Nechtěl jsem její dceru erotické povídky

Tereze bylo čtyřicet pět a už v první zprávě mi napsala, že jsem věkem spíš pro její dceru.

"To je možný," odpověděl jsem. "Ale já jsem napsal tobě."

Sešli jsme se v malé vinárně, kde bylo šero, víno chutnalo líp než obvykle a ona přišla v černých šatech, které nebyly nijak vulgární, ale nešlo si jich nevšimnout. Měla klidný hlas, upravené ruce, dobrý parfém a ten zvláštní pohled ženy, která už dávno ví, co na mužích funguje, jen si není jistá, jestli to pořád funguje i na ni.

Seděla naproti mně, pila bílé víno a pozorovala mě přes okraj skleničky.

"Fakt ti je třicet jedna?"

"Fakt."

"Moje dcera má dvacet pět."

"To už jsi říkala."

Usmála se. "Asi tě tím trochu straším."

"Moc ne."

Chvíli se dívala do skleničky, pak vytáhla mobil a ukázala mi její fotku. Mladá holka, hezká, dlouhé vlasy, hladká tvář, ten typ sebevědomí, který člověk má, když ještě nemusí nic dokazovat.

"Je pěkná," řekl jsem.

Tereza se zasmála, ale ne úplně vesele.

"Vidíš. A stejně tady sedíš se mnou."

Opřel jsem se blíž ke stolu.

"Protože jsem chtěl sedět s tebou."

Něco v ní se na chvíli zastavilo. Neřekla nic. Jen se znovu napila. Pak začala mluvit víc. O tom, jak její dcera randí, jak má pořád někoho, jak se mladé holky dneska ničeho nebojí. Říkala to lehce, skoro jako vtip, ale čím víc vína v ní bylo, tím míň to znělo jako vtip.

"Asi bych ji měla nesnášet," řekla nakonec. "Má všechno tak jednoduchý."

"Nemá."

"Ale má. Stačí, aby někam vešla."

"Ty jsi taky vešla," řekl jsem.

Podívala se na mě.

"A co?"

"A všiml jsem si tě."

Tohle slyšet chtěla. Ne velké řeči. Ne útěchu. Jen potvrzení. Že jsem si jí všiml. Že jsem se na ni díval. Že jsem nečekal na její mladší verzi.

S přibývajícím vínem začala být odvážnější. Ptala se mě, jestli jsem někdy byl se starší ženou. Jestli mi přijde zvláštní, že má dospělou dceru. Jestli bych se za ni styděl, kdybychom někoho potkali.

"Ty se za sebe stydíš?" zeptal jsem se.

"Někdy jo."

"Dneska nemusíš."

Pousmála se a na chvíli sklopila oči. Bylo vidět, že přesně tohle chtěla slyšet, ale nechtěla si o to říct přímo.

Později jsme zaplatili a vyšli ven. Bylo teplo, i když už byla noc. Ulice byly skoro prázdné a ona šla vedle mě pomaleji, než bylo potřeba. Občas se mě dotkla ramenem. Občas se zasmála něčemu, co nebylo zas tak vtipné.

"Neměla bych tě brát k sobě," řekla.

"Proč?"

"Protože přesně vím, co chceš."

Zastavil jsem se a podíval se na ni.

"Ne. Ty víš, co chceš ty."

Nadechla se, ale neodporovala. Jen se mi podívala na pusu.

Pak jsme šli dál. Směrem k ní domů.

Tereza bydlela někde na Praze 6, kterou jsem dobře znal. Šli jsme okolo jednoho menšího náměstíčka, které jsem sám dříve randim s holkami když jsem neměl moc peníze. Bylo to nenákladný a úspěšný, a právě tahle malá nostalgie mi vnukla nápad.

"Pojď ještě sem" a sedl jsem si na lavičku. Koukala na mě, co dělám a moc to nechápala. Když nad mnou stála dál, tak jsem o to víc využil situace a chytnul jsem ji za zadek a přitáhl si ji k sobě mezi nohy.

"Co děláme?" zeptala se překvapivě a bez nějakého odporu.

