Konzultace s maminkou žákyně erotické povídky

Byl to jeden z těch obyčejných podzimních dnů, kdy se hodiny táhnou a zároveň utíkají příliš rychle. Ráno 6. třída, pak kvinta, septima, oktáva – zeměpis, dějepis, občas nějaká ta ekologická výchova. Po obědě jsem měl ještě jednu devátou a pak už jen ta domluvená konzultace s matkou Aničky Novotné. Holka je chytrá, ale zeměpis ji vysloveně nebaví. "Nerozumí klimatickým pásmům a tropům," napsala mi do e-mailu před týdnem její maminka. "Můžeme se sejít?"

Po poslední hodině jsem si řekl, že mám ještě tak půl hodinky, tak jsem se zavřel v kabinetu a pustil se do restů – třídní knihu dohánět, známky zapsat do systému, nějaké ty papíry na inspekci, co už měsíc ležely na stole. Práce mě pohltila. Když se ozvalo zaklepání, málem jsem nadskočil.

"Ano, pojďte dál," zavolal jsem automaticky.

Dveře se pomalu otevřely.

A já na zlomek vteřiny zapomněl dýchat.

Stála tam vysoká žena, v tmavě vínových lodičkách s tenkým podpatkem. Úzká černá sukně ke kolenům, smetanová hedvábná halenka s jemným výstřihem, který nebyl vulgární, ale rozhodně neponechával příliš prostoru pro fantazii. Dlouhé kaštanové vlasy s lehkými pramínky šedi, které jí tolik slušely, že to bylo až neslušné. Oči tmavě zelené, lehce mandlové. A ústa... ústa, která vypadala, jako by se právě usmívala něčemu velmi soukromému.

"Dobrý den, pane učiteli. Jsem Lucie Novotná, Aniččina máma."

Hlas měla hlubší, sametový, s lehkou chraplavostí, jako když někdo celý den mluví po telefonu nebo... nebo dělá něco úplně jiného.

"Dobrý den," podal jsem jí ruku a snažil se, aby to nevypadalo, že se mi třese. "Promiňte, práce mě pohltila, úplně jsem ztratil pojem o čase."

"To je v pořádku," usmála se a její prsty v mé dlani byly překvapivě teplé. "Já taky někdy zapomenu, kolik je hodin."

Sedla si naproti mně na židli. Sukně se jí lehce vyhrnula nad kolena. Ne moc. Jen tak akorát, aby to člověk zaregistroval.

Začali jsme o Aničce. O tom, že jí nejde zapamatovat si rozdíl mezi monzunovým a rovníkovým podnebím. Že když se dívá na mapu, vidí jen barevné skvrny. Mluvila věcně, ale zároveň... zároveň se mi zdálo, že mě pozoruje o něco intenzivněji, než by bylo nutné.

V jednu chvíli jsem sáhl po propisce, která jí sklouzla z ruky na zem. Zvedl jsem ho a podával jí ho zpátky. Naše prsty se setkaly jen na zlomek vteřiny. Ale ten dotek byl jako první dotek rtů po dlouhém čekání... nevinný na pohled, ale uvnitř se všechno okamžitě rozlilo žhavou lávou.

Zastavila se uprostřed věty.

Podívala se na mou ruku, pak na mě.

"Pane učiteli..." zašeptala.

A pak to přišlo. Tiché, pomalé, ale naprosto jasné.

"Ošukejte mě."

Ticho.

Mozek mi na moment vypnul veškeré logické spoje.

"Promiňte?" vydechl jsem, jako idiot.

"Slyšel jste dobře." Lehce se naklonila dopředu, lokty na stole, výstřih se prohloubil. "Celou hodinu se snažím mluvit o školních známkách, ale přemýšlím jen o tom, jak byste mě vzal tady na tom stole. Tak mi pomozte to přestat řešit v hlavě a udělejte to."

Stále jsem seděl jako přimrazený.

Ona se usmála – tentokrát už bez jakékoliv masky slušnosti.

"Můžu odejít," řekla tiše. "Ale myslím, že nechcete, abych odešla."

Přejel jsem jazykem po suchých rtech.

Pak jsem pomalu vstal, obešel stůl a zastavil se těsně před ní. Dotkl jsem se její tváře jen konečky prstů. Přejel jsem po lícní kosti, dolů k bradě. Zvedl jsem jí hlavu, aby se na mě podívala.

"Jste si jistá?" zeptal jsem se naposledy.

"Už půl roku si nejsem jistá ničím jiným."

Sklonil jsem se a políbil ji.

Nejdřív opatrně jen dotek rtů. Pak hlouběji. Jazykem. Ochutnával jsem ji. Měla chuť po mátové žvýkačce a po něčem temnějším, co nedokážu pojmenovat.

Ruce mi samy sjely k jejím ramenům, pak níž přes prsa, přes pas, až na stehna. Rozepnul jsem jí horní knoflíky halenky pomalu, jeden po druhém. Pod bílou látkou byla černá krajková podprsenka, která sotva zadržovala plná prsa. Když jsem ji vysvobodil, bradavky už stály tvrdé, tmavě růžové.

