Manželčina rozvedená spolužačka erotické povídky

Patrik se natáhl na gauči, poškrábal se na nahém hrudníku a s očima upřenýma na televizní obrazovku upil z orosené pivní láhve. Přestože se gauč nacházel v těsné blízkosti otevřených balkónových dveří, měl pocit, že se vzduch v místnosti už celé minuty nepohnul, na druhou polovinu května bylo vedro k zalknutí, násobně umocněné profilem husté betonové zástavby v blízkosti centra města. Díky studené sprše se cítil mnohem lépe, dcera trávila víkend u kamarádky a jeho manželka v podvečer odešla na třídní sraz se spolužáky ze střední školy, který pořádali po patnácti letech, opakovala to tolikrát, že už mu to začalo lézt na nervy. I chlapi přece stárnou, ale obvykle s tím tolik povyku nenadělají. Miloval je obě nade vše, a přestože by jim na požádání snesl modré z nebe, rád si od nich čas od času odpočinul a se spokojeným povzdechnutím si vychutnával ticho, které se linulo z útrob bytu. Znovu se napil z láhve, když se od dveří náhle ozvalo tlumené cvaknutí odemykaného zámku, podvědomě zvedl oči ke kulatému ciferníku hodin na protější zdi, do půl jedenácté zbývalo sotva pár minut. Martina mu před odchodem tvrdila, že se nejspíš hodně opozdí a kladla mu na srdce, aby na ni zbytečně nečekal. "Miláčku, jsem doma!" uslyšel ji z chodby a vzápětí se rozchichotala, po hlase měla upito víc než dokázala skrýt. Ale pak ho upoutalo ještě něco, druhý hlas, se kterým jeho manželka pološeptem komunikovala a zdálo se, že také patří ženě. Postavil se, přešel ke dveřím na chodbu, zvědavě do ní nahlédl a nemýlil se. Skutečně s sebou přivedla neohlášenou návštěvu v podobě vyšší hnědovlásky, kterou si v tu chvíli nedokázal nikam zařadit. "To je Katka, spolužačka," uculila se na něj, jmenovaná k němu okamžitě natáhla paži a Patrik najednou nevěděl kam dřív s očima. "Kačenka dnes bude spát u nás, vlakem ji samotnou domů nepustím," oznámila mu a stvrdila to letmým polibkem, její horký dech byl cítit vypitým vínem. Pak se otočila a kývla na hnědovlásku. "Pojď, Káťo, dáme si nějaké bublinky," popadla ji za ruku a vedla ji do kuchyně. Patrik se nadechl k reakci, ale pak si to rozmyslel a raději svá slova spolkl.

Osmatřicetiletý Patrik miloval plavání už od dětství, kdy ho otec začal brát s sebou na bazén, kde pracoval jako plavčík a později zastával funkci správce plaveckého stadiónu. Už v raném věku se u něj projevil velký talent, na prvních soutěžích bral nejvyšší ocenění, a to ho právem předurčilo k dalším úspěchům. Na sportovním gymnáziu už pravidelně plaval několikrát denně a účastnil se závodů na celostátní úrovni. Jeho disciplínou byla padesátka volným stylem a díky svým dlouhodobě stabilním výkonům byl navržen do kvalifikace na Mistrovství Evropy, ale v té době přišlo první vážné zranění, které mu nakonec znemožnilo účast, a jak se později ukázalo, stalo se bohužel chronickým. Jeho ramenní kloub se i přes několik náročných operací nikdy nepodařilo zotavit do té míry, aby mohl pomýšlet na další plaveckou kariéru, Patrik zahořkl a na doporučení ošetřujícího lékaře s dalším trénováním nadobro skoncoval. Ale příliš dlouho nesmutnil, v té době potkal svou budoucí manželku Martinu, se kterou se znali z juniorky, pomyslná jiskra mezi nimi však přeskočila až na vysoké. Po necelém roce randění mu porodila dceru, brali se narychlo, oba pracovali jako instruktoři v místním plaveckém klubu, kde Patrik vedl záchranářský kurz a současně působil jako masér.

