana, ale to už strážní bouchali na dveře.

Situace se vrátila do předchozího bodu. Kocour trůnil v křesle a před ním stály dvě polonahé slečny. Jana, a téměř o hlavu menší Simona. "Tak Simčo, budeme pokračovat. Co má Jana mezi nohama?" "Jana má mezi nohama částečně ochlupenou kundu pane." "Jak tomu mám rozumět?" "Jana má velké stydké pysky hladce oholené a na Venušině pahorku má proužek chlupů, široký dva centimetry a dlouhý asi pět, pane." Kocour vrněl blahem a v duchu si říkal, že tu Simču by asi bylo škoda zabít. Ale on tu pánem není. "A co ty Kuncová, jak sis prohlédla kamarádku?" "Ano prohlédla pane." Dál pokračovala bez pobízení. "Simča má mezi nohama velkou černou píču, plně ochlupenou. Můžete vidět, jak jí chlupy vyčuhují i po okrajích kalhotek pane." "Simčo, Simčo, jak je možný že máš místo kundy takovýho bobra?" Pronesl káravě Kocour. "Místo kundy mám bobra proto, že jsem se učila k maturitě a říkala jsem si, že se oholím až potom, pane." "No tak nám ho ukaž, ty pilná studentko!" Ač se styděla, tak si Simča začala sundávat kalhotky. Bobr byl venku v celé své kráse. Zrudlá Simona odhodila kalhotky, a postavila se do pozoru. "No pojďte se podívat na ten úlovek pánové." Pronesl Kocour směrem k dvěma přísedícím. Ti přistoupili a civěli stojící dívce na ohanbí. "No jo, my už jsme to viděli při odvodu." "Tak už víš Simčo proč jsi nebyla vybrána?" "Nebyla jsem vybrána, protože mám místo kundy bobra, pane." "Já myslím že to nebude jediný důvod. Bobr se dá upravit. Ale já vás holky stejně nakonec donutím přemýšlet. Tak Jani, proč se tady pánům nelíbila tvoje píča, když bobra nemáš?" "To nevím pane." Prásk, už letěl bič, který zasáhl Janina kůzlátka v podprsence. "Jaůůů", kvílela Jana. "Sundej si kalhotky a tady chytřejší Simča nám to osvětlí." Jana už byla na Simču skoro naštvaná. Ještě ani jednou nebyla bita a to má bobra. Vztekle mrskla kalhotkami na křeslo. "Tak co Simčo?" "Já, já nevím pane." "Tak já ti osvežím mysl. Postav se tady." Dovedl Simonu ke kříži, který stál poblíž. Připoutal ji s nohama široce rozkročenýma a rukama nad hlavou, takže se nemohla ani pohnout. Jak byla rozkročená, tak se jí huňatý bobr uprostřed malinko pootevřel a odhalila se malá růžová skulinka do dívčího pokladu.

"Jano, pojď sem. Chvíli budeš něco jako moje asistentka. Pomůžeš mi tady s úpravou klína tvojí kamarádky." Jana očekávala, že dostane holicí strojek a byla udivena, když jí Kocour podával svíčku a sirky. V mžiku jí to však došlo. Bude muset chlupy ze Simčiných intimních partií opálit! Simča si v duchu říkala. "To není možný, to není možný." Tajně doufala že se jí Kocour snaží jenom postrašit a když začne blábolit nějaké ty jeho nesmysly, tak s tím přestane. Něco podobného probíhalo hlavou také Janě. "Simčo tak co? Nějaký nápad? Proč si Janu komise nevybrala?" Simče mozkovna šrotovala, ale zmohla se jenom na: "Janina píča se komisi nezdála dostatečně sexy, pane." "A konkrétně?" "No, no...koktala dívka." "Jano začni!" Poručil Kocour. Jana pomalu vyndala zápalku z krabičky a chystala se jí zapálit. Ruce se jí však třásly a počínala si velmi neobratně. Kocour prásknul bičem a vší silou udeřil Janu přes záda. Dívka zařvala a upustila sirky které se rozsypaly po podlaze. Zhroutila se na zem a usedavě se rozplakala. Úhlopříčně přes celá záda se jí začal rýsovat dlouhý šrám. "Tak šup šup, kde to vázne?" Jana pochopila že to není jen hra. Aspoň ne taková, jakou si myslela. Ze strachu že přijde další rána, vzala jednu ze zápalek, o krabičku jí zapálila a následně i svíčku. Klekla si před kamarádku a mezi vzlyky procedila. "Promiň Simčo." Velice opatrně přiblížila hořící svíčku k dívčině rozkroku. Simča se chvěla hrůzou. První chlupy se začaly škvařit v doprovodu zaprskání a charakteristického zápachu hořících vlasů. Jana opatrně svíčkou kývala ze strany na stranu. Chlupy na Simčině bobru doutnaly, ale plamen byl dostatečně daleko na to, aby dívce způsobil bolest. Tímto způsobem se Janě podařilo odstranit většinu porostu na Venušině pahorku. Chlupy se seškvařily téměř ke kůži, na jejich koncích zůstaly malé kuličky a místnost prostoupil nepříjemný zápach. Simonino přirození teď na pohled působilo velice odpudivě. Spáleniště na kopečku a trs hustých chlupů vedoucí ze stydkých pysků směrem dolů. "Jé, teď ta píča vypadá jako zpráchnivělej plyšovej medvěd někde že smeťáku." Poškleboval se z povzdálí Krakovec. Ostatní muži se rozesmáli. Simona se cítila velice poníženě. Chlapci se k ní vždy chovali s úctou. Ve škole patřila k premiantům a často si k ní spolužáci chodili pro radu, když něco nevěděli. Teď tu stála nahá a bezmocná uprostřed bandy úchyláků, kteří se vysmívali jejímu tělu, o kterém si sama myslela, jak je krásné. Navíc jí u klína klečela vzlykající nejlepší kamarádka, která byla nucena jí způsobovat ponížení a bolest.

