Lenka seděla s mobilem v ruce erotické povídky

Lenka seděla s mobilem v ruce, nohy přehozené přes opěradlo gauče, Ivana si v klidu pokuřovala vedle ní. Alena klečela u jejich nohou. Její tělo se ještě třáslo dozvukem předchozího výstupu, ale obě ženy ji zcela ignorovaly.

"Víš co, Ivčo?" pronesla Lenka ledabyle. "Myslím, že tu naši Alenku posuneme zase o kousek dál. Už nám slušně slouží, tak proč se o ni trochu nepodělit?"

Ivana se usmála. "To zní víc než dobře. Máš nějakej nápad?"

Lenka zvedla mobil a začala fotit. Nejprve detail – Aleniny prsty ulepené od šťáv, potom její tvář z profilu, celou nahou stojící postavu a nakonec celý záběr zezadu – klečící, poddajné tělo, otevřená stehna, zadek vystrčený jako nabídka.

"Tyhle fotky budou stačit. Servery pro nadržený samce jsou plný hladových očí, podám inzerat. Já najdu toho pravýho. A dnes večer..." odmlčela se a s klapnutím odeslala inzerát s popiskem:
"Použitá, poslušná, zralá. Vášnivá, ale ví, že je jen věc. K dispozici dnes večer. Neptat se – konat."

Ivana se zasmála. "A co když přijde nějaký prase?"

Lenka se k ní naklonila a pošeptala: "O to jde, drahá. Ať si užije. Ona i on."

Alena mezitím zachytila slova jen částečně. Zvedla hlavu a šeptla:
"Prosím... koho přivedete?"

Lenka k ní přistoupila, klekla si k ní a přitiskla rty k uchu.
"To není tvoje starost. Ty budeš dnes večer dýchat, kouřit hluboko, lízat a držet. Jestli budeš brečet, o to líp. A věř mi – až skončí, poděkuješ mu. I nám."

Jmenoval se Rudolf, ale nikdo mu tak neříkal. V komunitě, kde se Lenka pohybovala, ho znali spíš jako Rudu Zvíře. Byl to starší chlap, možná přes padesát. Plešatá hlava, zarostlá tvář, pivní břicho vyvalené pod tričkem. Vypadal jako někdo, koho bys nepozval k sobě domů– ale byl známý svou výdrží a... nástrojem, který byl v poměru k jeho vzhledu naprosto nefér.

Když Lenka poslala fotky Aleny odpověděl na inzerát jediným slovem: "Beru."

A o pár hodin později už stál ve dveřích.

Otevřela mu Ivana. On jí přejel pohledem bez jediného slova, ale očima sjel okamžitě do výstřihu. Pak čichl k sobě, jakoby se ujišťoval, že smrdí tak akorát.
"Tak kde je ta děvka?" zavrčel.

Lenka se opřela o futro a mávla rukou. "V obýváku. Nahá. Připravená. A tvoje. Ale než na ni vlezeš – jedno pravidlo: můžeš si s ní dělat, co chceš... ale musíš jí to říct. Musí to slyšet. Musí to chápat."

Ruda se uchechtl. "To není problém, zlato. Mluvím rád."

Vešel do místnosti, kde Alena už klečela. Když ho uviděla, zalapala po dechu. Tohle nebyl muž jako její manžel, ani jako žádný z kamarádů. Tohle bylo zvíře, lidské prase, zhmotnění toho největšího ponížení, jaké si dokázala představit.

Ruda si bez ostychu rozepnul kalhoty. Z nich se vysunul tlustý, těžký penis – ne krásný, ale monstrózní. Hlava fialová, žíly vystouplé, nevzhledný, ale nepochybně funkční a hrozivý.

Přistoupil k ní, chytl ji za vlasy.
"Takže ty jsi ta manželka, co teď líže cizím chlapům, co? Pěkně ses propadla. Víš, co s tebou udělám?"

Alena otevřela ústa, jako by chtěla něco říct, ale on jí vrazil ptáka mezi rty.

"Ne. Nechci odpověď. Chci sliny. A hodně."

