Mladá prsatá listonoška a dva klacky erotické povídky

Hajný Doucha se nervózně ošil, mocně si přihnul z oroseného půllitru a hřbetem ruky si otřel pěnu ze vzrostlého kníru. Pohlédl znovu na Milana a radši se ujistil, že slyšel dobře. "Co mi to tu, Mílo, povídáš?" zamračil se a zkoumavě si ho prohlížel. "Že ta mladá kozatá listonoška ti dala jen tak? Za zeptání?" "Psssst," přitiskl si Milan prst na rty a naznačil mu, aby nemluvil tak hlasitě. "No, vždyť ti to tu celou dobu povídám, Josef," naklonil se přes stůl a ztlumil hlas skoro do šepotu, aby ho v přeplněné nálevně místního hostince nezaslechl nikdo jiný než on. U okolních stolů bylo sice živo jako o posvícení, ale přesto nechtěl nic riskovat. "Zítra před obědem se u mě zase zastaví, přijď ke mně a uvidíš sám. Holka je to ochotná a učenlivá a cecky má plný mlíka," zamrkal na hajného, který se mezitím nervózně drbal ve vousech. S Milanem se znali dlouhá léta, prakticky už od doby, kdy začali oba pracovat pro Lesní správu, a tak neměl sebemenší důvod mu nevěřit. Věděl přesně, o koho jde. Anička sice do hájovny na kraji lesa, kde bydlel se ženou a dvěma odrostlými syny zásilky nedoručovala, osobně si pro ně jezdil na poštu svým velkým tmavě zeleným džípem, ale znal ji od vidění. Připomínala mu jeho manželku Libuši v době, kdy spolu začali chodit. Vypadala úplně jako její mladší kopie a přirozeně si umanul, že ji musí dostat stůj co stůj. "Kolik jí tak může být?" zvedl tázavě své husté obočí. "Něco po dvaceti, přesně to nevím," odvětil Milan a pokrčil rameny. "Říkáš zítra před polednem?" "Jo, přesně tak," přikyvoval, "bude mi doručovat nějaké objednané nářadí, mám to s ní domluvené." Hajný zvedl půllitr, chvíli ho podržel ve vzduchu, pak si s Milanem přiťukli, a když ho postavil zpět na stůl, přitakal: "Tak teda jo, zítra se u tebe zastavím, jsem na tu malou snaživku docela zvědavej!" "Nebudeš litovat, Josef," zazubil se na něj Milan spiklenecky, "nebudeš litovat, na to vem teda jed!" Objednali si každý ještě točené a panák rumu a dlouho do noci společně popíjeli v nálevně.

Týden uběhl jako voda a Anička se z dovolené na chalupě vrátila odpočatá a plná sil. A pořádně nadržená. Od posledního setkání s Milanem nemyslela na nic jiného a nemohla se dočkat, až ho bude moct zase navštívit. Její manžel trávil podle očekávání večery se svým otcem a oba byli v jednom kuse naložení v lihu, takže se žádné manželské hrátky nekonaly. Ani na to nebyl prostor, celé dny měla za zády svou tchýni a malou dcerku. Navíc, její manžel padl každý večer do postele jako špalek a chrápal na celou chalupu. Takže se přirozeně těšila na návrat a Milanovo výstavní péro, které si minule tak parádně užila.

