Láska a štěstí erotické povídky

Milý pane, doufám, že jste mladý a krásný. Není kam vykřičet svoje touhy, tak se obracím na Vás. Ať jste, kdo jste, protože to, co Vám chci napsat je věc, snad příběh, který celý můj život obrací do roviny až nadsmyslové. Jsem mladá a krásná. Vím to! Jsem vyzývavá a ráda se učím. Sex je pro mě tou nejdůležitější věcí na světě. Rozvíjet ho a učit se tomu, jak uspokojovat, zvyšovat a dávat touhu, lásku, slast a štěstí, považuji za svoje víceméně poslání. Ráda podstoupím i magické rituály, protože vím, že dávat lásku je mým osudem. A teď k mému trápení. Potkala jsem muže. Setkání bylo až nepravděpodobné. Poprvé ve vyhlášeném klubu, poprvé na barové stoličce, na které dosud sedávám nejraději. První pohled ke dveřím.

První muž, který vstoupil, nezačal se dvořit on mě. Nevím, co to bylo, ale já sama, ač bych to snad nikdy neudělala, neboť jsem neměla potřebu - mužů bylo kolem mě vždy dost, jsem ho oslovila, polichotila, dala se s ním do řeči. Večer skončil bujarým večírkem a také něčím tak zvláštním. První milování naprosto oproštěné od všeho, nejlepší milování v životě, první orgasmus, první pocit, že tohle není jen setkání na jednu noc. Tyhle pocity byly pravdivé, vztah už trvá více než rok. Vždy, když už mám pocit, že jsem se oprostila a uvažuji zas logicky a materialisticky, tak jak má mladá a úspěšná dívka uvažovat zavolá, následuje setkání, následuje milování a další pocit, jako bych se milovala sama se sebou. Jako bych se milovala s někým, kdo jediný mi rozumí. Jen jeden náznak nějakých hlubších citů z mé strany, jen jeden náznak od něj a pak už jen náznaky náklonnosti, které u milenců na jednu noc nejsou obvyklé. Je to nádherný muž. Během toho roku a půl co se scházíme, prošlo mojí postelí dost jiných mužů, lepších i horších s náznakem citu i z pouhé potřeby. Kosím je hlava nehlava, nezajímají mě, ani jejich pocity, milují mě, přísahají. Vím jak ubližuji. Nedokáži si představit jen to, že jednoho dne mu řeknu, že ho prostě miluji a on mi řekne ne! Jsou to muka takhle se zamilovat. Nepřála bych to ani nejhoršímu nepříteli. Je to prostě ten pocit, že lepší zemřít s ním třeba hned, než promarnit všechny touhy a sny s někým koho nemiluji. Nejspíš jsem se srazila s láskou.