Martina s Katkou se posadily ke stolu v kuchyni s láhví šumivého vína a často propukaly v salvy hlasitého smíchu při hodnocení proběhlého srazu a jeho účastníků, Patrik ležel na gauči v přítmí obývacího pokoje a s potutelným úsměvem je poslouchal. Katka seděla v rozsvícené kuchyni u stolu naproti skleněné vitríně obývákové stěny, její odraz měl jako na dlani a stále častěji k němu bloudil pohledem. Na sobě měla volnou, světle růžovou blůzku se šňůrkou ve výstřihu a lesklou sukni s abstraktním motivem, která ji dosahovala sotva pod kolena. Martina k němu seděla zády ukrytá za zdí vedle zárubně dveří a po hlase už byla dost společensky unavená. Po chvíli Katce navrhla, že se půjde osprchovat a ona že může jít po ní, s úsměvem souhlasila a Martina se poté vrávoravým krokem odporoučela do koupelny. Když se za ní zavřely dveře a světlo v chodbě pohaslo, Patrik se zvedl a přesunul se do kuchyně. Katka upíjela ze sklenice s pohledem upřeným z okna, a když ho uviděla, odložila ji stranou a počastovala ho milým úsměvem. "Trochu přebrala," ukázala hlavou do chodby, "už na střední z nás spala vždycky jako první, to bylo skoro pravidlo." Patrik si založil ruce na nahém hrudníku a znovu zaregistroval, jak po něm přejela očima, v tu chvíli měl na sobě jen trenýrky. Byl prototypem plavce, štíhlý, šlachovitý a mírně osvalený se širokými zády a rameny, světlými vlasy, zelenýma očima a třídenním strništěm na tváři. Všiml si snubního prstenu a ukázal na něj hlavou. "Manžel se o tebe bát nebude?" "Ts," odfrkla s ironickým úšklebkem, "ten? Ten ani neví, kde jsem a ani to není jeho starost!" Vzápětí uchopila sklenici, usrkla z ní a přisadila si: "Už půl druhého roku." "Chápu, promiň," pokýval zúčastněně hlavou a přitom se mírně ošil, její zvědavý pohled se k němu vracel stále častěji. "Neomlouvej se," usmála se trpce. "Už bych ho stejně neměla nosit," zasyčela a vzápětí si prsten nasupeně stáhla a odhodila ho do kabelky pod stolem, "pitomej zvyk!" Patrik se odmlčel a v nastálém tichu si uvědomil, že neslyší téct vodu, otočil hlavu do chodby, Katka vzápětí pochopila a následovala ho ke dveřím do koupelny. Martina seděla na bobku u pračky s tričkem napůl přetaženým přes hlavu, ze kterého volně splývaly její blonďaté lokny a tlumeně chrápala, až si Katka přitiskla obě dlaně na ústa a ramena se jí rozvlnila zadržovaným smíchem. Patrik se dlouze nadechl nosem, sklonil se, uchopil svou manželku do náruče a rezignovaně ji odnesl do ložnice, zatímco Katka ji v koupelně nahradila.