Vzala mě za zápěstí a přitáhla si mou ruku mezi nohy. Přes punčochy a kalhotky jsem cítil, jak je horká a mokrá.

"Už dlouho," zašeptala mi do ucha. "Už dlouho jsem takhle mokrá."

Otočil jsem ji zády k sobě, přitiskl k okraji stolu. Zvedl jsem jí sukni nahoru, měla punčochy s krajkovým lemem, černé kalhotky s tenkým proužkem uprostřed. Stáhl jsem je dolů jen do půl stehen a nechal jsem je tak, aby ji svazovaly.

Rozepnul jsem si opasek. Kalhoty mi spadly k lýtkům.

Přitiskl jsem se k ní – tvrdý, napjatý, horký. Jen jsem se o ni třel, pomalu, nahoru a dolů po její mokré štěrbince. Sténala tiše, hlavu zakloněnou, vlasy rozházené po zádech.

"Prosím..." vydechla.

Přiložil jsem špičku a pomalu – velmi pomalu – jsem do ní vjel.

Byla těsná. Horká. Kluzká. Obepnula mě jako sametová pěst.

Zastavil jsem se uprostřed, nechal ji si na mě zvyknout. Cítil jsem, jak se ve mně stahuje.

Pak jsem začal pohybovat dlouhými, pomalými přírazy. Každý do hloubky. Každý s pauzou, kdy jsem v ní zůstal úplně zabořený a jen se lehce pohnul pánví do stran.

Ruce jsem měl na jejích bocích. Pak jedna putovala dopředu našel jsem její klitoris a začal po něm jemně kroužit. Druhou rukou jsem ji chytil za vlasy – ne silně, jen tak, abych měl kontrolu nad úhlem její hlavy.

Sténala stále hlasitěji. Stůl pod námi skřípal.

"Silněji," zašeptala.

Přidal jsem. Rychleji. Hluboko. Tvrdě.

Cítil jsem, jak se blíží – jak se jí stehna třesou, jak se jí svaly uvnitř stahují v krátkých křečích.

"Teď... teď..."

Přitiskl jsem se k ní celým tělem, zabořil se co nejvíc a zůstal tam, zatímco ona se kolem mě svíjela v orgasmu. Tiché, dlouhé, hluboké vlny. Slyšel jsem, jak se jí zadrhává dech.

Když se uklidnila, pomalu jsem se z ní vysunul. Otočil jsem ji k sobě. Políbil jsem ji – tentokrát něžněji.

Sedla si na okraj stolu. Roztáhla nohy. Vzala mě do ruky a navedla si mě zpátky do sebe.

"Teď chci vidět vaši tvář."

Tentokrát to bylo pomalejší. Intenzivnější. Oči v očích.

Když jsem cítil, že už to přichází, zašeptal jsem: "Kam...?" Ona se odtáhla jen natolik, aby mi mohla pohlédnout přímo do očí. Usmála se tím pomalým, drzým úsměvem, který mi říkal všechno předem. "Na obličej... a do pusinky," zašeptala tiše, ale jasně. "Chci to cítit na kůži i na jazyku. Všechno." Sklouzla z okraje stolu na kolena před mnou – rychle, elegantně, jako by to dělala tisíckrát. Zůstal jsem stát, nohy lehce roztáhnuté, ona se opřela dlaněmi o moje stehna a vzala mě do ruky. Držela mě pevně, ale jemně, špičku namířenou přímo na svou tvář. Začala pomalu jen jazykem po žaludu, kroužila, olizovala, jako by ochutnávala, co přijde. Pak otevřela ústa víc do široka, vzala si mě hlouběji, sací pohyby střídala s lehkými tahy rukou. Cítil jsem, jak se mi zvedá tlak, jak se všechno stahuje. "Teď," vydechl jsem. Vytáhl jsem se z jejích úst těsně před vrcholem. Ona zaklonila hlavu, zavřela oči, rty pootevřené v očekávání. První silný proud dopadl na její levou tvář, kolem nosu, až k okraji rtů. Druhý na pravou stranu, teplý a hustý, stékal pomalu dolů po lícní kosti. Třetí a čtvrtý už přímo do otevřených úst ona jazykem zachytila, co mohla, polkla s tichým, spokojeným zamručením, pak si nechala zbytek vytékat po bradě. Zůstala tak klečet ještě chvíli – oči stále zavřené, tvář lesklá, rty lesklé, dech rychlý. Pak pomalu otevřela oči, podívala se na mě nahoru a olízla si spodní ret. "To bylo... přesně to, co jsem chtěla," zašeptala chraplavě. "Teď už vím, jak chutnáš, pane učiteli." "A teď," řekla tiše, "možná bychom měli domluvit další konzultaci. Anička má přece ještě spoustu problémů s těmi oceány..." A já věděl, že tenhle kabinet se stal něčím úplně jiným.