Anička našpulila rty do zrcadla a zkontrolovala v něm svůj odraz. Dnes se i trošku namalovala, udělala si dva rozpustilé culíky a do tašky si přibalila rtěnku a parfém🡕 , chtěla se Milanovi líbit. Pod erární poštovní mundúr si oblékla své nejlepší spodní prádlo, to tmavě modré s květovanou krajkou, ve kterém vypadala rajcovně. Před směnou si dala svůj obvyklý hrnek🡕 s kafem, na třídírně si vyzvedla zásilky, mezi kterými byla i objemná dřevěná bedýnka pro Milana, a pak už pospíchala na trasu jako každý den. Od rána se usmívala a kdyby mohla, prozpěvovala by si samou radostí na celou ulici. Práce jí šla sama od ruky, a když se objevila na začátku ulice, kde stál Milanův dům, pokradmu se rozhlédla, a pak se rychle navoněla a přejela si rtíky rudou rtěnkou. Všechno to schovala do tašky, rozepnula si dva knoflíčky na lehké modré polokošili, stáhla si ji na ramena, aby vyniklo její poprsí a zvolna vykročila do ulice. Nedaleko Milanova domu ale náhle zpozorněla a zvolnila krok. Před vraty parkoval velký zelený džíp, věděla komu patří a nakrátko znejistěla. Zklamaně stáhla koutky úst, chvíli přešlapovala na místě a přemýšlela, jestli má vůbec cenu, aby u Milana zvonila. Pak si ale řekla, že zásilku mu stejně musí doručit, nemělo by smysl ji s sebou tahat zpátky na poštu. Opřela se do domovního zvonku jako obvykle a nervózně čekala, až se vrata otevřou a tentokrát to ani netrvalo tak dlouho. Vrata se vzápětí rozlétly a Milan jí pokynul, aby šla dál. "Ahoj Mílo," pozdravila ho a jen těžko skrývala zklamání v hlase. "Nebudu rušit, když máš návštěvu, tady mi to podepiš a já hned zase půjdu," strkala mu do ruky kuličkové pero a doklad o převzetí zásilky. "Ale, kampak bys pospíchala, holka?" zazubil se na ni Milan. "Vždyť jsi sotva přišla!" Pak se otočil a zavolal do dvora: "Josef, tak kde jsi? Máme návštěvu!" Anička nervózně zamrkala očima, když se v průjezdu zakrátko objevila vysoká a pohublá postava hajného Douchy. Byl o takových deset let starší než Milan a působil autoritativním dojmem. Už odmala z něj měla přirozený respekt. "Ahoj Aničko, rád tě vidím," řekl vlídně a kývl ji hlavou na pozdrav. "Dobrý den," pípla a rychle sklopila oči do podlahy. "Ze mě přece nemusíš mít strach," přistoupil k ní a pohladil ji po vlasech. Přitom upřel oči do jejího výstřihu, ve kterém vykukovala dece🡕 ntní krajka její napěchované podprsenky.

"Tady Míla mi říkal, jak jste si spolu minule hezky užili," řekl jí bez průtahů a Anička zvedla oči k Milanovi a překvapením otevřela ústa. "To je ale rozkošná pusinka," zamručel hajný a vsunul jí do ní palec. "Cucej ho, no, ukaž mi, jak to umíš," rejdil jí s ním v puse a Anička ho začala poslušně sát. Hajný ji prohmatal poprsí přes košili, a pak si zajel rukou k poklopci kalhot, který se už začal povážlivě napínat. "Tak pojď, nenech se přece přemlouvat," zacukroval na ni, vzal její ruku a přitiskl si ji do rozkroku, zatímco mu Anička dál soustředěně cucala palec a hlasitě vydechovala nosem. Milan k ní přistoupil z druhé strany, rozepnul jí knoflíčky u košile, svlékl ji a odložil na plátěnou tašku mladé listonošky postavenou u zdi vedle vrat. Zbavil ji podprsenky a oba užasle vydechli. Aniččiny nalité cecky se ztěžka prověsily na jejím hrudníku a oni je hned začali mačkat a hladově sát bradavky. Téměř okamžitě měli ústa ulepené sladkou šťávou, rychle si uvolnili poklopce a spustili si kalhoty🡕 ke kotníkům. Anička pozorovala jejich ztopořené klacky a oči se jí rozšířily překvapením. "Teda, pane hajný, vy máte ještě většího čuráka než tady Míla," vydechla. "Nech si toho pana hajného, Aničko, pro tebe jsem Josef," zamumlal vysoký lesník a znovu se přisál k jejímu obrovskému, povislému prsu. "A vem si ho do ruky, nestyď se, je celý jen tvůj!" Mladá listonoška ho rozpačitě sevřela v dlani, byl tlustý a horký a pulsoval jí v prstech, pak popadla i Milanova čuráka a několikrát s oběma zapumpovala. Muži spokojeně zamručeli a dál si dychtivě užívali její cecky. Rozhodla se převzít iniciativu, podřepla u jejich rozkroků, na okamžik se zarazila a zvedla k nim rozpačité oči: "Dva čuráky najednou jsem ještě nikdy neměla, nevím, jestli na vás budu sama stačit." "Holka, ty se mi snad zdáš," uculil se Milan, "spíš, jestli budeme stačit my na tebe!" A nedočkavě jí strčil svůj klacek přímo do tváře.

Mladá listonoška se činila, tvrdě je masírovala v sevřených pěstích, střídavě si je cpala do úst a i když se snažila sebevíc, Josefův čurák stačila spolknout zhruba do poloviny. Spokojeně ji pozoroval a usmál se na Milana: "Teda, měl jsi pravdu, Mílo, tak mladá a už tak mlsná." A vzápětí houkl na Aničku: "Cucej mi koule, andílku a dej si záležet." Hned ho poslechla a snažila si je nacpat obě do pusy, ale vlezla se jí tam stěží jedna, a tak ji aspoň láskyplně sála a olizovala. Po chvíli ji hajný zvedl za paže z podlahy, svlékl ji kalhoty🡕 i spodní krajkované kalhotky, přehodil si ji přes rameno jako trofej, až Anička polekaně vyjekla a odnášel ji s sebou do schodů k Milanovu bytu. Ten jí několikrát surově uhodil přes macaté půlky, až jí na nich vyskakovaly velké rudé skvrny.