Když se vrátila zpět do kuchyně, Patrik jí dolil sklenici a nataženou ruku s láhví nechal chvíli viset ve vzduchu. Na sobě měla už jen blůzku, rozvázané šňůrky jí volně splývaly až na břicho a v uvolněném výstřihu se svobodně pohybovalo její poprsí s bradavkami jemně nakrčenými proti tenké látce, a přestože viděl jeho sotva znatelné obrysy, tohle byl slušný objem a Patrik horko těžko vzdoroval pohybu ve svém rozkroku. V rukou svírala zbytky oblečení, podřepla u kabelky, nacpala do ní černou krajkovou podprsenku a zmuchlané kalhotky. Sukni ležérně přehodila přes opěradlo židle, na kterou si vzápětí sedla s koleny přitaženými pod bradu a přetáhla přes ně lem blůzky, aby skryla nahé nohy před jeho pohledem. Neuniklo mu, že ve srovnání s Martinou, bývalou závodní plavkyní, je v dolních partiích mnohem objemnější, a při představě, že před ním sedí téměř nahá, se mu zježily chloupky na zátylku. Přitom by ho to nemělo vůbec rozhodit, jeho klientky a spolupracovnice se před ním promenádovaly skoro pořád v plavkách, ale ne v jeho kuchyni. Ponořila rty do sklenice a zvedla k němu své průzračně modré oči. Rovné prameny kaštanových vlasů jí padaly volně přes ramena, velká ústa se souměrnými obloučky plných rtů rámovaly z každé strany ostré vrásky od smíchu, tváře už měla celé červené, a když spolkla doušek vína, nakrčila svůj malý nosík a s potěšením zamlaskala. Z rozhovoru se dozvěděl, že bydlí v sousedním městě a v šestatřiceti je dvojnásobnou matkou, manžel jí utekl s mladší a dlužil ji na výživném za poslední dva měsíce. "Parchant!" zasyčela a jedním lokem dopila svou sklenici, "ale to mu nedaruju!" Vzhlédla k hodinám a mrkla na něj: "Měli bychom jít spát, už je pozdě." Vzápětí vstala ze židle a vydechla: "Bože, já bych mrdala!" Patrik na ni vytřeštil oči, zatímco si tiskla dlaně na ústa a se smíchem se mu omlouvala, že jí to samo vyklouzlo, a že to nemyslela vážně. Pokýval hlavou, vyprázdnil i svou sklenici a doprovodil ji k dceřině pokoji, kde měla podle předchozí dohody s Martinou strávit noc. "Tak dobrou," usmála se a oči se jí ve světle kuchyně slabě zaleskly. "Dobrou," zabručel Patrik a chvíli mlčky civěl na zavřené dveře, ale pak zavrtěl hlavou, jeho manželka byla příliš blízko a nechtěl nic riskovat. Otočil se na patě a vzal to přes koupelnu do ložnice.

Patrik sebou trhl a procitl ze spánku. První, co si uvědomil, bylo vlhké horko ve svém rozkroku, které v sobě věznilo jeho napnutý klacek. Zmateně otočil hlavu vedle sebe a uviděl Martinu, pravidelně oddechovala na boku zády k němu. V náhlém uvědomění vytřeštil oči, zvedl hlavu a uviděl Katku, klečící mezi jeho nahými stehny. Pouliční lampa umístěná v blízkosti okna, kvůli které chtěla jeho manželka psát v minulosti stížnost na magistrát města, mu poskytovala dostatek světla, aby si ji mohl prohlédnout. Zuřivě na ni gestikuloval a trhal hlavou ke dveřím ložnice na znamení, aby okamžitě zmizela, ale vzdorovitě si sedla na paty, přitiskla si prst na rty a vzápětí si přetáhla blůzu přes hlavu. Patrik užasle otevřel ústa a čurák se mu několikrát bezmocně zacukal. Katčina nahá kůže připomínala ve světle lampy tabulku krémově bílé čokolády. Téměř bez dechu si prohlížel její velké, ale plné prsy s rozměrnými koláči světle hnědých dvorců, boky o velikosti almary po babičce a měkký faldík nad klínem, sevřený mezi naducanými stehny. Prohrábla si hustou tmavou hřívu, položila si ji přes klíční kost, znovu se sklonila nad jeho rozkrokem a opřela se o pokrčené ruce. Chvíli nechala prokluzovat jeho klacek mezi houpajícími se prsy a pak ho lačně vtáhla do úst. Patrik se napnul jako struna a sevřel v pěstích prostěradlo. "Sakra, to přece nemyslí vážně! Vždyť to je šílený!" pomyslel si, znovu škubl hlavou k Martině, ale i nadále nejevila známky života, a to ho přece jen trochu uklidnilo a postupně si začal horlivé snažení mladé hnědovlásky užívat.

