Krize středního doletu erotické povídky

Ahoj, jsem David a táhne mi na 35. Což o to, jsem ještě mladý, ale povahově spíš důchodce. Je to moc depresivní? Depresema trpím taky, a tak je to docela na píču.

Můj problém je, že když se zamiluju, tak jsem ji věrný. I když mě nechce. Což se neprojevuje nijak. Já se ji nikdy ani neptal, myslím si, že mě nechce. Už z podstaty mojí deprese. Ani se mi někdy nechce. Nechce se mi spát, nechce se mi žrát, ani šukat se mi nechce. I když jsem to nikdy nedělal.

"Kámo, tak ty budeš buz***!" Řekl mi jednoho dne kamarád v hospodě před ostatními.

Hmm, napadlo mě to, ale nebyl jsem si jistý. Pak jsem spolu šli chcát.
"Kurva, ty máš ptáka!" Řekl mi kámoš Pavel, když jsem zaujal pozici pro chcaní tak akorát, aby mě to moc nenamáhalo se trefovat.
"No!" Řekl jsem, třepaje si jím. Ale to už mi jeho ruka sahala k rozkroku.

"Sorry já mám depresi!" Řekl jsem výmluvně a hned ho schoval. K večeru jsme se všichni tak opili jako prasata, což na depresi moc nepomáhá.

"Hele, když mi na něj šáhneš, tak budeš vědět, že nejsi buz**." Řekl mi trochu zklamaně. No tak jo, asi abych někomu udělal radost, sáhl jsem do rozkroku. Jemu se stavěl, mě moc ne.

"Tak asi buz** nejseš! Škoda, protože jsem tě chtěl ošukat!" Řekl mi, až mě jeho upřímnost dojala.

"Já mám svý deprese!" Řekl jsem, čemuž se ostatní zasmáli.
Uplynuly asi tři roky a pět měsíců. Musím říct, že se během nich nic moc nestalo. Jen já a moje deprese, přidali mi nějaké prášky na které už nesmím pít.

"Hele, nebuď sebelítostivej čurák!" Vítal mě Pavel, který už se stačil dvakrát rozvést a třikrát oženit. Teda já se o to moc nezajímal, ale koukl jsem na jeden web, kde to pěkně rozepsal.

"Kde tě jako je skoro čtyři roky?"
"Doma."
"Honíš si ho aspoň ještě?"
"Jo. Doma."
Abych připomněl, za ty čtyři roky se mi rozšířila slovní zásoba. Avšak nepoužívané hlasivky ochably. A centrum řeči se teď nedařilo nahodit.

"Aha, aha! Ty tvoje deprese!" Kroutil hlavou Pavel.
"Jo." Odpověděl jsem.
"Hele, zajímalo by mě, jestli jsi byl někdy zakoukaný tady do buchet!" Ukázal na více méně dámy našeho věku.
"Jo, do Jany, Lenky a Lucie!" Řekl jsem, protože mi to bylo fuk, co si budou myslet. Měl jsem deprese z jiných věcí.
"Mě? Mě taky? I mě?" Zaznělo trio překvapených hlasů.
"Tak to jsi čurák, žes nic neřekl!" Probrala se ještě Lucie.
"Však jsi mě nechtěla!" Oponoval jsem.
"Uvažuj trochu." Mávla rukou Lucie.
"Hihihi, to je blbec!" Řekla druhá Lenka.
"Mohl taky něco říct, teď už jsem po třetí v tom!" Odpověděla Jana.
"Mysleli jsme si, že jsi buz*** jako tady můj Pavel!" Plácla hlavou do stolu Lucie.
"Hmm." Vydal jsem ze sebe. Ono je ne vždy fajn, když se z depresí propracujete k apatii.
"To je vše, co k tomu řekneš?"
"No." Odpovědel jsem.
"Jsi teda buz***?"
"Asi ne." Řekl jsem a podíval se na Pavla.

Uplynulo asi osm let. Moje deprese se stále lepšila v malém okně, proto jsem na sraz dorazil.

"Ty z toho máš holubník! Poznáváš nás vůbec ještě?" Zeptalo se čtvero žen. Jednu jsem nepoznával.
"Ty vole, to jsem já, Pavel!" Odpověděla mi hlasem posilněným hormony.
"Úplně zmagořil po našel rozvodu!" Usmála se Lucie. "Ale to neva, on byl jetý už tehdy!"
"Jo, Lucie je teď volná!" Řekl Pavel.
"Jak dlouho!" Vydal jsem ze sebe.
"Asi rok po našem minulém setkání." Rozplakala se ironicky.
"Proč ses sakra neozval?" Dodala.

"Měl jsem deprese." Odpověděl jsem.
"Hmm." Odpověděla Lucie.
"A jsi buz***?"
"Asi ne."
"Tak to by si mě mohl získat? Ale ne jen tak!" Řekla Lucie.
"A jak?"
"Když ho vykouříš tady Pavlovi. A před náma."
"Ne."
"Ani když pak budeme spolu?"

Pavel nadšeně vytáhl odněkud sáček, že kondom nemá a případný ejakulát se mi do pusy nedostane.
Jeho průměrný penis stál pod jeho sukní docela dobře i přes sáček. Dělal jsem to jen kvůli Lucii, abych si ji zasloužil.
"Cítíš se teď jako buz***?" Zeptala se Lucie.
"Ne!" Řekl jsem.
"Pěkný, řekla Lucie.

Uplynulo dalších pět let. Kupodivu bez deprese. S Lucií už nejsme, ale nechce někdo vykouřit čuráka?