V ložnici v patře ji povalili zády na prostornou manželskou postel a vrhli se na ni. A zatímco Milan se uvelebil na kolenou u tváře mladé listonošky, Josef jí zabořil obličej do klína a doširoka jí roztáhl růžové pysky hladce vyholené kundy. Strkal jí svůj dlouhý jazyk hluboko dovnitř a Anička tlumeně kvílela s pusou ucpanou Milanovým čurákem. "Teda Josefe, to je slast," vyrážela ze sebe a přerývaně oddechovala, "lízej mi ji, už budu..už..už budu..už buduuuuu!" Zaječela a zaklonila hlavu dozadu, zatímco hajný hltavě polykal její šťávu. "No teda, ty jsi dračice, Aničko," pochvaloval si, v příštím okamžiku ji popadl za stehna a vrazil jí čuráka prudce do kundy. Blonďatá listonoška vykřikla a roztřásla se pod jeho tvrdými přírazy, Milan jí dál cpal klacek až na mandle a přitom se chechtal jako pominutý. V dlani mačkal Aniččiny cecky a povlečení pod ní už bylo celé promočené jejím potem a sladkou šťávou. Po chvíli se vyměnili, Milan poručil Aničce kleknout si na všechny čtyři, prohnout se v zádech a vystrčit zadek. Přitlačil jí obličej mezi půlky, rychle mezi nimi kmital jazykem a prsty jí roztahoval těsnou řiť. Mladá listonoška mezitím sála Josefův klacek a v pěstích bezmocně svírala mokré povlečení. Milan se za ní rozkročil, rozevřel její macaté půlky a pomalu jí natlačil klacek do řiti. Vzrušeně vydechl a pokýval hlavou na Josefa. "Ta má tak těsnou prdel, že jsi to ještě nezažil," uchechtl se spokojeně a začal do ní zvolna přirážet. Anička pronikavě sténala, zatímco oběma rukama tvrdě masírovala lesníkův žilnatý klacek. "Zvedni se na ruce, "poručil jí, "chci vidět, jak se ti houpou cecky!" Anička se poslušně napřímila a pod tělem se jí do rytmu Milanových přírazů divoce pohupovaly visící prsy a zběsile narážely jeden o druhý. Josef to chvíli pozoroval a prudce přirážel mladé listonošce do pusy, pak se otočil k Milanovi a houkl na něj: "Pusť mě tam taky, chci si ji vyzkoušet!" "Neee," vyjekla blonďatá listonoška, "máš ho na mě moc velkého!" "Ale nepovídej," odbyl ji a přesunul se za ni. Pak si plivl do dlaně a důkladně jí promnul řitní otvor prsty.

Anička se kousala do rtů a tlumeně kvílela, Josef do ní zuřivě bušil klackem a zanedlouho začal namáhavě supět. "Vystříkám ti tu řiť, žes to ještě neviděla!" vyrážel ze sebe a o několik okamžiků později s hlasitým řevem trhl pánví a na okamžik ustrnul ve stejné poloze. Mladá listonoška zkřivila tvář a sklonila hlavu, měla pocit, že ho cítí až ve střevech. "No, pojď sem honem, už budu!" křikl nad ní Milan, nevybíravě jí ho nacpal do pusy a téměř okamžitě ji zaplnil horkými cákanci semene. Anička to všechno znovu poslušně spolykala, a pak otočila hlavu k Josefovi. Když se z ní uvolnil, vyvalilo se jí ze zadku jeho semeno a steklo jí v proudech po stehnech. "Teda," zasténala a položila se břichem na postel, "už ne, už nechci." Milan se potutelně usmál na Josefa: "Tak co, měl jsem pravdu?" "Měl, Mílo, to bylo teda něco," pokýval hlavou a svalil se do peřin vedle prsaté blondýnky. Poplácal ji uznale po zadku a pohladil po vlasech. Anička k němu zvedla oči, v rozkroku se mu mezitím poroučel jeho lesknoucí se klacek a ona si ho znovu zkoumavě přeměřila. Něco takového už zřejmě nikdy neuvidí.

Josef se nabídl, že Aničku odveze zpět na poštu svým džípem, ale chtěla jít raději pěšky. Nebyla si jistá, jestli by vydržela celou cestu sedět. V duchu se na Milana ještě pořád zlobila, ale musela si přiznat, že si to nakonec užila. Klacek hajného Douchy měla ještě stále před očima. Kdyby tak byla příležitost ho znovu ochutnat, uculila se a musela se pro sebe pousmát. Pak se zhluboka nadechla a vydala se na cestu zpět k poště.