"Mám na Tebe chuť už teď" řekl jsem si a přitáhl jsem ji k sobě tak, že už na mě seděla. Neříkala nic, jenom jsem ji začal líbat.

Čekala to? Asi ne. Chtěla to? Podle toho, jak se do toho opřela, tak určitě.

Začal jsem ji vyhrnovat sukni a stahovat kalhotky. Vzal jsem si je k sobě a znovu ji k sobě posadil.

"Jako opravdu?" ptala se s úsměvem.

"Jo." A rozepnul jsem si kalhoty a opět ji posadil na sebe. Tentokrát už jsem se dotýkal pérem její pičky. Tereza na nic nečekala, naslinila si prsty a hnedka ho do sebe zasunula.

Nikdo nikde nebyl, a už byla tma. Ona už dál neříkala nic, jenom si pomalu dosedla až na kořen a sledovala mě jako kdyby to bylo pro ní něco nového.

Pomalu se začala hýbat a já cítil, jak velice jemně v ní moje péro klouže. Nešlo o rychlovku, ale zpomalit ten okamžik. Začali jsme se k tomu líbat a nic a nikoho ostatního jsme nevnímali.

Po chvilce jsem ji položil na lavičku a začal jsem ji pořádně píchat. Bylo horko a ona do tý doby vzdychala jenom málo, ale to mi nestačilo. Když už tohle děláme, tak ať o je pořádně. Myslel jsem u toho na ty mladý páry, kterým asi závidí, a řekl jsem si, že ji to připomenu.

Terezu jsem chytnul za boky a začal do ní intenzivně přirážet. Hluboce, tvrdě. I na mě to nebylo zvykem. Ona zapomenula na tichost a začala vzdychat už hlasitě. Bylo ji to jedno, žila jenom pro ten moment.

Bylo to krátký a intenzivní. Už jsem cítil, že se chci udělat.

"Chceš polykat?"

"Udělej se do mě" řekla.

To mě potěšilo.

Přirážel jsem tedy ještě víc a nepřestával jsem. Netrvalo to dlouho a začal jsem do ní stříkat. Cítil jsem, jak se Tereza třese a mačká mě každou svojí rukou a nohou.

Když bylo po všem, chvíli jsme jen stáli v tichu.

Tereza si upravila šaty a prsty si uhladila vlasy, jako kdyby tím mohla zahladit i celý ten večer. Vypadala klidněji než předtím. Ne šťastně. Spíš uvolněně. Jako žena, která na chvíli přestala sama sebe hlídat.

Podal jsem jí kalhotky a ona se tomu najednou trochu stydlivě zasmála.

"Tohle bylo hodně špatný rozhodnutí," řekla.

"Možná."

"Ale dobrý večer."

"Jo."

Šli jsme ještě kus spolu. Už nemluvila o dceři. Nemluvila o věku. Nemluvila ani o tom, co se právě stalo. Jen šla vedle mě, občas se mě dotkla ramenem a dívala se před sebe.

U její ulice se zastavila.

"Nenapíšeme si, že ne?"

Podíval jsem se na ni. Byla zpátky ve své tváři. Upravená žena, čtyřicet pět, dospělá dcera, život, do kterého jsem nepatřil.

"Asi ne," řekl jsem.

Přikývla.

"To je dobře."

Pak mě políbila. Krátce, klidně, skoro něžně.

"Víš, co je na tom nejhorší?" zeptala se.

"Co?"

"Že se zítra budu tvářit, že jsem pořád ta samá."

Neodpověděl jsem. Nebylo na to co říct.

Ještě chvíli se na mě dívala, jako kdyby si chtěla zapamatovat, že se to opravdu stalo. Pak se otočila a odešla.

Ráno jsem neměl žádnou zprávu. Ani jsem ji nečekal. Některé večery fungují právě proto, že se z nich nestane nic víc.

Ale kdykoliv jsem si na ni potom vzpomněl, neviděl jsem její dceru. Neviděl jsem mladší verzi. Viděl jsem Terezu v nočním světle, jak se na mě dívá a konečně zase ví, že ji někdo chce.