Po chvíli se zvedl, natáhl k ní paže a nasměroval si její zadek do obličeje. Ochotně přes něj přehodila nohu a zasedla ho klínem, ve kterém si stačil všimnout trojúhelníku upravených chloupků a v příštím okamžiku ho lehce zašimraly na rtech. Chlupatou kundu neviděl snad od puberty a dychtivě přitiskl obličej mezi nařasené závojíčky růžových pysků zbrocených lepkavou šťávou kypré tmavovlásky. V dlaních zmáčkl její macaté půlky a překvapilo ho, jak měla jemnou a hebkou kůži. Katka dál horečně pracovala pusou v jeho rozkroku, vzápětí se zvedla, přelezla k němu po kolenou po lůžku a na okamžik strnula nehnutě. Martina se k nim otočila čelem, něco nesrozumitelného zamumlala, ale naštěstí pro ně se neprobudila. Patrik ji v duchu uspával a přitom křečovitě svíral Katku v bocích, až ho mírně pleskla přes ruku a s nasupeným výrazem zavrtěla hlavou. Pak na něj celou svou vahou dosedla a zakroužila pánví, opřela se pažemi za tělem o jeho břicho a začala se na něm šukat. Patrik cítil, jak mu pot v proudech stéká do očí, její temperament ho rychle vyčerpával. Znovu a znovu mu ztěžka dosedala na čuráka a on věděl, že už dlouho nevydrží. Plácl jí přes zadek a naznačil jí, aby si vedle něj klekla na všechny čtyři. Několikrát ho do ní zezadu strčil a zase rychle vytáhl, než se do toho pustil naplno, zatímco mačkal v dlaních její cecky, houpající se jí pod tělem. Otočila k němu hlavu se zuby zahryznutými do hřbetu ruky, aby samou slastí nevřískala nahlas a skoro neslyšně zašeptala: "Musíš se mi udělat do pusy! DO PUSY!!" Tomu rozuměl, bylo to jistější. Když pod ním pak později klečela na měkkém zátěžovém koberci a ždímala si ho do úst, Martina hlasitě zachrochtala s bublavým přechodem do chrápání a oba se tlumeně rozřechtali jako koně. Patrik se ohlédl a dlouze se na ni zadíval. Čekal, že se bude cítit mizerně, ale nebylo to tak. Cítil se skvěle.

"Moc se ti omlouvám, Kačenko," posypala si Martina na druhý den ráno s provinilým výrazem hlavu popelem. "I Tobě, Páťo, fakt!" A vlepila mu u snídaně pusu až to mlasklo. "Jsem hrozná!" "Ale, to nic, Marti," mávla její bývalá spolužačka rukou, "to se přece stane každému!" Martina se posadila Patrikovi na klín a objala ho útlými pažemi kolem krku. "Jak ses u nás vůbec vyspala?" "No, do růžova přece!" uculila se a šlehla pohledem po Patrikovi, ke kterému se Martina v tu chvíli otočila. "Hodíš Kačenku na vlak?" zacukrovala a pohladila ho po vlasech, "já začnu pomalu dělat oběd." "No, když to musí být," zabručel a mrkl na hnědovlásku na protější židli. Sotva znatelně jí cuklo v koutcích. Po chvíli se oba zvedli a zamířili do chodby. "Musíš k nám zase někdy přijet, rádi tě uvidíme, že jo, Páťo?" zahlaholila Martina, když je vyprovázela ze dveří. "Určitě se ti ozvu," ujistila ji Katka, v přízemí s Patrikem uhnuli ke schodům do suterénu a natěšeně se rozběhli ke sklepním kójím, jednu rychlovku před cestou na nádraží by měli ještě určitě stihnout.