Jana věděla, že jde do tuhého, protože ty zbylé chlupy jí Kocour neodpustí. To ale bude muset zamířit se svíčkou dolů, přímo pod genitál. Pohlédla na Kocoura a ten dal úšklebkem jasně najevo, že si přeje, aby pokračovala. Jana si zhluboka oddechla a dala svíčku Simoně někam ke kolenům a pomaličku jí začala zvedat vzhůru. Opět nastalo škvaření chlupů, přičemž začala Simona pociťovat teplo. Nejdřív slabé, pak intenzivnější. Začala tiše kňourat. Bylo to zatím jen ze strachu. Jana ihned se svíčkou poklesla níž. Za chvíli ji opatrně začala zvedat a pokračovat v práci. Chlupů ubylo tak na polovinu. Janě bylo jasné, že bezbolestně tato procedura udělat nelze. Zaťala zuby a rychle zvedla svíčku mnohem výš. Chlupy zaprasklaly a Jana rychle rukou kmitala ze strany na stranu, aby bylo po všem co nejrychleji. Přísedící i Kocour mohli vidět, jak nebohá Simona zrudla, vykulila oči a začala vřeštět. "Jaůůů, jaůů, ůůů, uh, uh, ůůů." Špička plamene se totiž chvílemi dotýkala kůže přímo na stydkých pyscích mučené slečny. Jana dala svíčku pryč, ale Simona nepřestávala kvílet. "Řeknu všechnóóó, všechnóóó!"

"Tak sem s tím, jsem jedno velké ucho." Zasmál se Kocour. Simča byla chytrá holka, a chápala dobře svoji situaci. Tím že bude říkat to, co chtějí slyšet, ji sice nezachrání, ale může si tím koupit nějaký čas, který ji zachrání od nelidské bolesti. Motivace byla velice silná. Stále cítila bolest kterou jí působily lehké popáleniny na stydkých pyscích. Její fantazie a jazykové dovednosti teď doslova budou rozhodovat o jejím osudu. "No?" Zaburácel Kocour. I jemu vlastně šlo o budoucnost. Dovedl si představit, že kdyby neuspěl, tak by se s ním taky nemazlili. Na druhou stranu pokud bude všechno ok, tak ho čeká pravý sadistický ráj. Simona začala. "Pane, Nebyly jsme vybrány proto, že nejsme ničím zajímavé. Jsme prostě podřadné čubky. Jana ani já nemáme dost velká a krásná prsa na to, abychom je mohly poskytnout pro potěšení našeho veličenstva. Co se týče našich genitálií, tak Jana má sice kundu upravenou, ale má tam toho málo co by sloužilo pro zábavu. Velké pysky má úzké jako nudličky a malé pysky a poštěváček má téměř neznatelné. Já na tom, jak teď vidíte, nejsem o moc lépe. Poupátko mi z píči sice trochu vykukuje, ale pro vás to jistě není nic moc. "No vida, jak panenka najednou pobrala rozumu", pochvaloval si Kocour. "Odvažte ji!"

Pokračování? donjuan320@protonmail.com