Kuchařinka erotické povídky

Provokovala. Už ráno ke snídani poslala fotku, jaké spodní prádlo si pro dnešek bere do práce. Jiné než předchozí den, kdy bylo růžové. Pomyslel jsem si, že by určitě vypadalo divně, kdybych v kvízu projevil lepší informovanost než její manžel. Ale to byl jeho problém, že. Pak mi dorazila momentka v rozhaleném úboru, kterou musela pořídit někde v úkrytu. Před jejími kolegy by něco takového neprošlo. Rychle jsem zkontroloval hodinky🡕 . Měla smůlu. Místo, čas a znalost jejího denního režimu stály proti ní. Byl jsem zrovna za rohem u její práce a byl akorát tak čas, kdy ostatní kuchaři chodí na rauchenpauzu probrat nejnovější drby a nevrací se dříve, než za dobře 15 minut.

Štěstí navíc bylo na mé straně. Viděl jsem je akorát vycházet ven na zadní dvorek. Neváhal jsem. Opatrnost není mou silnou stránkou a nechal jsem se navíc řídit primitivními pudy. Byl jsem nadržený jak stepní kozel. A nepochyboval jsem o tom, že ona taky. Rychle jsem spěchal těch pár schodů do patra. Otrocká práce. Pánové si venku užívají a řeší problémy lidstva a jediná žena v jejich kolektivu zatím obaluje stripsy. Pro tuto chvíli ještě že tak. Byl jsem za jejími zády dříve, než se vůbec uráčila řešit, proč někdo prolétl lítačkami zpátky. Mé tělo ji přimáčklo k desce.

"Co to .... co tu děláš?", nechtělo se jí věřit vlastním očím.

"Přepadení, kotě", nechtěl jsem to nechat úplně bez odpovědi. Rukama jsem ale již vyhrnoval cípy pláště nahoru.

"Neblázni, může každou chvíli někdo přijít", pokusila se bránit alespoň slovně, její tělo se ale chovalo opačně a předstíraná snaha odstrčit moje ruce stranou byla opravdu k smíchu.

"Podle mých hodinek máme ještě alespoň 12 minut a tolik času nepotřebuji", ubezpečil jsem ji o neochvějnosti svého postoje. "A být tebou rychle rozepínám knoflíky, nebo je z tebe servu." Bylo úsměvné, jak rychle přešla od obrany k útoku.

Ale taky jste si někdy všimli, že když člověk chce spěchat a je ve stresu, že mu rozepínání trvá o to déle?

Ještě se bila s posledními zámky dole a už měla kalhotky stažené u kotníků a jednou nohou z nich byla přinucena vystoupit. Pěkné, černé, ladící s topem ukrývajícím její obří prsa. Jsouce bez spodního prádla stáhl jsem jenom zip a vytáhl vše potřebné ven. Více jsem neměl co připravovat. Protože stále ještě zápolila, využil jsem proto krátkého časového prostoru k tomu, abych rukou poctil pár poctivými ranami její velikou prdel, přidržujíce zvednuté části pláště nad pasem. Konečně byla hotova a mohli jsme kolem ní plášť rozprostřít, jako rubáš. Navalil jsem ji na desku. Jednu nohu vyhodil nahoru. Pro všechny případy rychlé plivnutí do dlaně, přenesení maziva na špičku razidla a už jsem ho šoupnul tam až zhoupnuté koule pleskly o její podbřišek. Úctyhodně hekla.

Respektoval jsem omezený časový prostor a rizika a na nic nečekal. Chytl jsem ji za její cecky, přetékající z těsné podprdy ven a zahájil zběsilou jízdu, při které se stůl otřásal, z desky se do vzduchu vznášely chomáče mouky a poskakovaly po ní velké mísy s vajíčkem a strouhankou. Zvuky, se kterými jí hlava narážela na dřevěnou desku a které vyluzovala její ústa, byly více než uspokojivé. V duchu jsem se dekoroval, když se kolem mě křečovitě stáhla a po chvilce napětí její tělo zase zvláčněno. Sám jsem byl v rozumném čase v cílovém prostoru a už jsem mohl naposledy tvrdě přirazit, vypnout se na špičkách a vypustit do ní nálož, jejíž mocnost tak úspěšně podporovala. Po úspěšné vykládce jsem beze slov vyklouznul ven, otřel jsem se do jejích půlek a poplácal ji pochvalně po masité prdeli. Když jsem od ní odstoupil, v duchu jsem politoval její kalhotky, které to budou muset držet.

Stále ještě těžce oddechovala na desce a já už byl opět společensky upraven. Potěšeně jsem sledoval, jak svírá vnitřní svaly, aby jí to nevyteklo ven a nespadlo na podlahu. Bylo od ní chvályhodné, že ještě (nebo už) byla schopna myslet. Ale někde meškala.

"Měla bys s sebou hodit, mohli by se pomalu vrátit", podotknul jsem k ní proto informativně a ubíral se k odchodu. "Těším se na příště!", zahalekal jsem ještě ze dveří a po očku přes rameno se naposledy pokochal kvapíkem, se kterým se pokusila dát do stavu, který by neprozradil, že se tu odehrálo něco nepatřičného.

Bude to mít náročné, bylo mi jasné hned, jakmile jsem uslyšel hlasy na schodech. Bleskově jsem zaplul za roh do chodby vedoucí opačným směrem. Pánové prošli v družném hovoru kolem a já se jako úspěšný nájezdník plížil ven. V tichu, které v místnosti vedle rychle nastalo a rušeném pouze vrzáním pantů rozkývaných lítaček, jsem mohl zřetelně zachytit s účastí mužským hlasem pronesenou otázku: "Jsi v pohodě? Co se ti stalo? Proč máš na ksichtu mouku?"

Na chvíli jsem se ještě raději zastavil a napnul uši. "Ále, tak jsem se do toho položila, že mi uklouzly ruce a skončila jsem na desce. Kráva blbá, že." Rychle jsem si zapsal za uši, že ji mám pak pochválit za rychlé obléknutí, schopnost rozumné reakce a to, že se jí hlas snad ani trochu nezachvěl. Žádný velký, hurónský smích ale zevnitř nezazněl a v mírném chechotu tak nešlo přeslechnout předáka, jak dodává "Hmmm, když to říkáš. A mimochodem, máš teď nějak divně zapnuté knoflíky."

Vida. Ještěže je tu další výstupní kontrola. Opravil jsem na základě jejích výsledků své předchozí hodnocení a strhnul jí z hodnoticí tabulky body za to, že se dokázala rychle správně obléknout. Na víc jsem už raději nečekal a statečně prchal ze schodů. Cítil jsem se krásně povznesen a odlehčen. Později si zjistím, jak z toho vybruslila a zda se na program dne dostala i otázka jejích rozcuchaných vlasů, zarudlých tváří a dalších příznaků, které doprovázejí ženu, která si zrovna prožila radostné chvíle ...