Lenka a Ivana stály opodál a sledovaly. Ani nezasahovaly. Tohle byl Rudův čas.


Ruda se usadil na křesle jako na trůnu. Rozvalený, obnažený, s penisem v dlani. Pokynul na Alenu.

"Pojď sem. Lehni si. Nohy roztažený. Chci vidět všechno."

Alena se chvěla. Zpočátku odporem. Pak nejistotou. Ale tělo ji zrazovalo – vzpomínky na předchozí večer, na prsty Lenky, jazyk Ivany, mužovo semeno na její kůži... To všechno se vracelo jako vlna, která jí znovu a znovu narážela do břicha.

Položila se na koberec. Otevřela se. V očích strach – a pod ním jiskřička očekávání.

Ruda si k ní klekl. Hrubé ruce, žádná něha. Ale i v té hrubosti byl rytmus, důraz. Palcem jí přejel mezi stehna.

"Pěkně teplá. A co to tady? Ty už jsi... mokrá?" zachechtal se. "Tobě se to fakt začíná líbit, co?"

Alena zavřela oči. Nechtěla odpovědět. Ale boky jí samy vyjely proti jeho ruce. Přejel jí po klitorisu, pomalu, pak prudce. Trhla sebou. A znova. Znova.

Sledovala ho, jak si ji bere očima, jak si hraje, jak ji ovládá. Jeho sprostá slova, špína na jeho rukou, jeho smích – to všechno by ji dřív znechutilo. Teď jí to tepalo v klíně jako pulz.

Lenka se naklonila k Ivaně a tiše řekla:
"Podívej na ni. Přestává hrát slušnou. Už jí to chutná."

Ivana přikývla. "Zlomili jsme ji. A ona si teď myslí, že to chtěla vždycky."

Ruda pokračoval – pomalu, surově, s jistotou. Alena mezi stehna tiskla jeho ruku, stehna se jí třásla, dech se zrychloval. Byla na hraně.

A pak ji přejel pohledem – celou, jak tam leží, roztažená, napjatá, zoufalá.

"Čubko..." zavrčel a přitiskl se k ní. "Tohle tě už nikdy nepustí. A já tě dneska naučím, co to znamená bejt opravdu použítá."

Ruda se nad ní tyčil jako hora. Kolena zabořená do koberce, ruce jí sevřel pod rameny, jeho těžké tělo se tisklo k jejímu. Žádné otázky, žádná něha. Jen tvrdý, surový tlak – a pak náraz.

Alena vykřikla. Ne bolestí, ale šokem. Penis do ní vnikl prudce, bez varování, silný, cizí, neohrabaný. Její tělo se napjalo, dech se zadrhl – ale pak přišla druhá rána. Třetí. Rytmus.

Tvrdé přírazy, žádné kompromisy. Držel ji pevně, pronikal hluboko. Jeho dech byl těžký, funěl jako zvíře. A přesto...

Alena otevřela oči. Neutíkala. Nehýbala se pryč. Právě naopak – zvedla boky vstříc každému pohybu, přijímala ho s rostoucím chtíčem. Začala mu vycházet vstříc. Každý příraz jí rozechvíval tělo, každý výdech končil tichým, potlačeným sténáním.

"No podívej se na ni," zaslechla Lenku. "Ta dáma se nám pěkně rozjela. Už se nevzpouzí. Už to nechce mít pod kontrolou."

Ivana se smála. "Víš, co je na tom nejhezčí? Ona se nevrátí. Tohle jí zůstane v těle. V hlavě. I když půjde zítra do práce, když bude vařit manželovi večeři, bude si pamatovat tyhle přírazy."

Alena to slyšela. Všechno. Ale nereagovala. Nemohla. Ruda ji plenil tvrdě, surově, bez zastavení. Zvedal ji za boky, přirážel k zemi. Třásla se, potila, zalykala chtíčem.

A pak to přišlo.

Vlna. Horko. Elektrický výboj, který jí prošel tělem od páteře do hlavy. Křik, který nedokázala zadržet. Orgasmus, který se jí zmocnil jako uragán, nečekaný, neovladatelný, mokrý.

Byla jeho. Jejich.